07.Květen 2008,17:48
uz je to dlouho co jsem sem pïsala, ze jsem stastna za zivot co mam, za kazdou malickost. Bohuzel to se hodne zmenilo, spis uplne obratilo, uz  se nedokazu radovat z malickosti, uz si ani nepamatuju kdy jsem byla delsi dobu vazne stastna, ziju jen ve svych ubijejicich myslenkach, ktere me stahuji vic a vic ke dnu, az nakonec u toho dna zustanu...potrebuju najit ztracenou radost ze zivota, ale nevim kde ji mam hledat, byla jsem vzdycky optimista, nic pro me nebylo tag hrozne jak se zdalo, nebo aspon, jsem se snazila to tolik neresit, ale ted uz to nezvladam, uz je toho na me moc a sama to neunesu. Nevim co mam delat, ale nechci nikoho zadat o pomoc, kazdy ma svych starosti dost, nechci od nikoho aby semnou ztracel cas, tag jedine co aspon dela, ze se z toho vypisu, kdyz o svych pocitech nedokazu ani poradne mluvit, proste to ze me nejde ven.uz se jen smeju tomu jak se sama ubijim smutkem, to je to nejhorsi co clovek muze udelat. Mozna prece jen ma tata pravdu a jsem uplne blba, je ve me asi vic toho spatneho nez dobreho. A nejhorsi je, ze ja si necham vsechno libit a to obzvlaste od neho, ponizovani a aroganci...neeee uz zase zacinam s tim stejnym tematem, koncim, taghle to prece nejde.
 
vložil: mauwie
Permalink ¤


2 Komentáře:


  • 18.05.2008 17:55:06, Klouczech_Smitko

    jjj, všechno kolem tebe je jen a jen chemie. to co se ti právě děje se mi dělo taky. a v určitých mezích se mi to dějě furt. Každý má svých starostí dost, to jo, ale jsou tu naštěstí lidé, kteří se tím živí aby nám pomáhali. Jsou to psychyatři a psyhologové. říkaš si nejsem přece magor... ale občas o tom pochybuješ. Naommy, to, co jsi popsala v blogu, je ukázkový příklad začínajících depresí. Jestli nechceš myslet na Nuselák za chvíli, tak k tý doktorce mazej. Je to jen chemie, řekne ti že máš sníženou hladinu serotoninu v mozku a že ti na to dá prášky. žádný zlo, jen chemie :-) :-*

  • 07.05.2008 18:44:22, Valda007

    Takhle to opravdu nejde... Začni dělat nějaký nový sport, to pomáhá! A mluvit o tom s někým kdo poslouchá není pro toho člověka přítěží, to je blbost, že každý má svých starostí dost a proto tě nevyslechne nebo mu to nebudeš říkat. To není v tom kdo má kolik starostí, ale kdo má jaké přátele. Hmm? Keep smile i když to někdy jde jen ztěží! Usměj se na člověka, který se mračí, v tu chvíli se usměje taky :) život je příliš krátký na to, aby jsi si udělala někdě v koutě hromadu s*aček a každý den se v ní chodila rejpat a ještě to patlala na ostatní... Obejdi jí a napiš na svůj blog něco strašně fajn, co se ti v poslední době stalo nebo povedlo. Zlepší se nálada hlavně tobě... Držím palce :)