Den 10 - Tallinn: Jsme skoro doma
Poslední noční vlakový přesun se s přehledem umístil na posledním místě všech doposavadních vlakových cest. V lůžkovém kupé s námi jede postarší ruská manželská dvojice, která ne a ne sklapnout. Po nějakých třech hodinách jízdy přichází obávaná ruská hranice, do vlaku přichází spousty různých celníků a první z nich u nás zjišťuje, zda máme něco k proclení. Mluví na mě a já mu moc nerozumím, takže mu cpu pas a když vidí nápis Česká republika, kývne akorát hlavou a jde pryč. Dál je na řadě samotná pasová a vízová kontrola, celnice se nás vyptává, kde jsme byli v Rusku ubytovaní a proč jedeme do Estonska. Po chvíli nějakého mumlání nám nakonec vízum razítkuje a je vyhráno. Jako poslední přichází čtyřnohá kontrola, v kupé pečlivě čenichá chlupatý vlčák a zdá se, že je vše ok. Přejíždíme na estonskou hranici v Narvě a zde už jsme na "svém" území, proto procházíme pasovou kontrolou rychle, zatímco ruská dvojice je bombardována dotazy, co má v úmyslu na estonském území. Ještě jedna zběžná kontrola kupé, jestli se něco nepašuje a vlak vyráží do Tallinnu, máme vyhráno :-) Ti dva Rusáci se dohadují, proč na ruské straně přišel pejsek a na estonské ne, začínáme z nich být na prášky. Po necelých 4 hodinách spánku konečně vystupujeme na hlavním tallinnském nádraží, venku poprchává, ale to vůbec nevadí, jsme pryč z Ruska :-D Během pár minut se daří nalézt hostel v centru, je to tu prťavé a narozdíl od Moskvy nebo Petrohradu se člověk všude dostane za chvilku pěšky. Mladí recepční nás přátelsky vítají plynulou angličtinou a smějí se naší radosti z úniku z Ruska :-) Do pokoje se dostaneme až na desátou hodinu, a tak zatím zkoušíme net a spánkově odpadáváme na gauči. Před desátou se tedy přesouváme do dormu a dospáváme pořádně tam. Po budíčku ve 13:00 jdeme na průzkumy města a ihned řadíme Estonsko mezi své oblíbené země :-) Všude se domluvíme, lidé jsou přátelští, usmívají se, město je nádherné a klidné, je tu moře, prostě pohoda. Oběd výjimečně neodbýváme mekáčem, ale v Hesburgeru, což je defacto to samé :-D Za velké menu platím 67 estonských korun, což je asi stovka na naše, takže fajn a slušně se tím dá nasytit. Z centra se postupně dostáváme k místnímu přístavišti, které má terminál velký jak letiště a lodě, plovoucí odsud do Helsinek, svou velikostí i letadla trumfnou. Marně hledáme v okolí nějakou pláž, tak se alespoň procházíme podél pobřeží. Počasí je docela chladné, odhaduju tak 16 stupňů, ale pořád lepší než příšerné dusno v Rusku. Volnou chůzí se vracíme do starých uliček, v jednom obchůdku si pořizujeme jako správní turisti estonská trička a pokračujeme k zámeckému náměstí ve čtvrti Toompea pěkně do kopečka. Odsud je nádherný výhled na celé město, nelze než doporučit - uličky obklopené věžemi a starými hradbami jsou pastvou pro oči :) Zlehka zase začínáme slídit po něčem k jídle, jenže spousta obchodů má po sedmé večerní zavřeno, až u nádraží objevujeme otevřenou jídelnu. Po dlouhé době si dáváme normální jídlo, žádný fast food nebo pečivo :-D Já mám šašlik s hranolkami (něco jako špíz) a Milbi kebab s rýží. Chutné, levné, jsme spokojeni :-) Aby nebyl případně hlad ani později, chci si koupit nějaké pečivo, jenže se jaksi zasekávám u těch estonských názvů :-D Pět minut mi trvá se naučit vyslovit tu hrůzu a nakonec si objednávám slovy "adin kreempirukas i adin kohupíímapirukas" dvě koblihy :-D Potom se už vracíme na hostel a večer trávíme válením u netu. Hlavně zítra nějak nezaspat, letíme zase o pořádný skok blíž domovu :-)
