V Kladně 28. 1. 2007

Milý Jirko,

konečně jsem našla chvilku čas, abych ti mohla napsat. Vím, že mi to trvalo dlouho, ale je toho teď hodně. V květnu se chystám do Španělska, a tak si musím vydělat nějakou tu korunu na kapesné. Není to zrovna málo, takže si sháním brigádu. Je to vážně hrůza, buď chtějí, abys byl už plnoletý nebo abys pracoval každý den v týdnu minimálně čtyři hodiny a to já nemůžu, protože mám v pondělí dlouhou školu. Ty s tímhle určitě problémy nemáš, viď? Jak bys mohl mít, když už ti je skoro pětadvacet. Jak ti jde práce? Minule jsi psal, že tě povýšili, jak tě to tam baví?

Mě teď škola moc ne. Blíží se pololetí, takže jsme hodně psali písemky a pořád se zkoušelo. Naštěstí už se to trochu uklidnilo, protože známky za první pololetí už jsou uzavřené. Nejhorší na tom je, jak nás všichni profesoři srovnávají s ostatními třídami. „Áčko má dvanáct vyznamenání a vy jenom dvě...“ Je to vážně děsný. Tak trochu to ale stmeluje náš kolektiv.

Jinak je to ale na pytel. Už v prvním ročníku jsme se rozdělili na skupinky, které spolu skoro vůbec nespolupracují. Nedokážeme se domluvit ani na primitivních věcech typu: kdo vybere peníze na koncert a tak. Ale asi mám na tohle smůlu. Na základce to bylo úplně stejné, možná o něco horší. Podle toho, z jakého pohledu se to bere. Tobě by se u nás na škole určitě líbilo. Tři čtvrtiny všech lidí, kteří tu jsou, tvoří dívky. Na druhou stranu, asi by ses z nás musel jednou zbláznit. Znáš holky, že. Každého za rohem pomluví, smějí se všemu a každému a mezi sebou se nemají moc v lásce. Takové my jsme. Ale asi to samé je u vás  v práci taky.

Nejvíc mě štve to, že u nás ve třídě není skoro nikdo, kdo bojuje o svoje známky. Každému je jedno, co dostane z testu, hlavně že projde do dalšího ročníku. A těm, kteří se snaží mít dobré známky, se akorát vysmívají. Asi závidí. Někdo třeba nechápe, proč jsem na sebe naštvaná, když dostanu trojku. Říkají, že pro ně by byla trojka dobrá, že by je za to doma pochválili. Jenže pro mě je trojka něco jako pětka. Prostě mi to zhoršuje známky.

Myslím, že bychom se ve třídě obešli bez pár lidí. Vím, je to ode mě nefér, ale je to tak. A není to jenom můj názor. Prostě nám dali několik studentů navíc, kteří nás rozdělují. Tohle je asi všude, nic není dokonalé. A naši nedokonalost dovršuje profesorka třídní, která nás dohání k šílenství při každém školním výletě nebo jiné akci. Alespoň té se dokážeme zasmát všichni bez výjimek.

Doufám, že mi brzy napíšeš novinky z Tvého světa dospělých :) Měj se pěkně.

Ahoj,