othon

   Prostřednictvím návštěvy papeže na Slovensku se dostal hlouběji do povědomí národa osud Anny Kolesárové. Šlo o mladou dívku, žijící v roce 1944 ve vesnici Vysoká nad Uhem. Byla zastřelena sovětským vojákem když bránila svoji čistotu a církev ji vyhlásila za blahoslavenou. No a právě na místě, kde k jejímu blahoslaveného došlo, čili na stadionu Lokomotivy Košice, se papež setkal s mládeží a celé setkání se neslo v duchu výjimečného činu mladé dívky, která položila svůj život za nejvyšší ideály. Která volila raději smrt, než hřích.

   Na tento čin existují dva pohledy. Prvním je pohled racionálního člověka dnešní doby. Podle něj mohla být Anna raději povolná a dosud mohla žít. No a pak je tu druhý pohled, vnímající její odpor jako výjimečné hrdinství, při kterém někdo položí raději život za ochranu své čistoty, než by měl dopustit, aby byla jeho čistota poskvrněna.

   Kdyby ne jenom vládní činitelé, ale také široká veřejnost o těchto věcech hlouběji přemýšlela, mohla by najít určitou spojitost s tím, čemu jsou dnes vystaveni neočkovaní, a kvůli čemu se rozhodli vědomě vystavit své životy potencionálnímu riziku nákazy covidem. Také oni tím totiž prosazují vyšší ideály a vyšší principy. Hájí tím samotnou podstatu lidskosti před nezodpovědnými, nebo možná i cílenými genovými manipulacemi, které nám hrozí prostřednictvím mRNA vakcín.

   Znamená to tedy, že v podstatě i dnes stojí neočkovaní před podobným dilematem, jako kdysi Anna Kolesárová. Ta musela volit mezi životem za cenu zneuctění a mezi čistotou za cenu smrti. Také současní neočkovaní musí volit mezi takzvaným normálním, svobodným životem, ale za cenu možného zásahu do genetické informace jejich DNA, nebo mezi šikanou a terorizováním za cenu autentické, nijak neupravené lidskosti. Neočkovaní bojují za právo zůstat lidmi, aniž by někomu dovolili atakovat jejich lidskost na genetické úrovni. Aniž by dovolili někomu, kdo se chce hrát na stvořitele, experimentovat s jejich zdravím a s jejich tělem.

   Je to přesně tak, jako v dávných lidových pohádkách, když přichází k člověku ďábel a slibuje mu vše, co svět nabízí, pokud mu upíše svou duši. Také dnes nám slibují všechno, zdraví, svobodu a normální život, pokud jim upíšeme svou duši a dovolíme jim atakovat genetickou informaci naší DNA. V tomto smyslu je například vysloveně satanská slovenská očkovací loterie, jejímž prostřednictvím sofistikovaný ďábel našeptává: upiš mi svou duši a já ti dám příležitost vyhrát velké peníze v očkovací loterii.

   Mnozí lidé však argumentují tím, že také v minulosti jsme byli očkovaní. Každý z nás má tedy již několik očkování za sebou a nikdo z toho dosud nedělal žádný cirkus.

   To, co bylo v minulosti a co je dnes je diametrálně odlišné. V minulosti se totiž vědecké poznání nedostalo až do takových hloubek. S jeho postupným pronikáním k nejhlubším strukturám lidského organismu se však začalo vědecké poznání dostávat do kolize s etikou. Mnohé věci začaly být diskutabilní z hlediska základní lidské etiky. Důsledkem toho byl vznik nového oboru s názvem bioetika, věnujícího se právě těmto vznikajícím problémům.

   Lidstvo tedy ve svých poznatcích došlo k určité hranici, a tuto hranici mohlo překročit a pokračovat dál, ale už jen za cenu popření určitých etických principů a za cenu kolize s nimi. Typickým příkladem podobné kolize jsou některé vakcíny proti covidu, které byly vyvinuty za pomoci kmenových buněk lidských potracených plodů, s čím má intenzivní morální problém určitá skupina vysokých církevních hodnostářů v rámci katolické církve. Samozřejmě, většinové média o této skupině biskupů a jejich názorech mlčí.

   A podobných etických problémů je v oblasti zdravotního výzkumu a vědy mnohem více. Jménem rozvoje vědeckých poznatků a jménem lidmi stanovených cílů se dnes ve velkém a naprosto normálně překračuje kritická hranice, a kolize takového přístupu se základní lidskou etikou se ignoruje a zamlčuje. Vědci se začali hrát na bohy a začali zasahovat do takových věcí, které jim nepřísluší, co je však ospravedlňováno vědeckým pokrokem. Ale za jakou cenu?

   Je například známo, že vědci dokáží geneticky modifikovat různé zemědělské plodiny. Například kukuřici. Geneticky modifikovaná kukuřice se stává odolná vůči nepříznivým povětrnostním vlivům, například vůči suchu. Dává větší výnosy, avšak z dlouhodobého hlediska způsobuje její konzumace u pokusných zvířat rakovinu. Proto bylo v některých zemích zakázáno používání těchto produktů.

   Znamená to tedy, že vědci dokáží geneticky modifikovat kukuřici a vylepšit ji požadovaným způsobem, ale i tak to pro ně zůstává zcela neznámá oblast, ve které nejsou ani zdaleka schopni postřehnout všechny skryté souvislosti a nejjemnější detaily. A proto má jejich hra na stvořitele negativní účinky. Neboť lidé nikdy nedosáhnou úrovně skutečného Stvořitele a jeho harmonického propojení všech, i těch nejjemnějších detailů.
 
   Ale člověk chce být za každou cenu Stvořitelem a od geneticky modifikované kukuřice přistoupil k velmi podobným pokusům na člověku. Tak, jak se naučil přepisovat DNA kukuřice, tak se nyní prostřednictvím mRNA vakcín začíná pohybovat na hranici zasahování do genetické informace lidské buňky, čili do DNA, a to tak, aby dosáhl kýžený efekt v podobě odolnosti vůči covidu. Jde o velmi diskutabilní vylepšení člověka stejně, jako šlo o diskutabilní genetické vylepšení plodnosti a odolnosti kukuřice, avšak ani v jednom případě se to nemůže obejít bez negativních účinků. Negativními účinky vakcín je náhlá smrt na selhání srdce, krevní sraženiny a mnohé další negativní zdravotní účinky, které se projeví v horizontu 5 až 12 let. Přiznal to i profesor Krčméry, a podle něj je s tím prostě třeba počítat.

   Kdo má zájem na tom, aby lidstvo geneticky atakoval? Kdo má zájem na tom, aby do nás podle svých přání vkládal své vlastní informace? Neskrývá se v tomto principu otevření nové, potenciální brány do pekla?

   Podle Boží Vůle a Božího zákona má být v člověku určujícím jeho duch. Jeho nejhlubší duchovní jádro, které z pozice lidské duchovní podstaty ovlivňuje všechny funkce našeho těla. A tedy i naše buňky a genetickou informaci v nich.

   Pokud je duch člověka vysoce morálně stojící, pokud má odvahu a důvěru v pomoc a ochranu Stvořitele, formuje genetickou informaci svých buněk do podoby zdraví a odolnosti vůči chorobám. A i když se dnešní lidé příliš nesnaží být morálně na výši, i když nemají odvahu a důvěru v pomoc i ochranu Stvořitele, i tak jejich duch v rámci jejich duchovní zralosti formuje buňky svého těla do podoby, jaká je normální a přirozená na základě zákonů Páně.

   A najednou přichází člověk se stvořitelskou ambicí a atakuje samotnou DNA, čímž popírá přirozenou kompetenci našeho ducha. Takové jednání je proti duchu a proti jeho výsostnému právu formovat naše tělo. Jde o jednání, nerespektující vůli ducha a snažící se upravovat naše tělo podle přání vědců.
   
   Někdo, kdo zaplatil výzkum vakcín a jejich výrobu, někdo, kdo nutí lidstvo aby se jimi dalo očkovat, tento někdo chce upravovat buněčné struktury lidi podle svých představ. Toto je jedním z velkých etických problémů očkování proti covidu a lidé duchovně živí a duchovně čilí tyto skutečnosti cítí. Vnímají je a proto se vakcinaci brání. A brání se proto, že se nechtějí stát lidmi někým upravenými. Brání se proto, že si nechtějí dát vzít svou lidskost za příslib vnější svobody a normálního života. Brání se proto, že nechtějí svobodu vlastního ducha a svobodu vlastní autentické osobnosti zaprodat za příslib vnější svobody a materiálních výhod. Tito jedinci brání lidstvo, stvořené podle obrazu Božího před lidstvem, s organismem upraveným podle obrazu vědců a podle přání mocných.

   Odpůrci vakcinace jsou odhodláni vystavit se kvůli těmto vyšším ideálům i riziku onemocnění na covid, jakož také vší šikaně mocných, prosazujících tělesnou úpravu lidstva. V tomto se jejich úsilí velmi podobá Anne Kolesárové, která také nebyla ochotna vyměnit pozemský prospěch a pozemský život za vyšší hodnoty. A zůstává pouze žasnout, že ani papež, ani biskupové, ani mnozí kněží tyto souvislosti nevnímají. Nevidí, že dnešní neočkovaní podstupují velmi podobný boj, jaký musela podstoupit Anna Kolesárová.

   Žel je známo, že také papež je zastáncem vakcinace. Je zastáncem očkování, kterým se pro prospěch těla bere svoboda lidskému duchu. Komu a čemu slouží takový papež? Slouží opravdu duchu, nebo jen tělu, hmotě a jejich prospěchu? Není potom pokrytectvím vyzvedávání činu Anny Kolesárové na jedné straně a stigmatizací neočkovaných na druhé straně? Ne slova, ale činy dokazují, kde kdo stojí. Zda stojí na straně autenticity a svrchovanosti ducha, nebo na straně vědecké manipulace osobnosti. Zda stojí na straně světla, nebo na straně temna.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Autor: othon v 18:50 | Permalink | Komentáře

   "Když jednou přijde Syn Člověka ...", říkal často výstražně Kristus. A dobře si všimněme, že na mnoha místech v evangeliích zmiňuje příchod Syna Člověka v třetí osobě, jako když mluvíme o někom jiném. Ježíš o něm ve skutečnosti nikdy nemluvil v první osobě, jako o sobě samém například slovy: "Když jednou přijdu znovu jako Syn Člověka ...", ale vždy jen slovy: "Když jednou přijde Syn Člověka ...". To znamená, že přijde někdo jiný a ne on sám. Kdo pozorně čte evangelia, může to jasně vnímat.

   Zároveň je však třeba říci, že se v evangeliích nacházejí také místa, kde se pojem Syn Člověka obsahově vztahuje na Ježíše. Místa, kde dotyčný evangelista vidí Syna Člověka přímo v Ježíši Kristu.

   Jaký postoj zaujmout k tomuto rozporu?

   "Ještě i vy mě nechápete?" I tato Ježíšova slova můžeme najít na více místech v evangeliích. A znamenají, že Pán byl často rozčarovaný z toho, že ani samotní učedníci správně nechápali význam toho, co jim říkal. Výběr učedníků nebyl totiž vůbec náhodný, protože Pán se snažil vybrat ze židovského národa ty nejvhodnější, kteří by správně chápali jeho učení a mohli ho dále rozšiřovat bez jakéhokoliv zkreslení. Ale žel, jak dosvědčují evangelia, ani oni toho často nebyli schopni. Proto si je Pán brával do ústraní a snažil se jim zpětně správně vysvětlit to, co celý den učil zástupy.

   Nechápavost učedníků byla však pouze odrazem celkového stavu duchovní nezralosti celého lidstva, které ještě nedospělo do takové duchovní výšky, aby bylo schopno správně chápat vše, co Mesiáš přinášel. A protože nechápavost učedníků přetrvávala i přes jejich zvláštní, dodatečné vzdělávání, Ježíš viděl, že lidstvo musí ještě určitý čas duchovně dozrávat, aby mohlo pochopit plnou Pravdu. Pravdu, kterou mu sice Kristus přinášel, ale pro obecnou nezralost ji ještě nemohl zprostředkovat plným způsobem.

   A proto zaslíbil příchod Syna Člověka! Proto byl nucen pronést zásadní slova: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli. Když přijde on, Duch Pravdy, uvede vás do plné Pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť z mého vezme a vám to oznámí."

   "On", čili někdo jiný. A my už víme kdo. Syn Člověka, který je totožný s Duchem Pravdy, a jehož příchod Kristus stále výstražně připomínal.

   Fakt, že tyto věci nebyly správně pochopeny a správným způsobem zaznamenány v evangeliích, lze připsat na vrub Mesiášem kritizované nechápavost učedníků. A kvůli jejich nechápavosti jsou v evangeliích zkresleny také jiné věci. Věci, které nebyly pochopeny správně, čili tak, jak byly ze Světla dány. Tak, jak je zprostředkoval Kristus, ale byly pochopeny pouze tak, jak jim byli schopni porozumět učedníci. A proto evangelia v některých místech nezprostředkovávají Pravdu, ale jen čistě lidské, osobní pochopení autorů konkrétních evangelií.

   Evangelia by zrcadlila úplnou Pravdu jedině tehdy, kdyby je osobně napsal samotný Kristus. Pak by to bylo skutečně Slovo Boží! Ale protože se tak nestalo, do toho, co později zaznamenali učedníci, se vetřely omyly důsledkem jejich vlastního mylného pochopení. Proto jsou evangelia jen slovem lidským, i když velmi silně inspirovaným Shora.

   A také kvůli tomu měl přijít ve vzdálené době Syn Člověka, aby se tato chyba neopakovala, a aby tentokrát napsal Posel ze Světla své Poselství vlastní rukou, čímž by bylo zabráněno nesprávné lidské interpretaci tak, jak se to stalo v případě Ježíšových učedníků.

   Žel, vznikající křesťanská církev budovala na neúmyslných omylech učedníků, a proto se do církevních věrouk dostalo mylné chápání některých zásadních věcí. Tou nejzásadnější je nesprávné pochopení skutečného smyslu příchodu Ježíše Krista na naši zem, jakož také jeho smrti a zmrtvýchvstání. To by však bylo tématem na samostatný článek.

   No a mezi podobné zásadní omyly můžeme zařadit i vše, co souvisí s chápáním pojmu Syn Člověka. Církve totiž ztotožnily tento pojem s Ježíšem Kristem, a proto neočekávaly příchod Posla z Výšin, který měl na základě zaslíbení Mesiáše uvést lidstvo do plné Pravdy v době, kdy ji už bude schopné přijímat a správně chápat.

   Židovský národ před 2000 lety očekával Mesiáše a když přišel, nepoznal ho a dal ho ukřižovat jako rouhače. Ježíšem zvěstovaného Syna Člověka však křesťanské církve vůbec nečekaly, avšak On, v naplnění Kristových slov přišel na zem, aby lidstvu přinesl plnou Pravdu. Přišel, aby završil a naplnil poslání Krista, který tak nemohl udělat ve své době kvůli lidské duchovní nezralosti, projevující se velmi výrazně také u jeho vlastních učedníků. A aby nedošlo ke zkreslení Pravdy žádným nesprávným pochopením, napsal tentokrát Syn Člověka své Poselství vlastní rukou. Světu tak byla dána úplná Pravda, která jediná ho může zachránit a vysvobodit z jeho duchovní nevědomosti tím, že mu dá odpovědi na nejzásadnější otázky bytí.

   Není žádných tajemství, které by nebyly odhaleny v Poselství Syna Člověka, protože je přáním Stvořitele, aby se lidé stali vědomými. Aby poznali celé stvoření a své místo v něm. Aby jasně viděli před sebou cestu, která je povede až do ráje, čili do konečného cíle našeho putování stvořením. Jeho dosažení je jediným skutečným smyslem našeho bytí. Pro každého lidského jedince s otevřeným srdcem skrývá toto Poselství hodnoty, které mluví samy za sebe. Hodnoty, které jasně svědčí o tom, že takové něco nemůže pocházet z pera člověka, ale jen od Posla ze Světla, přicházejícího na zem proto, aby naplnil zaslíbení Mesiáše.

   Všechny tyto skutečnosti se stanou zjevné každému, kdo je dokáže vnímat nestranně a s otevřeným srdcem. Kdo je však předpojatý a pevně svázaný s dogmaty, jejichž omyl má své kořeny již v nepochopení učedníků, ten, křečovitě se držíc těchto dogmat, bude bojovat proti Poselství Syna Člověka stejně, jako bojovala před 2000 lety židovská církevní vrchnost proti Poselství Mesiáše, protože ho považovala za kacířské.

   A pozor! Vždy když Kristus pronesl slova: "Když jednou přijde Syn Člověka ...", znělo to jako výstraha. Jako výstraha kvůli plností času, protože Syn Člověka měl přijít v době vrcholící duchovní zralosti lidstva, schopné přijmout plnou Pravdu. Zároveň to však bude doba nadcházejícího soudu a jeho úspěšné zvládnutí má být lidstvu usnadněno právě poznáním, obsaženým v Poselství Syna Člověka. Toto poznání dává lidem schopnost projít soudem a nakonec dojít ke koruně svého bytí, ke království nebeskému. Od chvíle zvěstování Poselství Syna Člověka se jeho Poselství stává mostem a cestou ke království nebeskému. Stává se Pravdou, která osvobozuje od nevědomosti a činí z člověka tvora plně vědomého, a proto schopného vědomě kráčet pravému cíli.

   A tak se dostáváme k dnešní době a k naší aktuální současnosti. Jde o dobu silného tlaku na duchovní probuzení. Na probuzení k duchovní samostatnosti a k duchovní svobodě, protože svoboda ducha je jedním ze základních předpokladů správného postavení člověka ve stvoření.

   První závan svobody ducha, nespoutaného omyly, neporozuměním a dogmaty se v dnešní době projevuje tak, že dosavadní konzumní a povrchní přijímání všeho bez hlubšího přemýšlení začíná nahrazovat zvýšený vnitřní pohyb, projevující se nedůvěrou, ba až odporem vůči dosavadním autoritám. Lidé se začínají vnitřně i navenek bouřit, protože to, co dnes vidí, je stále více vzdáleno od Pravdy, svobody, lidskosti i od Stvořitele.

   Duchovní pouta, která byla lidstvu založena nesprávným chápáním duchovních pravd se začínají navenek manifestovat do podoby jeho spoutání prostřednictvím absurdních opatření proti pandemii, jejichž cílem není lidem pomáhat, ale je ovládat a zotročit. Všechny snahy o vnější spoutání lidí jsou však jen nevyhnutelným důsledkem jejich spoutání vnitřního a duchovního. A to prostřednictvím různých omylů a dogmat, vzdálených od Pravdy. Nebo prostřednictvím absolutního ignorování duchovního rozměru bytí tak, jak to dělá současný konzumní materialismus a jeho otroci.

   A právě proto přichází Pravda v Poselství Syna Člověka, aby nás v nadcházejícím soudu osvobodila. Aby nás osvobodila vnitřně i navenek tím, že můžeme znát věci takové, jaké opravdu jsou. Že můžeme pochopit, co je v našem životě prvořadé a co podružné. Že můžeme poznat pravé hodnoty, všechny chyby v našich názorech na život i všechny omyly v duchovních naukách, od kterých se můžeme osvobodit poznáním Pravdy.

   Jedině Pravda a její poznání je cestou ke svobodě jednotlivce i ke svobodě lidstva! Proto nám byla dána v Poselství Syna Člověka na základě zaslíbení Ježíše Krista, které se tím naplnilo.

   Toto Poselství se však dokáže dotknout pouze lidí opravdových a Pravdu upřímně hledajících, protože jsou svým postojem a snažením Pravdě stejnorodí. Lidé, spoutáni různými falešnými dogmaty a tezemi jako řetězy nejsou schopni volně a svobodně otevřít srdce tomu, co přichází ze Světla, a proto to nepoznávají. A tak se Poselství Syna Člověka stává testem opravdovosti lidské osobnosti. Stává se testem síly touhy jednotlivce po poznání skutečné Pravdy.

   Žijeme v době proroky i samotným Ježíšem Kristem předpovídaného soudu a současné dění kolem nás, jaké nemělo dosud na naší planetě obdoby je toho důkazem. Buďme si toho vědomi a hledejme Pravdu, která jediná nás může osvobodit a zachránit.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Autor: othon v 19:25 | Permalink | Komentáře

   Abychom pochopili, co je to ta přirozená inteligence, které bychom se měli držet abychom nebyli nuly, ukažme si to na příkladu zvířat. V přírodě volně žijící zvířata nikdy nechodila do žádné školy. Řídí se pouze svou vrozenou přirozenou inteligencí a na základě ní jsou schopna přežít.

   Zvíře nemá v tomto směru žádný problém, protože vnitřně nedisponuje ničím jiným, co by ho mohlo odvádět od jeho spojení s přirozenou inteligencí. A proto podle ní jedná zcela spontánně. Absolutně se na ni spoléhá a s její pomocí řeší všechny životní situace. Zvíře jedná instinktivně, a právě instinkt je jeho spojením s přirozenou inteligencí.

   No a přesně takto by tomu mělo být také u člověka, ale žel není. Také člověk by měl ve všech věcech jednat v souladu se svou vrozenou přirozenou inteligencí. Je třeba ale samozřejmě zdůraznit, že přirozená inteligence člověka je mnohem vyšší, než přirozená inteligence zvířete. Člověk stojí v tomto směru na mnohem vyšším stupni, ale princip zůstává stále stejný. Ať již jde o zvíře, nebo o člověka, každý z nich se má řídit vlastní přirozenou inteligencí, která mu v každé situaci naznačuje jeho správné směrování životem.

   U lidí však došlo v tomto směru k problému, protože zatímco zvíře kromě přirozené, nebo prvotní inteligence nevlastní nic jiného, a proto není pro něj problém této inteligenci naslouchat a řídit se jí, lidé kromě inteligence přirozené a prvotní disponují také inteligencí druhotnou. A touto druhotnou inteligencí je všechno to, co se učíme. Druhotnou inteligencí je všechno vzdělání, které člověk postupně nabývá.

   Přirozená inteligence je nám všem vrozená, nebo jinak řečeno, přinášíme si ji automaticky se sebou, avšak druhotnou inteligenci každý z nás nabývá. A to tím, že se učí. A to nejen ve školách. Učíme se například určitým pravidlům v rodině, ve společnosti, v zaměstnání a podobně. No a souhrn všeho, co se byl člověk schopen naučit je jeho druhotnou inteligencí.

   Obrovským problémem lidí se však stalo to, že právě kvůli naučenému a nabytému, čili kvůli své druhotné inteligenci, začali ztrácet kontakt se svou inteligencí prvotní. Že to druhotné a naučené začalo pokrývat to prvotní, spontánní, vrozené a přirozené. A čím více lidé rozvíjeli svou druhotnou rozumovou inteligenci, tím více ztráceli kontakt a spojení se svou přirozenou inteligencí, kterou se měli ve všem řídit. Neboť právě tato inteligence je projevem naší vlastní lidské podstaty a přirozenosti. Ona je tím, na základě čeho se projevujeme jako lidé. Ona nám totiž napovídá, jak  správně jednat a chovat se v životě tak, abychom si zachovali vlastní lidskou tvář. Neboť člověk je člověkem pouze tehdy, pokud se drží své vrozené, prvotní přirozené inteligence.

   Kdosi velmi výstižně nazval podstatu této přirozené lidskosti, dané každému člověku Božím zákonem v nás. A je to přesně tak, protože naše přirozená inteligence pochází z Božího Ducha, což znamená, že v spontánní, přirozené a intuitivní podobě v sobě nese poznání Zákonů Božích. Nese v sobě poznání toho, co je dobré a co ne, co je správné a co ne, co je pravdivé a co ne.

   Toto si se sebou přináší každý člověk a toto je každému člověku vrozené. Toto je uloženo v nejhlubší podstatě každého z nás a toto tvoří základ naší přirozené a prvotní inteligence. A člověk, který je s ní spjat a na ni dá, musí nutně kráčet svým životem správně, protože se v něm řídí Zákony Božími uloženým v jeho vlastní, nejvnitřnější podstatě v podobě přirozené, prvotní duchovní inteligence. Život každého takového člověka musí být pak jen cestou štěstí, harmonie a radosti.

   Žel, životy lidí ale takové nejsou, protože u nás nastal problém. A jak již bylo naznačeno, problém nastal v tom, že druhotná, čili učením, vzděláním a rozumem nabytá inteligence, překryla naši inteligenci prvotní a přirozenou, a zatlačila ji do pozadí. A tato skutečnost nakonec dospěla do stavu, ve kterém se lidé přestali řídit svou prvotní přirozenou inteligencí a začali se řídit svou inteligencí druhotnou. Nebo jinak řečeno druhořadou!

   Na základě toho se pak stal celý náš život druhořadý, protože jsme v něm začali preferovat druhořadé hodnoty druhořadé inteligence a ignorovat prvořadé hodnoty prvořadé inteligence. Náš svět se začal vzdalovat od Zákonů Božích v nás a od života v souladu s nimi, a stal se světem, utvářeným na základě zákonů lidských, prostřednictvím druhotně rozumově naučeného a nabytého.

   A tak se život kolem nás, který se mohl stát odrazem jasu a duchovní ušlechtilosti naší prvotní inteligence, stal životem neplnohodnotným a druhořadým na základě našeho preferování druhotné rozumové inteligence.

   Pokud se opět vrátíme k zvířatům i k celé přírodě, která se neochvějně řídí svou přirozenou inteligencí, vidíme neobyčejnou krásu a harmonii, která fascinuje, oblažuje a uzdravuje. Vidíme krásu a harmonii, která je vnější manifestací přirozeného vnitřního příklonu přírodního světa ke své přirozené inteligenci.

   Avšak příroda a zvířata v ní jsou nižšího druhu jako lidé. A kdyby také lidé po vzoru zvířat a celého přírodního světa formovali a budovali svět kolem sebe v souladu se svou přirozenou prvotní inteligencí, muselo by nutně vzniknout něco ještě mnohem krásnějšího a nádhernějšího. Místo toho však lidé, ve svém vzdáleni od vlastní přirozené inteligence vytvořili svět druhořadého charakteru, postaveného proti přírodě a směřujícího k sebezničení.

   "Buďte jako děti", volal k nám Ježíš, což znamená, že máme být tak jako děti spontánní. Máme být přirozeně a spontánně spojení se svou vrozenou inteligencí a ní se máme ve všem řídit. Tato inteligence v nás má být prvořadou.

   Neznamená to však, že máme zavrhnout a zanevřít na svou druhotnou inteligenci v podobě všeho toho, co jsme se byli schopni rozumově naučit. Musíme však dbát na to, aby to přirozené a prvotní v nás stálo na prvním místě, a to druhotné a rozumové až na druhém místě. Pokud totiž zaměníme toto pořadí tak, jak to lidé udělali, je to cesta k neštěstí a k tragédii, které musí nevyhnutelně přijít, protože jsme svůj život, svůj způsob myšlení a svou hodnotovou orientaci postavili na druhořadém a ne na prvořadém. Protože jsme velikost a jas našeho ducha, tvořícího základ naší přirozenosti, nahradili činností rozumu, který je nositelem naší druhotné inteligence.

   Zvíře žije ukotveno ve své vlastní podstatě a ve své vlastní přirozenosti, a proto žije v harmonii se sebou i se světem. Člověk však nežije ukotven ve své vlastní podstatě a přirozenosti, a proto nežije v harmonii se světem, ani se sebou samým. Proto žije ve světě, řízeném ne velikostí ducha, ale druhořadostí rozumu. Rozum je potřebný a je třeba jej využívat, ale rozum musí stát v podřízeném postavení vůči naší prvotní duchovní přirozenosti. Pánem v nás má být duch a rozum má být jeho věrným služebníkem. Takto postavená je naše lidská přirozenost. Pokud to však otočíme a necháme v sobě vládnout rozum, který začne utlačovat a dokonce potlačovat ducha, je to nepřirozené. Je to popřením naší lidské přirozenosti a svět tímto způsobem vytvářen je světem pokřiveným, nepřirozeným a nešťastným. Je karikaturou toho, co jsme ve skutečnosti schopni vytvářet, opíraje se o velikost, vznešenost, ušlechtilost a moudrost naší přirozené prvotní inteligence.

   Našemu světu vládnou lidé druhotné inteligence a negativitu této skutečnosti máme možnost prožívat téměř na každém kroku. Máme ji možnost prožívat třeba při opatřeních proti epidemii koronaviru. Jde totiž o opatření, při kterých, jak se říká, se někdy až rozum zastavuje. Ale to, co se v nás pozastavuje nad vyšinutým konáním některých politiků není rozum, ale náš duch, který jasně vnímá nedostatečnost a druhořadost řešení prostřednictvím druhořadého typu naší inteligence.

   Nebo se třeba podívejme na zákonodárství. Na to, aby člověk dobře znal zákony státu je třeba právnické studium. Paradoxní však je, že i po absolvování tohoto studia vedou právníci často spory o to, jak tyto zákony správně vykládat. Celý komplikovaný právní systém tak jak jej známe, není ve skutečnosti ničím jiným, než chabou a nedostatečnou náhradou za to, že lidé ztratili spojení se svou přirozenou vrozenou inteligencí, schopnou jasně rozlišovat dobro od zla a věci správně od nesprávných. A protože jsme tuto přirozenou a spontánní schopnost ztratili, bylo to potřeba něčím nahradit. Proto lidská druhotná rozumová inteligence vytvořila rozsáhlý a komplikovaný právní systém, který i přes svou komplikovanost není i tak jednoznačný a dá se různě vykládat a obcházet. Jednoznačné a jasné může být totiž jen to, co vychází z naší přirozené inteligence a o ni se opírá.

   Pomocí a vodítkem pro lidi v tomto směru se mělo stát Desatero a Ježíšovo maximálně stručné shrnutí toho, co člověk skutečně potřebuje: lásku ke Stvořiteli a lásku k bližnímu. Desatero a Ježíšovo doporučení měly lidem pomoci najít v sobě samých Boží zákon vlastní přirozené inteligence, spočívající právě na těchto základech. Na základech Desatera a Ježíšových slov se lidé měli rozpomenout na to, co se nachází v každém z nich. Měli se rozpomenout na svou ztracenou vnitřní inteligenci, měli se s ní spojit a měli se řídit její vnuknutími a principy. Pak by vždy měli odpověď na všechno sami v sobě a nepotřebovali by náhradu třeba ve formě tisíců zákonů a jejich výkladů, které jsou i tak nejednoznačné, a které se staly jen berlou, nabídnutou člověku jeho druhotnou rozumovou inteligencí.

   Nejzásadnější otázka proto zní, jak najít spojení se svou prvotní duchovní inteligencí a jak se tato inteligence v nás vlastně projevuje?

   Protože lidé ztratili spojení se samými sebou, přišli s výšin Světla pomocníci jako byl Mojžíš, a dokonce samotný Syn Nejvyššího Ježíš, aby nám pomohli toto spojení znovu obnovit. Aby nám ukázali způsob, jak se máme znovu spojit se svou přirozenou inteligencí. V Desateru a v Ježíšových slovech o nutnosti lásky ke Stvořiteli a k bližnímu nám byly ukázány hlavní principy, na jakých funguje naše vlastní vrozená přirozená inteligence. Kdo se proto snaží tyto principy žít a zachovávat, proráží si cestu ke spojení se svou přirozenou duchovní inteligencí, a nakonec se s ní spojí. Nakonec se s ní sjednotí. Nakonec se duchovně znovu zrodí a plně ztotožní s královstvím nebeským, nacházejícím se v každém z nás. A projevem tohoto království nebeského v nás je právě naše přirozená inteligence. Touto inteligencí se máme ve všem řídit a tato inteligence se v nás projevuje třemi způsoby: citem, intuicí a svědomím.

   Plnohodnotný člověk, je člověkem citu, svědomí a intuice! Jimi se projevuje jeho prvotní vrozená přirozená inteligence. Tento typ inteligence musí být nadřazen nad naši druhotnou rozumovou inteligenci, která má stát ve službách ducha. Jedině tak je to správné a jedině tak budeme kráčet cestou k harmonii a ke štěstí.

   PS. Říká se také například o zdravém selském rozumu, kterým bychom se měli řídit. Tato lidová moudrost není v podstatě ničím jiným, než odkazem našeho ducha. Odkazem na to, co je v nás opravdové a autentické, o co se můžeme vždy vnitřně plnohodnotně opřít, a co není možné nikdy nahradit ničím naučeným.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Autor: othon v 17:49 | Permalink | Komentáře

   Jedním z velkých umění života je schopnost spojovat se s vnějším děním a zároveň se od něj odpojovat. Kdo však nedokáže optimálně střídat blahodární období vnější pasivity s obdobími vnější aktivity, je stržen a vlečen událostmi. Stává se pouze jakousi skupinovou duší, která podléhá davové psychóze.

   A to platí jak pro očkované, tak pro neočkované, mezi nimiž se také z tohoto důvodu stále více rozevírá propast vzájemného neporozumění, nepochopení, odporu, ba až nenávisti. A to i proto, že lidé nejsou schopni přistupovat k životu z pozice vnitřního klidu a harmonie, získané dočasným odpojením od vnějšího dění. Proto je ambicí tohoto článku ukázat, jakým způsobem je možné správně zvládat umění spojování se a rozpojování se s vnějším světem. A začněme slovy jistého pána, který zveřejnil na sociálních sítích toto své vyznání:

   "Média zpravidla nesleduji, ale občas si pustím rozhlas, abych byl v obraze. Když jsem poslouchal o rozhodnutích politiků v souvislosti s opatřeními proti pandemii, rozhněvalo mě to. Chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnil a uspořádal si myšlenky. Kdybych to neudělal, asi bych šel ihned podpořit všechny protivládní protesty.

   Zůstat rozzlobený a podporovat svou myslí a vnitřní silou boj proti čemukoliv však není tím, co bych chtěl v životě dělat. Moje síla je vzácná, stejně jako každého z vás, a je proto škoda s ní plýtvat na cokoliv jiného, než na láskyplné, světlé a harmonické věci.

   Když jsem se tedy uklidnil, okamžitě mě přešla touha po boji. Touha na protesty proti vládě, čímž neříkám, že s ní souhlasím, a začal se ve mně a okolo mě šířit pocit klidu a míru. A to je to, po čem celý život toužím. Rozšiřovat mír, harmonii a lásku. Proto jsem byl rád, že jsem tentokrát své emoce zvládl a mohl tak rozšiřovat to pozitivní, co proudí z mého srdce."

   Tolik tedy podnětný postřeh, ve kterém je velmi mnoho správného, ale je v něm také něco nesprávně.

   Jednou ze základních povinností člověka je usilovat o vnitřní mír a harmonii. Proč? Protože Hospodin, velký všemohoucí Tvůrce univerza je Bohem klidu, míru a harmonie. A proto jedině ten, kdo sám usiluje o dosažení míru a harmonie svého nitra a své duše, může přijít do kontaktu s Nejvyšším a čerpat jeho inspirace. Takovéto vnitřní naladění by proto mělo být dominantním naladěním naší osobnosti během celého dne. Pokud se budeme o to snažit a pokud to dokážeme, začneme cítit štěstí. Zvláštní štěstí a harmonii, jejichž původem není nic, co pochází z vnějšího světa. Jejich původem je Světlo Stvořitele, Pána harmonie a míru, se kterým jsme dokázali navázat spojení prostřednictvím našeho úsilí o dosažení vnitřní harmonie, čistoty a klidu.

   Pokud někdo neví, jak se dopracovat k takovému vnitřnímu stavu, inspiraci může najít v přírodě. Přírodní svět neustále setrvává v klidu, míru a čistotě, a proto má své spojení se Stvořitelem. Skrze toto spojení proudí k světu přírody Boží mír a ten je přírodou vyzařován dále navenek. A každý kdo jde do přírody ho cítí a vnímá jeho oblažující proudění. To je hlavní příčina, proč lidé chodí do přírody a proč v ní pookřeje jejich osobnost. Pokud se však také my samotní pokusíme o stejné vnitřní naladění, jaké můžeme neustále vnímat venku v přírodním světě, budeme moci i my čerpat přímo z Pánova proudění klidu a míru.

   Každý člověk by měl jednat navenek jedině z platformy svého vnitřního klidu, protože jedině skrze náš vnitřní klid se nás může dotknout mír Páně. Jedině tak jsme schopni vnímat jeho Světlé inspirace, prostřednictvím kterých můžeme formovat vnější svět na obraz Boží a podle jeho Vůle. Tímto způsobem může skrze člověka proudit navenek jeho záření a jeho síla.

  Pokud bychom například takto jednali ve vztahu k pandemii, zmizel by náš strach a skrze náš vnitřní mír by se v nás probudila silná důvěra v ochranu Páně a v jeho pomoc. Lidé by vnímali věci v úplně jiném světle, což by znamenalo, že také opatření proti pandemii by v sobě nesly pečeť světlé inspirace. Pak by všechno vypadalo úplně jinak a tato opatření by nevzbuzovala vlnu odporu a silného společenského pnutí. Skutečnost, že opatření proti pandemii vzbuzují tolik negativních emocí je důsledkem toho, že nejsou inspirovány Světlem. Nevycházejí z platformy vnitřního klidu, ale pouze z lidského rozumu, odtrženého od Světla na základě jeho materialismu. Proto výsledek nemůže být jiný, než katastrofální.

   Harmonie v životě je totiž možné dosáhnout jedině z pozice vnitřního míru. Jedině z takového vnitřního naladění bychom měli jednat zevnitř navenek. Pokud to neděláme, pohltí nás pouze vnější dění. Pohltí nás pouze na materii připoutané rozumové úsudky, pohltí nás naše strachy, obavy, nebo naše vypočítavost a zištnost.

   Bylo by však obrovským omylem, kdyby se člověk snažil zcela odtrhnout od světa a od všeho, co by narušovalo jeho vnitřní mír. My lidé totiž nemáme být žádnými skleníkovými rostlinami, rostoucími v umělých podmínkách a chráněnými od všech vnějších povětrnostních vlivů. Každý z nás přišel na zem ne proto, aby se někde trvale izoloval, ale proto, aby intenzivně prožíval všechno, co se kolem něj děje. Aby byl toho plně účastným. A pokud se děje něco nesprávného, co nepochází z vnitřní harmonie, ze Světlé inspirace, ale pouze z materialistického, vypočítavého, chladného a sobeckého rozumu, jeho povinností je vůči tomu zakročit.

   Ježíš Kristus pozdravil své učedníky slovy: "Pokoj vám", čímž poukázal na životně důležitý rozměr Pánova klidu v našem životě a v našem nitru, o kterém jsme dosud mluvili.

   Avšak na druhé straně, když viděl něco nesprávně, chopil se biče, převracel stoly a násilím vyháněl kšeftaře z chrámového nádvoří. Tímto činem poukázal na druhý rozměr života, spočívající ve vnější angažovanosti. Spočívající v povinnosti postavit se na odpor proti špatnému.

    Existuje tedy čas našeho ukotvení v Božím míru a existuje také čas nezbytnosti našeho boje za správnou věc. Velké umění života spočívá v pochopení, kdy je čas na klid a kdy na boj. Umění správně žít spočívá ve snaze o pevné ukotvení ve vnitřní harmonii, a zároveň ve schopnosti vystoupit z této harmonie do vnější ho světa a měnit ho k lepšímu.

   Žel, toto umění lidé neovládají, a proto se dostávají do vleku vnějších událostí. Žijeme totiž v době, kdy se nedokážeme vůbec ztišit, protože všude na nás ustavičně doléhá to vnější. A to ve formě televize, rozhlasu, novin, nebo internetu. A tak, ve volném čase, kdy bychom se už mohli doma po práci utíkat do útočiště klidu a míru, necháváme na sebe stále působit vnější dění prostřednictvím nejrozličnějších médií. Rozhodnutí, která pak musíme učinit a postoje, které musíme zaujmout však potom nepocházejí z našeho vnitřního klidu a ze Světlých inspirací, ale jen z plytkosti mysli, ustavičně rozhárané a vnějšími vlivy rozrušené osobnosti. Tak vznikají negativní rozhodnutí a negativní postoje, namísto postojů pozitivních, čerpaných z vnitřního klidu a z kontaktu se Stvořitelem.

   V dnešní době je proto nesmírně důležité dokázat se odstřihnout od všech vnějších vlivů a pokusit se nabýt klid, mír a čistotu duše, abychom mohli vnitřně čerpat posilu a inspiraci od nejvznešenějšího Pána klidu a míru. Je nesmírně důležité stále se pokoušet setrvávat v čistém, harmonickém a radostném každodenním vnitřním naladění, s pohledem zaměřeným ke Stvořiteli. Takovéto naladění naší přítomnosti totiž formuje naši budoucnost do tomu odpovídající podoby, protože to, co dnes svým vnitřním naladěním sejeme, budeme v budoucnu sklízet. Neboť budoucnost je jen ovocem a důsledkem naší přítomnosti. Nedopusťme proto, aby negativita vnějšího dění narušovala naši vnitřní radost, čistotu a harmonii, tím nás odtrhla od Světla a udělala z nás třtinu, kolébající se sem a tam v prudkém vichru vnějšího dění.

   A proto: mír nám! Ať vše, co z nás vychází, vychází z jen našeho vnitřního míru. Jen takto můžeme udělat z našeho světa lepší místo. A pokud budeme událostmi donuceni bojovat, bude to vždy jen boj za správnou věc a správným způsobem.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Autor: othon v 16:34 | Permalink | Komentáře

   Existují události, které nám dokonale ukazují fungování vesmírných zákonitostí. A jednou z nich je i to, co se stalo v Afghánistánu, kde negramotní pastýři koz vyhnali ze své země vojáky nejmocnějších armád světa.

   Pro USA to byla jedna z nejdražších válek. Stála dva biliony dolarů a ani po dvaceti letech nedokázaly zlomit odpor Talibanu. Válku však už nebyly schopni dále financovat a daly se na ústup. Taliban ovládl Afghánistán se závratnou rychlostí, protože Američany vycvičená, vyzbrojená a podporována vládní afghánská armáda se ze strachu úplně rozsypala a vzdala bez boje.

   Když to viděl jeden z amerických válečných veteránů, který přišel v Afghánistánu o nohy trpce konstatoval, že smrt 2000 jeho spolubojovníků byla úplně zbytečná. A zbytečně byly promrhány i biliony, investovány USA do této války. Opět se tedy potvrdila pověstná slova o Afghánistánu, jako o hřbitově velmocí.

   Jaké poučení však z toho plyne ve vztahu k současnému stupňování napětí ve společnosti mezi očkovanými a neočkovanými?

   Poučení spočívá v odpovědi na otázku, jak bylo možné, že afghánští mudžahedíni dokázali vyhnat ze své země po zuby ozbrojené vojáky USA a NATO? V čem spočívala jejich převaha, před kterou musel západ nakonec přece jen kapitulovat?

   Jejich převaha spočívala ve vnitřní síle přesvědčení! Afghánští povstalci bojovali v silném vnitřním přesvědčeni o oprávněnosti svého boje proti cizím okupantům a západní vojáci bojovali pro peníze. No a v přímém přenosu, před očima celého světa došlo k tomu, že síla přesvědčení zvítězila nad silou peněz. Došlo k tomu, že nepomohly ani peníze nejbohatších zemí světa a jejich vojáci, vyzbrojení nejmodernějšími zbraněmi museli nakonec utéci před přesvědčením bojovníků z jedné z nejchudších zemí.

   Nechci v tomto článku nijak glorifikovat Taliban a ignorovat vše špatné, co ho doprovází. Chci pouze upozornit na všeplatný princip síly přesvědčení a na jeho obrovskou sílu, které není schopno téměř nic odolat, jak jsme se o tom měli možnost všichni přesvědčit.

   Přesvědčení jako takové, v jeho čisté podobě, bez ohledu na všechno ostatní, je totiž něco, co pochází ze srdce. Co pochází z citu. Co má tedy podle míry své čistoty vždy určité spojení s duchem, čili s nejvnitřnější duchovní podstatou člověka.

   A síla ducha je obrovská! Je tak obrovská, že před ní neobstojí ani vojska nejmodernějších armád světa.

   Tolik Afghánistán, a nyní se z tohoto úhlu pohledu podívejme na současné rozdělení společnosti na očkované a neočkované, a s tím související a stále rostoucí polarizaci, přerůstající až do nenávisti. Přerůstající až do otevřeného přání smrti svým bližním tak, jak to surově vyjádřil známý slovenský komik Oliver Andrásy: "Ať zhebnou ti, co se nechtějí dát očkovat! Alespoň bude méně hlupáků!"

   Neočkovaní jsou mnohými takzvanými osobnostmi nazýváni dezoláty, dobytkem, nebo hlupáky. V podobném duchu se nedávno vyjádřil také majitel "Sedity", vyrábějící cukrářské výrobky, za co si od neočkovaných vysloužil bojkot svých výrobků.

   Neočkovaní jsou na každém kroku omezování a štváni jako divá zvěř. V očkovacích centrech a u obvodních lékařů se množí návrhy o vydání potvrzení o očkování bez očkování. Lidé se z hloubky duše nechtějí dát očkovat, ale jsou k tomu hrubě tlačeni. A proto zoufale hledají nějaké východisko. Je to podobné, jako v padesátých letech minulého století, kdy komunistický státní aparát znepříjemňoval životy těm, kteří měli jiný názor. Avšak v takovémto obrovském měřítku, když se tak děje téměř vůči polovině národa, tomu nebylo ani v stalinském socialismu v padesátých letech.

   Taková je tedy dnes situace a my se nyní zkusme podívat hluboko pod povrch, na nejvnitřnější pohnutky očkovaných a neočkovaných.

   U očkovaných je to strach! Strach z covidu a strach z toho, že přijdou o práci, nebo o jiné výhody, když se nedají očkovat. Oni sice mluví o odpovědnosti a o tom, že jejich záměrem je chránit sebe a své blízké, ale ve skutečnosti je to jen strach o sebe a své blízké. Strach je hybnou silou očkování a očkovaných! A právě z panického a živočišného strachu vyrůstá nenávist vůči všem, kteří nesdílejí stejný strach jako oni. Kteří nejsou s nimi na jedné lodi a nevezou se na vlně ochromujícího strachu.

   Také současná vládní mašinérie koná ze strachu. Ze strachu, že bude opět zavřena ekonomika i ze strachu, že budou opět zaplněny nemocnice. Ale samozřejmě, také pro peníze a zisk vládě blízkých lidí, kteří skvěle vydělávají na distribuci testů a vakcín. Za obrovské peníze od státu na reklamu, šíří všechna hlavní média ustavičně jen strach.

   A je mimořádně smutné, že tomuto strachu podlehli také věřící. Kde je jejich víra, že Pán je ochrání? Samozřejmě, při vší rozumné opatrnosti. Kde je síla jejich vnitřního přesvědčení v Boží ochranu a pomoc? Nitro mnoha věřících je proniknuto strachem, a proto věří už jen takzvaným vědcům, odborníkům, politikům a jejich vakcíně, protože jejich důvěra v Stvořitele je pryč, nebo ji ani nikdy vůbec neměli.

   A jak je to u neočkovaných?

   Ke svému postoji mají různé důvody, ale to, co je u nich dominantní je přesvědčení. Jsou přesvědčeni, že dát se očkovat je nesprávné. A za své přesvědčení jsou ochotni snášet znevažování, útoky, omezení, pronásledování a znepříjemňování života. Navzdory tomu všemu se však se nechtějí zdát svého přesvědčení.

   A proto se někteří, jak již bylo zmíněno, snaží získat potvrzení o očkování bez očkování, co je protizákonné. Zde je však třeba zdůraznit, že je absolutní obludností a přečinem proti základním zákonům lidskosti, když se státní mašinérie snaží lidi nátlakově donutit dělat něco, co se příčí jejich nejvnitřnějšímu přesvědčení. V první řadě tedy porušuje zákon a ústavu samotná vláda, a odpovědí na to je nezákonnost ze strany občanů. Tím se však společnost dostává do kritického bodu, kdy se mohou občané, vyprovokováni protiprávností státu pokusit vzít právo do vlastních rukou.

   A tak tedy v naší společnosti momentálně stojí proti sobě strach očkovaných a přesvědčení neočkovaných podobně, jako stáli v Afghánistánu placení žoldáci z USA a NATO proti přesvědčení mudžahedínů. Ale jedině živé a silné přesvědčení nese v sobě sílu vítězství, protože pochází z citu. Cit pochází z ducha a duch je vždy silnější než cokoliv jiného, protože je všemu nadřazený. Takto to funguje v našem univerzu! Je to zákonitost, která v něm platí, a proti ní nic nezmůže žádná pozemská síla. Jde o vesmírný princip vítězství, stojící za každým, kdo má silné přesvědčení.

   Názory a postoje stoupenců očkování jsou podporovány státní mašinérií, penězi, médii i represivním policejním aparátem. Nicméně jejich základní hybnou silou je strach.

   Strach však spoutává lidskou duši tak, že oslabuje imunitu organismu. Pokud se člověk bojí, je výrazně oslabena jeho odolnost vůči chorobám, protože strachem přichází o vnitřní sílu jim čelit. Ba dokonce strach přitahuje to, čeho se bojíme! Strachem paralyzována osobnost se stává neschopná jakéhokoliv odporu, a ve vědomí své vnitřní slabosti pak hledá vnější pomoc už jen ve vakcíně.

   A proti tomuto strachu stojí přesvědčení neočkovaných! Je podporuje samotné univerzum, a proto jsou to oni, kteří se nesou na vlně vítězství!

   Nikdo samozřejmě netvrdí, že to bude vítězství snadné, nebo rychlé. Je však ale třeba vědět a být si toho neustále vědom, že nezlomnost přesvědčení vítězství nakonec přece jen přináší, i kdyby proti němu stála jakákoliv pozemská moc. Důkaz toho, že to opravdu funguje, jsme měli možnost vidět v Afghánistánu.

   Ba dokonce lze svým vnitřním přesvědčením čelit i samotnému covidu, protože náš organismus tímto způsobem zmobilizuje vlastní vitální síly, aby nás před ním ochránil, přičemž samozřejmě není třeba zapomínat ani na rozumnou vnější opatrnost.

   Vesmír stojí na straně neočkovaných! A stojí za nimi proto, že mají přesvědčení a nemají strach! Vesmír stojí na straně odvahy! Vesmír nestojí na straně strachu a všeho toho, co od něj pochází! Takovou moc má síla přesvědčení, pocházející ze srdce, citu a ducha! Kdo ho má zvítězí, i když to možná nebude vítězství jednoduché.

   A zcela na závěr, když už mluvíme přesvědčení a jeho síle, je ještě třeba vědět toto:

   Čím čistší a správnější je přesvědčení, tím větší síla za ním stojí. Svět viděl, co dokázalo přesvědčení bojovníků Talibanu, přestože nebylo ani zcela čisté, ani zcela správné. Bylo to však každopádně přesvědčení a jejich protivníci, kteří ho neměli, a kteří měli jen nejmodernější výzbroj a kopu peněz, mu nebyli schopni dlouhodobě čelit a museli před ním utéci.

   Existují však na zemi lidé, snažící se vědomě využívat sílu přesvědčení tím nejčistším a nejsprávnějším způsobem. Jsou totiž přesvědčeni, že na naší planetě jednou zvítězí Láska, Spravedlnost a Čistota. Že tu jednou zvítězí Vůle Boží! Že i na zemi bude jednou podobná harmonie a mír, jako je v nebi.

   A přes toto nejčistší a nejdokonalejší přesvědčení lidí může proudit k zemi nejvyšší síla, jaká existuje. Vítězná síla velkého všemohoucího Boha! A tato síla, za pomoci silného přesvědčení lidí, přivede k vítězství nejušlechtilejší principy Lásky, Spravedlnosti a Dobra.

   Tyto principy by sice zvítězili i tak, ale protože náš svět je od nich vzdálen, muselo by to přinést obrovské zhroucení téměř všeho, co bylo lidmi vybudováno na falešných principech.

   Pravé přesvědčení, projevující se nevyhnutelně snahou již nyní žít a myslet podle vyšších principů, však může vybudovat široký most přes propast zničení, aby po něm mohli přejít do bezpečí nové doby všichni lidé, kteří se budou utíkat k Hospodinu a budou se snažit změnit k lepšímu v souladu s jeho Vůlí.

   Žité a neochvějné přesvědčení ve vítězství Světla na zemi nám tedy může přinést nezbytné vítězství Světla formou, která nebude pro náš svět až tak zničující. Chvála proto každému, kdo v sobě živí toto přesvědčení a snaží se podle něj už teď žít, protože miliony lidí mu jednou budou vděčné za to, že se mohli zachránit.

***

"Amen, pravím vám: Jestliže budete mít víru jako hořčičné zrnko a řeknete této hoře:" Přejdi odsud tam! " - projde. A nic vám nebude nemožné."

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Autor: othon v 19:38 | Permalink | Komentáře

Autor: othon v 19:58 | Permalink | Komentáře

Autor: othon v 19:38 | Permalink | Komentáře

Autor: othon v 17:37 | Permalink | Komentáře

Autor: othon v 18:29 | Permalink | Komentáře

Autor: othon v 18:34 | Permalink | Komentáře