Den 9 - Petrohrad: Poslední den v Rusku
Tak z Petrodvorce nakonec není nic :-D Probouzíme se do deštivého dne a usuzujeme, že to nemá asi moc cenu. Místo toho tedy chrápeme, rabujeme hostelovou lednici a sedíme u netu. Až odpoledne se ukazuje trochu sluníčka, a tak se jdeme aspoň naposledy projít po centru. Ještě jsme neviděli údajně nádherný Smolný klášter, tak to chceme napravit a vyrážíme směr stanice Černyševsskaja. Odtud se dá procházkou dojít k velkému Gorodovskému dětskému parku s rybníčkem a spoustou prolejzaček pro děti. Hned za ním prozkoumáváme Tauridský palác, který prý často navštěvovala i nechvalně známá postava Ruska, sám Lenin. Osobně moc nerozumím tomu, proč jsou dodnes v Rusku tak pyšní na dobu leninismu, když se touhle osobou všude chlubí (názvy ulic a stanic metra, pomníky, muzea atd., zkrátka na každém kroku narazí člověk na něco, co nese jeho jméno). Pokračujeme pár kroků dál k našemu cíli, před námi se tyčí opravdu parádní modrobílý Smolný chrám a další stejně barevné budovy kláštera. Zrovna se tu fotí nějací svatebčani, ale to nám nebrání v obhlídce a vlastnímu focení. Chvilku posezení a oddychu pak obstarává přilehlý park s památníky Marxe a Engelse, debatujeme o možných problémech při přejezdu do Estonska :-) Odsud se ještě pěšmo loudáme po dlouhém nábřeží až na náměstí Alexandra Něvského, kde už máme ze včerejška ozkoušený mekáč a navštěvujeme jej znovu. Výjimečně jsem se i docela nacpal :-) Do odjezdu ještě hodně času, jak tedy strávit poslední hodiny v Petrohradě? Sázíme na oblíbené vození se v metru a projíždíme celou červenou linku, na které jezdí stařičké vozy Ečs, v Praze už dávno vyřazené. Vystupujeme nakonec u Něvského prospektu a protože už zase začíná pršet, je správný čas zapadnout někam do krámu a utratit poslední rubly. V příjemném obchodě se suvenýry vybírám různé ptákovinky pro Káťu a rodiče, prodavači dokonce umí dobře anglicky. Úplně poslední peníze padají za sladkosti v sámošce na rohu u hostelu, snad mi je někde na hranicích nesežerou celníci :-D V hostelu ještě chvíli sedíme u netu a znovu probíráme možnosti, co by se na hranicích dalo případně čekat blbého :-) Na pokec přichází náš gambijský soused z vedlejšího pokoje, bavíme se o počítačích, o Rusku, i o tom, jak to má těžké s vycestováváním do Evropy. Musíme se však pomalu rozloučit, mizíme na Vitebské nádraží. Vlak skoro stejného typu jako všechny předchozí, tedy trochu z roku x, nacházíme bez potíží a vyrážíme konečně na cestu do Estonska, zpět do EU.
