Zkušenost s LSD
02.Prosinec 2008velmi slabé na látce, která nepoškozuje organismus a kterou můžete užívat libovolně dlouho a tak často jak chcete, vadí. A je to vaše volba - nikdo nemá právo učinit toto rozhodnutí za vás. Tato závislost vzniká i u jiných zcela běžných věcí (alk vznik velmi slabé psychické závislosti je možný. Jenom vy sami ale můžete posoudit, zda vám psychická závislost na látce, která nepoškozuje organismus a kterou můžete užívat libovolně dlouho a tak často jak chcete, vadí. A je to vaše volba - nikdo nemá právo učinit toto rozhodnutí za vás. Tato závislost vzniká i u jiných zcela běžných věcí (alkohol, nikotin, televize, hazardní hry, internet) a dokonce bych řekl, že je to přirozená životní potřeba (závislost na někom blízkém, na nějakém životním cíli ....). Psychická závislost u LSD neznamená, že se zblázníte, pokud ho nebudete mít - znamená to pouze, že se vám látka zalíbí a budete v pokušení si ji znovu vzít. Další možné důsledky psychické závislosti jsou ztráta zájmu o obyčejnou, nudnou realitu a přesunutí většiny vašich aktivit do oblasti zkoumání změn psychiky a vnímání reality. Velice záleží na definici termínu "psychická závislost" - je touha po něčem, co vás v životě uspokojuje a přináší vám radost, "závislost" ? Vždyť celý váš život se snažíte žít tak, aby vás to uspokojovalo, jste "závislí" na radosti a hezkých pocitech - tak proč se zoufale snažit "nebýt závislý" na něčem, co vás obohacuje a toto uspokojení vám přináší ?? Jenom proto, že se jedná o chemickou látku ? Zmedializovaný termín "flashback" znamená něco jiného, než jak je na přednáškách prezentovaný. Pokud zažijete něco, co pro vás hodně znamená, může se vám dojem z tohoto zážitku vrátit. U psychedelik je to stejné, jejich vliv na myšlení je tak silný zážitek, že se k němu váš mozek na chvilku vrátí. Takovéto "návraty" jsou v životě běžné a objevují se po silném zážitku (např. autonehoda) i bez užívání jakýchkoliv drog. Příčiny a mechanismy flashbacků nejsou zatím zcela jasné. V drtivé většině případů se jedná o několika sekundový návrat určité nálady, kdy vám například připadne zajímavá věc, které byste si normálně ani nevšimli. Na několik sekund se vám mohou vrátit i drobné halucinace (drobná změna barev, nějaký zvuk, rozvlnění rovné čáry), což sice může být nepříjemné, ale většinou je to spíše příjemné a zajímavé. Většina lidi se snaží flashbacky vyvolat a vítá je, je to příjemné osvěžení uprostřed nudného dne. V žádném případě to však není nebezpečné, nejde o ztrátu kontroly ani o výrazné narušení vnímání reality. NIKDY to není něco tak intenzivního, jakože byste třeba neviděli auto a nechali se přejet. Flashback se nevyskytuje ani zdaleka tak často, jak je uváděno. Více než polovina uživatelů LSD nikdy flashback nezažije, nebo si ho neuvědomí. Flashbacky jsou často vyvolávány kouřením marihuany. zardní hry, internet) a dokonce bych řekl, že je to přirozená životní potřeba (závislost na někom blízkém, na nějakém životním cíli ....). Psychická závislost u LSD neznamená, že se zblázníte, pokud ho nebudete mít - znamená to pouze, že se vám látka zalíbí a budete v pokušení si ji znovu vzít. Další monepoškozusekund se vám mohou vrátit i drobné halucinace (drobná změna barev, nějaký zvuk, rozvlnění rovné čáry), což sice může být nepříjemné, ale většinou je to spíše příjemné a zajímavé. Většina lidi se snaží flashbacky vyvolat a vítá je, je to příjemné osvěžení uprostřed nudného dne. V žádném případě to však není nebezpečné, nejde o ztrátu kontroly ani o výrazné narušení vnímání reality. NIKDY to není něco tak intenzivníhoje organismus a kterou můžete užívat libovolně dlouho a tak často jak chcete, vadí. A je to vaše volba - nikdo nemá právo učinit toto rozhodnutí za vás. Tato závislost vzniká i u jiných zcela běžných věcí (alkohol, nikotin, televize, hazardní hry, internet) a dokonce bych řekl, že je to přirozená životní potřeba (závislost na někom blízkém, na nějakém životním cíli ....). Psychická závislost u LSD neznamená, že se zblázníte, pokud ho nebudete mít - znamená to pouze, že se vám látka zalíbí a budete v pokušení si ji znovu vzít. Další možné důsledky psychické závislosti jsou ztráta zájmu o obyčejnou, nudnou realitu a přesunutí většiny vašich aktivit do oblasti zkoumání změn psychiky a vnímání reality. Velice záleží na definici termínu "psychická závislost" - je touha po něčem, co vás v životě uspokojuje a přináší vám radost, "závislost" ? Vždyť celý váš život se snažíte žít tak, aby vás to uspokojovalo, jste "závislí" na radosti a hezkých pocitech - tak proč se zoufale snažit "nebýt závislý" na něčem, co vás obohacuje a toto uspokojení vám přináší ?? Jenom proto, že se jedná o chemickou látku ??! žné důsledky psychické závislosti jsou ztráta zájmu o obyčejnou, nudnou realitu a přesunutí většiny vašich aktivit do oblasti zkoumání změn psychiky a vnímání reality. Velice záleží na definici termínu "psychická závislost" - je touha po něčem, co vás v životě uspokojuje a přináší vám radost, "závislost" ? Vždyť celý váš život se snažíte žít tak, aby vás to uspokojovalo, jste "závislí" na radosti a hezkých pocitech - tak proč se zoufale snažit "nebýt závislý" na něčem, co vás obohacuje a toto uspokojení vám přináší ?? Jenom proto, že se jedná o chemickou látku ??! potřeba (závislost na někom blízkém, na nějakém životním cíli ....). Psychická závislost u LSD neznamená, že se zblázníte, pokud ho nebudete mít - znamená to pouze, že se vám látka zalíbí a budete v pokušení si ji znovu vzít. Další možné důsledky psychické závislosti jsou ztráta zájmu o obyčejnou, nudnou realitu a přesunutí většiny vašich aktivit do oblasti zkoumání změn psychiky a vnímání reality. Velice záleží na definici termínu "psychická závislost" - je touha po něčem, co vás v životě uspokojuje a přináší vám radost, "závislost" ? Vždyť celý váš život se snažíte žít tak, aby vás to uspokojovalo, jste "závislí" na radosti a hezkých pocitech - tak proč se zoufale snažit "nebýt závislý" na něčem, co vás obohacuje a toto uspokojení vám přináší ?? Jenom proto, že se jedná o chemickou látku ??! závislosti je možný. Jenom vy sami ale můžete posoudit, zda vám psychická závislost na látce, která nepoškozuje organismus a kterou můžete užívat libovolně dlouho a tak často jak chcete, vadí. A je to vaše volba - nikdo nemá právo učinit toto rozhodnutí za vás. Tato závislost vzniká i u jiných zcela běžných věcí (alkohol, nikotin, televize, hazardní hry, internet) a dokonce bych řekl, že je to přirozená životní potřeba (závislost na někom blízkém, na nějakém životním cíli ....). Psychická závislost u LSD neznamená, že se zblázníte, pokud ho nebudete mít - znamená to pouze, že se vám látka zalíbí a budete v pokušení si ji znovu vzít. Další možné důsledky psychické závislosti jsou ztráta zájmu o obyčejnou, nudnou realitu a přesunutí většiny vašich aktivit do oblasti zkoumání změn psychiky a vnímání reality. Velice záleží na definici termínu "psychická závislost" - je touha po něčem, co vás v životě uspokojuje a přináší vám radost, "závislost" ? Vždyť celý váš život se snažíte žít tak, aby vás to uspokojovalo, jste "závislí" na radosti a hezkých pocitech - tak proč se zoufale snažit "nebýt závislý" na něčem, co vás obohacuje a toto uspokojení vám přináší ?? Jenom proto, že se jedná o chemickou látku ??!
Konec světa 2012?
19.Listopad 2008V průběhu dějin lidstva se objevilo nesčetně prorockých zpráv o konci světa. V každém takovém případě se lidé upnuli k nějakému datu a očekávali nejhrůznější pohromy, které měly zpustošit Zemi. Nejinak tomu bylo i v případě posledního většího proroctví směrovaného k 11. srpnu 1999. Mnoho lidí tehdy očekávalo na podkladě Nostradamova slavného prorockého čtyřverší X/72 konec světa. Proroctví, které hlásalo, že toho roku přijde velký Král Strachu, bylo spojováno se zatměním slunce, které nastalo právě 11. srpna. Modré planetě i jejím obyvatelům se toho dne nic nestalo. Nepřišel ani konec světa spojený s příchodem roku 2000. Lidé přesto i nadále zánik očekávají.
Tentokrát se jejich pozornost obrátila k mayskému kalendáři a zejména k datu 21. prosince 2012. To je den, kdy končí třináctý baktunský cyklus mayského kalendáře, tedy období, které začalo v roce 1618. Mayští indiáni předpověděli, že uvedené období bude charakteristické zejména touhou vlastnit materiální statky, lidé se vzdálí přírodě, odcizí se duchovní podstatě, budou se zajímat především o vlastní ego a toužit po nadvládě. Třináctý baktunský cyklus je v kalendáři Mayů poslední. Co se stane po jeho skončení, je jen otázkou spekulací.
Někteří jsou toho názoru, že v roce 2012 může dojít ke zkáze vlivem srážky s planetou Nibiru (v některých případech je také zmiňována jako Madruk). Ta prý obíhá v protisměru kolem Slunce po velmi protáhlé elipse. Do blízkosti Země se vrací zhruba po 5500 letech a svým průletem způsobuje globální katastrofy. Její návrat je očekáván právě v roce 2012. V tomto směru existují spekulace, že vláda Spojených států amerických zná její přesnou dráhu, ale nechce tuto informaci z obavy před možnou panikou zveřejnit. Je zajímavé, že katastrofa způsobená vesmírným tělesem se objevuje i v předpovědi českého psychotronika Stanislava Brázdy. Ten tvrdí, že k jistému problému v souvislosti s vesmírným tělesem dojde v roce 2012, kdy by se s ním mohla Země srazit, a to v oblasti Číny na hranici s Mongolskem.
Vědci se spíše kloní k možnosti zániku vlivem globální katastrofy. Na internetovém serveru YouTube je k vidění počítačová simulace případné srážky s meteoritem o průměru 230 kilometrů. Po jeho dopadu vznikne kráter, jehož průměr je odhadován na čtyři tisíce kilometrů s hlubokou sedm tisíc metrů. V obří díře se bude kupit žhavá láva, která se neuvěřitelnou rychlostí začne rozlévat do okolí. Vlivem této události dojde ke zvýšení teploty vzduchu na 40 °C, zvedne se vítr doprovázený ohnivými záblesky a bude dosahovat rychlosti tři sta metrů za sekundu. Voda v oceánech se vypaří, roztaje veškerý sníh a zanikne život. Podle odborníků stačí k naplnění takového scénáře i srážka s desetkrát menším kosmickým tělesem.
Podobný námět si vzali na mušku i tvůrci katastrofického filmu Den po zítřku. Dne 18. října 2012 dopadá na Zem meteorit, který způsobí nečekaně silné zemětřesení. Zvednou se mračna prachu a postupně zakryjí severní polokouli. Evropa je zasažena silnou vrstvou sněhu. Boj o přežití začíná. Zatím jen na filmovém plátně. S ohledem na globální oteplování, pohyb severního a jižního pólu či neustálé znečišťování atmosféry se může katastrofický scénář filmového snímku stát realitou.
Rok 2012 je z pohledu proroků, psychotroniků a ufologů magický. Zda na jeho sklonku dojde k ničivé katastrofě nebo se i v tomto případě jedná jen o „planý poplach“, stejně jako v roce 1999, nevíme. Nicméně se zvyšujícím se znečišťováním a nezodpovědným přístupem k modrému domovu se zvyšuje i riziko pravděpodobnosti, že k takové zkáze jednoho dne dojde. napsal/a: osho.cz 10:39 Link komentáře (0)
EGO
17.Listopad 2008Je zvláštní a nesmyslné mluvit o egu, egoismu. Protože ego je rozpoznatelné jen egem. Všechny debaty, posuzování, řešení, pochopení ega můžeme najít jen v hranicích ega. Ego je fenomén.
Není ničím jiným než propojenou dráhou nervových vzruchů. A ego nám pomáhá přežít. Malé děti jsou bez ega a jsou tak nesmírně zranitelné. U zvířat je ego nahrazeno pudovým jednáním a záblesky učení na bázi zkoušek, omylů a funkčnosti. Když o někom prohlásíme, že je egoista, zní to jako nadávka. Ale to jen egoista spílá egoistovi. Nic jiného v tom není. A co nakonec je na egu tak špatné ? Nic, na virtuálním, v sobě existujícím klamu není nic špatného. Proč ? Protože ego je možné vidět jen egem, ve stejných zdánlivých hranicích fungování.
Pokud někdo někomu celý život nezištně pomáhá, rozdává se, zasluhuje podle celého učebního systému úctu a vděk. Ale je to jen barvením, přispůsobením se logice naučeného, požadovaného. Něco špatného ? Ne, opět v hranicích této virtuality je to přece správné. Nakonec jde o přežití každého z nás a tento pud je smysluplně silný.
Pokud někdo trpí, můžeme rozebrat onu nepohodu ve dvou rovinách. Tou první je naše mentální zdůvodnění toho, co se děje. To, že se nám to nelíbí je náš názor, předpoklad, očekávání, touha, nesouhlas. Je to naše minulost. Poté je tu rovina tělesná a tělo reaguje na hlad, žízeň, bolest signály. Ne protože i tělo má své ego a promýšlí varianty upozornění, prostě je to užitečný nástroj výstrahy případného poškození funkčnosti tělesné schránky. Zatímco zvíře, pokud má hlad, těžko přemýšlí nad nespravedlností tohoto světa, lidé mají záběr mnohem širší. Tělesné signály jdou filtrem zkušeností získané minulostí a my k tomu přidáváme, někdy poněkud zbytečně, emoční zabarvení.
Naše mysl, celý ten soubor zvaný ego, má nesmírnou moc. Pokud byste měli žít v chudobě a pod mostem jeden jediný týden s tím, že se další týden stanete pohádkovým miliardářem z dědictví, tak ten týden vydržíte v naprostém klidu. A tak je to s náboženstvím, motivací, duchovními směry. Dokážeme nést těžký úděl pokud vidíme světlo před sebou. Pokud vidíme ráj, třebaže až po naší smrti. To pomáhá lidem k ještě hustějšímu závoji nepřítomnosti. To co je teď není dobré, ale vyplatí se počkat. Poté se ztotožňujeme s egem. Naše volba. Měli bychom vědět, že žijeme jen hlavou, ne ve skutečnosti. Ne jako součást neustálého pohybu, přeměn a vývoje. Tam plní ego svou šílenou absurdnost. Odmítáme přítomnost výměnou za sen. Protože přítomnost se může měnit očima našeho ega velmi dramaticky, ale v podstatě ego nemůže, a je to také nemožné, rozpoznat celý ten gigantický proces tvoření. Nejsme na to vybaveni a asi to nemusíme řešit.
Existuje cesta ven, z dosahu ega ? Na to neexistuje odpověď. Nemůže. Pokud se má něco stát a my máme roztrhat závoj vlastního sebevidění, tak ego nemůže tento proces nadále dozorovat. Poté bychom pouze změnili sen. Původní sen za sen nový. Je tedy cesta odvrhnout ego ? To nelze, nelze se zbavit schopnosti přemýšlet, vymazat minulost a vlastních znalostí. I když se o to snažíme v meditacích. Pokouší se o to bezpočet lidí a kolik z nich se zbavilo ega ? Asi nikdo. Dostali se jen do jiného modulu původního, stále vlastního nastavení. Ego se pouze přebarvilo. Ego je pohled z venku. S pomocí ega jsme schopni definovat naše jméno, naší příslušnost, plánovat budoucnost a promítat si minulost. Ego není problémem, problémem je to, že jsme přítomnost nahradili fikcí.
Cesta ničení ega? Ano, je to cesta. Kam ? To nikdo neví, kdo dokáže podat zprávu ? Ale ničení ega je tristní. Neznamená to nic jiného, než popření všeho co známe, popření veškeré posbírané důležitosti. Čím jsme ? Ničím. Kam jdeme ? Nikam. Čeho dosáhneme ? Ničeho. Co nás čeká ? Nic.
Pouze v této nicotě se ego nedokáže orientovat, nemá záchytný bod, nemůže porovnávat a velet. Ale ani to není vítězství. Proč ? Protože před egem se nedá schovat. Vždy si nás najde. Nejde proti němu bojovat. Stačí střípeček a ego je v plné síle zpět. Poté je vhodné rozpoznat platné hranice ega a s egem se smířit. Vzít ego jako požehnaný nástroj a jako s nástrojem s ním zacházet. Ale, ale … stále se od ega vzdalovat, odcizovat se mu. Vzdalovat se směrem k přítomnosti, k hlubinách vlastního bytí. Je to popření sama sebe, tak jak jsme byli zvyklí se vidět. Už to neplatí. Neulpívat na svých názorech, nebýt svými názory i když je sami stvoříme. Vnímat sen jako sen. Vystupovat ze snu.
Je jediné vodítko. Tím je absence duality. Vždy, kdy je dualita přítomná, jsme ve snu, v závoji. Proto meditace. Proto vnitřní hluboký klid. A ten přináší onu vysněnou, popsanou, bezbřehou spokojenost, úlevu s bytím, existencí, žitím. Není nic, co by nebylo součástí celku, my jsme součástí celku. Nezáleží, jakou má celek podobu. Pokud se něco mění, mění v rámci celku a celek zůstává neochuzen. Je to nekončící radost tvoření. Máme-li schopnost rozpoznávat, poté snad jen proto, abychom mohli zabezpečit své základní potřeby a zároveň se volním rozhodnutím podílat na klokotu změn. Velká nebeská hra. Tolik mé ego.
napsal/a: osho.cz 19:08 Link komentáře (0)Co sebevraždy ? Narodíme se a po nějakém čase získáme povědomí o našem jméně, rodičích, o svém těle, o okolí a co pro nás znamená. Ale nikdy nevíme jak jsme se tu ocitli, nepoužili jsme vědomě naší vůli, jsme tu nám z neznámého důvodu. I když ten důvod můžeme celý svůj život hledat. Je to jako dar. Někdo nám dá dar, bez toho aniž bychom ho žádali, bez toho aniž bychom věděli proč, bez toho aniž bychom měli možnost se rozhodnout zda ho přijmeme či ne. Tak je to s životem. Tady a teď, nevíme kde se tu vzal , prostě je. Tak si říkám, pokud nás dar, pokud je to dar, netěší, nemáme plné právo, teď když se rozhodnout můžeme, ho odmítnout ? Existuje celá ohromná struktura pojistek abychom se života dobrovolně předčasně nezbavovali. Důvody jsou rozmanité. Bůh se bude zlobit protože On nám dal život a my nemáme právo si ho vzít. Kdo to říká ? Ten kdo Boha potkal, ten kdo Ho zná, ten kdo byl oprávněn jednat jeho jménem ? Myslím že těžko. Sebevražda, už jenom to slovo je tak zmanipulované, vražda sebe sama. Co je to za nesmysl: Odchod z tohoto světa, spíše sebeosvobození než cokoliv jiného, je velmi úzce propojeno s tím jediným a někdy i posledním co je ještě dostupné, s možností mít poslední slovo, poslední ortel nad sebou samým, konečné a zejména vlastní, intimní rozhodnutí. Proto je právě sebevražda, mlčení, tak nenáviděno těmi kdo touží po ovládání nebo mají moc. Proto ty směšné přísahy na Bibli, zdvíhání dvou prstů, detektory lži, vlastní podpisy. Prostě osobní sebevědomí a nalezená moc jej používat je, byla a bude nejsilnější nástroj který osobně máme k dispozici. A celý život jsme manipulováni a programováni ho neumět používat. Používat ho jen k prospěchu obohacení někoho druhého, ve jménu vyšších principů stáda. Život je, byl a bude džungle kde slabší, stačí i méně motivovaní, mají v dané hierarchii smůlu. Přitom právě instrument posledního slova, posledního činu jsou to nejmocnější co v naší dimenzi je. Já sebevraždy neodsuzuji, tedy přiznám se že nad nimi ani nepřemýšlím protože nejsou mojí věcí, co já mám do tohoto rozhodnutí mluvit ? Chceme-li vrátit něco co nám působí bolest, co nás nenaplňuje, v čem nevidíme již další smysl, co je na tom špatného a hlavně, kdo to vůbec může soudit, kdo může rozhodovat ?
Lidstvo je tak jako tak posedlé rituálem sebevraždy. Co jiného jsou války, povstání kterých se lidé účastní ve jménu demagogie někoho kdo nedokáže ovládat svůj vztek a povýšenost ? Tak jako tak, veškeré ideologie nesou pečeť jen jednoho mozku byť byli později rozvinuty a upraveny. Ale na začátku byla myšlenka která probudila další myšlenku a nakonec vznikla masivní a sebe nabalující se myšlenková forma, ideologie. Motýl mávl křídly a půlka světa byla zničena. Bojujeme za ideály proti jiným ideálům, máme pravdivé motivace proti pravdivým motivacím druhé strany a na každé straně tak jako tak stojí Bůh od hlavy až k patě zbrocený neustále prolévanou krví. Svět bez Boha, bez ideologie by nikdy nemohl být tak krvelačný jako je ten svět který proti sobě staví nepochopení, kulturní rozdíly a zvyklosti. Nic nebylo tak často bráno jako rukojmí k vlastním mocenským cílům než právě Bůh. Ten který se neuráčil ani jednou zavítat na tuto planetu. Uvěřím-li ideálům a vezmu-li zbraň do ruky proti komu ji nakonec budu používat ? Proti ideologii nebo proti člověku kterého vůbec neznám a se kterým jsme si nic neudělali. Který má rodinu a své drahé stejně jako já, který nikdy nikoho nezabil a za „normálních“ okolností by ho to ani nenapadlo. To že můžeme odmítnout ideologii, symboly, příslušnost ke skupině, ale i to že můžeme odmítnout své již převzaté pravdy živené psychózou davu nás osvobozuje, vyvazuje ze schopnosti páchat zbytečné zlo. Někdo se může asi v tuto chvíli zeptat ,ale co když někdo zabije tvého blízkého, co když někdo napadne tvou zem, co když se děje nespravedlnost a křivda, co když zlo je na vzestupu ? A já se ptám, dá se šílenství léčit šílenstvím ? Dá se zlo obrátit v dobro použitím zla ? Dá se rozbouřené moře utišit ještě silnějším větrem ? Neseme v sobě všechno co se kdy v člověku projevilo. Dokážeme být klidní i šílení, dokážeme dávat i brát, jsme komplexní osobnosti a jediné vodítko, červená niť je naše volba, to co si vybereme. My, ne okolí, ne lidé kolem nás, jen my, nikdo jiný.
Nejsme dobří ani zlí, jsme prostě obojí. Máme v sobě celou škálu barev od černé přes nekonečné odstíny šedi až k bílé. Pohybujeme se v čase někde mezi tím. Pohybujeme se někde mezi bohatstvím a chudobou, mezi důležitostí a nicotností, mezi dobrem a zlem. V jakémkoliv místě to ale stále budeme my, tedy to co o nás v dané chvíli řeknou naše myšlenky které si dokážeme zapamatovat.
To co člověka katapultuje z tohoto sevření je celistvost, kdy se odvážíme být vším čím můžeme být, kdy se odvážíme být dobrými i zlými a neschovávat sebe sama před sebou samým. Kdy upřímně a pokorně akceptujeme jakýkoliv stav ke kterému se dostaneme a objevíme svou schopnost si vybírat sami, rozhodovat se sami a využívat síly posledního činu, slova. Pokud se cítíte poražení, slabí, nechtění, zklamaní, poté v sobě máte cizí bacil, názor někoho jiného nebo názor vlastního zotročeného a zmanipulovaného mozku. To čeho na tomto světě dosáhneme je velmi nicotné a pomíjivé, bude to velmi brzy zapomenuto pokud to nebude sloužit jako nástroj k další manipulaci těch kteří příjdou po vás. Jediné, dle mého současného názoru cenné je to, že dokážeme objevit sami sebe, že dokážeme přijmout sami sebe a že dokážeme být svobodní za každé situace.
Existuje skutečný chrám věčnosti a tím je ticho. Nejenom to akustické ale zejména ticho myšlenek. Ticho nikdy nikomu neublížilo, ticho nikdy nic zlého nevyvolalo. V tichu, v tom skutečném tichu, je nesmrtelnost Ticho je svou podstatou laskavé a mírumilovné. Ticho je naší prazákladnou z které se rodí nesčetně forem. Ticho je nejcennější ale také zároveň nejtěžší učení které nám přinese mnoho užitečného. V hlubinách ticha rozpoznáte svou božskost, svou sílu a nesmrtelnost.
A lidé toužící odejít předčasně z tohoto světa touží po tichu. Proč jim to mít za zlé ?
napsal/a: osho.cz 17:37 Link komentáře (4)Kdysi jsem si řekl dost, nebudu se bránit. Každé ráno, když se probudím, vstávám s neochvějnou jistotou že se stanu peříčkem, korkovou loďkou v proudu dne a přijmu vše co přijde. Dříve jsem to nikdy nedělal, ani mě to nenapadlo. Jsme složeni z mnoha rozdílných bytostí a jejich soustavný boj nás vyčerpává. Je těžké tvářit se že jsme hodní a potlačovat zlost. Je těžké přívětivě vítat své přátele když je nechceme vidět a chceme být zrovna sami. Je těžké hlasitě souhlasit když vnitř nesouhlasíme.
Přijetím dne, neboli přijetím osudu, totálně, bez příkras a manipulace dochází k zajímavému poznání sebe sama, poznání všech těch osob, které nosíme stále se sebou. Za předpokladu, že se dokážeme dívat na sebe lhostejně, bez emocí, jen s určitou zvědavostí co prožívá daná, právě se projevující pozorovaná osoba.
Má to své světlé i tmavější stránky. Mezi ty světlé patří neuvěřitelná odolnost a shovívavost vůči všem projevům života, ohromující klid a pocit uzemnění. Mezi ty relativně tmavší stránky bych počítal ztrátu motivace, ztrátu zájmu o okolní dění, absence plánů,snů a zástupů tužeb. Zůstává jeden jediný sen a tím je jít ještě hlouběji a hlouběji a poznat co se vůbec poznat dá. Jedinou autoritou je hlas intuice, která se nesmírně zesílí a povstává z hladiny nalezeného ticha. A jedinou vášní je zvláštní prožívání vlastního bytí, které se projevuje energií, jež pramení v prostoru srdce.
Můžeme se ptát co z toho, proč se takhle hodně oddálit od běžného života ? Proč si neužívat vzestupů a pádů, radosti z úspěchů a smutku z porážek ? Proč si neužívat přátel a lidí, tance a zpěvu, cestování, milování ? Proč ? Protože to vše lze najít v sobě a v mnohem větší míře. Je to intenzivnější, křišťálově čisté a neuvěřitelně živé. Pokud se začnete rozpoznávat do hloubky, nenaleznete cestu zpátky.
Jak jsem poznal, drtivá většina lidí mají dva problémy. Problém se sebou a problém s lidmi. Pokud jsme ve stavu že se neznáme, že dané bytosti generované událostmi vyplouvají bez kontroly na povrch a my se stáváme hodnými, šťastnými, nešťastnými, zlými, zklamanými, nadšenými, potom nám uniká ta nejryzejší podstata nás samých a tou je klid a ticho. To je základnou pro všechny projevy. A protože jsme neustále hnáni k touze poznat sama sebe, kdo jsme, co znamenáme, co tu děláme, jak jsme vnímání okolím, spoléháme se a vyhledáváme soudy druhých lidí, kteří ale jsou na tom stejně jako my. To co nám odpovídá na naší otázku je ta bytost, která právě v daný okamžik a z různých příčin vládne. Tolik lidí se střetlo s tím že se jejich partner po nějakém čase změnil a stal se jiným, bohužel často nepříjemným člověkem. Došlo k tomu proto, že jsme nevnímali jeho ticho, vnímali jsme nastrčenou bytost kterou jsme chtěli vidět a proto nám byla předložena. Říká se tomu maska. Toužíme po lásce a omylem si vysvětlujeme, že nám ji má dát někdo druhý. Ne, to po čem skutečně toužíme je po lásce v nás, toužíme po sebe přijetí, sebeúctě, respektu k našemu bytí. Ten druhý je jen určitý podnět, nebo zrcadlo, spouštěcí mechanismus, který čas od času zapříčiní v sobě lásku objevíme. Potom říkáme že jsme zamilovaní. Ano jsme zamilovaní. Dokonce zamilovaní i do toho druhého ale cíl je chybný. Zamilování je proces vyzařování teplé energie z našeho vnitřku směrem ven a je jedno kdo tam stojí. To co nás mate je mysl a její schopnost vygenerovat obrazy a představy, sny a tužby. Je to jako řeka. V některých místech je pomalá a líná a v jiných je dravá a rychlá. To koryto jsme my sami a může to být i někdo zvenčí. To se stává. Je dobré vědět, že jsme schopni to koryto vždy přetvářet sami a pokud nám někdo může pomoci, tím lépe. Ale není to podmínkou.
Když se nad tím skutečně zamyslíte a roztříštíte milenecký vztah do segmentů, co najdete ? Prvním vládcem je mysl. Při představě našeho milého, milé, se v nás – jen v nás – spouští mechanismus prožitých i vysněných vzpomínek, společných zážitků. Víme dobře že si dokážeme tyto vzpomínky nesmírně mistrně vymalovat tak, aby nám to dávalo impulsy, které milujeme. Mysl je zvláštní instrument přestože je to jen zásobárna obrazů a schopnost je dávat do souvislostí. Mysl se mění, může zapomínat, nabírat nové informace a měnit obrazy do naprosto jiných vzorců. Což se děje, náš milovaný se lehce může stát naším nepřítelem.
Tím druhým vládcem jsou naše emoce. Ty jsou velmi poplatné mysli a instinktům. Příroda nás tak obdařila že dotek, polibek, milování prostě chutná skvěle. Emoce sami o sobě jsou velmi zautomatizované a my jim dáváme signály skrze naše myšlení nebo se spouštějí přímo v závislosti na fyzickém prostředí. Upadneme a brečíme. Jsme nadšeni ze západu slunce.
Třetím vládcem je tělo. Jak jsem řekl, teoreticky se dokážeme milovat s každým. Tělu to nevadí, neřeší to. Mysl ovšem rozhoduje s kým ano a s kým ne. Pravdou je, že pokud tedy mysl dovolí, již se samotného milování neúčastní, jen přihlíží a mluví si sama pro sebe. Příjemná nebo nepříjemná stránka milování opět spustí emoce a chemické procesy v těle, jež nám přivodí rozkoš a orgasmus.
Tím se obloukem vracím k fenoménu tantry. Samozřejmě i tantrik si vybírá partnerku myslí a následnými emocemi. Ale je zde poznání, že samotná tantra nezáleží ani na mysli, ani na emocích. Je to prostá řeč těla, které se stává prvním vládcem a emoce, prožívání, se děje automaticky na bázi té či oné fáze milování. K tomu aby byla mysl odstřižená od svého běžného působení, učí se tantrici respektu a obdivu vůči nesmírně silné sexuální energii. V přesvědčení, nechť se děje co se dít má. Mysl se stává svědkem, pozorujícím, ne vůdcem. Proto je tantra více meditací, pečlivého zkoumání možností a reakcí těla, více člunem na neznámé obrovské řece, kdy sice můžeme pádlovat v prudkém proudu, ale co se skutečně bude dít nevíme. Je v celistvém přístupu k sobě samotnému i k našemu partnerovi, v její syrovém projevu. Pokud máme v sobě démona, nechť není skrýván, pokud ukrýváme fantazie, ať se projeví v celé své šíři. Proto by lidé praktikující tantru měli být připraveni, na sebe i na svého milence a tichý svědek mysli by měl velmi jemně konat svou dozorující funkci, protože tantra musí být bezpečná a totálně důvěřivá. Nikdy nesmíme činit to co druhý nemůže snést, protože bychom opět byli sami a ten druhý by nastavěl celou řadu obranných mechanismů ať z důvodu strachu, paniky nebo nechuti.
Cílem tantry je splynutí dvou polaritních energií. Tím se náhle objeví prazákladna původní neprojevené energie, jakéhosi zdroje tvoření. To čím je ticho pro mysl je tantra pro tělo. V tantře se pracuje se sexuální energií a prvním krokem je rozšíření této energie, která se projevuje v horkém orgasmu, do celého těla pomocí kanálu propojujícího čakry. Celé tělo se stává orgasmické. Ve druhém kroku tuto energii mísíme s energií partnera a dochází ke splynutí, kdy mizí těla, polarita a osobnosti a dochází k extázi, výbuchu božské energie a uchopení tajemství tvoření a života.
I když jsou tantrici skuteční umělci ve vzrušování a milování, prvotním cílem je rozdmýchání ohně orgasmu, jeho ovládnutí a rozvedení do každé buňky těla. Aby potom tato nespoutaná energie byla smíšena s energií opačného pohlaví a tím došlo k extatickému splynutí. Proto skutečného tantrika již nebude zajímat pouhý sexuální akt, který je jen mrháním energie a ztrátou času. Bude hledat partnera jež má stejnou touhu poznat absolutní poznání a dojít až na vrchol toho, co je v tomto životě možné.
Běžný orgasmus je jen odleskem orgasmu celého těla. A splynutí energií a sjednocení polarit je neuvěřitelnou nádherou a duchovním průnikem, které jsou absolutním naplněním života v tomto specifickém stávajícím projevu.
napsal/a: osho.cz 02:00 Link komentáře (0)Nepoznatelné Já
16.Listopad 2008Nevím,kde začít a kde skončit.Vždy,když vyvstane pocit začít mluvit o Základním,je to velice těžké,ne-li nemožné.A tak začnu uprostřed a uprostřed taky skončím.Můžeš znát všechno vyjma své vlastní já.Ten,kdo poznává nemůže být poznán,protože poznat něco,znamená zredukovat poznané na objekt.Podstata procesu poznávání závisí na dualitě.Můžu tě znát,protože ty jsi tam venku a já zde uvnitř.Ale já nemohu poznat své já,protože ze svého já nemohu udělat objekt.Nemůžu položit své já před sebe.Já je subjektivní a tato subjektivita nemůže být učiněna objektivní.proto ten paradox:to,co zná vše,nemůže znát samo sebe:to,co je zdrojem veškerého poznání zůstává nepoznatelné slovo sebe-poznání vlastně není správné.Pokud poznání sebe není možné,pak se celé náboženství stává absurdním,protože to je přesně to,co se ti snaží dělat-dát ti sebe-poznání.Pak tedy musí být nějaký jiný význam slova sebe-poznání.Poznání musí být možné ve zcela jiném smyslu.Vědci stále tvrdí,že neexistuje žádné já,že člověk je mechanismus a vědomí,které se objevuje,je pouhým důsledkem.Není žádné já,není žádné centrum.Vědomí vstupuje do existence pouze prostřednictvím chemického úkazu.A když tělo odumře,vědomí zmizí.Pro vědu je tedy smrt totální:nic po ní nezbude.Samo slovo věda znamená znalost.A je-li něco nepoznatelné,věda s tím nebude souhlasit.Pro vědu je samo slovo sebe-poznání absurdní.Ale náboženství má stále smysl,protože existuje jiná dimenze poznávání.Zkus porozumět,této dimenzi poznávání,kde poznané není redukováno na objekt.Například hoří-li lampa v temné místnosti,vše co je v místnosti osvětleno,je známo díky světlu lampy.Ale lampa je také známa díky svému vlastnímu světlu.Vše ostatní-židle,nábytek,zdi,vše je známo díky světlu.Ale díky čemu je známo světlo samo?Světlo je samo-osvětlovací.Pouhou svou přítomností odhaluje ostatní a také odhaluje samo sebe.Je-li židle známa díky světlu,židle je objekt.Světlo na ní dopadá a zmizí-li světlo židle nemůže být známa.Poznání židle závisí na světle,ale poznání světla samého nezávisí na židli.Pakliže vše odstraníš,světlo bude stále světlem.Nebude nic odhalovat,bude však odhalovat samo sebe.Toto odhalování světla je sebe-odhalování.Podobně je tomu u vnitřního fenoménu,u vnitřního já.Vše je známo díky němu,ale ono samo je známo nikoli díky něčemu jinému-já je sebe-odhalovací fenomén.Existují skály,krásné skály,ale pokud neexistuje vědomí,ony budou existovat,ale nebudou krásné-nikdo si neuvědomí,že existují.Jejich existence bude němá.Podívejme se na to z jiného úhlu:všechno je potřeba dokázat,protože o všem může být pochybováno.Nemůžeš však zpochybnit já,takže já nikdy nepotřebuje žádný důkaz.Můžeš zpochybnit já?Kupříkladu jsi doma:někdo příjde a zeptá se tě,zda jsi doma či nikoli,a ty odpovíš-nejsem doma,sám fakt,že říkáš nejsem doma,dokazuje že doma jsi-dokonce popření znamená důkaz.Je-li i popření důkaz,jedná se o nezpochybnitelný fakt.Toto já je jediný nezpochybnitelný fakt na světě.Já je nezpochybnitelné,protože je samo-zřejmé.Není potřeba žádný jiný důkaz,žádný argument-je samo-zřejmé.To je druhý způsob poznávání.Vědecký způsob poznání je poznat věc jako objekt.Při vědeckém způsobu má poznání tři části:poznávajícího,poznané a poznání.Poznání je pouhým mostem mezi poznávajícím a poznaným.Náboženské poznávání nemá tři části.Poznávající je poznané poznávající je poznání.Není to rozděleno ve tři.Je to jedno,je to nerozdělené.Co z toho plyne???HURÁÁÁ SE VŠICHNI POZNAT!!!
