Po dlouhé době jsem zažila extrémně vypjatý sobotní večer. Jsem zase tam, kde jsem byla když kdysi odcházel ON. Proč jsou chlapi tak bezcitní a ješitní? Existuje vůbec někdo, pro koho bude rodina prioritou??? Já chci jen zodpovědnost a spolehnutí. Chci toho moc?

 Pořád se utvrzuji v tom, že život je příliš krátký na to, abych ho strávila v depce a splínu. Jsem strašně šťastná za každý nový den a za to, že mám kolem sebe svou milovanou rodinu a přátelé. V pětadvaceti si teprve začínám uvědomovat, jak je život krásný, ale i krátký. Děkuju za všechny dobré i špatné zážitky, za všechny ty "zlobivý" mužský co prošli mým životem, za ty drby, situace, krize... Je úžasný, jakou mám rodinu, ale ještě musím zapracovat na těch mým emocionálních stavech, protože na ně nechci být zlá.... Strašně moc bych se chtěla vidět s tolika lidma...ale zatím není čas. Děkuju všem, co mě kdy podrželi, děkuju všem, co mě podrazili, protože díky nim, jsem zase o něco chytřejší. Myslím, že už přestávám být naivní a pesimistická. Je ze mě realistka a optimistka budu a budu a budu :-) Jdu si dát vánoční cukroví, popovídat si s rodiči.... malá spinká jako dudek.... jsem prostě šťastná.

Vztah s mým přítelem nebude asi nikdy ideální, protože on se pohybuje mezi lidmi, které nemůžu já vystát, a u něj je to naopak. Nejde o konkrétní lidi - až na pár vyjímek , ale spíš o povahu těch lidí, skupinu lidí. Kde chybějí empatie, city, pokora. A vítězí úspěch, ambice a peníze. Je jen na nás, jak to zvládneme. Je zvláštní jak člověka může potěšit smska od člověka, kterého skoro ani nezná....kdysi jsem znávala, ale bylo mi 5, takže si vybavuji minimum věcí..... vyznávat se sem jako extrovert můžu, ale já nesmím, protože řada lidí funguje jako FBI, a já si zbytečně nechci dělat problémy tam kde být nemusí. A je hodně lidí, kteří je rádi ostatním dělají. Takže pane X, až se sejdeme u toho kafíčka, tak to probereme všechno tam. TÉŠÍM SE!!!!!!!!!!!!

Hrozně se těším až vyleze sluníčko.....těším se na jaro....na krásné rána a dlouhé teplé noci. Těším se k moři... Zima mě ubíjí... Vánoce jsou za dveřmi a mně to ani nepřijde. Letos ne. Moc přemýšlím. O tom, jak hodně musí být člověk ve vztahu solidární, tolerantní...asi moc přemýšlím :-) . Měla bych si odpočinout jak fyzicky tak hlavně psychicky. Jsem neuvěřitelně zádumčivý člověk. Takže se jdu mrknout raději na zájezdy na rok 2008 a tím si zvednu náladu určitě.  

Tenhle poslední půlrok pro mě byla cesta peklem. JSem hubená, slabá, ale začínám být vyrovnaná. Půl roku jsem nevěděla zda-li je můj přítel vůbec můj přítel když o mně věděl jen on sáma  z jeho strany už nikdo jiná, lítala jsem...bohužel stále ještě lítám po doktorech, protože i v pětadvaceti člověku může něco kromě chřipky být....(a nad tím jsem moc přemýšlela)..... nakonec se můj bratránek jednoho dne ráno jel projet na motorce a já mu teď chodím zapalovat svíčku na hrob. Jsem silná, zase to vím, zase jsem si to připomněla. Nejsem sračka. Sice mi má síla vezme pár kilo, přidá vrásky, ale myslím, že i do budoucna malinko posilní. Já doufám, že příští rok bude lepší, ale nechci se rouhatm může být i hůř. Že tady bude pořád babička, děda, naši....že už malá snad půjde do té školky abych mohla jít do práce a dostala se mezi lidi. Myslím že jsem začla být altruista a extrémně citlivý člověk....což chci trošku zmírnit, neboť jsou lidé a přijde mi, že jich je víc a víc...co jsou zákeřní a sebesřední, egoističtí.....a dříve to třeba byli i kamarádi.

Malá je pro mě nejdůležitější. A hlavně mě drží nad vodou. Jsou dny - hlavně noci, kdy dumáte a dumáte... a pak jste ještě ve větší depce, splínu... chci mít hrdost, svou hrdost...někde výš...

Jsem šťastná. Je to krásné psát, i cítit. Dnes stručně. Ale šťastně.

Dnes byl nádherný den. Miluji sluníčko, vysoké teploty. I ve stínu je prostě fajn. Dává mi to energii a hlavně pozitivní myšlenky. Jak se momentálně mám.... je asi hodně těžké popsat, protože vlastně ani nic důležitějšího než zdraví není. Takže se nebudu rouhat. :-) Jdu si udělat kafe.

Dneska pršelo. Ten den je hned smutnější. Lidé jsou smutnější... Jeden z mých nejlepších přátel je ale smutný pořád. Ať je krásně, ať je bouřka. Už se do těch svých depek tak zabořil, že se mu v nich snad líbí. Tolik bych mu chtěla pomoci...

Je neděle, prší.... po kolika týdnech? Konečně sprchlo. Zase jím.... ach ty má dietko....už jsi dávno měla být aktuální. :-) Malá spinká. Neděle nemusím. Jsou zdlouhavé a nudné. Nekonečné... škoda že není sluníčko, to jsme celý den jen na zahradě. Přemýšlím, co duchaplného napsat dnes do blogu. Přemýšlím poslední dobou strašně málo, už se i onaučuji donekonečna vysvětlovat mužům své pocity a taky jsem přestala doufat :-) Ve finále jsem už i doufala, že jednou doufat přestanu a asi se to povedlo. Těším se na léto, jedu do mé milované Itálie. Potkám tam mou milovanou osůbku :-) Ále....bývávalo, ale ráda ho uvidím. Tady v Čechách nechám někoho, kdo je pro mě momentálně panem č. jedna. Není pro mě pan dokonalý, úžasný, skvělý... jako byl každý před ním. Vyvaruji se těchto komentářů, označení. Je to prostě někdo, s kým se už přes dva měsíce scházím...  Směju.... přejeme si dobré ráno, dobrou noc..... Ale žádná silná slova ode mě neuslyšíte. Snad se posuneme někam dál...časem.... není tohle doufání v něco? Bože já už zase doufám.....