Charakteristika pohádkové postavy

Když vstupuji již do třetího obchodu s obuví, co na Kladně je, jsem znuděná a unavená. Bolí mě nohy a už na nic ani nemám náladu. Sednu si na sedačku a čekám, až si můj milý bráška konečně vybere nějaké ty ťapky do sněhu. Zamyslím se ,ale z toho mě probudí známý smích - hehehehe, je tak roztomilý.

Kouknu se na obrazovku umístěnou u děckého koutku a spatřím mojí nejoblíbenější pohádkovou postavu. Tahle bytost nepatří jen do fantazie malých človíčků, ale i těch velkých. Všichni na něj rádi vzpomínáme. Každý večer jsme usedali před televizi, abychom nezmeškali jeho další příběh, a vždy jsme se těšili na další dobrodružství, které prožije. Nejvíc mě bavil díl o kalhotkách, to jak se musel snažit, aby něčeho dosáhl. Nejdřív musel na pole pro len, pak ten len musel máčet a příst. Musel prosit ostatní zvířátka, aby mu pomohla. Čápa, ježka, ptáčka i raka. Přemlouval je a dokázal to svojí trpělivostí a cílevědomostí. Nakonec kalhotky získal a dal si do nich spoustu věcí. Obdivovala jsem jeho snahu a to, jakou měl radost, když se mu něco povedlo. Neskrývanou radost i z maličkostí. Dokázal tím rozveselit nejenom své přátele, Myšku, Zajíce a moudrou Sovu, ale i mě. Nemusel u toho ani nic říkat, stačilo se dívat na to, co provádí a s jakou důmyslností. Krteček je také odvážný a obětavý. Jednou se musel vydat přes celý svět, aby našel lék pro svoji kamarádku Myšku.

Když zrovna neměl kalhoty, běhal nahý a jeho černá kůže přitahovala oči všech u obrazovek. Narozdíl od obyčejných krtků viděl, byl to dar, který mu pan Zdeněk Miler věnoval. Špičku jeho nosu zdobil červený knoflíček a na hlavě mu trčely vzhůru jen tři vlásky. Nic to ale neubralo dojmu roztomilého a krásně ztvárněného Krtečka, kterého máme všichni tak rádi.