Milý náladeníčku
Na úvod se Ti chci hluboce omluvit, že sem prošvih naše výročí.. Před pár tejdnama to byly totiž přesně dva roky, co sme si spolu začli.. Pamatuju si to jako by to bylo...ehm..předevčírem. Za tu dobu ses stal mym duševnim dvojčetem, vrbou, zpovědnicí, smetištěm mejch zvrhlejch myšlenek. A za to ti děkuju. Ale nečekej ode mě dárky.Žádný kino, zlatej řetízek, bonboniéra ani chlípnej sex ve vaně plný šampusu. Prostě to spolu zkusíme táhnout dál a budem se snažit proplouvat timhle životem plnym nenávisti, zla, složenek a pohlavních nemocí.
A jak se vůbec mám? Od léta se toho změnilo dost, předevšim můj postoj k chlastu zaznamenal určitý změny. Po tom, co sem několikrát pod vlivem okeny nezadržel svý tělesný tekutiny, po delíriu plnym pavouků, hadů, bílejch myší a zpěvu Terezy Kerndlový, sem si uvědomil, že tudy cesta nevede..
Došel sem do stádia, kdy moje vypitost vadí všem kromě mě samotnýho..A tak sem začal čuchat toluen. Ne, dělám si prdel.. Prostě sem se načas rozloučil s jednadvácou a z rezidenta se rázem stal sváteční host. A je to tak lepší. Lidi mě tam rádi viděj a dokonce maj šanci si mě chvíli užít střízlivýho.. Nerad se chlubim, ale šel sem do sebe-žeru ty zdravý svinstva, cvičim, čtu, uctívám háre krišnu, nosim batikovaný trička a volim stranu zelených..HALELUJAH
