Den 6 - Petrohrad: Konečně u moře
Cesta vlakem po trase Moskva - Petrohrad trvá jen nějakých 7 hodin, takže se vyspat mnoho nedá, nicméně daří se mi usnout asi zatím na nejdelší dobu v porovnání s předchozím cestováním. Před šestou ráno nemilý budíček, ale nedá se nic dělat, náš starý ruský vlak už přijíždí na Moskevské nádraží v St. Petersburgu. První dojem po výstupu je velmi pozitivní - je tu nádherně svěží mořský vzduch, žádná smradlavá sauna jako v Moskvě. Vydáváme se hned do metra, které je tu prý nejhlubší na světě a je to asi pravda, kolikrát člověk ani nevidí na konec eskalátorů :-) Přejíždíme na stanici Sennaya a hledáme hostel. Adresu sice trefujeme přesně, po hostelu však nikde ani zmínka a dvůr zmíněné budovy vypadá dost vymláceně. Na řadu přichází náhradní hostely, které jsem si vytiskl preventivně už doma, trmácíme se s bágly do centra na Něvský prospekt, ale ani tam údajný hostel nenacházíme :-D Opodál u mekáče je internetová kavárna a protože mi nikde nejde chytit wifi, lezeme tam a zjišťujeme co a jak. Zaráží nás odlišná adresa, kterou nacházíme a hned se vydáváme po jejích stopách. Hostel má však zřejmě více poboček a se štěstím se dostáváme aspoň na tu hlavní, kde sedí Ruska nemluvící anglicky a po pár telefonátech jsme konečně nasměrováni správně. Ukázalo se, že už původně jsme to skoro trefili, jen jsme minuli neoznačený vchod :-D Uvnitř hostelu vypadá všechno nově a příjemně, mluví se tu anglicky, frčí tu net a jsme spokojeni. Po odeslání mailů se rozhodujeme, kam jít a vzhledem k lenosti vítězí plán hledání pláže u moře, že bychom se tam flákli. Nejbližší metro je asi tak 2km od moře, tak jdeme ten kus pěšky a po chvíli hledání přichází radost, za malým parčíkem se opravdu rozprostírá pláž omývaná Baltským mořem. Po dvou letech zase u moře :-) Ačkoliv má voda asi jen 16 stupňů, tak neváhám a vrhám se tam aspoň po kolena. Milbi se taky přidává a shodujeme se, že kam se hrabe Moskva :-) Mušle tu bohužel nejsou, ona ta voda je z velké části z řeky Něvy a asi i proto je neslaná. Hledám tedy místo nich pěkné šutříky pro Káťu a relaxuju vleže na pláži. Zpět k metru se nevracíme pěšky, ale místní tramvají z roku X a pokračujeme na Něvský prospekt. K vidění je tu spoustu "umělců", zajímavých budov v okolí, mostů přes kanály Něvy a na samotném konci této třídy je na první pohled patrná Ermitáž, Admiralita a budova Generálního štábu. Moc pěkné náměstí, jen škoda, že zadní část Ermitáže pokrývá lešení. Začínáme mít obavy, že to zase bude zavřené, jako tomu bylo už několikrát u muzeí v Moskvě, ale snad ne, uvidíme zítra. Docházíme až na místo zvané Strelka, na jedné straně silnice stojí tři muzea, na druhé dva tzv. rostrální sloupy, které kdysi sloužily jako plynové majáky nebo co a hlavně je tu super výhled na Něvu a Ermitáž. Uprostřed řeky je nainstalovaná velká fontána, to by mohli zavést i v Děčíně na Labi :-) Hlad zaháníme tradičně u mekáče a pospícháme zpět k fontáně, která po soumraku nabízí osvětlené barevné představení podkreslené zremixovanou vážnou hudbou, další z krás Petrohradu. Připomíná mi to Káťu a chybí mi. Nakonec ještě fotíme noční Ermitáž, scházíme do metra a vezeme se do hostelu spát.
