Den 5 - Moskva: Stačilo nám, odjíždíme
Jsme v Moskvě třetí den a už nás začíná rozčilovat :-) Nejen, že je pořád velké horko, ve městě je smog z miliónů aut, ale i ti Moskvani jsou takoví divní. Na eskalátorech mají potřebu neustále se drát dopředu, v metru se neskutečně motají a když se někoho na něco zeptáme, tak se tváří, jako bychom je šíleně otravovali. Pokračuje to i dnes. Po dopoledním zabalení batohů a lehkém jídle opouštíme hostel a míříme na nedaleký Kurskyj vokzal, neboli Kurské nádraží. odkud večer odjíždíme. Úschova zavazadel probíhá s menšími komplikacemi, něco na nás blektají, posílají od okýnka k okýnku a nakonec batohy konečně berou. Odjíždíme metrem na stanici Komsomolskaya, která trochu připomíná svou bohatou výzdobou podzemní palác a vycházíme ven na náměstí tří nádraží. Vlastně jsou tu dokonce čtyři, ale tři z nich leží těsně vedle sebe (nenapadlo někoho to spojit v jedno?). V okolí se vyskytuje zřejmě moskevská "elita", všude bordel, bezdomovci a podobně, proto urychleně mizíme pryč :-) Přímo ve vestibulu metra Ochotnyj Rjad je podzemní čtyřposchoďové nákupní centrum, tak jdeme na průzkum. No, je to skutečně dost velké, ale samé hadry, nic pro nás. Stejně tak o pár minut pozdějí ve slavném obchodním domě GUM na Rudém náměstí, ale tady se dá aspoň kochat budovou a fontánou uprostřed. Čas odjezdu se blíží, a tak pospícháme ještě navštívit vnitřek Kremlu, procházíme kolem Věčného ohně u kremelské zdi, jejž pečlivě střeží tři vojáci. Máme ale zase pech, zrovna ve čtvrtek je Kreml uzavřen :-( Nedá se nic dělat, aspoň jsme ušetřili na Petrohrad. Jedeme si odfotit další ze zajímavých stanic metra Majakovskaju a na závěr dne nás čeká Arbat, stará ulice známá jako působiště různých umělců. Skutečně je tu několik malířů, harmonikářů nebo jeden kouzelník, ale čekali jsme trochu víc. Šli jsme sem hlavně za jedním účelem - sehnat a poslat pohledy. V Moskvě velký problém. Po dlouhém shánění náhodou objevujeme v malém obchůdku pár pohlednic, a tak s nimi upalujeme na blízkou poštu. Ženská u přepážky je příšerně pomalá a nakonec se dozvídáme, že nemají známky (už nás to ani nepřekvapuje)...Tak tedy odkud to poslat? Při obědvání v mekáči nacházíme v průvodci hlavní poštu nedaleko náměstí Lubyanka. Znovu využíváme metro a jsme tam cobydup. Začínáme nadávat na tu naší knížku o Moskvě, protože pošta tu nikde není a nakonec k ní docházíme asi po deseti minutách chůze u stanice Taganskaja. Slavit úspěch by bylo ale předčasné, uvnitř se řadíme do krátké, ale naprosto se nehýbající fronty. Po několika minutách to vzdáváme a nechápeme, jak tohle město může normálně fungovat :-D Vozíme se ještě oranžovou linkou metra a nakonec po deváté hodině frčíme zpátky na Kurské nádraží. Batohy stále máme, nikdo nic neukradl a poměrně rádi opouštíme Moskvu. Ve vlaku je docela slušné horko, ale snad to nějak přežijem, ráno jsme v Petrohradě.
Poznatky z Moskvy:
· Rudé náměstí je opravdu na první pohled hodně působivé
· všude je tu ještě na očích Leninův a Stalinův socialismus
· město je příšerně přelidněné a na silnicích jsou mraky čoudicich aut
· na každém kroku je policajt nebo voják, tvářící se velmi důležitě
· obyvatelé jsou divní, neochotní a často velmi chudí
