Enebene trafika.

Jupí zitra se nejde do školy. Dáme si yeyo (lleillo).

Možná že vám to nepříjde, ale ZLO se rozšiřuje po celém světě a pomalu začíná ničit Světlo. Nejhorší na tom je, že s tím nikdo nic nedělá a hlavně že se hodně lidí ZLA ještě zastává, neboť jsou zmanipulováni propagandou zla. Ale tito lidé si neuvědomují, že v podstatě zapřičiňují destrukci Světla. To je špatné a není to dobré. Někdo by možná byl ochoten něco dělat, jenže ZLU napomáhají zákony přímo z pekel proti kterým se dá těžko něco dělat, protože ZLO má svoje slouhy všude. ZLO se musí zničit hned dokud to ještě jde, protože potom už bude pozdě.

Nezajem

Hola hola huky huk. DMNC. A to je právě to pěkné na každém stereotypním dnu.

Příjemné pozdní odpoledne, chtěl bys se s vámi podělit o svoje zážitky ze zasraného, francouzského a špatného filmu, který se mi vůbec nelíbil (to více lidem). Úvodem bych si ještě rád postěžoval na to, že jakožto student jazykového gymnázia a navštěvovatel francouzské třídy musím chodit na francouzské filmy, které jsou vyloženě špatné. Ale zpět k filmu který sme museli sledovat dnes, jedná se o film Edith Piaf a jak jsem již uvedl výše, je strašně špatný. A jako by ještě nestačilo že je tak strašně špatný, tak je ještě dlouhý (140 min). Někomu se může zdát že 140 min. na film není tak moc, ale u tak špatného a hrozného filmu ( při jehož sledování můžete klidně začít zvaracet krev), jako je tento, je to až příliš. Během těchto neuvěřitelně dlouhých 140ti minut (zřejmě se jedná o nějaký časový paradox zapříčiněný špatností a nudností tohoto filmu) každou chvíli prosíte Boha, (který samozřejmě neexistuje) aby zničil promítací plátno nebo udělal něco jiného, jenom abyste se už nemuseli dívat na tento SHIT. Nejsem si jistý, ale je možně, že někdo při sledování tohoto filmu dostal záchvat a zemřel.  Pojďme se ale nyní podívat na dějovou linii tohoto velice špatného filmu. Jedná se vlastně o snímek zachycující život Edith Piaf (zpěvačka). Narodila se někde ve Francii, její tata byl v 1. světové válce a její mama byla nějaká pouliční zpěvačka a o ni se moc nestarala. Její mama byla alkoholička a myslela si že umí znaměnitě zpívat a tak odlejela někam do prdele a děcko(Edith) nechala u svoji mamy(taky notorička). Pak přijel jeji tata z valky a šoupl ji do bordelu k jeho mamě, kde malá Edith nějakou dobu pobývala. No pak si pro ni zas přijel a dělali v cirkuse. No a pak zas byli chvilu na ulici a tam zjistili, když si vydělavali na jidlo, že Edith umi pěkně zpivat. No a potom se dostala do nějakého kabaretu a pak zhebla na konci. Moc sem to nepochopil. Takže sou tu dvě možnosti. 1) Sem hluchý, slepý a nemám jednu ruku.  2) Ten film je tak debilně natočený a špatný že se to prostě na jedno podívání pochopit nedalo. Abyste tento film dokonale pochopili tak byste ho museli asi studovat na vysoké škole.

Osobně se přikláním k možnosti č.2 protože mam všechny končetiny a vidim a slyšim normalně. Duvod toho že je to tak dementně natočené je ten, že je to francouzský film. Ale hlavně dějová lini skáče jako postřelený kamzík. Začínáme v roce 1918 pak sme v roce 1965 pak zas v r. 1959 což zapřičiňuje, že se v tom nevyzná ani profesionální prase. Toť můj názor. Každý ať si udělá svůj. Ale doporučuji na to nechodit. Na závěr se pokusím vystihnout negativa a pozitiva.  Pozitiva: NIC   Negativa: VŠECHNO   

Tímto článkem bych se s vámi chtěl podělit o své zážitky z této vynikjící pařby. Takže ma to začinat 18:00 ale my (Tomaš, Magi, Beci, a ja) sme přišli až na 19:00 takže se začlo až v těch 7. Vejdeme tedy do sálu a vyberem si stůl, který se nám po chvíli přestane líbit, a tak se stěhujem jinam. Na úvod měl pan profesor Hruška nějakou řeč co uvidime a tak. No a potom následovala taková trapná série trapných scének nějaké Lípy slezské (taky trapné). No jako mělo to být asi vtipné, nebo nevím co autoři zamýšleli aby to bylo ale vtipné to moc nebylo. No nevadi. Potom přišel Tai tak sme pokecali (všichni), a řikal že Kristian je ještě doma. Následoval výsměch Kristianovi resp. Motovi (on ma toho symbionta takže na něho musime brat ohled). Pak přišel aji Kristian s Motem (je to jedna a tatáž osoba) a zase sme kecali zašli sme pro pivko. Tomaš mezitim byl venku a donesl citron (kódové označení), tak sme si dali. No a pak se to rozjelo a nabralo to pekelný spád.  No tak sme si dali do nosa a delirium na sebe nenachalo dlouho čekat. Je to velice zvláštní stav a je poměrně zajímavý. Člověk může normalně myslet ale to co dělá je mu vlastně jedno, nemá žádné zábrany a říká to co chce nebo to co si myslí ale jinak by to neřekl. Sice se mu trochu otupí motorické schopnosti ale to je jedno. Všecho je vám jedno a s každým se bez problémů dáte do řeči i když ho vůbec neznáte. Jak říkám je to dobré, ale je to špatné. No takže to byl stručný popis deliria a teď už k průběhu. Seznámil sem se s mnoha novýma lidma ale problém je v tom že nevim s kým. Par vim ale jinak už moc ne. No jak říkám bylo jich hodně (). Pak následoval tanec a řvaní z důvodu radosti která nás všechny prostoupila. Samozřejmě také informačně vlice "hodnotné" rozhovory nesmím opomenout. Chudak Tai nam chtěl ukázat parkour ale bohužel si natloukl protože to sviňské zábradlí strašně klouzalo (venku totiž pršelo). No a pak se nám ztratil. Tak sme ho hledali ale on šel už domů. No taky se mi ztratil můj čejn, teď sem velice smutný a tento den zůstane v mé paměti zapsán černým písmem. Pry sem ho někomu dal. Nechapu proč, vždyť je znak našeho Bratrstva. Ale kousek sem našel někde pod stolem. Aspoň něco, ale i tak mi půlka furt chybí. Je to asi vinou Zla. Potom sme zasem trsali no a pak sme jeli dom. Na závěr bych jenom rád doplnil že to bylo dobré, ale špatné. Takže respekt