08.Únor 2021

Covid totalita! Slovenská skutečnost!

   To bylo řečí o komunistické totalitě! To bylo řečí, jako v takzvaném "totáči" žili lidé v nesvobodě a trpěli, pokud měli jiný názor než ten oficiální. To bylo řečí o komunistické šikaně, když se lidé museli násilím účastnit různých aktivit, které se jim příčily. Například různých schůzí, nebo prvomájových průvodů. To bylo řečí, jak jsme si na náměstích během sametové revoluce konečně vybojovali svobodu a svazky klíčů jsme odzvonili nelidské komunistické totalitě. To bylo řečí o železné oponě, která oddělovala demokratický svět svobody od socialistického světa nesvobody.

   To však, co prožíváme a čemu jsme vystaveni v současnosti je návratem starých časů! Totalita, jen v trochu jiné podobě se vrací, a my jsme nuceni prožívat tyto věci znovu. Opětovně jsme nuceni prožívat, jak vláda vydírá obyvatelstvo. A její taktika násilného vydírání nachází mnohé ochotné přisluhovače na nejrozličnějších vedoucích postech, kteří násilím tlačí své zaměstnance a podřízené do něčeho, s čím nesouhlasí. Lež, nátlak, vydírání a psychický teror se stávají realitou a lidé jsou jim vystaveni téměř na každém kroku. Po svobodě, za kterou se bojovalo, po svobodě, za kterou lidé minulých dob trpěli a nejednou dokonce umírali, po této svobodě se v současnosti hrubě šlape a nebere se na ni vůbec žádný ohled.

   Vezměme si například princip plošného testování. O nějaké dobrovolnosti nemůže být ani řeči, protože člověk se sice nemusí zúčastnit, ale když se nezúčastní, přichází sankce. Bez negativního testu nemůže jít do přírody, nemůže jít dokonce ani k lékaři, nemůže jít do práce, banky, nebo pošty. Všude jinde v Evropě, kde bylo celoplošné testování, třeba v Rakousku, bylo skutečně dobrovolné, bez jakýchkoliv následných sankcí.

   Na Slovensku, na rozdíl od normálních a civilizovaných států, jsou však opatření proti pandemii proniknuta fašizujícími praktikami. Lidé jsou rozděleni na poslušné a neposlušné. Na ty, kteří poslouchají rozmary malého diktátora a na ty, kteří jeho rozmary neposlouchají.

   Poslušní jsou odměněni certifikátem a neposlušní jsou potrestáni nesvobodou. Malý diktátor totiž trpí utkvělou představou, že pandemii nelze porazit nijak jinak, jen nekonečným celoplošným testováním. A proto si prosadil své navzdory námitkám odborné lékařské veřejnosti. Ta tvrdí, že plošné testování je medicínsky nesmysl. Přesně tuto slovní formulaci jsem zachytil z veřejnoprávního rozhlasu bezprostředně před druhým kolem celoplošného testování.

    Hlasy odborné lékařské veřejnosti, jakož také nesouhlasné hlasy koaličních partnerů však nejsou vyslyšeny a malý diktátor si prosazuje své navzdory všem a všemu. Pokud se totiž stále testuje, je třeba stále nakupovat testy. A to prostřednictví už nechvalně známé, malé trnavské firmy jeho kamaráda.

   Existují však také jiné indicie. Indicie, že patologické upnutí malého diktátora na celoplošné testování má kromě kamarádova zisku ještě také jiné, skryté pozadí. O tomto pozadí říká Doc. JUDr J.Drgonec DrSc, bývalý soudce nejvyššího soudu. Podle něj je projekt, nebo experiment celoplošného testování v SR objednávkou, spolufinancovanou Národním ústavem pro výzkum zdraví ve Spojeném království, co je samozřejmě slovenské veřejnosti zamlčováno.

   Ján Drgonec se odvolává na seriózní vědecký mezinárodní časopis. Ten prezentuje své články na www.medrxiv.org, kde jsou ve studii zmínění Krajčí s Jarčuškem jako autority díla. Drgonec zároveň vylučuje, že jde o hoax.

   Studie hovoří o tom, že na slovenské populaci s 5,5 miliony obyvatel, se provádí výzkum. Avšak za daných podmínek a platných zákonů SR, kdy je vyžadován souhlas s ošetřovacím výkonem a poučení nemocného, byl výzkum dělán bez dodržení podmínek daných mezinárodním právem, protože na výzkumy v medicíně jsou uzavřeny mezinárodní úmluvy. Bez všech těchto náležitostí se ale na Slovensku děje něco, co je v mezinárodním odborném časopise vykázáno jako výsledek výzkumu.

   Ať už je to tak nebo onak, faktem zůstává, že slovenský národ je vydírán, šikanován a sankcionován utkvělou představou malého diktátora způsobem, odpovídajícím totalitě. Nikdo tu nechce zpochybňovat, že je třeba bojovat proti pandemii, ale třeba přitom dodržovat rámec svobodné, demokratické společnosti. Třeba bojovat s koronavirem, ale není možné při tom kalkulovat s terorizováním, vydíráním, donucováním a nátlakem, jakému jsou denně Slováci vystaveni. Takové něco nepatří do demokracie, ale do totality! A to jsou věci, které nelze tolerovat, protože jde o věci, hodné totalit 20. století, a ne Evropy 21. století.

   Toto je hlavní problém! Je jím pošlapání ústavních práv, svobody a lidské důstojnosti! To vše je na Slovensku v boji proti pandemii odsouváno bokem až do takové míry, že zde vzniká nová covid totalita!

   Ve zprávách jsem zachytil, že v Nizozemsku byly rozsáhlé demonstrace proti pandemickým opatřením a demonstranti nakonec podpálili testovací centrum. A to se prosím děje v zemi, kde boj s koronavirem probíhá za respektování svobody člověka, jako základního prvku demokratické společnosti. Nevím si proto vůbec představit, co by dělali Holanďané, kdyby byli vystaveni takovému druhu covid teroru, vydírání a nátlaku, jako se to děje na Slovensku. Pravděpodobně by v bouřlivých demonstracích okamžitě svrhli takového diktátorského premiéra i celou jeho vládu.

   A Slováci mají mlčet? Slováci mají chodit pouze jako poslušné ovce na nekonečná testování, aby uspokojili utkvělou představu malého diktátora, a aby se míjely testy, které obstarává trnavská firma jeho kamaráda? Nebo aby se na nich dělaly kdejaké výzkumy, jako na pokusných králících? A pokud to Slováci odmítají, jsou ze strany malého diktátora a jím vytvořeného státního teroru vystaveni vydírání a šikaně?

   A žel, mnozí vedoucí pracovníci a ředitelé jen jakoby na toto čekali! Jakoby se v nich probudilo cosi temné a dělalo jim potěšení stát se prodlouženou rukou malého diktátora. Ze své pozice moci vynucují od svých zaměstnanců a podřízených věci, které popírají jejich práva, jakož také osobní svobodu jednotlivce. Zmíním příklad některých ředitelů škol, kteří dali všem svým pedagogickým i ostatním zaměstnancům na vyrozumění, že od nich budou požadovat očkování proti viru. Jinými slovy řečeno, kdo se nedá očkovat bude propuštěn! Až sem to došlo! Nikoho nezajímá, že takové jednání je protiústavní! Nikoho nezajímá, že očkování není možné od zaměstnanců vynucovat, protože to vůbec nemají zakotveno v jimi podepsané pracovní smlouvě.

   Nový typ covid diktátorů na všech postech řízení začíná zametat s lidmi v úzkoprsém domnění oprávněného boje s pandemií, a nebezpečné fašizující prvky začínají pronikat celou společností. Národ je selektován na testované a netestované, co je však jen předzvěstí ještě hrozivější selekce na očkované a neočkované. A ve společnosti vládnoucí, dusivé atmosféře nátlaku, obav a strachu lékaři, zpochybňuje vlastní svědomí, mlčí o mimořádně intenzivních nežádoucích účincích po druhé dávce vakcíny.

   Tato neuvěřitelná a neúnosná situace je důsledkem sahání lidem na jejich svobodu rozhodování a přesvědčení. Je důsledkem toho, že se věci dělají pod tlakem a násilím způsobem, jakým se to nedělá nikdy jinde na světě. Nikde jinde není národ takto primitivně rozdělován, terorizován a zastrašován.

   Otázka zní, jak se vůči tomu bránit? Zde je třeba zdůraznit, že existuje mnoho lidí, kteří s takto hrubě nátlakově vynucovaným testováním nesouhlasí, a nesouhlasí ani s budoucím, s největší pravděpodobností také násilně vynucovaným očkováním. Ale ze zaťatými zuby se tomu podvolují, protože nevidí jiné východisko.

   Východisko však existuje a spočívá v odvaze! V odvaze postavit se proti nové totalitě! Ukažme si to na příkladu již výše zmíněného, učitelského kolektivu na nějaké škole v počtu 30 lidí. Pokud se nebude chtít dát očkovat jeden člověk, ředitel ho snadno vyhodí a nahradí jiným, i když je to protizákonné. Ale zákonná záminka se už nějaká najde. Pokud ale očkování odmítne šest, sedm, nebo osm lidí a budou si za tím stát, diktátorský ředitel si to bude muset dobře rozmyslet, protože náhradu za ně už bude jen těžko hledat.

   A tento příklad platí v absolutně každém pracovním kolektivu, ať již ve velkém nebo v malém. Ředitel, vedoucí, nebo mistr velmi snadno zamávají s jedním, s otupujícím testováním nebo s vakcinací nesouhlasícím člověkem. Více takových lidí však naopak zamává s ředitelem, vedoucím, nebo mistrem. Lidé se jen musí vzpamatovat a nesmí se nechat vydírat a násilím nutit k něčemu, s čím vnitřně nesouhlasí a co se jim příčí.

   Svoboda člověka a základní demokratické právo na vlastní názor a vlastní přesvědčení přece nemohou přicházet do kolize s bojem proti pandemii. V boji proti viru musí být hledány takové prostředky a způsoby, jaké tuto svobodu nenarušují, ale berou na zřetel, protože pokud se to nedodržuje, společnost začne nevyhnutelně postupně sklouzávat k totalitě podobně, jako je tomu v současnosti na Slovensku.

   PS. Svědectvím toho, že se Slovensko pomalu přepadává do totality, nebo lépe řečeno, že v ní už je, jsou vodní děla, opět úřadující v bratislavských ulicích stejně, jako za časů nejtvrdší komunistické totality. Dalším svědectvím je to, že ve věznicích začínají záhadným způsobem umírat vězňové podobně, jako tomu bylo v padesátých letech minulého století za nejtvrdších komunistických represí. A poslední svědectví o němž se je třeba nutně zmínit, je tragické mlčení lékařů o tom, co z mnoha jejich kolegy, lékaři a sestrami dělá druhá dávka vakcíny.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

01.Únor 2021

Informace krátká, ale zásadní! Možná ta nejzásadnější!

   To, co bylo dávno předpovězeno proroky přichází! Přichází doba soudu! Že se kolem nás a s celým naším světem děje opravdu něco výjimečného, to přece může vidět a prožívat každý sám na vlastní kůži.

   Nemocnice se pomalu zaplňují na maximum a zdravotní personál už téměř nestíhá. Lidé umírají a vlády připravují stále nová opatření, nejednou i chaotická. Podnikatelé z gastroprůmyslu jsou na pokraji krachu a počty infikovaných stoupají. Navzdory zákazu shromažďování vycházejí lidé ve stovkách do ulic a protestují proti vládě i proti její opatřením. Dochází ke střetům s policií a k zatýkání.

   Vše jakoby vzkypělo a vře! V lidech hlodá strach, úzkost, deprese, nebo naopak hněv, nenávist a zloba. Mysli jsou rozbouřeny vlastním zápasem o živobytí, partnerskými nebo rodinnými konflikty, jakož také všemi vnějšími událostmi. Horečně se hledají nějaká racionální řešení, která se vzápětí ukazují jako nedostatečná, což následně vzbuzuje ještě větší obavy, nebo hněv.

   Co se to děje a co je toho všeho příčinou?

   Jak bylo zmíněno v úvodu, děje se jen to, co bylo již dávno předpovězeno! Paprsek Světla, přicházející od Stvořitele dosáhl země a jeho intenzita se bude stále více stupňovat. A stupňování Světla bude vynášet na povrch vše, co se v nás skrývá. Vše dobré i špatné spěje zrychleně do svých plodů podobně, jako plody rostlin ve skleníku.

   A protože v lidech i ve světě bylo více toho temného a nízkého, ocitli jsme se v situaci, v jaké se nacházíme. Zjednodušeně, ale velmi výstižně vyjádřeno, do této situace jsme se dostali naší bezbožností! Našim odvrácením se od Stvořitele a od respektování jeho Vůle. Jeho Vůle pro nás nic neznamenala ani neznamená, protože jsme se vždy řídili jen svou vlastní vůlí. A ta nás přivedla až sem! Na pokraj zhroucení všeho toho, co bylo odvrácené od Páně!

   Bezbožnou civilizací vybudována pyšná babylonská věž se začíná hroutit! A pod tlakem příchozích událostí budou muset lidé nakonec poznat, že východisko a pomoc bude možné hledat jedině u toho, od koho jsme se tak pyšně odvrátili. Jedině u Boha!

   A je to skutečně tak, protože se stupňovanou intenzitou paprsku Světla Páně, v jehož tlaku dnes na zemi všechno vře, přichází také zároveň jeho pomoc a ochrana. Pomoc a ochrana Páně nám nebyla nikdy blíže, jak bude nyní, v těžké době která přichází! A dostat se jí může každému, kdo se jí otevře! Kdo se jí otevře prostřednictvím své znovu nabyté důvěry v Páně!

   V nadcházející nelehké době, v níž chladná racionalita rozumu a prosazování vlastní vůle lidem ukáží svou nedostatečnost, budou moci obstát jedině ti, kteří se v důvěře opřou o Stvořitele. Takoví lidé se však v první řadě musí osvobodit od všeho, co bouří v jejich nitru. Musí se uklidnit, aby v klidu vlastního nitra, v klidu srdce i mysli, osvobozené od všech vnějších rušivých momentů, mohli najít spojení s Duchem a Světlem. Aby v klidu své duše a mysli, obrácené s důvěrou ke Stvořiteli, se k ním mohla začít pozvolna přibližovat jeho ochrana a pomoc. A v tichu, klidu, harmonii a čistotě vlastního nitra budeme pak moci rozpoznávat Hospodinovy pomoci jako jasná vnuknutí. Jako jasné naznačení směru, jakým máme kráčet!

   Abychom to pochopili, ukažme si to na příkladu. Představme si, že někdo jde v hluboké tmě určitým směrem a vy dalekohledem pro noční vidění vidíte, jak jde k okraji propasti. Pokud se vám s tímto člověkem podaří spojit a nějakým způsobem ho na to upozornit, může změnit směr a vyhnout se své záhubě na dně propasti. Pokud se vám s ním ale spojit nepodaří, jeho záhuba je jistá!

   Také ochrana a pomoc Páně bude spočívat především ve správné navigaci! A jeho správné navigace se nám může dostat v této temné době jedině tehdy, pokud nabudeme důvěru ve Stvořitele a naše nitro bude klidné, čisté a harmonické. Tehdy, když naše nitro zůstane nerozrušeno vším vnějšími děním, nebo různými osobními problémy.Tehdy se v něm skrze naši důvěru v Páně bude jasně zrcadlit vše, co máme udělat, kam máme jít a jaký postoj máme zaujmout.

   Neboť jednat budeme muset pouze my samotní! Hospodin nám však skrze naši důvěru v něj a skrze klid v našem nitru může vždy ukázat, jak jednat správně, protože do stavu, ve kterém se dnes nacházíme, jsme dospěli proto, že jsme tak nečinili.

   Pokud toto dokážeme, budeme schopni pomoci nejen sobě ale také druhým. Také lidem, neschopným tyto věci ještě vnímat. Pokud nám totiž budou důvěřovat a dají na naše rady, nemusí ani oni skončit na dně propasti.

   Míra neštěstí a zkázy našeho světa, který vře v paprsku Hospodinova Světla a sklízí všechnu svou dosavadní nesprávnou setbu bude tedy záležet na tom, do jaké míry se budeme schopni otevírat skrze klid, harmonii a čistotu vlastního nitra, a skrze důvěru v Páně veškeré pomoci, které od něj přicházejí. Do jaké míry se dokážeme s důvěrou otevřít jeho inspiracím a vnuknutím, ukazujícím správný směr a správná řešení různých situací a problémů.

    Samotný Hospodin nás povede do nové doby! Musíme však najít k němu důvěru a stát se schopni přijímat jeho vnuknutí, protože v sebou samým vytvořeném zmatku a zoufalství budeme bolestně a na vlastní kůži prožívat, že je to jediná pravá cesta, a že všechny naše dosavadní cesty byly falešné, protože nás přivedly tam, kde se nyní nacházíme.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

26.Leden 2021

A je to tady! Co předpověděli proroci se naplňuje!

   Doba, o které se hovořilo již před staletími nadchází! Mluvili o ní proroci, mluvil o ní Kristus a po něm ještě mnozí jiní. Naší země se dotkl první paprsek Světla Páně a události se daly do pohybu. Soud nad lidstvem započal!

   Jeho nesnadný průběh je však způsoben jen vinou lidí. Pouze vinou jejich oddálení se od Stvořitele a od jeho světlých hodnot. Pouze vinou našeho sobectví a našeho prosazování své vlastní vůle, nerespektující Vůli Stvořitele, lidstvu již hodně krát vyčerpávajícím způsobem vysvětlenou.

   Lidé však nechtějí a nejsou schopni vidět, že právě tyto duchovní skutečnosti stojí za podstatou výjimečného a nevídaného dění, které v současnosti všichni prožíváme. Lidé nevědí, že se paprsek Světla Páně dotkl země a vše, co s ním není hodnotově v souladu se dostává do problémů. Paprsek Světla přináší očistu a úplně jiné, nové vyzařování vesmíru, ve kterém bude moci obstát jedině to, co je v souznění se zářením Hospodinova Světla. Od všeho ostatního bude zem očištěna. A toto Světlo přináší pro nás všechny jedno jediné zásadní kritérium. Přináší klíčové kritérium, které rozhodne o tom, kdo projde nadcházejícím soudem a Světlem vynucenou očistou.

   Nejzásadnější otázkou dnešních dní proto je,  o jaké kritérium jde? Na základě čeho budeme moci projít soudem a očistou? Kdo se stane tím vyvoleným?

   Budou to snad pravověrní katolíci, nebo pravověrní evangelíci? Nebo to budou pravověrní muslimové? Budou to pravověrní buddhisté, hinduisté, nebo stoupenci Véd? Nebo to snad budou nějací jiní pravověrní stoupenci jednoho z mnoha duchovních směrů a proudů? Kdo to bude? Kdo bude patřit mezi vyvolené a hlavně, na základě čeho bude moci mezi ně patřit?

   Kdo uvažuje takto nábožensky omezeně, uvažuje nesprávně, protože je to jen úzkoprse lidský pohled na věc. Paprsek Světla Páně k nám totiž přichází v mnohem větší všeobsáhlosti a přináší kritérium, daleko přesahující jakákoliv úzkoprsá lidská omezení. Světlo přináší kritérium toho nejzákladnějšího druhu, které se nachází v srdci každého člověka a projevuje se jeho ochotou jakýmkoliv způsobem pomáhat jiným. Jedině v tomto spočívá podstata současného soudu a s ním spojené očisty! Jedině na tomto se bude lámat chléb!

   Co toto kritérium znamená a jací tedy máme být, abychom prošli soudem?

   Znamená to, že lidé nesmějí vidět v jiných lidech konkurenty, ale přátele.

   Znamená to, že lidé by měli chtít více dávat, než brát.

  Znamená to, že lidé by měli myslet více na jiné, než na sebe.

   Znamená to, že bychom měli vnímat vlastní práci kterou vykonáváme, jako svůj osobní přínos pro společnost, a ne jen jako zdroj peněz a zisku.

   Znamená to, že lidé by měli být ochotni a nezištně dávající, bez vypočítavého očekávání, že se jim to darované nakonec dvojnásobně vrátí.

   Znamená to, že bychom měli sloužit mnohem více společnému "my" a "nám", jako sobeckému "já" a "mně".

   Znamená to, že bychom si měli ctít jiné lidi v takové míře, v jaké máme v úctě sami sebe.

   Znamená to, že budeme lidmi velkého, širokého a laskavého srdce, a ne pouze lidmi chladné racionality rozumu.

   Takové je a vždy bude základní a všeobsáhlé kritérium pravého lidství milého Bohu, překračující všechna směšně malá a úzkoprsá náboženská, nebo jakákoli jiná názorová omezení. Neboť jedině takoví lidé jsou schopni konstruktivního a harmonického vzájemného budování, aniž by je něco disharmonicky rozdělovalo. Jedině takoví lidé jsou přínosem pro svět! Vše, co svět rozděluje je jeho nemocí! A každá nemoc má tendenci bujet a nakonec zničit organismus, který zasáhla.

   To se však nestane, protože přichází Světlo Páně, aby tomu zabránilo. Přichází, aby očistilo svět od této zkázy, a aby oddělilo lidi, schopné žít ve vzájemné harmonii, úctě a pomoci, od lidi toho neschopné. A pak má být za vydatné pomoci Světla zahájeno budování nového světa, postaveného na zcela jiných základech. Na základech pravé lidské vzájemnosti, bez jakýchkoliv úzkoprsých omezení!

   Proto se starý, duchovně neperspektivní svět pod tlakem Světla hroutí, aby uvolnil cestu tomu novému. Tomu lepšímu, krásnějšímu a lidštějšímu. Kdo chce být toho součástí, musí se snažit splnit kritérium, které začíná být v současnosti Světlem všemohoucího Boha od všech lidí vyžadováno.

   Pro toho, kdo v tom stále nemá zcela jasno jsou tu Ježíšova slova, hovořící přesně o tomtéž. O hlavních kritériích, jejichž splnění nám zaručí bezpečný přechod očistou a soudem. Jde o slova z Matoušova evangelia, z kapitoly o posledním soudu:

   "Až přijde Syn Člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůn své slávy. Tehdy se před ním shromáždí všechny národy a on oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce si postaví zprava a kozly zleva.

   Potom Král řekne těm, co budou po jeho pravici: "Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. Neboť jsem byl hladový a dali jste mi jíst; žíznil jsem a dali jste mi pít; byl jsem na cestě a ujali jste se mne; byl jsem nahý a oblékli jste mě; byl jsem nemocný a navštívili jste mě; byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně."

   Tehdy mu spravedliví řeknou: "Pane, kdy jsme tě viděli hladového a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení a přišli jsme k tobě?"

   Král jim odpoví: "Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili."

   Potom řekne i těm, co budou zleva: "Jděte ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven ďáblu a jeho andělům! Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jíst; žíznil jsem, a nedali jste mi pít; byl jsem pocestný, a neujali jste se mne; byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě. "

   Tehdy mu i oni řeknou: "Pane, kdy jsme tě viděli hladového, nebo žíznivého, nebo jako pocestného, nebo nahého, nebo nemocného, nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?"

   Tehdy jim on odpoví: "Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste to neudělali." A půjdou tito do věčného trápení, dokud spravedliví do věčného života."

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

23.Leden 2021

Vakcína! Moje osobní legitimní pochybnosti

   Z veřejnoprávního rozhlasu jsem se dozvěděl pro mě osobně dost znepokojivou informaci, že průměrný čas vývoje vakcíny je dvanáct let. A všechny vakcíny, kterými má být očkováno téměř celé lidstvo byly vyvinuty za rok. Média však hovoří o jejich absolutní bezpečnosti a na důkaz toho se dávají mnozí politici demonstrativně očkovat před kamerami.

   V protikladu se všemi tvrzeními médií však prostá lidová moudrost naopak říká, že práce kvapná je málo platná.

   Kdo má tedy pravdu? Úsloví našich předků, nebo současní vědci a politici, prosazující vakcinaci i přes její enormně urychlený vývoj?

   Vezměme si třeba příklad zaměstnaného člověka, který musí za dvanáct pracovních dní vykonat určitý objem práce. A představme si, že by tuto práci měl udělat za jediný den. Je to možné? A pokud ano, pak v jaké kvalitě? A žel, podle mě to bude velmi podobné také s vývojem vakcíny a z jeho urychlením z dvanácti let na jeden.

   A jelikož jde o věci dost znepokojující, začal jsem v tomto směru trošku intenzivněji pátrat a narazil jsem na následující skutečnosti. Vakcíny proti pandemii byly vyvíjeny v obrovských superpočítačích, v nichž byly simulovány možné reakce lidského organismu na tuto látku, a zároveň všechny možné vedlejší účinky. Dělá se to tak vždy, avšak dvanáct let se pak preparát testuje na dobrovolnících, aby se v reálu zjistilo a eliminovalo co nejvíce nežádoucích účinků. Aby se vychytaly vedlejší účinky krátkodobé, ale také dlouhodobé, protože nový preparát vám sice může krátkodobě pomoci, ale pokud o pět nebo deset let budete mít velmi závažné zdravotní důsledky, nebude to pro vás asi velká výhra.

   Dlouhodobá i krátkodobá fáze zkoumání nežádoucích vedlejších účinků však při vývoji současných vakcín úplně odpadla. Testy, které byly provedeny na dobrovolnících jsou z hlediska potřebného dlouhodobého testování zcela bezvýznamné. Současné vakcíny proti koronaviru tedy stojí jen na počítačové simulaci, přičemž jejich proklamovaná bezpečnost se opírá jen o v reálu nepotvrzený předpoklad. Vakcína proto podobá pouťovému překvapení, takzvané kočce v pytli, z něhož nevíte co se nakonec během dalších let vyklube. Může se tak stát, že vám sice vakcína v jedné věci pomůže, ale v dalších pěti vám uškodí. V konečném důsledku však zůstává na zvážení každého z nás, zda bude důvěřovat vědcům a jejich heroickému úsilí, ve kterém stihli za jeden rok to, co normálně trvá dvanáct let, nebo zda bude naopak důvěřovat ověřené moudrosti našich předků, která tvrdí, že práce kvapná je málo platná.

   Celá věc je však povážlivá o to víc, že nejde o vakcínu z řady standardních vakcín, jaké byly dosud, ale o zcela nový typ vakcíny takzvané třetí generace. Jde tedy o něco, co tu ještě dosud v boji proti virům nebylo použito. To znamená, že v takovém případě by logicky měla být doba testování vakcíny před jejím reálným použitím ještě mnohem delší, než standardních dvanáct let.

   A při podrobnějším zkoumání dané problematiky se objevily také jiné znepokojující skutečnosti. A sice, podrobné analýzy záběrů propagačního očkování zdravotníků, politiků a různých významných osobností.

   Důkladná analýza některých těchto záběrů totiž dokázala, že to nebylo opravdu! Že to bylo jen jakože! Že byly použity různé finty, jako jsou jehly, zasouvající se při tlaku do svalu dovnitř, ale vypadá to, jakoby pronikaly do těla. Nebo byly použity takzvané divadelní či filmové injekce, při kterých to také vypadá velmi věrohodně, ale ve skutečnosti je to jen jakože. Ve skutečnosti je to podvod!

   Závěr je následující: pokud politici mluví o potřebě očkování co největšího počtu obyvatel, je to jedna věc, ale pokud to mají podstoupit oni sami, je to druhá věc. Jde o přístup, vyjádřený našimi předky rčením: Z cizího krev neteče! Z toho všeho vyplývá, že kdo má informace, ten se do očkování příliš nehrne.

   A proto žel, ve vztahu ke všem těmto skutečnostem vyznívají mnohé, navenek pěkně znějící fráze o pomoci těm nejzranitelnějším, třeba starým lidem v různých sociálních zařízeních, jako určité pokrytectví. Právě pro jejich zranitelnost a jejich snadnou ovlivnitelnost jim totiž všem bude plošně aplikována vakcína, aniž by se jich někdo na něco ptal.

   Současný volný přístup k informacím nám tedy umožňuje dostat se také k informacím, odhalujícím druhou, odvrácenou tvář vakcinace. A je na každém z nás, zda je bude zkoumat, nebo ne. Člověk může tyto věci ignorovat, může se z nich vysmát a mohou mu být lhostejné. Každý z nás se však sám za sebe a ve vztahu k sobě samému bude nucen rozhodnout, jak se on osobně k vakcinaci postaví. Zda se dá očkovat, nebo se nedá očkovat! Každý z nás půjde v tomto směru sám se svou vlastní kůží na trh, a pak jedině on sám ponese všechny důsledky svého vlastního rozhodnutí.

   Úplně na závěr chci proto popřát nám všem, abychom se rozhodli správně. Abychom zvážili vše pro a proti, a to i na základě jiného druhu informací než jsou ty, které každodenně posloucháme z médií. Neboť zdraví má každý jen jedno!

v spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

11.Leden 2021

Dost bylo mlčení! Pravda o nemorálnosti vakcíny!

   Ve vztahu k očkování proti pandemii existují dvě kategorie lidí. Jedni doslova čekají na vakcínu. Absolutně důvěřují vědcům, kteří ji vyvinuli, a jsou ochotni bez jakýchkoliv námitek dát se co nejrychleji očkovat, aby se mohli co nejrychleji vrátit ke starému dobrému způsobu života.

   Druhá kategorie lidí se staví k vakcinaci mnohem zdrženlivěji. Slepě nevěří farmaceutickému průmyslu, ani vědeckým kapacitám, ani mediální kampani, která používá morální postuláty jako je odpovědnost a ochrana těch nejslabších a nejzranitelnějších.

   Vůči tomuto všemu zajímá druhá kategorie lidí značně rezervovaný postoj, ale to nejvíce rozhodující se i tak skrývá v něčem úplně jiném. Skrývá se to v určitém vnitřním tušení a cítění, že dát se očkovat není správné. Při této představě se v nich cosi vnitřně zablokuje a nutí je zaujmout odmítavý postoj, ačkoli toto své cítění nevědí jasně specifikovat. Je však tak silné, že ho nedokáží zlomit žádné argumenty. Tak silné, že dotyčný by se dobrovolně nedal nikdy očkovat. A pokud k tomu bude donucen, tak jen pod velmi silným nátlakem.

   No a skutečným účelem tohoto textu je poskytnout právě těmto lidem také vnější oporu pro jejich vnitřní cítění, aby se o ni mohli opřít při svém případném zdůvodňování, proč se nechtějí dát očkovat.

   Ta opora spočívá v morální výhradě, nebo jinak řečeno, ve výhradě svědomí, kterou lze uplatnit na základě současného právního řádu při nesouhlasu s provedením něčeho, co se příčí našemu svědomí. Neboť je to právě svědomí, co se v těchto lidech ozývá! Svědomí, které je impulsem ducha v nás a náš duch, stojící nad hmotou, je schopen prohlížet všechny souvislosti a upozornit nás prostřednictvím svědomí na to, že něco není morálně v pořádku, a proto bychom se tomu měli raději vyhnout.

   A co tedy není v pořádku na vakcinaci proti novému koronaviru?

   V dnešní době internetu se téměř nic neutají, a proto na veřejnost pronikla informace, že na výrobu vakcíny proti koronaviru jsou mimo jiné použity také kmenové buňky potracených lidských plodů. Znamená to tedy, že každý kdo se dá očkovat, přijme do své krve biologický materiál ze zavražděných a násilně potracených lidských plodů.

   Existují lidé, kterým takové něco nevadí, morální rozměr tohoto problému je jim lhostejný a nejdůležitější pro ně je, že budou chráněni před koronavirem. Existují však také lidé, kterých svědomí se proti tomu příčí, a proto se také oni příčí vakcinaci. A to v většině případů, aniž by věděli o výše zmíněných skutečnostech. Oni o tom sice rozumově nevědí, ale jejich duch, prohlížející všechno o tom ví, a prostřednictvím impulsů svědomí jim dává na vědomí, jak se v této věci správně morálně zachovat.

   V otázce morálního, etického a lidského rozměru vakcíny není dokonce zajedno ani církev, protože i ta se ve vztahu k této problematice rozdělila na dvě skupiny. Na velkou a oficiální skupinu podporovatelů vakcinace, a na menší a neoficiální skupinu její odpůrců.

   Druhou, menší skupinu zastupuje biskup Athanasius Schneider. Ten prohlásil, že je připraven jít i do vězení, ale neetickou vakcínu nepřijme, protože je vyrobena z buněčných linií potracených dětí.

   Biskup Schneider vydal toto prohlášení spolu s kardinálem Pujatsem, biskupem Stricklandem, biskupem Lengem a biskupem Petem. Tito katoličtí biskupové zaujali kritický postoj k novým vakcínám proti onemocnění Covid-19.

   Biskup Schneider vysvětlil, že on a jeho kolegové biskupové, kteří také podepsali prohlášení, chápou důležitost toho co navrhují a uvedl, že odmítnutí očkování proti Covidu-19 může vést k přísným trestům. Jeho excelence dala jasně najevo, stejně jako signatářský biskup biskup Strickland, že je připravena jít i do vězení, ale nepřijme vakcínu vyvinutou díky potratům. Biskup doslovně uvedl, že se spoléhá na Stvořitele, který mu určitě dodá sílu, aby dokázal přinést i poslední oběť.

   Biskup Schneider prohlásil, že cítí skutečnou bolest v srdci, když vidí kolik lidí, včetně kněží a biskupů katolické církve, podporuje přijatelnost vakcíny proti Covidu, vyrobené z buněčných linii potracených dětí. Biskup Schneider je přesvědčen o tom, že Stvořitel ukáže všem následky a nakonec jim otevře oči.

   Taková je tedy situace a záleží opravdu na každém člověku osobně, jak se zachová. Zda bude naslouchat hlasu svého svědomí, nebo je jeho svědomí natolik překryto rozumem a všemi rozumově racionálními argumenty, že se přikloní na stranu rozumových důvodů. Na každém osobně záleží, zda uvěří pokrytecké argumentaci, že vakcinací ochráníme životy těch nejslabších a nejzranitelnějších, ale za cenu toho, že zavraždíme ty nejslabší a nejzranitelnější v tělech matek. Toto rozhodování je skutečně v rukou každého z nás, protože to spočívá ve výsadě našeho práva svobodné vůle. Zbývá pouze doufat, že opět nenadejde doba, kdy budou lidé násilím nuceni k něčemu, co se příčí jejich vnitřnímu přesvědčení. Že v tomto smyslu zůstane svoboda a oni si budou moci uplatnit svou výhradu svědomí.

   A zcela na závěr si ještě nedokážu odpustit jedno malé zamyšlení. Zamyšlení nad etikou a morálkou vědců, pracujících s genetickým materiálem lidských potracených plodů jako s něčím zcela standardním a běžným, co je možné využít a použít jakýmkoliv způsobem. A to bez jakýchkoliv předsudků a takzvaných středověkých klišé.

   Nevím jak na vás, ale na mě s takového přístupu vane ledový chlad, který se na vše dívá jen s chladnou vědeckou racionalitou a zcela ignoruje morálně etický rozměr věci. V takovém přístupu není citu, není ducha a není svědomí! Je to jen racionalita rozumu dohnána do extrému, která se příčí samotné podstatě lidskosti, protože z těl zavražděných lidských plodů činí žádoucí materiální na nejrozmanitější využití.

   Je to velmi podobné tomu, jako když v koncentračních táborech vařili z kostí zavražděných Židů mýdlo. A je tragédií, že současní vědci, využívající ke své práci potracené lidské plody nevnímají lidskou, etickou a morální zvrácenost svého počínání. A je také tragédií většiny obyvatelstva naší planety, že vkládá svou naději do takovéto nemorální vakcíny, jako do své záchrany před pandemií. Lidstvo se dostalo do potíží a své problémy řeší prostřednictvím využití vražd nenarozených! Z mrtvolek zavražděných lidských plodů si chceme vybudovat cestu k lepší budoucnosti a k lepšímu životu! Jde tu o obrovský morální precedens, spočívající ve snaze dosáhnout prospěchu pro lidstvo, ale žel za cenu nemorálnosti a neetického jednání. V iluzi, že účel světí prostředky! V iluzi, že pokud je účel dobrý, mohou být použity i ty nejnemorálnější a nejzvrácenější prostředky.

   Může být něco takového požehnáno? Může nám to přinést štěstí a konečné normalizování pandemií narušeného života? Může lidstvo profitovat z nemorálnosti a chladné rozumové vypočítavosti?

   Vždyť přece toto vše jsou skutečnosti do nebe volající! Skutečnosti, které nám v konečném důsledku musí přinést ještě něco mnohem horší, než je současná pandemie! Prostě není možné zachovat se tak, že zavraždíme jiného a pak využijeme jeho vraždy ve svůj prospěch.

   Před takovýmto morálním dilematem dnes stojí současné lidstvo, ale z médií se o něm nedozvíte. Z médií se nedozvíte, že se lidstvo jde zaprodat ďáblu, aby ho zachránil! A na jeho krvavý oltář obětuje zmařené životy nenarozených!

   Ne však na ďábla, ale na Stvořitele se měli lidé obrátit ve snaze o svou záchranu! A na oltář Páně měli přinést to nejkrásnější a nejlepší, co se v nich nachází! Měli tam přinést svou spravedlnost, čestnost, lásku a čistou! Měli tam přinést svou ochotu pomáhat jiným a podporovat je! Měli tam přinést svou úctu k životu, i k celému stvoření! Měli tam přinést svou důvěru v Páně, který nám právě prostřednictvím důvěry v něj může ukázat správné východisko ze současné situace. A mohl by ho ukázat také vědcům, kdyby vnitřně pracovali s těmito skutečnostmi, a kdyby více než svému chladnému a bezcitnému rozumu důvěřovali Stvořiteli a obraceli se k němu. A ve světlé inspiraci by pak mohli nacházet řešení, které by nebyly proti Bohu, ale byly by v souladu s ním a jeho Vůlí, jakož také v souladu se základními principy lidskosti.

   Zdá se však, že svět již uskutečnil svou volbu a vybral si svoji cestu. Ty však, jednotlivec, jehož svědomí ještě žije a ozývá se, naslouchej jeho hlasu, řiď se nim a kráčej cestou, kterou ti ukazuje, protože jen to je cesta správná.

   PS. Po dokončení tohoto článku jsem ve veřejnoprávním rozhlase zachytil informaci, že někteří pracovníci domů sociálních služeb odmítají vakcínu. Jako důvod uvádějí, že jí nevěří, protože za ni neručí výrobce, ale jen stát. Otázka: co je to potom za produkt, když za něj samotný výrobce neručí?

https://www.christianitas.sk/biskup-joseph-strickland-opat-kritizuje-vakciny-proti-chorobe-covid-19/

https://www.christianitas.sk/biskup-schneider-som-pripraveny-ist-do-vazenia-ale-neeticku-vakcinu-neprijmem/

https://rumble.com/vcg9c0-zpravodajstv-nmeck-tv-o-vakcnch.html

05.Leden 2021

Fantastická konspirace? Posuďte sami!

Existujívěci, které se svou obludnosti vymykají chápání normálníhočlověka. Jde o věci tak fantastické a absurdní, že normálníčlověk pochybuje o tom, zda jsou reálné. Nejtragičtější všakje, že ony žel reálné jsou! Ale protože normální, obyčejnýčlověk o jejich existenci pochybuje a nevěří tomu, stává sejejich obětí. Stává se obětí obludnosti, jakou nepovažoval zamožnou, a proto se před ní ani nijak nebrání a nestaví se jína odpor.

Noa jednou z takových věcí je odvěká snaha určitých kruhů oovládnutí a podmanění si co největšího počtu obyvatelstva.Nejlepší celého lidstva. A právě tyto snahy se nyní dostávajído finále a my jsme jejich přímými účastníky. Stáváme seúčastníky velkého finále otrockého spoutání lidstva Novýmsvětovým řádem. A my si nyní řekneme, jak tento proces probíhá,co je jeho příčinou a jak se vůči němu bránit.

Pokudjste viděli černobílé grotesky s Charlesem Chaplinem, v jedné znich se živil tím, že zasklíval okna. A pracoval tak, že kdyžpřišel do nějaké městské čtvrti, našel si malého chlapce,tomu zaplatil pár centů a chlapec rozbil kamenem okno. Z bytuvyběhla hospodyně, spílala na chlapce a lomila rukama. Alenaštěstí se o chvíli objevil Chaplin a okamžitě dostalobjednávku na zasklení okna.

Pročbyl zmíněn právě tento příklad? Protože stejný způsobvyužívá úzká elita nejmocnějších našeho světa přinastolování Nového světového pořádku. Jenže to, co dělalChaplin v malém, je prováděno elitou bažící po světovládě vevelkém. Je to prováděno celosvětově!

Aprávě my máme čest žít v době, ve které je systematickyrozbíjen starý systém, a zároveň je je pozvolna instalován novýsystém. Systém Nového světového pořádku! Kamen hozený do sklabyl koronavirus, který rozbil fungování světa, jak jsme ho znalidosud. V současnosti již začínáme žít v novém světě, plnémnejrůznějších omezení. Omezování svobody se děje pod záminkouboje proti pandemii. A všichni to chápou a podvolují se, protožekaždodenní informace z médií vzbuzují strach. Lidé jsouustavičně kontrolováni a testování jako myši. A jako jedinázáchrana před všemi omezeními přichází vakcína. Vakcína jevnímána jako brána ke svobodě, ale je možné, že právě ona jenaopak branou k nesvobodě, jakou dosud lidstvo neznalo.

Zkusmetotiž trochu pouvažovat nad tím, jak by bylo možné donutit téměřcelé lidstvo k celoplošné vakcinaci? Jak by ho bylo možnédonutit, aby ji podstoupilo dobrovolně? Není současná epidemieněčím ideálním, co vyvolává strach před nákazou, a právěna základě strachu jsou lidé ochotni udělat to, co by za jinésituace nikdy neudělali? A není snad plánována vakcinace, jakádosud neměla na světě obdoby způsobem, jak dostat do krvepodstatné části světové populace látky, které by lidi dostalypod absolutní kontrolu?

Vkonspiračních kruzích se například uvažuje o redukci populacetím, že se po vakcinaci stane neplodná. Uvažuje se také o tom,že očkováním se do krve lidí aplikuje látka zasahující DNA,která změní naši osobnost a my se staneme snadno manipulovatelní.Teorií, co všechno se může skrývat za tak masivní vakcinací jesamozřejmě ještě více, přičemž cílem všech je nastoleníavizovaného, Nového světového pořádku.

Ponechávámna posouzení čtenáře, zda se tyto věci, nebo alespoň část znich může zakládat na pravdě. Každopádně však jde oskutečnosti maximálně znepokojivé.

Aleať už je to tak či onak, absolutně nikomu nelze přehlédnout, žev současnosti se ve světě děje něco, co nemá obdoby. Něcoabsolutně výjimečné! Dění na naší planetě vře dosudnevídaným způsobem, jako voda v hrnci. A zásadní otázkouzůstává, co způsobilo tento var? Co ho vyvolalo?

Kdose alespoň trochu zabývá věcmi duchovními ví, že současnádoba je považována za dobu transformace. Za dobu přechodu z nižšíúrovně vědomí na vyšší. Jde o dobu soudu, dávno předpovězenouproroky. Jde o očistu, po jejímž proběhnutí má být zahájennový věk duchovnějšího lidstva.

Vdnešní době má tedy skutečně přijít něco nového, ale ne vesmyslu Nového světového pořádku plánovaného temnem, ale vesmyslu nového, lepšího a duchovního lidstva. Na zemi má býtnastolena říše míru, avšak temnota se snaží zneužít kvasudnešní doby očisty na nastolení své temné říše Novéhosvětového pořádku.

To,co se v současnosti děje, je způsobeno každodenním a postupnýmzvyšováním tlaku Světla. A stupňující se tlak Božího Světlavyplavuje na povrch všechno temné, aby to bylo donuceno ukázatsvou pravou tvář. Aby lidé poznali, viděli, pochopili a navlastní kůži prožili, kam se je až možné dostat bezStvořitele. Kam se je až možné dostat, když se nerespektujíhodnoty Ducha, a když se uctívají pouze hodnoty nízké a čistěkonzumně materialistické.

Velmizjednodušeně vyjádřeno, to co dnes prožíváme je důsledkemnaší bezbožnosti! Je to důsledkem hodnot, které považujeme zanosné a prioritní! Je to nevyhnutelným ovocem našeho odvráceníse od Stvořitele a jeho Vůle, protože našim odvrácením se odSvětla jsme se dostali do područí temna. A temno má pro násnachystáno zotročení a ztrátu podstaty naší lidskosti.

Shora,ze Světla jsme byli přece jasně upozorněni na to, že v prvnířadě máme uctívat Stvořitele a nic jiného nesmíme stavět nadněj. Jen tímto způsobem se totiž můžeme stát pány nad věcmia můžeme je správně využívat. My jsme však nad Stvořitelepostavili hodně vlastních model a ty jsme uctívali. Napříkladmodlu peněz a zisku, modlu materiálního prospěchu a užívánísi, a mnohé jiné podobné modly.

Uctívánítěchto falešných božstev nás však zotročilo, protože místotoho, aby nám věci sloužily, jsme začali sloužit my jim. Místotoho, abychom uctívali jedině Pána, jeho Vůli a vše ostatníbylo pro nás až na druhém místě, místo toho jsme vyvýšili naoltář a klaněli jsme se různým věcem, modlám a bůžkům.

Zpánů nad věcmi a nad vším co existuje, kteří slouží jediněStvořiteli, jsme se stali otroky, sloužícími falešným modlám ahodnotám. A právě bezbřehé uctívání a vyzvedávání těchtofalešných hodnot přivedlo nás svět do stavu, ve kterém se dnesnachází. Do stavu, ve kterém nám hrozí absolutní zotročení.To, co bylo dosud skryto nyní vyplulo na povrch, a lidstvu seukazuje pravá tvář jeho falešné hodnotové orientace a jehoodvrácení od Stvořitele. V pochopení této skutečnosti je skrytápodstata všeho, co se dnes děje. A zároveň také poznání jedinémožnosti obratu k lepšímu. Všechna opatření proti pandemii jsouve skutečnosti jen věcmi druhořadými, které nás nemohouvysvobodit z varu dnešní doby. Naše záchrana spočívá jedině vobratu ke Stvořiteli a k jeho pravým hodnotám. K hodnotám lásky,spravedlnosti, cti, čistoty a lidskosti, postavenými nad všechnoostatní. Postaveným na první místo! Pokud toto nepochopíme aneuděláme, krize se bude neustále prohlubovat. A mnozí lidépravděpodobně přijdou ve varu dnešní doby o celé své bytí. Nejen o to pozemské, ale také o to duchovní! Zachrání se a obstojíjedině ti, kteří opět najdou Boha! Kteří opět najdou důvěruk Nejvyššímu!

Důvěrav Páně! Toto je rozhodující! Musí to však být důvěra pravá,která nespočívá jen v nějaké slovní proklamaci. Kteránespočívá jen v tom, že se hlásíme ke Stvořiteli a považujemese za věřící. Pravá důvěra v Páně spočívá v něčemjiném!

Pokudtotiž někomu důvěřujeme znamená to, že se na něj spoléháme.V případě Stvořitele to znamená, že se spoléháme na jehoVůli. A spoléháme se na ni tak, že o ni opřeme celé své bytí.Že celé své bytí, celé své myšlení a všechny své hodnotykteré uznáváme, postavíme na Vůli Nejvyššího. To znamená, žese tuto Vůli snažíme co nejlépe poznávat, a že se v souladu sní snažíme žít. Jen ten, kdo se snaží žít v souladu s VůliNejvyššího, má k němu skutečnou a pravou důvěru! Jen vlastnímživotem žita důvěra v Boha je tím, co je myšleno pod pojmem"důvěra v Páně"! Nic jiného za důvěru v Páně nelzepovažovat! Zde nepomohou žádné slovní proklamace, ani žádnébití se v prsa, pokud jsou reálný život, myšlení i hodnotyodvráceny od Vůle Nejvyššího. Jen žitá důvěra se počítá!Vše ostatní je nedostatečné! Je to nedostatečná důvěra vPáně! Je to jen sebeklam, vzdálený od Vůle Nejvyššího!

Abysi lidé dokázali vytvořit pravou důvěru v Páně, postavenou napoznání a naplňování jeho Vůle, bylo lidstvu vždy v každémobdobí jeho vývoje zprostředkováno toto poznání formou jimpochopitelnou. Nejdříve to bylo ve formě Mojžíšova Desatera,pak ve formě Ježíšova učení a v současnosti, pro lidi modernídoby bylo toto staré poznání očištěno od všech omylů auceleně shrnuto v Poselství Grálu. Ve všech těchto pramenech jemožné nalézt poznání Vůle Nejvyššího, abychom mohli podle nísprávně žít a svým žitím si vybudovat pravou důvěru v Páně,která jediná obstojí, a která jediná nás bude schopna podržetv tom, co nyní k nám všem přichází.

Neboťjedině tak, jako v důvěře v Páně kráčel kdysi Peter po moři,jedině tak, jako kdysi v důvěře v Páně prošel Mojžíš sežidovským národem červeným mořem suchou nohou, jedině v pravédůvěře v Páně bude moci projít člověk dobou soudu, kteránastává.

Jediněten, kdo se stane vlastníkem pravé důvěry ve Stvořitele, se můžestát skálou v burácející moři zmatků, strachu a obav znastávajících dní. Jedině pravá důvěra v Páně a z níplynoucí klid a mír ochrání člověka od burácení hněvu,agresivity, ustavičné kritiky a nadávání na všechno, co budekolem nás kypět a vřít jako voda v hrnci pod ustavičněstupňovaným tlakem Světla.

Klida mír Boží, pocházející z pravé důvěry v Páně, ať je snámi všemi v těchto těžkých časech!

http://vaznost-doby.bloger.cz/ve spolupráci s M.Š.

27.Prosinec 2020

O neviditelné armádě tkalců našeho osudu

   V tomto článku se budeme zabývat neviditelnou realitou, která má zásadní vliv na vnější dění a na to, jaký osud nás v budoucnu potká. Tyto dvě reality jsou totiž pevně propojeny a vzájemně se ovlivňují, o čem žel lidé dneška už téměř nic nevědí, protože vědět nechtějí, a protože se upnuli jen na to nejhrubší, vnější a materiální.

   A abychom alespoň orientačně pronikli do pochopení principu zmiňované, neviditelné skutečnosti, řekněme si něco o stavbách Inků. Dávní Inkové nepoužívali pravidelně opracované kvádry, jako například stavitelé egyptských pyramid. U nich byl každý kámen jiný a šlo nejednou o bloky obrovské váhy, postaveny vedle sebe i na sebe. Nebylo použito žádné pojivo, ale kameny byly opracovány a zasazeny jeden do druhého s takovou přesností, že do spojů mezi nimi nelze vsunout ani hrot jehly. Při obrovských vahách kamenných bloků jde o něco neuvěřitelné, a dokonce i současní odborníci si lámou hlavu, jak to bylo možné dosáhnout.

   Samozřejmě, existuje řada teorií, jak to možné je, a my se nyní podívejme na jednu z nich. Tato teorie hovoří o možnosti spolupráce dávných Inků s bytostmi, spravujícími přírodní dění.

   Existují totiž bytosti, nacházející se v jemnější úrovni hmoty, které spravují vše, co v přírodě funguje. Mají na starosti růst stromů a květin, mají na starosti pohoří, potoky, řeky a moře. Mají na starosti oheň, vzduch, půdu, horniny, nebo proudění vzduchu. Naši dávní předkové o nich věděli a nazvali je skřítky, vodníky, vílami, elfy, gnómy a podobně.

   Abychom pochopili, jakým způsobem z jejich pozice bytostí z jemnější úrovně dokáží s hmotou pracovat, uveďme si příklad. Příklad vody v jejích třech skupenstvích. V tuhém, kapalném a plynném.

   Tuhým skupenstvím vody je led. Toto skupenství lze přirovnat naší nejhrubší hmotě. Pokud chceme manipulovat s ledem, musíme použít nástroje, jako je sekera, pila, kladivo, dláto a podobně. Led se podobá kameni a mohou se z něj stavět příbytky podobně, jak to dělají Eskymáci, nebo je z něj možné vytvářet například ledové sochy.

   Pokud se ale voda v podobě ledu zahřeje, změní se led ze skupenství tuhého na skupenství tekuté. A v tekutém stavu se dá s vodou úplně jinak manipulovat. Je tvárlivá a pokud z ní například nabereme do kbelíku, okamžitě se přizpůsobí tvaru kbelíku. A pokud ji třeba nalijeme do bazénu, kopíruje a přijímá tvar bazénu.

   My lidé žijeme v nejhrubší hmotě, podobné tuhému skupenství vody ve formě ledu. Avšak zmíněné přírodní bytosti žijí v jemnější úrovni hmoty, podobné kapalnému skupenství vody. A právě proto dokážou s hmotou manipulovat mnohem snadněji.

   Také lidé mají dvě možnosti. Buď uvěří že existuje jen nejhrubší hmota a budou v ní těžce pracovat v potu tváře, nebo se ve svém rozšířeném chápání univerza dopracují k poznání existence jemnější úrovně hmoty a k poznání bytostí, existujících v těchto úrovních, které svět nejhrubší hmoty spravují. No a ve spolupráci s nimi bude potom možné pracovat zcela jiným způsobem a bez těžké námahy, kterou by nás to jinak muselo stát.

   A existuje teorie, že právě tímto způsobem vznikly stavby dávných Inků. Že s hmotností těžkých kamenných bloků a jejich přesným opracováním a osazením jednoho do druhého se pracovalo za pomoci přírodních bytostí jako s ledem v tekutém stavu. Že tyto bloky byly opracovávány tak, jako když krájíme měkké máslo, nebo když nalijeme vodu do nějaké formy a ona zmrzne a přemění se na led.

   No a po tomto úvodu do problematiky budou čtenáři mnohem pochopitelnější skutečnosti, související s vlastní tématem našeho článku o armádě tkalců našeho osudu. Také zde začněme konkrétním příkladem a představme si, jak na nějakém filmovém festivalu vystupuje známá filmová hvězda z limuzíny na červený koberec, vedoucí z ulice do budovy. A koberec lemuje po bocích špalír nadšených fanoušků.

   Tento obraz však platí ve vztahu k absolutně každému člověku. Každý z nás je totiž jakousi "hvězdou", která kráčí životem po červeném koberci, lemovaném špalírem svých "fanoušků", kteří sledují každý náš pohyb a každé naše hnutí.

   Tento obraz je obrazem toho, jak to s námi vypadá v oblasti jemnější, neviditelné úrovně hmoty. V této úrovni stojí každá lidská osobnost s její chtěním, s jejím myšlením, s jejím cítěním, s jejími emocemi, s jejími pocity, s jejími pohnutkami a s celým jejím vnitřním životem obklopena armádou neviditelných bytostí, takzvaných tkalců lidského osudu, kteří neustále, ve dne i v noci sledují vše, co z člověka vychází.

   Každá naše myšlenka, každý náš cit, každé chtění, každá pohnutka, každý pocit a každá emoce se v jemnější úrovni hmoty okamžitě formuje do určitého vlákna. A toto vlákno, ihned poté jako z nás vyšlo, směřuje do rukou bytostí, stojících kolem nás. Do rukou tkalců našeho osudu, kteří z vláken tkají, vytvářejí a formují koberec našeho osudu.

   A tento koberec leží před námi, tvoří náš osud a my po něm budeme muset kráčet. Pouze na nás záleží, zda obrazce na něm budou krásné a ušlechtilé, a nám se bude po něm dobře a radostně kráčet, nebo naopak, zda obrazce na něm budou ošklivé a odpuzující, a my po něm budeme muset jít s nepříjemným pocitem, nebo s odporem. To záleží jen na nás a na všem tom, co nás vychází v podobě jemných, neviditelných vláken z našeho skrytého vnitřního života, ale také z našeho vnějšího jednání. Armáda tkalců osudu, shromážděna kolem nás všechny tyto vlákna okamžitě bere a přesně v souladu s nimi a s jejich charakterem tká koberec našeho osudu.

   Rukama tkalců je zachycováno všechno dobré, spravedlivé, ušlechtilé, čisté, laskavé a lidské, co z nás vychází, ale také všechno nedobré, nespravedlivé, neušlechtilé, nečisté, nelaskavé a nelidské, co produkujeme. A ze všech těchto vláken je tvořen náš osud.

   Rukám a pozornosti bytostí, shromážděných kolem nás, které jsme nazvali tkalci osudu, tedy neunikne nic dobré, ani nic špatné, co z nás vyjde. Neunikne jim ani naše nejmenší vnitřní hnutí, a samozřejmě ani to největší. A všechno toto, co není vidět hmotným zrakem, a co se děje a spřádá v úrovni jemnější hmotnosti, bude tvořit naši budoucnost.

   Náš osud není tedy ničím jiným, než cestou nebo kobercem, který jsme si v jistém smyslu sami pro sebe utkali. A tato neviditelná realita se promítá do zcela konkrétních událostí v našem reálném životě, čímž se vzájemně prolíná neviditelná skutečnost jemnější hmotné úrovně se skutečností fyzickou, vnější a hrubě hmotnou. Nikdo z lidí nemůže uniknout osudu, který si sám pro sebe utkal. Nebo jinak a přesněji vyjádřeno, který na jeho pokyn, na základě všech jeho vnitřních pohnutek a vnějších činů utkala armáda bytostí, žijících v jemnější úrovni hmoty, nazývaných tkalci osudu.

   A co je ještě třeba zvlášť zdůraznit je skutečnost, že po koberci našeho osudu budeme kráčet nejen zde v nejhrubší hmotnosti, ale koberec pokračuje bez přerušení a zcela kontinuálně také do jemné hmotnosti, do které se dostaneme po odložení našeho fyzického těla. Smrtí se tedy pro nás nic nekončí, ale nadále a bez přerušení budeme pokračovat v naší cestě po koberci našeho osudu. Tkalci osudu totiž neznají rozdíl mezi tímto a druhým světem. Pro ně je to jen jedno jediné, kontinuální a nepřetržité bytí, v němž se neustále přesně projevuje a formuje všechno to, co z nás vychází. Svět hrubé a jemnější hmoty jsou totiž jen dvě rozdílné formy téhož bytí úplně stejně, jako jsou skupenství tuhé ve formě ledu a skupenství kapalné ve formě tekutiny dvěma rozdílnými formami a projevy vody.

   Co z toho všeho pro nás vyplývá?

   Měli bychom si uvědomit, jsme den i noc, dvacet čtyři hodin denně obklopeni armádou tkalců osudu, a tímto bytostem neunikne vůbec nic z toho, co z nás vyjde. Neunikne jim ani naše nejjemnější hnutí. Nikdy tedy nejsme sami, i když nám se zdá, že sami jsme, a proto si myslíme, že v skrytu můžeme sklouznout ke svým nejtajnějším neřestem a vášním. Můžeme si však být stoprocentně jisti, že všechno toto se ocitne ve vláknech koberce našeho osudu a my po něm jednou půjdeme. Jednou se to pro nás stane realitou a my to budeme muset prožívat. Jestli k tomuto prožívání dojde v našem pozemském životě, nebo na druhém světě, to nehraje vůbec žádnou roli.

   Poznání těchto skutečností by nás mělo vést k tomu, abychom si začali dávat mnohem větší pozor na vše, co jakýmkoli způsobem tvoříme, a stali se v této oblasti mnohem zodpovědnější, s výhledem na důsledky, jaké nám to jednou přinese. Měli bychom proto mnohem více dbát na kvalitu každé naší myšlenky, citu, emoce, pohnutky, chtění, pocitu, slova i činu. Měli bychom dbát, aby toto vše bylo jen pozitivní a ušlechtilé, aby z těchto našich vláken mohl být utkán pouze koberec, po kterém je radost jít. Aby tento koberec mohl být pro nás jen cestou ke štěstí a míru.

   Proto bychom se měli držet jedné velké moudré rady, která zní: Udržujte krb svých myšlenek čistý! Jedině tak založíte mír a budete šťastní!
 
   PS. Svolal zástup a řekl jim: "Slyšte a rozumějte! Člověka nešpiní to, co vchází do úst, ale co vychází z úst. To co vchází do úst jde do břicha a vylučuje se do stoky. Ale to, co vychází z úst pochází ze srdce a špiní člověka. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, krádeže, křivá svědectví a rouhání. Toto znesvěcuje člověka!"

Evangelium podle Matouše

   PS.2. Existují bytosti, které tkají také koberec osudu každého jednotlivého národa. A existují bytosti, které tkají koberec osudu celé země. No a v současnosti jdou obyvatelé naší země po trpké cestě, kterou si oni sami pro sebe utkali.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

21.Prosinec 2020

Proč jsme v takovéto situaci? A jak se z ní dostat?

Proč jsme v takovéto situaci? A jak se z ní dostat?

   To, co prožíváme v současnosti nemá, z globálního hlediska na naší planetě obdoby. Říká se, že takové výzvě svět nečelil od druhé světové války. Ať si to chceme přiznat nebo ne, kolem nás probíhá něco výjimečného, o čem se bude ještě dlouho mluvit. Něco, co na dlouhé období poznamená národy země. Něco, co vstoupí do historie a čeho jsme právě my přímými účastníky.

   Ve všední každodennosti života o tom mnozí vůbec takto nepřemýšlejí. A už vůbec nepřemýšlejí o základních hybných silách tohoto dění a o jeho nejhlubší vnitřní příčinnosti. Proto je ani jen nenapadne, že jeho podstata je duchovní. Že žijeme v době soudu, předpovězené proroky. A že tento soud spočívá v prožívání důsledků všeho našeho nesprávného minulého jednání.

   Lidstvo je souzeno neomylnými zákony Páně a soud spočívá ve vyvození důsledků. Ve vyvození důsledků z toho, jak jsme žili, jak jsme uvažovali a jaké hodnoty jsme preferovali. A tyto důsledky na nás nyní dopadají jako trest Boží.

   Ale Pán nás netrestá! Trestáme se my sami prostřednictvím jeho zákonů, ve kterých nerespektování a ignorování jsme si sami pro sebe svůj trest utkali. Celkem konkrétně jde o Zákon zpětného účinku. Jeho prostřednictvím musí lidstvo v soudu sklidit všechny neblahé důsledky svého chování.

   A protože tato problematika je mimořádně vážná, podívejme se na ni podrobněji. V první řadě bude však třeba podívat se především do našeho vlastního nitra, protože to, co teď navenek reálně prožíváme, je jen vnějším zviditelněním vnitřních dějů, které jsme dlouhodobě nosili a skrývali v sobě. A to hluboko v nás usazené a formované se nakonec projevilo navenek. A protože to nebylo dobré, projevilo se to negativně. Dá se tedy říci, že to, co lidstvo i jednotlivci dlouhodobě seli ve svém vnitřním naladění, ve svých myšlenkách, pocitech a citech, i ve své hodnotové orientaci, právě to teď všichni navenek reálně žijeme a jsme nuceni prožívat na vlastní kůži.

   Jak to funguje? Pokud se podíváme na základní strukturu našeho vnitřního života, můžeme v ní najít dva základní rozhodující činitele. Můžeme v ní najít dva základní prvky, nebo dvě naše vnitřní "já". Jedno vyšší a jedno nižší.

   Tím nižším je naše rozumově materiální "já" a tím vyšším je naše citově duchovní "já". Takto to bylo dáno Stvořitelem a v tomto smyslu, čili právě v tomto hierarchickém členění měli lidé se svými dvěma vnitřními "já" zacházet. To vyšší mělo vést a to nižší mělo poslouchat a naplňovat jeho pokyny. Tímto způsobem by se vše vyvíjelo správně a náš svět by nikdy nedospěl do toho stavu, v jakém se dnes nachází.

   My jsme však žel nerespektovali správnou hierarchii svých dvou vnitřních "já", a veškerou svou pozornost, péči, zájem a důraz jsme věnovali jedině svému nižšímu, rozumově, racionálně, materiálnímu "já". S tímto "já" jsme se plně vnitřně ztotožnili a začali jsme ho ve svém nitru považovat za klíčové.

   Ba co víc, začali jsme ho považovat za jediné, takže jsme nakonec zapomněli, že v našem nitru se skrývá ještě nějaké jiné, vyšší, duchovně citové "já". Proto lidé naplňovali hlavně potřeby svého nižšího "já" a ignorovali potřeby svého vyššího "já".

   Potřebami našeho nižšího rozumového "já" je především materiální zabezpečení, materiální prospěch a materiální užívání si. Pro naši civilizaci se tak staly rozhodující jen hodnoty rozumově materiální. Hodnoty duchovně citové byly ignorovány a odsunuty stranou. Hodnoty svědomí, cti, morálky, mravnosti, spravedlnosti, čistoty, lidskosti a duchovnosti začaly být podřízeny hodnotám materie a konzumu. To vyšší a ušlechtilejší v nás v podobě našeho citově duchovního "já", které mělo vést a mravně korigovat chování nižšího, rozumového "já" bylo odsunuto stranou a jakoby uvrženo do vězení.

   Tímto způsobem se však nižší rozumové "já" bez morální korekce vyšším duchovním "já" zcela vymklo kontrole. Lidé, plně ztotožněni se svým nižším rozumovým "já", které přestalo být usměrňováno něčím vyšším, se jakoby odtrhli z řetězu, a ve své snaze o naplňování hmotných žádostí začali stále více sklouzávat k bezohlednosti, sobectví, chamtivosti, nespravedlnosti, zvrácenosti a mnohým jiným podobným věcem.

   Lidé se stali žalářníky svého vyššího, citově duchovního "já", které uvěznili za mřížemi vlastních, nikdy nekončících materiálních potřeb. A za těmito mřížemi jejich duch chřadne, hladoví a hyne. Nedostává se mu naplnění jeho potřeby rozvíjení lásky, spravedlnosti, čestnosti, čistoty, dobra, mravnosti ušlechtilosti a poznání a naplňování Vůle Stvořitele.

    Takový je dlouhodobý vnitřní stav lidstva. A tento stav se stále stupňoval, až začal dosahovat svého vrcholu. Začal dosahovat maximálního ztotožnění se lidí se svým nižším, rozumově materiálním "já" a maximálního oddálení od svého vyššího, duchovně citového "já".

   Avšak to, co v sobě dlouhodobě vnitřně neseme a skrýváme má tendenci postupně přerůst také navenek. Má tendenci zhmotnit se! Má tendenci také navenek, na vlastní kůži dát lidem prožít to, co nosí ve svém nitru a jací vnitřně jsou.

   A proto se vnější poměry žalářníků vlastního ducha začaly postupně měnit k tomu, aby byli také oni sami uvrženi do žaláře. Konkrétně se to ve fyzickém světě začalo dít tak, že se začala vytvářet určitá světová elita. Elita nejvíce rozumově zdatných. Elita nejbohatších a nejmocnějších, ale také nejvíce vzdálených všeho duchovního. Elita, která ve své racionálně materiální zvrácenosti nakonec dospěla k temné vizi a k temnému cíli. Je jím absolutní světovláda s úplným podmaněním, zotročením a zdecimováním lidstva na takzvanou zlatou miliardu.

   A tato elita jde pomalu, krok za krokem za svým cílem. Je tak bohatá, že si dokáže koupit téměř všechny hlavní média a jejich prostřednictvím formuje vědomí obyvatelstva požadovaným směrem. Média obhajují kroky, prováděné světovými elitami jako něco, co má sloužit ku prospěchu lidí, ale ve skutečnosti to slouží především ke prospěchu elity, a je to vždy jen další krok na cestě k dosažení jejího cíle, definovaného jako Nový světový řád (NWO).

   No a tady se už dostáváme k naší nejaktuálnější současnosti. Ke koronavirové pandemii. Je sporné, zda je koronavirus přírodního původu, nebo byl uměle vyroben. Každopádně však přišel světovládné elitě velmi vhod, protože právě na pozadí dnešní pandemie začíná zrychlenými kroky postupovat ke svému cíli. Všimněme si, že všechny národy země jsou pod záminkou boje proti pandemii postupně zbavovány nejrozličnějších práv a svobod. Lidé jsou neustále kontrolováni. Omezuje se pohyb na hranicích a domácí vězení i práce z domova se stávají realitou. Život společnosti byl zredukován jen na to nejnutnější. V obyvatelstvu je médii neustále vyvoláván strach a jako na spasení se čeká na vakcínu.

   Nicméně v takzvaných konspiračních kruzích se říká, že právě k tomuto bodu mělo všechno dojít. Že v lidech měl být záměrně vyvolán panický strach před něčím, na základě čehož obyvatelstvo vděčně a dobrovolně přistoupí k vakcinaci. Existují však podezření, že právě prostřednictvím vakcíny chce elita omezit plodnost lidstva, a tím začít s jeho redukcí na zmíněnou, zlatou miliardu. Jiná teorie zase říká, že vakcína zasáhne lidskou DNA takovým způsobem, že z nás vytvoří snadno ovladatelné lidské hybridy. Že naše DNA bude změněna a my přestaneme být lidmi. Staneme se jen poslušnými biorobotmi v rukou elity, plnícími její přání.

   Finále zotročení lidstva nastává! Náš tupý materialismus a naše nepatřičné vyzvedávání nižšího rozumového "já" nás dovedly až k tomuto bodu. A došlo k tomu proto, abychom pochopili, co takový posun vnitřní hierarchie přináší. Abychom poznali, k čemu to vede. Abychom pod hrozbou ztráty podstaty naší lidskosti poznali fatální omyl, spočívající v nesprávném vyzvedávání našeho rozumově racionálního "já" nad našeho ducha.

   Události dospěli až sem proto, že Vládce univerza nás prostřednictvím svého Zákona zpětného účinku nechává prožívat důsledky našeho vlastního jednání a myšlení, které se pro nás nyní staly soudem. Co jsme seli, to sklízíme! Protože jsme odepřeli darovat svobodu a volnost svému vlastnímu duchu, ani my sami si nezasloužíme být svobodní! Protože jsme spoutali vlastního ducha, zasloužili jsme si, abychom také my sami byli spoutáni! Civilizace s uvězněným duchem se sama stává jedním velkým vězením! To není žádná fikce, ale skutečnost, která se odehrává před našima očima, a kterou jsme nyní nuceni prožívat na vlastní kůži.

   Zásadní otázka zní, co s tím udělat a jak se z toho dostat?

   Zde nepomohou pouze protesty! Zde nepomůže pouze vzpírání se různým vládním nařízením, prosazovaným pod taktovkou světovládných elit. Zde nepomůže pouze občanská neposlušnost! To vše je dobré, ale nedostatečné! Rozhodujícím faktorem je však jedině nutná změna toho vnitřního, kvůli čemuž jsme se do takové situace dostali. Rozhodujícím faktorem je povýšení našeho vnitřního, duchovně citového "já" na místo, které mu náleží! Na piedestal naší osobnosti! Naše duchovně citové "já" a s ním související hodnoty se pro nás musí stát prvořadé! Máme se stát lidmi ducha a citu! Lidmi, jejichž lidskost i celé jejich bytí stojí na hodnotách, jako je spravedlnost, čestnost, ohleduplnost, nezištnost, skromnost, láska, mravnost, čistota, dobro a úcta k Stvořiteli i k jeho Vůli! Jedině takto vnitřně hodnotově orientovaný člověk je duchovně svobodný, a proto si zaslouží také vnější svobodu! A v nezbytném účinku Hospodinova zákona zpětného působení pak i sklidí vnější svobodu jako důsledek vlastní, dobré a správné setby. Jen duchovně svobodní lidé si zaslouží žít v pravé a skutečné svobodě! A té se jim také dostane! Žalářníci vlastního ducha však budou uvrženi do žaláře! Budou v něm vězněni, zbaveni vlastního lidství a nakonec zahubeni!

   Jak tedy obstát v dnešní době?

   Jedině tak, že se ztotožníme s vlastním duchem a jeho hodnotami! Jedině tak se staneme lidmi ducha a jedině lidem ducha, plně ztotožněným se svým vyšším, duchovně citovým "já", se od Vládce univerza dostane v dnešní době tolik podpory a pomoci, aby mohli obstát v těžkých očistných bouřích, zapříčiněných otroky lidského nižšího, rozumově materiálního "já" a jeho nízkými, materiálně konzumními hodnotami.


< Novější články