Možná, že až dozraje čas, budu schopen pochopit věci, které sou mi zatím záhadný. Nedokážu pochopit teorii strun. Nedokážu pochopit moje myšlenkové pochody a pocity, které se objeví tak rychle jak zmizí. Možná mě některý věci šokují jako důchodkyni, která zjistí, že u Lidla je mlíka za 9,50. Svět je nenormální a já sem normální. Domouš si nechal po pár letech ostříhat vlasy. To hlavní co ho k tomu přimělo, byl Kvan Čej Keng z Kung-fu legenda pokračuje. Konec konců proč ne? Nejspíše má každý ve svém chování podobné normality.
A tak jak nás všechny ty normy zabíjej, tak nás zároveň osvobozují, protože díky nim jsme všichni nestejný, protože si vybíráme ty svý oblíbený normy a díky nim se chováme normálně.
Třeba v Kejhán Bód je továrna na kondomy. Ta továrna je v Íránu. Nejvíce žádané kondomy jsou růžové nebo s příchutí máty. Takže žádný důvod válčit s Íránem není. Sou to normální lidi.
Právě všechna ta normalita je dána tendencí vytvářet vzdušný zámky v našich hlavách a narovinu možná potřebujete přečíst pitomečkův monolog, ale stejně je Vám to hovno platný, protože jste. Už od narození přijímáte. Nic nedáváte, tak nic nečekejte. Možná čekejte na konec světa. Až z tý velký 5litrový flašky Red Labelu v Krkonoších začnou nalejvat panáky, bude konec světa, aspoň tak praví místní legenda, místní barman. Tak sou tvořeny všechny legendy. Barmanem, který nalejvá do hlav ty myšlenky, které sou matečný, ale těhle barmanů se nikdy nezbavíme, protože je potřebujem k našemu životu. Jo, a pokud byste byl fakt tak naivní a hledali tu hospodu v Krkonoších. Tak věřte, že ta flaška už je vypitá. Inu jejich barman…

Možná, že letos už se malá země ve středu Evropy, skutečně vyprofiluje jako ráj ubožáků. Po volbě hlavy státu, kdy místo obhájil velkovezír, sem myslel, že mám od čecháčkovství docela klid. Omyl. V novinách sem narazil na absolutní špici. Katalog rodinných domů. 800 nejčastějších projektů na domy. Vše krásně v jedné publikaci. Všechen ten humus co se momentálně staví, zaplavující krajinu jak mor, je jak titulní stránka Blesku. Kde se to vzalo? Proč? Může za to, ta revolta konečně nebydlet na sídláku, ale ve svém malinkém vředu na kraji měst? Nebo si tím zbavujeme viny za komunismus, protože každý proti němu bojoval jak dvouocasý lev, ale vydržel 40 krásných let? Nebo je to tou výchovou komunismu? Kam spěje společnost, která nezkrášluje, ale boří? Pokud chceme takto pokračovat dostaneme se do fáze, kdy celému světu názorně ukážeme, že kdyby nás němci odsunuli, vypadal by tenhle kus Evropy líp. Zločin a trest. Koho však trestáte? Mě…

Málokdy se sejde tak extrémně plodné období jako teď. Totálně zasažen a unešen Kafkou na pobřeží, rozesmátý nad prostým receptem z Čonkinka, nevěřící z ukázkovosti Ostrova tučňáků a vysílen probuzením ze zimního spánku. Přemýšlejíc co je vlastně jinak, je nic, až na mrtvou krysu v garáži, která začíná smrdět, jak lidi v MHD, protože začalo teplo. Víc cvičit, víc číst a míň spát, probudil se strach z imaginárních aut, které na mě na přechodech útočí (tenhle rok mě už 7x málem přejelo auto.) Asi bych si pustil arcivévodské trio, ale momentálně čekám na revoluci v přenosu bytů. Bitte Bit bite byt gigabit. Dobytek zbytek. Trochu pocuchaný, ale přitom nádherně seřazený přináším zmatek. Hihihihihihihihi… Možná už nadešel se zbláznit. 4istě metaforicky, že pane Ošimo?

Při východu spatřím řadu aut. Je jich fakt moc. Sou nádherný, sou krásný. Za každým tím jednotlivým autem sedí určitý úspěch. Právě ten úspěch mi dá při každým východu facku. Hóódně lidí tahle facka motivuje. Mě svým způsobem taky, ale když chci dosáhnout chování automobilisty, začnou se vyskytovat problémy. Chci přežít, bohužel už jen tento fakt sebou nese hrozné problémy, ale jsou tu další v pořadí… Nevim, co dělám špatně… „Ten úspěch mít zaparkovaný to auto před barákem a být šťasten je Hůů“… Možná už ta podstata úspěchu, mít někoho s kým se budete dělit o krásné okamžiky, je pro mě nedosažitelná. Nevím proč? Nevím zač? Lidi co miluju mě opouští a člověka, kterýho moc miluju sem opustil. Z důvodu vyšších principů… Stejně se tím trápím, tím vyšším principem, který mi říká to je správně to je špatně. Rozum byl možná na špatný adrese, ale stejně co už se stalo nic nevrátí, jen sem zase zbyl já sám a auta co mě ráno fackujou.

Stalo se to v Česku.

Nedávno mi kámoš připoměl mnou po asi 14 dní často používabé slovo, který se mi líbilo , díky tomu jak znělo. To slovo bylo macarát. Po celých 14 dní bylo všechno macarát, protože je to geniální slovo. Neprozradim co to macarát je jen naznačim. Biologie měla vůbec super slova jako abiogeneze a podobně, kterým sem propadal a toužil je vyslovovat neustále, protože sou prostě moc krásný.
Dneska sem se ale málem zadusil při obědě, protože sem jen tak začal pročítat kuchařku. A ty slova mě tam bavili jak nikde, sice jim vůbec nerozumim, ale rozhodně stojí za to abyste je taky slyšeli. Upozorňuji, že jejich výklad je na každém z Vás, já dávám jen svoji inspiraci.
Egelizované mléko, dle mě mléko přenášené v igelitové tašce, nahoře zatavené, aby se nerozlilo.
Strouhaný čedar termín užívaný příslušníky misí KFOR pro tamní vyšinuté obyvatele.
Hašé ze zbytku hovězího vařeného masa, trestný pokrm pro jedince vyznávající hinduismus v arabském světě.
Vejce se sýrem v kokotce: týnejdžrovský výraz pro vydařený pátek, kdy ste fikli nějakou blondýnku.
Nočky moučné z odpalovaného těsta: výraz používaný tenisty pro moční hru proti automatu, který na ně střílí míčky, v to,mto případě ovšem bílé golfové.
Tournedos: neukáznění fanoušci při pyrenejské části tour de france.
Čufty: z východního slovenska, pojem pro 16 leté romské panny peroucí v rybníku prostěradlo.

Tak a po náročném sezení před počítačem, prokládaným četbou a poskakování podle toho, co zrovna hraje v playlistu, konečně nastal klid. Bohužel ten klid zavládl asi jen ve mě, protože cokoliv teď můžu poslední dobou vídat, mi přichází jako pošetilé chování dětí, co dostali nevhodné hračky. Jak jinak si vysvětlit ty debilní ksichty a debilní řeči, který se na mě sypou odevšud. Ty zkurveně zasraný vyjebaný píčoviny co mě nezájímaj, ale stejně je do mě zmrdi cpou jako by se blížil konec světa. Ona budou Vánoce, po nich leden, pak jaro, přižene se léto a za nim podzim a zas Vánoce. Tak co mě s tim do prdele všichni serou, stejně jsou to dny jako jiný. Možná zamyšlenější, procítěnější, ale rozhodně nejzkurvenější...

Při oceňování rizikového dluhu musíme vycházet z toho, že investor je racionální. Z toho nám vyplývá, že bude dodržovat investiční axiomy. Při rizikovějším dluhu bude tedy požadovat vyšší výnos. Jinak by porušil axiom, že každý investor preferuje méně rizika než více. Tímto nám vyplývá první a důležitá zásada, kterou musíme zohledňovat vždy, když oceňujeme dluh. Míra rizika by měla být zohledněna vyšším výnosem oproti méně rizikovým investičním možnostem. Pro ocenění dluhopisu tedy platí, že se skládá ze dvou složek. Úrokové míry, která reprezentuje jakési odškodnění za vynechání jiné investice a rizikovou prémii.
Rizikovou prémií rozumíme rozdíl mezi úrokovou mírou dluhopisu a čistou úrokovou mírou dosažitelnou jinou investicí. Riziková prémie je tak motivací pro investory, aby investovali právě do dluhopisu, jinak by totiž mohli své peníze nechat vydělávat v jiných zajištěnějších produktech. Což je v souladu s již výše zmíněnou zásadou vyššího výnosu. Nyní je zřejmé, že pro ocenění bude nejdůležitější část právě riziková míra. Její správné určení totiž není zřejmé a není patrné srovnáním s jinou možností investice. Lawrence Fischer ve svém článku d
Determinants of risk premium on corporate bonds vychází z předpokladu, že riziková prémie závisí na schopnosti, jak firma bude schopna splatit svůj dluh, takzvané riziko splatnosti, a za druhé na prodejnosti dluhopisu, který vydává. Riziko splatnosti musí investor ohodnotit na základě jemu dostupných informací, které vyhodnotí. Je navýsost jasné, že bude používat rozvahy a výsledovky aby si zjistil informace o firmě, protože díky těmto informacím zajistí, že při problému bude schopen dluhopis prodat dále nebo získat své vložené prostředky zpátky při vyhlášení konkurzu.
Riziko splatnosti jde podle Fischera vyjádřit několika složkami. Variační koeficient čistého příjmu firmy za posledních devět let ( x1 ), který vychází z předpokladu, že investoři budou preferovat firmu, jejíž zisky se drží určité stabilní úrovně po jistou dobu a tak lze predikovat menší riziko než u firmy s větším variačním koeficientem, kde budou investoři vyjadřovat nervozitu budoucího vývoje firmy. Délce období kdy firma dokázala pracovat, aniž by ji věřitelé zavedli do problémů ( x2 ), což nám dokáže poskytnout informace o schopnosti firmy plánovat své výdaje a jejich financování a zároveň doba po kterou byla firma solventní, nám umožňuje odhadovat budoucí vývoj. Ukazatel poměřujícího tržní hodnotu firmu k jejímu celkovému zadlužení ( x3 ), investor díky tomuto ukazateli dokáže odhadnout, jak změny v aktivech ovlivní likviditu firmu, což je praktický ukazatel, který není založen na odhadu, ale na exaktním výpočtu.
Prodejnost těchto dluhopisů ( x4 ) lze vyjádřit jako jednu proměnou a to tržní hodnotu všech veřejně obchodovaných dluhopisů, které má firma nesplaceny. Tato informace nám říká, že čím méně má firma dluhopisů tím menší je trh s jejími a čím menší je trh tím je větší nejistota na peněžním trhu dluhopisů této firmy, zvyšuje se nám tak riziko, že nikdo nebude chtít odkoupit dluhopisy této firmy.
Výše zmíněné proměnné vedli za pomocí statistických výpočtů k odhadu logaritmické funkce pro rizikovou prémii s vzorcem x0=0,262x1−0,223x2−0,496x3−0,290x4+c ( konstanta ). Lze se domnívat, že uvedený vzorec se bude pro podmínky Českého lehce upravit, jelikož obsahuje výpočty amerických hodnot.
Pro hodnocení dluhopisu je tedy důležité soustředit se na rizikovou prémii, která nám dokáže poskytnout informaci o ceně dluhopisu pro věřitele a zároveň nám dokáže i vytvořit ocenění dluhu dané firmy. Riziková prémie je oceněním pro investory na dluhopisovém trhu a jako taková tvoří rozdíl od ostatních investičních produktů na trhu.

Poslední dny už nám zase klesla průměrná teplota o něco níž čehož si všímám ukrutně často. Jelikož skoro pořád venku mrznu. A co je nejhorší, mrznu i v metru a někdy už i buse. To, že mrznu doma to je normální na to sem zvyklej, ale v tom MHD mi to vadí nejvíc. Když se vracím domu unavenej, ospalej nebo naopak soustředěnej a myslící, tak ten diskomfort je naprosto šílenej. Je fajn, že se zdražuje jízdný. Ještě horší je když sem se včera vracel domu celej den nic nejed, zima, a bus misto toho aby jel někdy v pul5 se objevil o 20 minut pozdeji. Sem z toho byl totálně vyřízenej. Nemůžu pak dělat nic. Prostě debilní zima. Horší o to ,že sem čerstvě ostříhanej, takže mi mrzne hlava ( pokud si zapomenu čepici nebo své zimní sluchátka doma ). Včera jsem ještě narazil na zajímavost co se týče teploty v NG. Pokud průměrná teplota stoupne o 1°C pak se sněhem lze s jistotou počítat jen ve výškách od 1200 m.n.m. Myslim, že to znamená, že s investicemi ve Špindlerově Mlýně bych chvilku počkal.

Poslední dny prakticky nestíhám. Respektive po posledním volném víkendu nebudu stíhat delší dobu, spousta práce a tak. Už jenom kvůli tomu nedokážu zachycovat tu vánoční atmosféru. Což je zajímavý paradox, protože neustále slyšim reptání na to jak je to všechno hrozně přehnaný, že obchodníci si nedaj pokoj a neustále nás zavalujou nějakejma nabídkama a bůhvíčímještě... A pak sem tu já, žiju teď sice mimo realitu, ale Vánoce sem prostě nezpozoroval.
Kde na nás ty proradní obchodníci útočí? Všichni říkají, že v reklamě. No televizi doma většinou puštěnou máme, ale nezdá se mi, že by se reklamy nějak orientovali provánočně. Nejviditelnějším pokusem je asi Vodafone a jeho ovce ( což se mi zdá docela stupidní ). Další maximálně tak Pilsner Urquell, ale dál mi spíš reklamy připadají, že inzerují zimu, potažmo boj proti globálnímu oteplování, protože sněhu se ještě asi dlouho nedočkáme. Pak jsou prý přehnané výzdoby. Ptám se kde? V metru, buse, tramvaji, vlaku nebo Vašem autě? A to že se toho hodně vyrojí v nákupních centrech je fakt nečekaný... To by asi nečekal jenom blbec... Zbytek výzdoby si normální člověk nemůže skoro všimnout až mi to připadá skoro líto.
Suma sumárum se zdá, že na současnou vánoční atmosféru nadávají lidé lačnící po nákupech, kteří se tak vlastně stávají zastánci této atmosféry. Média, která se vezou na vlně "znásilňování Vánoc je blé" a staromilci, kteří nedokážou zkousnout, že hrátky s olovem a xdení půsty už holt netáhnou. Normální člověk se Vánoc prakticky nedočká. I když mě osobně pobavil prodejce Nového prostoru, který se ho snažil prodat se slovy: "Kupte si Nový prostor pro Vaše šťastné Vánoce a pomůžete i mě mít stejné Vánoce jako VY" Skoro sem si řikal jestli to je opravdu tak dobrý nápad, když většina lidí na to nadává a zbytek nevnímá.