Milý delírníčku
Tak sem zase zpět, abych se Ti svěřil s opravdu pikantnim zážitkem. To, co se mi stalo, je možná varování, že bych chlast měl možná načas pověsit na hřebík. Protože jinak by to moh bejt hřebík do mý rakve...
To si takhle chlastám v jednadváce, slavia vyhrála titul, tak sem slavil.(Nutno poznamenat, že nejsem slávista, nicméně i kdyby vyhrály třeba Blšany, je to pro mě stejně důvod k oslavě..)Chlastal sem piva, ruma, bechery, šáňo a proložil sem to trochou toho zelenýho...je jasný, že ještě před půlnocí sem už nemoh ani chodit. Odnesli mě k Jáchymovi domu a uložili na lože. Ve tři ráno mě probudil močopud a tak sem se dopotácel na WC. stáh sem si trochu neobratně kalhoty a pustil se do díla..Najednou slyšim řev. Hajzl se mi rozplynul před mejma krví zalitejma očima a já se ke svý hrůze probral uprostřed pokoje, chčijíc na koberec, asi tak půl metru od něčí hlavy..Musim říct, že Jáchym to díkybohu vzal docela sportovně a louže na jeho tépichu ho ve finále vlastně spíš pobavila...
Tohle mě trochu vyděsilo.. Zavolal sem pár alkoholikům a z několika na sobě nezávislejch zdrojů sem zjistil, že je to předposlední stádium.. pak už je jenom psychiatrie, totální demence, pleny, krmení, smrt.. Ale možná mi to za to stojí...
No nic, du do práce. Až se zas pochčiju, dám vědět
