Je pravda, že ve škole se naučim občas dost užitečný, překvapující a šokující věci. Nedávne sem opět sice dostal ťafku za to, že sem nevěděl jaká kost s náma chodí na cviko... prej je akorát nafučená... Kdo by řek, že to je při těch všech ISO normách důležitý co...
S pobavenim sem dnes na angličtině vyslech tradiční komentář kolegy ze Citibanky. Dnes se rozprávěl o marketingu v volbách... blbec jako vždy. Hlavně mě, ale pobavilo, že jsme se bavili o gender discrimination. Zaujali sme stanovisko a debata jela dál, jenže odkud si náhle vzlítla myšlenka nedostatečného věku ministra školství. Prý je moc mladý uvedl se i komentář Klause. Osobně sem si ho začal velmi vážit, že dokázal přiznat veřejnosti, že trpí parkinsonovou chorobou, už i ruce se mu třesou. No, co, o důvod víc aby nekandidoval. Chudinka jedna nemocná. Chci však spíše psát o té věkové diskriminaci, na které se vlastně v podstatě všichni schodli. Mimo mě ovšem. Ach jo zase si vidíme jen na špičku nosu. Já osobně argumentoval Dr. Benešem tomu bylo 34, když se stal ministrem zahraničních věcí. Ach jo... Semtam prostě Schází rozhled.
To všechno v roce, který EU vyhlásila rokem boje proti diskriminaci. Další zajímavou věcičkou je předmět statistika... Sice se s nim strašně mořim,ale podává zajímavé výstupy. Dozvěděl sem se tak, že novináři u nás sou pěkná žumpička a ani data neuměj interpretovat, což mě zas tak nepřekvapuje. Překvapující je však proč si myslim, že tomu tak je. Je to nedostatečná zkušenost novinářů. Prostě tady nemaj starší ostřílené kolegy. A pak, že sem proti věkový diskriminaci. Co já sem to za blbce...