Při oceňování rizikového dluhu musíme vycházet z toho, že investor je racionální. Z toho nám vyplývá, že bude dodržovat investiční axiomy. Při rizikovějším dluhu bude tedy požadovat vyšší výnos. Jinak by porušil axiom, že každý investor preferuje méně rizika než více. Tímto nám vyplývá první a důležitá zásada, kterou musíme zohledňovat vždy, když oceňujeme dluh. Míra rizika by měla být zohledněna vyšším výnosem oproti méně rizikovým investičním možnostem. Pro ocenění dluhopisu tedy platí, že se skládá ze dvou složek. Úrokové míry, která reprezentuje jakési odškodnění za vynechání jiné investice a rizikovou prémii.
Rizikovou prémií rozumíme rozdíl mezi úrokovou mírou dluhopisu a čistou úrokovou mírou dosažitelnou jinou investicí. Riziková prémie je tak motivací pro investory, aby investovali právě do dluhopisu, jinak by totiž mohli své peníze nechat vydělávat v jiných zajištěnějších produktech. Což je v souladu s již výše zmíněnou zásadou vyššího výnosu. Nyní je zřejmé, že pro ocenění bude nejdůležitější část právě riziková míra. Její správné určení totiž není zřejmé a není patrné srovnáním s jinou možností investice. Lawrence Fischer ve svém článku d
Determinants of risk premium on corporate bonds vychází z předpokladu, že riziková prémie závisí na schopnosti, jak firma bude schopna splatit svůj dluh, takzvané riziko splatnosti, a za druhé na prodejnosti dluhopisu, který vydává. Riziko splatnosti musí investor ohodnotit na základě jemu dostupných informací, které vyhodnotí. Je navýsost jasné, že bude používat rozvahy a výsledovky aby si zjistil informace o firmě, protože díky těmto informacím zajistí, že při problému bude schopen dluhopis prodat dále nebo získat své vložené prostředky zpátky při vyhlášení konkurzu.
Riziko splatnosti jde podle Fischera vyjádřit několika složkami. Variační koeficient čistého příjmu firmy za posledních devět let ( x1 ), který vychází z předpokladu, že investoři budou preferovat firmu, jejíž zisky se drží určité stabilní úrovně po jistou dobu a tak lze predikovat menší riziko než u firmy s větším variačním koeficientem, kde budou investoři vyjadřovat nervozitu budoucího vývoje firmy. Délce období kdy firma dokázala pracovat, aniž by ji věřitelé zavedli do problémů ( x2 ), což nám dokáže poskytnout informace o schopnosti firmy plánovat své výdaje a jejich financování a zároveň doba po kterou byla firma solventní, nám umožňuje odhadovat budoucí vývoj. Ukazatel poměřujícího tržní hodnotu firmu k jejímu celkovému zadlužení ( x3 ), investor díky tomuto ukazateli dokáže odhadnout, jak změny v aktivech ovlivní likviditu firmu, což je praktický ukazatel, který není založen na odhadu, ale na exaktním výpočtu.
Prodejnost těchto dluhopisů ( x4 ) lze vyjádřit jako jednu proměnou a to tržní hodnotu všech veřejně obchodovaných dluhopisů, které má firma nesplaceny. Tato informace nám říká, že čím méně má firma dluhopisů tím menší je trh s jejími a čím menší je trh tím je větší nejistota na peněžním trhu dluhopisů této firmy, zvyšuje se nám tak riziko, že nikdo nebude chtít odkoupit dluhopisy této firmy.
Výše zmíněné proměnné vedli za pomocí statistických výpočtů k odhadu logaritmické funkce pro rizikovou prémii s vzorcem x0=0,262x1−0,223x2−0,496x3−0,290x4+c ( konstanta ). Lze se domnívat, že uvedený vzorec se bude pro podmínky Českého lehce upravit, jelikož obsahuje výpočty amerických hodnot.
Pro hodnocení dluhopisu je tedy důležité soustředit se na rizikovou prémii, která nám dokáže poskytnout informaci o ceně dluhopisu pro věřitele a zároveň nám dokáže i vytvořit ocenění dluhu dané firmy. Riziková prémie je oceněním pro investory na dluhopisovém trhu a jako taková tvoří rozdíl od ostatních investičních produktů na trhu.