Nesnáším probdělé noci... člověku jen rotuje v hlavě všechno možné...všechny vzpomínky, chyby, možnosti jiného řešení, plány ... Už je to 20 měsíců co odešel můj ex ode mě a Lucinky... Za tu dobu jsem potkala spousty mužů....ale nic to se mnou neudělalo. A když potkám někoho, kdo je sice 900 km ode mě, někoho, kdo mi aktivuje to krásné srdeční du-du...du-du.....to krásné snění, pozitivní plánování, rozsvítí mi oči...tak člověk zjistí, že stejně je všechno jinak. Přišla jsem na jednu vlastnost, kterou jsem vždy odmítala. Ale teď vím, že je to jedna z mých nejtěžších vlastností pro změnu - jsem strašně naivní ... Včera večer skončilo něco co vlastně ani pořádně nezačlo....ale já...ve snech...už jsem měla vše krásně nakreslené a vybarvené...Ten někdo udělal něco - nechci specifikovat ani jedno... co mi bodlo kudlu do srdce. Takže vím, že někdo kdo mě zaujme, se objeví zase nejdřív za rok a půl...a vím, že až se mi probudí srdíčko......že jsem potkala zase nějakého hajzla....mé srdce je detektor bezcharakterních nul....ale okouzlujících :-) .Bohužel.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář