Často si říkám, jak je asi lidem, kteří mě nemají z 99% bezdůvodně rádi dobře, když čtou mé řádky v deníku. Jak přemýšlím, jsem nešťastná, nerozhodná, naivní....Tak vy všichni smutněte, protože tenhle týden mě teprve naučil, jak žít. Jak se radovat z každé chviličky v životě. Jak je lehké napsat někomu sbohem i když jste si mysleli, jak vám na něm záleží. Jak je lehké zahodit peníze na zem a nechat je ležet, jak se dá bez nich žít, jak vám nevadí neupravené vlasy, jaké je počasí..... Hezké sny všem.

Ale já tyhle hry nesnáším... Proč se nemůže žít láska bez nějakých pravidel, bez svědomí co na to řeknou jiní... Člověk si přijde pak méněcenný...

Nevím, jestli je trpělivost věčná, jestli stačí čtení z očí... Jestli dokáže strach člověka opravdu takhle ovládnout.....nebo je to jen jeho hra?

Za poslední tři týdny jsem se sešla na kávě se svými třemi osudovými muži. Se všemi jsem se neviděla minimálně rok a půl... Jsou to jediní muži, kteří mě něčím zasáhli do srdce.... Bylo zajímavé je vidět, mluvit s nimi.....Ale zajímavé je to, že pouze JEDEN z nich, by mě ukecal na to zkusit to znovu. Není to tím, že by se změnili fyzicky, to vůbec ne, mám pocit, že čím je chlap starší, tím jen kvete a chování si myslím, že se moc nemění. Takže ani nevím proč zrovna ON. že neuhádnete kdo to je, kdo to je? :-)

Krul....zajímavý člověk.....naprosto nedostupný, tajemný, určitě lže, mlží..... ale já snad do toho Ústí vyrazím..... Krule nakopni mě trošku :-))) Dáme taneček zase pod širým nebem?

Dokáže mě maximálně "nasrat" - omlouvám se za to slovo, ale jinak to nejde napsat. :-) když mu v tý palici hrábne, změní se mu výraz ve tváři a chová se jako psychopat. Je to škoda...mohlo to být fajn....jenže on ani nebojuje.... Já to věděla. Kytička o první schůzku, o druhou....a po šesti týdnech? :-) Bohužel tohle je blbé období. Ta hospoda Ti dává zabrat.....já to vím, chápu to. Ale nejde stíhat oboje....zní to blbě ale je to tak. Kdybych tě poznala za půl roku po otevření, je to něco jiného. Tohle je divoký. Pamatuješ jak to bylo fajn než jsi otevřel? A že první hádka proběhla v den otevření? A pak se to už jen sralo...a sralo...a sralo... a není to o mé netoleranci...ale o čase......ten není....

A už zase nevnímá, pak to svádí na druhé... on nebyl sám, on neprožíval život na druhé koleji. Tolerance je tolerance, akceptování a solidarita taky, ale tím se člověk nemůže řídit. Pomoc odmítal, samota se zhušťovala. Chybělo pohlazení. On mohl vše, já nic. Vyčítal chyby které sám dělal. Poslední možnost byla si promluvit a ta zkolabovala během sekundy. Během setiny sekundy kdy jsem se na něj podívala. Byl prý včera odpoledne v Monacu...proč nepřijel sem...za mnou....promluvit si...proč o tom sakra ani nevím že tam byl??? Ani bych nevěděla nebýt slabomyslnějších lidí, kteří neví co se smí a nesmí říkat....nebudu nic vyčítat, hele tys tohle udělal a řekl, vím to....proč? Stejně bys otočil očima, nasral se a až když bych odjela napsal tu Uňuňanou smsku....sluníčko.....mám tě rád...myslím to vážně...bla bla bla......nechci herce, který bude před lidmi tvrdý a mně pak bude brečet na rameni. Přeji Ti štěstí, to ano. Ale nehledej sakra tu chybu pořád ve mně....šanci jsem ti dala......time is over :-( . Have a nice life...Scházíš mi i když si myslíš, že asi ne...trpím možná víc jak ty...A KECI TO NEBYLY...JÁ TY DEBILNÍ HRY NEHRAJU, TOHLE SI PAMATUJ. Ale myslím, že ty to víš a proto jsi mě měl rád... Mám neustále začínat tendence na svou obhajobu, ale myslím, že to nemám zapotřebí. Sbohem...

Lidé se mění....časem....něco je zkazí, něco pozitivně ovlivní. Nemám ráda aroganci. Dokáže člověkem hrozně zamávat a on si ani neuvědomí, že v něm je. Zklamal mě strašně moc jeden člověk. Nechci se rozepisovat, vím, že kdyby si tohle přečetl, začně slovní atakování a to já nechci. Hezky si to vyřeším v sobě, vymažu číslo a po těch pár letech už si nebudu naivně myslet, že je jinej ... není. Akorát má přesvědčení. Ale tenkrát byl fajn a takového si ho já budu pamatovat.

Jsem jako kočky, také vystrčí drápky, když se jim něco nezdá.....Pokud jsem ve společnosti někoho nesvá já, stavím si kolem sebe zdi a hradby... Jsem nesvá tím, že víc než na svá slova a okolí se soustředím na člověka blízko mě...Jako ty princezny v pohádce "Třetí princ". Záměrně posílali své milované prince k záhubě...nechtěli...ale museli..... On tohle číst nebude...jen si moc přeju aby vydržel....bude to boj...

Každý den je pro mě něčím vyjímečný. Alespoň poslední dobou. Každý den je pro mě jiným, ne tím, co dělám, ale tím, co se kolem mě děje... Poslední dobou toho je celkem dost... Neustále musím bojovat s tím, jaká jsem... chci být trošku mrcha. Ale pořád se to zatím jen učím.