Víte jak se říká, že když jedna věc končí, nějaká další začíná?
V některých případech si tím nejsem vůbec jistej.
Spíš mi teď přijde, že kolem končí nějak moc věcí na to, aby stíhaly ty nový začínat.

Mám obavy, že přicházím o něco, o co jsem nikdy přijít nechtěl. Nejhorší je, že to chápu tak, že sám s tím nic dělat nemůžu a řešení týhle situace nemám v rukou. Nemám takový pocity rád, když v něčem na čem mi záleží závisím na někom dalším.

Potřeboval bych pak mít stejnou jistotu jako ji mám sám u sebe, když něco řeším. Důvěru v řešení samotný a především v to, že se to řešit bude a nezůstane to jen tak lhostejně ležet ladem.

Spousta věcí mě mrzí, spousta věcí šla udělat líp, spousta se udělat musela. Tak to holt chodí. V sobě se ze všech sil bráním, abych nepřišel o něco, co je mi drahý, aby se mi to nevzdálilo jak duševně tak fyzicky..

Ale občas člověk není svýho štěstí a osudu strůjcem, je to na někom dalším...