Milý Pavle,

roky plynou jako voda a já musím smutněříct, že už jsou to dvě léta a dvě dlouhé chladné zimy, co jsme se vidělinaposledy. I přesto, jak moc jsi mi tehdy ublížil a jak moc jsme siv jeden okamžik byli vzdálení, si k sobě pomalu, ale jistě zasenacházíme cestu. Tuším, že bude ještě hodně dlouhá a strastiplná. Čekat naněkoho tak strašně dlouho je ubíjející a když si představím, co všechno je na měna té naší pouti připraveno, tak mi běhá mráz po zádech.

Jsme tak strašně daleko od sebe, ale pořádtu cítím tvojí přítomnost, vím, že se ke mně vracíš alespoň ve vzpomínkách.Pamatuješ si, cos mi tehdy řekl po tvojí první nehodě? Utíral jsi mi slzičkyz tváří a šeptal: „Neplakej Princezno, čas všechno spraví.“ Ta slova měještě pořád bodají u srdce.

Měsíc, Pavle, už jenom měsíc a je to tady.Maturita – zkouška dospělosti. Tak strašně rychle ten čas letos utekl anejhorší je, že si to člověk ani neuvědomuje. Učení jsem z Vánoc přesunulana jarní prázdniny, z jarních prázdnin na víkendy a teď. Teďz víkendů přesouvám do Velikonoc. Je to jako lavina, ještě pořád ji hrnupřed sebou, ale už cítím, jak mě chce vtáhnout pod sebe a za chvíli na měvšechno spadne a já se zhroutím jako domeček z karet.

Jednou za měsíc chodím psát testy od Scia,některé školy jimi nahrazují přijímací zkoušky, takže vlastně už teď defaktorozhoduji o svojí budoucnosti, o tom, na jakou školu mě vezmou. Víš, že jsemvždycky snila o tom dostat se na VŠE do Prahy. Přihlášku už mám podanou, napřípravné kurzy taky chodím, musíš mi držet v červnu, až budu psát testy,palce. Slibuješ? Určitě mi to přinese štěstí.

A potom? Potom budou prázdniny a konečněse taky dočkám 5. července. Jupí. Moc se na tebe těším. Vidíš? Zase v tomplavu. A pak že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Ale tahle naděje - naděje,že se uvidíme, mě drží nad vodou. Koupíš si byt někde blízko mě, budu u tebespát, budeme jezdit na výlety a poletíme do Itálie a konečně tě taky vezmu dotvojí oblíbený zoologický zahrady J. Doufám, že se těšíšstejně jako já, už se nemůžu dočkat.

A po prázdninách mi začne úplně novýživot. Snad se mi splní můj sen a přijmou mě do Prahy. Tam mě přivítá světdospělých a moře svobody, bohužel ale taky hory knížek a spousty časustráveného učením. Ale budu tam ráda. Miluji velká města, je tam živo a člověkmá všechno blízko, může se bavit na mnoho způsobů, chodit na koncerty nebotřeba do restaurací kdy se mu zachce. Ne jako tady u nás, kde v desethodin zavírají a o víkendy není kam zajít. Leda by se mi chtělo mezi děti nadiskotéku a to se mi tedy většinou opravdu nechce.

Snad vám zítra povolej vycházky, napiš miprosím co nejdřív, jak to dopadlo a jak se máš. Moc mi chybí tvoje řádky, tvojeoči, ruce, polibky… Vidět někoho po dvou letech, víš, jak budu nervózní? Téchvíle se obávám ale zároveň mi dává naději. Vidinu lepšího světa, lepšíbudoucnosti a života. Života s tebou, Pavle.

Ozvi se hned, jak budeš moct!

Mám tě ráda