Publikováno: 15.Leden 2007
v 11:24



Autor: modroocka24

komentáře (0)
To him
A už zase nevnímá, pak to svádí na druhé... on nebyl sám, on neprožíval život na druhé koleji. Tolerance je tolerance, akceptování a solidarita taky, ale tím se člověk nemůže řídit. Pomoc odmítal, samota se zhušťovala. Chybělo pohlazení. On mohl vše, já nic. Vyčítal chyby které sám dělal. Poslední možnost byla si promluvit a ta zkolabovala během sekundy. Během setiny sekundy kdy jsem se na něj podívala. Byl prý včera odpoledne v Monacu...proč nepřijel sem...za mnou....promluvit si...proč o tom sakra ani nevím že tam byl??? Ani bych nevěděla nebýt slabomyslnějších lidí, kteří neví co se smí a nesmí říkat....nebudu nic vyčítat, hele tys tohle udělal a řekl, vím to....proč? Stejně bys otočil očima, nasral se a až když bych odjela napsal tu Uňuňanou smsku....sluníčko.....mám tě rád...myslím to vážně...bla bla bla......nechci herce, který bude před lidmi tvrdý a mně pak bude brečet na rameni. Přeji Ti štěstí, to ano. Ale nehledej sakra tu chybu pořád ve mně....šanci jsem ti dala......time is over :-( . Have a nice life...Scházíš mi i když si myslíš, že asi ne...trpím možná víc jak ty...A KECI TO NEBYLY...JÁ TY DEBILNÍ HRY NEHRAJU, TOHLE SI PAMATUJ. Ale myslím, že ty to víš a proto jsi mě měl rád... Mám neustále začínat tendence na svou obhajobu, ale myslím, že to nemám zapotřebí. Sbohem...

Komentáře

« Domů | Přidej komentář