othon

   Krása představuje moc, protože je to něco, co velmi silně působí na jiné. Krásu, a tedy moc, je ale možné využít na něco pozitivního, nebo zneužít na něco negativní. Co však kdo seje, to nakonec sklidí, co ve vztahu k negativnímu zneužití krásy kvůli osobnímu prospěchu, penězům, nebo nějakým jiným výhodám znamená, že tato negativita se nakonec vrátí zpět ke svému původci a negativně ho zasáhne.

   Ženy mají být půvabné a krásné. Jejich půvab a krása mají vzbuzovat v mužích obdiv. Ale pozor! Existují dva druhy obdivu, odpovídající dvěma druhům krásy. Buď obdiv čistý a povznášející, vzbuzující úctu a ušlechtilost, nebo obdiv s podtónem nečistoty, chlípnosti a smyslnosti. Každý z nich odpovídá přesně takovému druhu krásy, jaký žena svým zjevem vyvolává. A teď otázka: Jaký druh obdivu vyvolává krása současné ženy?

   Ten čistý, vznešený, ušlechtilý a povznášející, nebo naopak, ten nečistý, nízký, pudový a poznamenán smyslností? Opravdu nemusíme být příliš vnímavými na to, abychom si na tuto otázku dali až příliš jednoznačnou odpověď.

   Žena měla být a má být krásnou nejprve vnitřně. Její vnitřní, citový a myšlenkový život má být naplněn především čistou snahou o vznešenou ušlechtilost. Čistý vnitřní život je totiž tou půdou, z níž má vyrůstat pravá krása ženy. A pokud je žena vnitřně krásná, musí se to nakonec projevit také navenek. A to zcela přirozeným způsobem, bez přehnané potřeby využívání jakýchkoliv dodatečných zkrášlujících prostředků.

   Žel, mnohé ženy nešly touto správnou a zdravou cestou. Nesoustředily se především na budování krásy svého nitra, na čistotu a ušlechtilost svého myšlení a cítění, které měly nasměrovat k těm nejvyšším a nejvznešenějším ideálům. Takové něco bylo většinou žen považováno za zbytečné plýtvání času. Zavrhly cestu rozvíjení přirozené krásy, vyrůstající zevnitř navenek a zaměřily se pouze na rozvoj své vnější krásy, a to bez téměř jakéhokoli důrazu na své vlastní nitro.

   A tak namísto cesty vzhůru byla zvolena cesta dolů. A přestože jsou mnohé ženy dneška někdy opravdu velmi krásné, jejich krása je prázdnou a povrchní. Nemá totiž oporu v osobní vnitřní kráse, oporu ve vnitřní čistotě a ušlechtilosti, a proto je vše jen povrchnost a vnější pozlátko. Proto se to zvrhlo pouze na prázdnou vnější marnivost, vyzývavost a zdůrazňování tělesnosti.

   Zvrhlo se to na zdůrazňování tělesné krásy a smyslnosti, která v mužské části populace musí samozřejmě vzbuzovat pouze smyslnost a nečisté choutky. Neboť stejné může vyvolávat a přitahovat pouze stejné! Povrchní, prázdná, vnější, smyslná a nečistá krása ženy proto přitahuje a vyvolává mužský obdiv zakalený nečistotou, chlípnosti a exponovanou tělesností.

   Dnešní žena chce být "sexy". Tím je řečeno vše! To je hodnota, kterou se v současnosti měří a posuzuje krása ženy.

   Mnohé dívky a ženy nevnímají, že za takového stavu je každý obdivný pohled muže jejich poskvrněním. Jejich marnivá, povrchní touha líbit se a upoutávat na sebe pozornost má pro ně větší cenu, než jejich vlastní, lidská důstojnost. Takovým způsobem však dochází k redukci žen pouze na jakýsi estetický objekt, ve kterém muži vidí pouze jejich tělo.

   Ženy dneška jsou ponižovány současnou módou, ale ony to nepoznávají. Nepoznávají a neuvědomují si své ponižující postavení domnívajíce se, že to tak musí být a že právě takto je to správně. Velká čest všem výjimkám!

   Budoucnost však patří ženě přirozeně půvabné a přirozeně krásné. Ženě půvabné a krásné především vnitřně. Ženě, jejíž vnější krása i způsob jejího odívání vyrůstají z vnitřních hodnot a vnitřní ušlechtilosti. Bude to ženská krása úplně jiného druhu, než je dnes. Krása povznášející a vybízející k ušlechtilosti. Krása, která zvedá a ne zatlačuje do špíny!

   V budoucnosti, pod zvýšeným tlakem Světla, přežije pouze pravá žena! Svůj budoucí osud si totiž každá jednotlivá žena zformuje prostřednictvím vlastního druhu krásy. Její osobní postoj a osobní přístup ke kráse svého zevnějšku ji buď vysoko povznese, nebo ji naopak zatlačí hluboko bahna, ze kterého se již nebude schopná vyprostit.

   Ještě je čas toto všechno si uvědomit a vykročit správnou cestou. Zbývající čas třeba proto intenzivně využít k dosažení odpovídající míry vnitřní krásy, aby se nakonec nestalo, že už bude navždy pozdě.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Nedávné tornádo na Moravě je upozorněním na to, jak je pro nás nesmírně důležité navazování kontaktu s inteligencí, spravující přírodní dění, protože tato inteligence lidi vždy upozorňuje, že se bude dít cosi výjimečné a nebezpečné. Pokud budeme schopni zachytávat její varování, můžeme si zachránit své životy. Pokud ale toho schopni nebudeme, bude vedle materiálních škod docházet také ke zcela zbytečným obětem na životech.

   Z tohoto důvodu je tedy třeba vědět, jak je možné navázat určitý kontakt a vztah k inteligenci, stojící za přírodním děním a vnímat její varování, protože každý, kdo viděl záběry tornáda na jižní Moravě si mohl uvědomit, jaký je člověk maličký a jaký je bezbranný tváří tvář vůči rozzuřeným živlům přírody. Všichni jsme si měli možnost uvědomit, že příroda, i když ji ničíme, vykořisťujeme a znásilňujeme, je silnější než člověk a neočekávaně je nám schopna zasadit úder, ze kterého se budeme dlouho vzpamatovávat.

   Proto jako první, co by měli lidé opět nabýt je úcta a pokora před silami přírody. A jejich probuzená pokora a úcta k přírodě by měla přetrvat i po odeznění nějaké přírodní katastrofy. Žijeme totiž ve světě, zformovaném přírodou a inteligencí, stojící za přírodním děním. Ony jsou tu doma, zatímco my lidé jsme zde pouze hosté. A jako hosté, kteří dostávají z rukou přírody vše, co potřebují ke svému životu, se proto musíme také chovat. To znamená, že máme žít v harmonii s přírodou i s inteligencí za ní stojící, a mělo by být v našem zájmu blíže ji znát, více jí naslouchat a snažit se s ní navázat užší vztah.

   Pokud však svého hostitele neznáme, nemáme k němu úctu a nemáme k před ním pokoru, pokud nejsme schopni naslouchat jeho hlasu a jeho varováním, může se na naše hlavy sesypat přírodní neštěstí a přinést nám utrpení, nebo smrt.

   A pozor! Je tu i druhá věc, pro kterou bychom měli začít hledat užší spojení s inteligencí, spravující svět přírody. Z hlediska duchovního vývoje naší země jsme se dostali do období očisty, předpovězené proroky. Naše zem bude očištěna od všeho zlého, nesprávného, falešného a pokřiveného, ale zároveň také od všech lidí, kteří tuto negativitu ustavičně produkují. Stane se tak proto, aby na zemi mohlo konečně zavládnout jen to dobré, správné, opravdové a nezkřivené.

   Lidé byli upozorněni proroky i samotným Synem Božím, aby přechod od nesprávného ke správnému učinili sami od sebe a dobrovolně, dokud je čas. Ale protože lidé to neučinili, bude očista země vynucená násilím, a to právě za pomoci inteligence, spravující přírodní dění. Také tornádo na jižní Moravě mělo podobný očistný charakter, protože jeho hlavním úkolem bylo zničit a rozprášit obrovský dusivý mrak negativní mentální energie lidí, soustředěné a lokalizované právě v této oblasti.

   Na úrovni jemnějších energií se to projevilo tak, že všechno lidmi dlouhodobě vytvářené zlo v podobě sobectví, nepřejícnosti, závisti, podvodu a mnohého jiného bylo tornádem rozmetáno a rozprášeno. Temné energie byly zničeny a k životu se mohly dostat nové, svěží, světlé energie v podobě lidské sounáležitosti, vzájemného ohledu, nezištnosti a ochoty pomáhat bližním v neštěstí.

   No a očista země proběhne stejným způsobem, ledaže k tomu dojde ve velkém, celosvětovém měřítku. Živly země, řízené inteligencí přírody pak očistí náš svět nejenom od nízkých energií, ale také od všech lidi, kteří je stále vytvářeli. Naši zem čeká mocné očistné působení živlů a je proto v osobním zájmu každého člověka, aby se stal co nejvnímavějším ke všem varováním a upozorněním, přicházejícím k nám od inteligence, stojící za průběhem a fungováním přírodního dění. A právě proto je třeba snažit se s ní navázat co nejužší kontakt. No a my si nyní ukážeme, jak se to dá.

   Existuje mnoho lidí, kteří chodí do přírody a mají přírodu rádi. Bez pravidelného pobytu v ní si svůj život neumí ani představit. Obdivují její krásy a upevňují si v ní své fyzické i psychické zdraví. A přestože všichni tito lidé mají k přírodě určitý pozitivní vztah, jen málokdo z nich tuší, že by se jejich vztah dal posunout i mnohem hlouběji. A to až za hranici toho viditelného a hmatatelného, co nazýváme přírodou.

   Nevědí, že by se jejich osobní pozitivní vztah k přírodě dal posunout až k vědomé inteligenci, stojící za vším, co se v přírodě děje. Že by se dal posunout až k inteligenci, stojící za růstem rostlin, krásou květin, tokem řek, vanutí větru i kapkami deště. Milovníci přírody netuší, že jejich vztah k přírodě by se dal posunout až k inteligenci, stojící za svitem měsíce, za žárem slunce a i za pohybem země. A tato inteligence není nějaká amorfní a neidentifikovatelná. Tato inteligence je osobní! Je zosobněná do podoby konkrétních bytostí, které se starají o všechny jednotlivé přírodní děje.

   Pokud se z tohoto úhlu pohledu podíváme na staré báje a pohádky našich předků, uvědomíme si, že vodníci, víly, trpaslíci, obři a mnohé jiné přírodní bytosti, které jsou v nich popisovány, nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než zosobněním přírodní inteligence, mající na starosti celkem konkrétní úkoly v přírodním dění. Naši předkové měli kontakt s touto inteligencí a dokázali ji vnímat. Jejich báje nebyly výplodem fantazie, ale popisem reality, skrývající se za vnější oponou toho, co nazýváme příroda a domníváme se, že to funguje jen tak, jaksi samo od sebe.

   Technický rozvoj civilizace a s ním spojeno využívání především racionální složky naší osobnosti však způsobily, že jsme přišli o své intuitivní schopnosti vnímání jemnějších světů. Tato realita je však stále zde a nyní začíná spouštět velké očistné dění na naší planetě tak, jak se to událo v podobě tornáda na Moravě.

   Jak je tedy možné navázat kontakt s přírodní inteligencí lidem, kteří mají rádi přírodu?

   Jednoduše tak, že svou lásku posunou až za hranice vnější přírody. Tak, že si uvědomí, že všechno to, co v přírodě vidíme je dílem vědomé inteligence. Tak, jako je například auto dílem lidské inteligence, stejně je také živá příroda dílem přírodní inteligence. A tak, jak můžeme mít rádi někoho, kdo zkonstruoval auto a my se v něm můžeme pohodlně vozit, stejně můžeme mít rádi i přírodní inteligenci, která nám dennodenně nabízí tolik krásných a užitečných věcí.

   Cesta k navázání kontaktu s inteligencí přírody je tedy láska! Láska, úcta a pokora! Láska, úcta a pokora, pronikající od toho vnějšího až k vnitřnímu, co stojí za existencí a fungováním přírody. Láska, úcta a pokora k přírodním bytostem, které všechno to krásné a účelné pro nás lidi s láskou vytvářejí.

   Pokud se například v ženě probudí vztah k nějakému muži, žena ho zpravidla hned neosloví a neřekne mu to na rovinu, ale začne směrem k němu vyzařovat svou sympatii, náklonnost a lásku. Muž to vycítí a na základě toho ženu osloví. A osloví ji proto, že se její láska a náklonnost dotkly jeho srdce.

   Láska je univerzálním způsobem k navázání kontaktu se vším živým v našem stvoření. A to platí také ve vztahu k vědomé inteligenci, spravující přírodní dění.

   Pokud tedy půjdeme do přírody, zkusme svou lásku a vděčnost za všechno to krásné nasměrovat k inteligenci přírody. K bytostem, které pro nás vše v přírodě vytvářejí a spravují. Vyšleme směrem k nim svou lásku, poděkujme jim, řekněme jim že o nich víme a že bychom s nimi chtěli vejít do užšího kontaktu. A buďme v tom vytrvalí, protože když se rozhlédneme kolem sebe, je opravdu za co každodenně děkovat, je za co milovat a je za co být vděční.

   Pokud v tomto všem budeme opravdu upřímní, pokud to půjde skutečně z našeho srdce a ne jen z našeho rozumu, pokud se vyzařování naší lásky, vděčnosti a úcty dotkne opravdu srdce a osobnosti přírodních bytostí, ony nám odpoví.

   A odpovědět nám mohou dvojím způsobem. Za prvé tím, že se nám ukážou. Že je uvidíme v jejich podobě a v jejich činnosti tak, jak je kdysi dávno viděli naši předkové. Nebo za druhé tím, že odpovědí na naši lásku k nim bude proudění jejich lásky k nám.

   A my vnitřně, prostřednictvím k nám proudící odezvy lásky ve svém srdci pochopíme, že realita přírodních bytostí existuje. Že existuje zářivá, radostná realita bytostného tvoření, která v čisté dětské tvořivosti formuje přírodu kolem nás. Pochopíme to asi takovým způsobem, jak pochopí již zmíněný muž, že ho nějaká žena má rád a cítí k němu náklonnost.

   Spojení s přírodními bytostmi se totiž neděje v rozumově racionální rovině, ale v rovině citově intuitivní. Proto musí zůstat striktně racionální uvažujícím lidem navždy upřeno, protože jim chybí otevřené srdce a živé cítění. Neboť jen láska a cit jsou klíčem, který otevírá všechny brány našeho fascinujícího stvoření.

   A pokud budeme mít štěstí a brána k bytostnému světu se nám otevře, všechny zmíněné skutečnosti můžeme vnitřně prožít. Prvotní informace se tak stane našim vlastním vnitřním prožitím. Potom nám jakoby spadne závoj z očí a my vnitřně, z vlastního prožití poznáme svět přírody jako vnější projev radostné a harmonické tvořivosti přírodních bytostí.

   Neboť vše v našem stvoření se děje zevnitř navenek. Neboť to nejhrubší a vnější bývá vždy projevem toho jemnějšího a vnitřního, co se skrývá pod povrchem. Rozkvetlá šípková růže se pak pro nás stane pozdravem bytostných. Slunečný den se pro nás stane pozdravem bytostných a celé jejich radostné tvůrčí říše. Jejich pozdravem se pro nás stanou nádherné západy slunce, velkolepost oblaků, ale také polní květ, nebo stéblo trávy.

   Pokud budeme schopni vnitřně, a tedy skutečně projevit lásku k bytostnému, pocítíme lásku bytostného, proudící směrem k nám. Prostřednictvím lásky tak navážeme kontakt s přírodní inteligencí a v rámci tohoto kontaktu a tohoto vztahu k nám pak mohou přicházet pomoci, vnuknutí a varování, které budeme v nastávajícím očistném dění naší planety životně potřebovat.

   A na závěr je ještě třeba zdůraznit jednu důležitou věc. Inteligence přírody buduje a tvoří v souladu s Vůlí Stvořitele. Inteligence přírody se ve všech svých formujících a udržujících činnostech řídí vždy bezvýhradně jen Vůlí Nejvyššího. Proto vždy formuje nedotčený svět přírody do nádhery a svěžesti.

   Znamená to tedy, že přírodní inteligence je nositelem a vykonavatelem Vůle Nejvyššího ve vnějším světě přírody. Z toho důvodu je vše v přírodě existující a projevené manifestací Vůle Nejvyššího. Takovýmto způsobem, zprostředkovaně přes tvůrčí činnost přírodní inteligence, se Stvořitel v podobě jeho Vůle nachází v každém listu, v každém kameni i ve všem ostatním v přírodě. V tomto směru je pro nás přírodní inteligence vzorem a velkou inspirací, protože také svět lidí by se měl snažit o dosažení podobného ideálu.

   "Buď Vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi!" O toto bychom měli usilovat a toto bychom měli dosáhnout, aby se i svět lidí mohl stát tak krásným a tak harmonickým, jako je nedotčený svět přírody, spravovaný přírodní inteligencí podle Vůle Stvořitele. V tomto směru se máme od přírodní inteligence co učit a v tomto směru můžeme od ní načerpat mnoho cenných rad, upozornění a inspirací.

   Pokud tedy půjdete opět někdy do přírody, nezapomínejte na budování svého osobního kontaktu a vztahu se světem přírodních bytostí, protože tento vztah bude pro nás všechny v brzké době maximálně důležitý.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Opona padá a na světlo světa se dostávají nepoznané skutečnosti, odhalující mechanismus vzniku tornáda na jižní Moravě. A protože tento mechanismus je podobný u všech přírodních katastrof ve světě, je nejvyšší čas, abychom konečně poznali tajemství, odehrávající se za vnější oponou přírodního dění. Abychom poznali svět přírodní inteligence, která za vším stojí, abychom se pokusili navázat kontakt s touto inteligencí, abychom dokázali naslouchat její varovnému hlasu a mohli tak úspěšně překonat nadcházející období bez újmy na zdraví i na životech.

   Jako první si musí lidé uvědomit, že žádné vnější přírodní dění neprobíhá jen tak samo od sebe. Vše je řízeno určitým druhem přírodní inteligence. To znamená, že za tím co vnímáme svýma očima jako přírodu, stojí vědoma inteligence, která řídí všechny přírodní procesy. Různé druhy a typy této inteligence se v přírodě zabývají věcmi nejmenšími a nejnepatrnějšími, až po věci po největší a nejviditelnější. Zabývají se růstem rostlin a stromů, pečují o cirkulaci vody, o proudění vzduchu, o střídání ročních období a o mnohé jiné věci. Za vším, co se v přírodě děje tedy někdo konkrétní stojí, kdo to má na starosti a dbá o to, aby to probíhalo jak třeba. Příroda je živá a má duši! Tím ale, co přírodu oživuje a co představuje její duši je přírodní inteligence, stojící za ní.

   Tolik nezbytný obecný úvod do problematiky, a my se nyní budeme dále podrobněji zabývat už jen inteligencí, spravující proudění vzduchu v podobě větru.

   Dříve ale než začneme, považuji ještě za nutné zdůraznit, že všechno o čem bude řeč, i když to bude jakkoli fantastické, nijak neprotiřečí vědeckému poznání. Poznatky meteorologů o vzniku a příčinách tornád tedy nikdo nezpochybňuje. Avšak jejich pozorování a jejich přístroje zachycují pouze nejhrubší materii. Dále se věda se svým bádáním a se svými přístroji není nikdy schopná dostat. My ale půjdeme nad rámec nejhrubší materie a budeme hovořit o hmotné realitě jemnějšího druhu.

   Úkolem větru je zajišťovat svěžest povětří. Vzduch musí proudit, aby zůstal svěží. Je to podobné jako s vodou. Také voda musí téct, čili pohybovat se, aby zůstala svěží a čistá. Jakmile totiž voda odteče do nějakého slepého ramene a zastaví se její proudění, začne se kazit. Z tohoto důvodu je proto nezbytné zajišťovat neustálou cirkulaci nejen vody, ale i vzduchu.

   Pokud se podíváme na dny před tornádem na jižní Moravě zjistíme, že šlo o dny mimořádně dusné. A toto dusno se stupňovalo až na maximum.

   Dusno, tíha a nesnesitelnost dní před tornádem však nebyly způsobeny jen teplem samotným, ale také něčím jiným. Něčím, co již dlouhou dobu vytvářeli lidé z celé naší oblasti, a toto "něco" se nakonec zkoncentrovalo právě na jižní Moravě.

   Co to bylo?

   Byla to těžká, dusivá mračna nízkých mentálních energií! Lidé totiž svým myšlením vytvářejí určitý druh energie. A pokud je jejich myšlení negativní, vytvářejí negativní druh energie. Pokud v sobě živí myšlenky závisti, nenávisti, sobectví, nepřejícnosti, bezohlednosti, nepřátelství, nesnášenlivosti, podvodu, smyslnosti a mnohé jiné podobného druhu, vytvářejí negativní mračna myšlenkové energie, která se stále více zhušťují a začnou svět lidí doslova dusit a těžit, až téměř k nesnesitelnosti. Přesně tak, jak tomu bylo ve dnech před tornádem, kdy se maximálním způsobem začalo zhutňovat všechno to špatné, co jsme v celé naší oblasti po dlouhou dobu mentálně formovali. A tlak této negativní energie se začal hmatatelně projevovat v podobě těžkých, horkých, až nesnesitelných dní.

   No a mračna této negativní energie byla vnímána také inteligencí přírody, zajišťující svěží a čisté proudění vzduchu. Kvůli tomu vznikla potřeba rozehnat, rozbít a zlikvidovat dusný mrak shromážděné lidské negativní myšlenkové energie. A protože negativní mrak byl enormní, na jeho likvidaci musela být inteligencí přírody vyvinuta až síla tornáda.

   Proto přišlo tornádo a rozprášilo toto dusivé mračno, čímž opět zajistilo čisté, svěží proudění nejen vzduchu, ale také všech jemnějších energií přesně tak, jak to má inteligence větru ve svém popisu práce.

   Naše oblast musela být inteligencí větru očištěna proto, aby se v ní dalo opět normálně myslet a žít. Aby bylo zlikvidováno a odstraněno všechno to negativní, co bylo lidmi v myšlenkách vytvářeno již delší dobu.

   Došlo k očistě! Vítr vyčistil vzduch! A tato očista se okamžitě projevila také navenek tím, že v lidech samotných vystoupilo do popředí to hezčí, čistší, lidštější a ušlechtilejší.

   Lhostejnost byla vystřídána starostí o lidi, postižené tornádem.

   Sobectví a egoismus vystřídala snaha o pomoc bližním jakýmkoliv způsobem. Finančně, materiálně, nebo osobně.

   Namísto vypočítavé zištnosti v lidech zavládla štědrá, srdečná nezištnost. A to až taková, že byla vydána výzva k zastavení všech podpor, protože všeho už bylo dost a chyběl jen stavební materiál.

   Ztratilo se rozdělení společnosti a do popředí se dostala lidská sounáležitost a vzájemnost. To špatné jakoby švihnutím kouzelného proutku zmizelo! Bylo to odváto větrem a v lidech rozkvetlo to dobré!

   Tornádo přišlo proto, abychom se opět stali lidmi! Přišlo proto, aby očistilo naši oblast od negativní energie a dalo prostor a průchod energii pozitivní. Přišlo proto, abychom se neudusili v námi samými vytvořené negativitě a mohli opět volně dýchat. Kdyby nebylo větru a inteligence stojící za ním, náš svět by se již dávno udusil nízkostí a bahnem, které mentálně produkuje.

   Lidé, bezprostředně postižení tornádem, nebyli ani lepší ani horší než my ostatní. Nacházeli se pouze momentálně na místě, kde se usadil negativní mrak myšlenkové energie, dlouhodobě vytvářené obyvatelstvem celé široké oblasti, zahrnující Česko, Slovensko a horní Rakousko.

   Je to velmi podobné, jako v souvislosti s Madagaskarem, kde momentálně zuří hladomor v důsledku klimatických změn. Obyvatelstvo Madagaskaru k těmto negativním změnám klimatu téměř vůbec nepřispělo, ale žel, právě na nich dopadla jejich největší zátěž. A proto je povinností vyspělého světa, který má na tom největší vinu, aby Madagaskaru pomohl. Ale především, aby změnili svůj konzumní přístup k životu, aby žádné podobné "Madagaskary" více nevznikaly.

   A stejné je to také s obyvateli jižní Moravy. Ani oni nemohli za to, že se právě v jejich oblasti koncentroval mrak negativní myšlenkové energie lidí z celé široké oblasti. Je však pozitivní, že tito lidé podvědomě, aniž by o tom vědomě věděli, tuší vlastní spoluodpovědnost. A i toto jejich tušení spoluodpovědnosti představuje jeden z důvodů, proč projevují tak velkou ochotu pomáhat.

   Materiální škody se dají nahradit, avšak lidské životy nahradit nelze. Jak tedy k tomu přijdou ti, kteří přišli v důsledku tornáda o život? Kde je tady spravedlnost?

   O život nemusel přijít nikdo! Přírodní inteligence, stojící za přírodním děním, v našem případě stojící za přípravou tornáda, udělala všechno možné proto, aby lidi varovala. Aby jim dala vědět co se chystá a oni se mohli skrýt do bezpečí.

   Bylo to velmi podobné, jako při obrovské přívalové vlně tsunami v Asii v roce 2004, při níž se počty mrtvých vyšplhaly na 200 000. Zajímavé však bylo, že všechna volně žijící zvířata se včas stáhla do bezpečí, mimo dosah obrovské přívalové vlny. Zvířata přesně věděla, kolik kilometrů od pobřeží se nachází bezpečná zóna. A věděla to až do takové míry, že slimák si klidně lezl jen pár centimetrů od místa, kam až dosáhla vražedná přívalová vlna.

   Zvířata to věděla, protože zcela přirozeně poslechla výstražné varování přírodní inteligence všemu živému v této oblasti. Ale žel, lidé to nevěděli, nevnímali a neslyšeli, a kvůli vlastní nevědomosti a neznalosti těchto skutečností přišli o své životy.

   To, že jsme ztratili schopnost vnímat varování přírodní inteligence, a že jsme dokonce ztratili povědomí o existenci této inteligence, zatímco předchozí generace tuto schopnost měly, to vše je jen naše vlastní vina. To vše je jen naše vlastní slepota a absolutní neschopnost vnímat to, co se děje za oponou přírodního dění.

   Tento stav byl způsoben naším materialismem a našim přílišným vyzdvihováním rozumové racionality, která překryla schopnost naší intuice a našeho citového vnímání věcí, nadcházejících se mimo nejhrubší materiální realitu. Stali jsme se proto hluchými, kteří neslyší varování, přicházející zpoza opony přírodního světa, ani varování našeho vlastního ducha, citu a svědomí, a proto jako hluší kráčíme do neštěstí.

   Blíží se však doba, kdy přírodní živly země začnou nejen z jednotlivým, ale z celkovým a trvalým očišťováním negativních mentálních a emocionálních energií, a proto se pro nás všechny stává doslova životní nutností znovunabytí ztraceného kontaktu s přírodní inteligencí. Navázání toho kontaktu a tohoto spojení bude nutné proto, abychom v nadcházejícím očistném dění, prováděném přírodní inteligencí na Boží příkaz, mohli vůbec přežít. O tom, jak tento kontakt navázat vznikne další článek.

   To je jedna věc a druhou důležitou věcí je nutnost uvědomit si, co vlastně způsobujeme tím, že myslíme negativně. Co způsobujeme tím, že se ve svém nitru klidně zabýváme nejrozličnější negativitou. Tím, že nechceme pochopit, že energie takto námi vytvořená se neztrácí, ale žije svým vlastním životem. Shromažďuje se do temných mračen a trvale dusivě doléhá na naši zem i na všechny lidi na ní.

   Každý z nás by měl proto začít vědomě formovat mnohem světlejší myšlenky, protože v nadcházejícím očistném dění, zvěstovaném dávnými proroky, již nebudou rozmetány pouze negativní myšlenkové formy, ale budou zahubeni také všichni ti, kteří tyto negativní energie neustále vytvářejí, a proto jsou s nimi silně spojení svými osudovými vlákny.

   Abychom doopravdy pochopili, o co tu jde, uveďme si příklad: Rusové, ochraňující na požádání vzdušný prostor jisté nejmenované země vydali prohlášení, že zlikvidují nejen všechny rakety, směřující do tohoto vzdušného prostoru, ale zlikvidují také všechny nosiče, z nichž byly rakety odpáleny. Stejně bude v nadcházejícím očistném dění likvidovat přírodní inteligence nejen jednotlivé rakety našich negativních myšlenkových energií, soustředěných v dusivém mračnu, ale tentokrát zlikviduje také jejich nosiče, čili lidi samotné, kteří je ustavičně produkují. Tak bude nakonec zem očištěna nejen od negativních myšlenkových mraků, ale také od všech těch, kteří je ustavičně tvořili.

    Snažme se proto ze všech sil udržovat krb svých myšlenek čistý, protože pokud se o to snažit nebudeme, důsledky toho mohou být pro nás v brzké době katastrofální.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Postoje lidí k současnému dění formují dva druhy informačních zdrojů. A to zdroje většinové, čili mainstreamové a zdroje alternativní, čili konspirační. Oba tyto základní druhy zdrojů je však možné opět rozdělit na dvě skupiny. Na skupinu seriózní a na bulvár.

   Z tohoto důvodu je proto možné také alternativní, nebo takzvané konspirační zdroje rozdělit na seriózní a na bulvární. Na bulvární, čili zaměřeny za každou cenu na senzace, pouze se snahou ohromit bez ohledu na to, že při kritičtějším uvažování musí být každému jasné, že jde o věci nereálné a nepravdivé.

   No a právě tato skupina konspiračního bulváru se stává vhodnou záminkou odpůrců alternativy pro celkové odsouzení alternativy jako takové. To znamená, že všechno se hodí do jednoho pytle a šílené konspirační teorie se využívají jako vhodná záminka k tomu, aby byla odsouzena a zpochybněna celá alternativa.

   Přesně takto se to děje v současnosti například s očkováním. Jeho odpůrci jsou považováni za ubohé, naivní, pověrčivé a nevzdělané oběti až směšných konspiračních teorií. Nicméně lidé, stojící na pozicích mainstreamu si neuvědomují, že také oni mají svůj bulvár se vší jeho ubohostí, primitivním zjednodušením a tak nízko nastavenou latí, až se zdá, že jde o cílenou snahu o devalvaci osobnosti čtenářů.

   Tato úvodní kategorizace byla nezbytná proto, aby bylo jasné, že v tomto textu se budeme zabývat hlavně seriózní alternativou, odhalující utajované věci v pozadí. Pokud si totiž někdo myslí, že většinová, mainstreamová média poskytují objektivní informace, měl by si uvědomit, že tato média vždy někdo vlastní, nebo má na ně nějaký jiný zásadní vliv, a proto prezentují vždy jen to, co si přejí jejich vlastníci. Proto mainstreamová média formují veřejné mínění do podoby, jakou si přejí mocní. No a právě proto, že v těchto médiích se s pravdou manipuluje podle objednávky mocných, vznikla nutnost alternativy, odhalující jejich machinace a informující o tom, jaké věci ve skutečnosti jsou.

   A mocní, ti skutečně mocní se snaží získat stále větší moc, protože jak se říká, s jídlem roste chuť. Snaží se získat absolutní moc nad celým světem a nad všemi národy. Jejich plány počítají s absolutní kontrolou světového obyvatelstva. Jejich plány počítají s drastickým okleštěním všech dosavadních lidských práv a svobod. Počítají s prosazováním jediného správného názoru a s potlačováním všech, kteří mají jiné názory. Jejich plány počítají s redukcí světové populace.

   Tyto skutečnosti se mohou zdát jako nějaké levné konspirační teorie, kdyby se však žel, až děsivě očividně nezačaly naplňovat právě na pozadí současné covid pandemie. Ba dokonce se zdá, že právě za tímto účelem byla pandemie cíleně vyvolána.

   Ale to je jen začátek! Začátek cesty k úplnému zotročení světového obyvatelstva samozvanou elitou nejmocnějších, která má připraveny další postupné kroky. Podle umírněné alternativy se budou životní podmínky obyvatelstva stále zhoršovat, a to až do takové míry, že se tlak nejrozličnějších sankcí a omezení stane nesnesitelný. Jejich nesnesitelnost se vystupňuje zejména ve velkých městských aglomeracích, což způsobí, že lidé budou hromadně utíkat z měst a hledat bydlení na venkově, kde bude situace mírnější. A později, když se tlak ještě více vystupňuje, budou lidé hledat útočiště v opuštěných oblastech, v horách a podobně. A ti majetní začnou osídlovat Mars.

   Elita mocných se postarala také o to, aby rodičům ukradli jejich vlastní děti, a aby se tyto děti až vyrostou, staly spolupracovníky na jejich plánech. Děje se to tak, že jsou od útlého dětství indoktrinovány jejich agendou. Rodiče dřou v montážních halách a nemají na děti čas. Proto je vychovává stát. A stát se je snaží osobnostně dezintegrovat prostřednictvím gender agendy.

   Dětem se například již od předškolního věku říká, že partnerství dvou stejných pohlaví je zcela normální. Že pokud má taková dvojice děti, a jsou to například muži, jeden z nich je tatínek a druhý je tatínka. A pokud jde o ženy, jedna z nich je maminka a druhá mamínek. Takové a podobné věci tvoří učební látku gender agendy a jsou vtloukány do hlav dětí již od předškolního věku. To je také jeden z důvodů, proč se uzákoňuje povinné předškolní vzdělávání. Cílem podobné výuky je, aby ve věku největší tvárnosti duše dítěte u něj došlo k destrukci všech dosavadních zdravých konzervativních hodnot, jako také jeho národního cítění. Cílem takové výuky je výchova sexuální i národně dezintegrované, hloupé osobnosti, která není až tak hloupá, aby nemohla efektivně pracovat, ale je dostatečně hloupá na to, aby mohla samostatně kriticky uvažovat a osobnostně se opírat o skutečné hodnoty. Po takové indoktrinaci se děti názorově obracejí proti vlastním rodičům a přidávají se na stranu otrokářů. Přesazují jejich názory a jejich agendu. Jde o novou podobu Hitlerjugendu.

   Podle seriózní alternativy by se měli lidé začít bránit vůči všem omezením a opatřením, které jsou a budou přesazovány pod nejrůznějšími záminkami. Opatření se však dějí takzvanou salámovou metodou, čili sérií postupného nenápadného ukrajováním svobod, takže tento proces obyvatelstvo často skoro ani nevnímá a pomalu si na něj zvyká. A žel, když náhodou dojde k něčemu zásadnějšímu, co vzbudí rozruch, lidé ztrácejí schopnost jakéhokoli odporu ve strachu o své zdraví, ve strachu před nákazou, nebo ve strachu před ztrátou zaměstnání, či jinými sankcemi.
 
   A tak všechno pomalu ale jistě spěje k jednomu velkému celosvětovému koncentračnímu táboru. Spěje to k neuvěřitelné nesvobodě a k totálnímu zotročení obyvatelstva celé planety. Takové depresivní a bezvýchodné jsou výhledy budoucnosti podle seriózní alternativy, což žel způsobuje, že se tato alternativa stává šiřitelem deprese a deziluze.

   Tak to však být nemá, protože to není pravda! Nevzaly se zde totiž v úvahu důležité skutečnosti, které mají na celou věc rozhodující vliv. Nevzaly se v úvahu skutečnosti, související se základním směřováním celého našeho univerza a všech nosných sil a energií v něm působících.

   Když se kdysi ptali Krista na to, co je ze všeho nejdůležitější, hovořil o lásce ke Stvořiteli a o lásce k bližnímu. A tato jeho slova nebyla jen nějakými prázdnými řečmi. Šlo o stručné vyjádření dvou základních nosných principů, vložených do chodu samotného univerza. Jde tedy o něco, co podporují všechny síly, všechny energie a všechny zákony, pronikající našim univerzem.

   Jinými slovy vyjádřeno, každý člověk, který se snaží o zachovávání těchto principů a o život v souladu s nimi, je všemi silami univerza podporovaný a dostává se mu všech možných pomocí, jaké jen existují. Jednoduše řečeno, život takového člověka je požehnaný.

   Ale pozor! Přesně totéž platí také v negativním slova smyslu! Pokud tedy někdo neusiluje o lásku k bližnímu, ale naopak, snaží se mu uškodit, snaží se ho ovládnout a snaží se ho zotročit, takový člověk a takoví lidé se dostávají do protichůdného působení vůči všem silám, energiím a zákonům, činným v našem univerzu. Proti takto jednajícím lidem se obrátí všechny síly vesmíru! Obrátí se proti nim celé stvoření! A proti tlaku této síly nemůže obstát žádná pozemská moc. Na to nestačí ani všechny peníze, majetky a poklady světa. Na to nestačí žádná armáda. Vše, co se postaví proti vesmírnému principu lásky k bližnímu může být proto jen dočasné a nakonec to bude zlomeno. Přesně tak, jak se říká: Všechno  dočasu, jen Bůh navěky!

   V neznalosti této skutečnosti spočívá zásadní omyl všech depresivních konspiračních teorií. Mýlí se proto, nebo berou v úvahu pouze to lidské. Z čistě lidského hlediska mají pravdu, protože pokud existuje skupina osob, která vlastní všechny světové banky, která vlastní všechna klíčová světová média, před kterou se sklánějí politické reprezentace téměř všech států, tak opravdu vzniká dojem, že neexistuje na zemi síly, schopné je zadržet a zvrátit jejich snahu o totální zotročení světové populace.

   Avšak takovéto proti lidské jednání, ostře protiřečící základnímu vesmírnému principu lásky k bližnímu, bude napadeno silami samotného vesmíru, a proto nemůže mít dlouhého trvání. Přesně tak, jak se to již stalo s Hitlerem, s jeho tisíciletou říší a s jeho neporazitelnou železnou armádou. Také proti němu se spojily síly celého vesmíru a německý fašismu byl zničen.

   Je proto nesprávné, pokud šíří alternativa depresi a vědomí porážky. Takové něco si lidé nesmějí připustit, ale naopak, mají v sobě živit vědomí vítězství. Vítězství Světla a všech pozitivních a světlých hodnot. Jedině toto je pravda, která se nakonec naplní, protože je to cosi principiální, co je vtlačeno Vůlí Nejvyššího do všech zákonů, energií a sil, proudících našim univerzem. Toto musí lidé znát, toto musí vědět, v tomto vědomí mají žít a tomu odpovídající hodnoty mají preferovat.

   Toto je pravda, o kterou je třeba opřít celé své bytí, celé své myšlení i všechny své hodnoty. Toto je pravda, ze které je třeba čerpat posílení v těžkých časech, ve kterých se všechno to temné, obráceno proti úctě a lásce k bližnímu, bude snažit ve vystupňované zlobě udusit lidskost na zemi. Temno začne zuřit, protože si bude uvědomovat, že to, co nakonec na zemi zvítězí, budou síly dobra, Světla, lásky ke Stvořiteli a pomáhající lásky k bližnímu.

   A zlo, které zde dosud vládlo a jeho snahou bylo vyhubit a vymazat ze země všechno dobré a duchovní, bude nakonec, v protitlaku všech sil, energií a zákonů našeho univerza samo vyhubeno a vymazáno ze země, spolu se všemi jeho vědomými i nevědomými přisluhovači.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   V současnosti žijeme v době postupného bourání všeho starého a nesprávného. Kdo to vidět chce, ten to vidět musí. Musí vidět, jak starý systém uspořádání věcí vykazuje stále zřetelnější neschopnost a stále větší absenci životaschopnosti. A snahy napravovat to a zlepšovat to problémy ještě zhoršují, protože domnělé léky na nemoc jsou ještě horší, než nemoc samotná. Staré se hroutí, protože stálo na nesprávném základě a po jeho zhroucení bude třeba začít budovat na novém základě.

   V čem ale spočívá nesprávný základ onoho starého a nemocného?

   Spočívá v chybné domněnce, že rozum a racionalita jsou tím jediným, co je rozhodující, a o co máme opřít celé své bytí. Toto přesvědčení je základem, na kterém všechno kolem nás vzniklo. Na tomto základě byla vybudována celá naše civilizace. Téměř vše, co v současnosti existuje na zemi, se opírá o dominanci rozumu a racionality. Z tohoto hlediska je vše posuzováno a na tomto základě budujeme přítomnost a plánujeme budoucnost. Rozum a racionalita vládnou světu a kvůli tomu náš svět onemocněl. A onemocněl tak zásadně, že je ho třeba léčit, ale žel, také léčba se opírá jen o rozum a racionalitu, protože lidstvo již nic jiného nezná.

   Žádná, ani ta nejupřímnější dobrá vůle, postavená na rozumu a racionalitě, nemůže zásadním způsobem pomoci světu a nemůže zachránit bortící se civilizaci, postavenou na základech vyzdvihování rozumu. Reforma a náprava není možná! Takové pokusy mohou přinést jen dočasné zlepšení, avšak po čase propuknou všechny problémy ještě intenzivněji. Zde nepomůže nic, o čem se domnívá současné lidstvo, že by mohlo pomoci.

   Zde pomůže jen jediné! Ponechat to staré, nesprávné a nemocné svému osudu, a postavit vše své bytí a všechny své priority na zcela nový základ. Na základ dominance ne rozumu a racionality jako dosud, ale na základ dominance citu, srdce, svědomí a intuice. Toto je zdravá platforma, na níž má být nově všechno vybudováno! To je to od základu nové, co má perspektivu, na rozdíl od toho starého, dosavadního a neperspektivního, co je odsouzeno k zániku. K zániku bez jakékoliv možnosti reformy a nápravy, protože to od samých počátků stojí na nesprávném základě. Protože jde o něco, na čem jsme nikdy neměli vybudovat naši civilizaci. Co nikdy nebylo hodno toho, aby na tom lidé postavili své životy i všechny své hodnoty.

  A přestože lidstvo bylo upozorněno, že pokud nepřestane kráčet svou falešnou cestou, dospěje nakonec k apokalyptickým hrůzám, naše nesprávné směrování jsme nepřehodnotili a slepě jsme v něm pokračovali. Až nakonec jsme to dopracovali do dnešní doby. Do doby pandemie dosud nevídaných rozměrů.

   Ptáte se, jak může dominantní postavení rozumu a racionality za pandemii?

   Oficiální kruhy to nepřiznávají, ale v neoficiálních kruzích se ví, že koronavirus vykazuje všechny znaky uměle a laboratorně vytvořeného viru. A tento virus byl neúmyslně, ale mnohem pravděpodobněji spíše úmyslně rozšířen po celém světě, ze všemi následky, které to přináší. Lidský rozum a jeho pýcha a velikášství způsobily, že bylo vůbec vyvíjeno a vytvářeno cosi takového, jako koronavirus! Lidský rozum a jeho obludné plány způsobily rozšíření koronaviru po celém světě!

   Rozum vymyslel mnohé kontroverzní, a až šílená opatření proti šíření nákazy! Rozum a jeho spekulace chtějí obyvatelstvo světa na pozadí  pandemie ovládat a připravit ho o jeho dosavadní práva a svobody! Rozum chce stanovit vládu svého "Nového světového pořádku" na zemi a chce mít všechny lidi pod absolutní kontrolou! Rozum, jeho nadvláda a moci chtivost způsobují světové napětí a hrozí národům jadernou katastrofou! Rozum a jeho nenasytnost drancují planetu nad hranice její možností! Rozum a jeho čistě racionální snažení pouze za materiálním prospěchem a materiálním užíváním udělal z lidí konzumní živočichy, bez jakýchkoliv ambicí, přesahujících materii! Rozum dohnal civilizaci ke kolapsu a rozum ji chce zachránit, čímž kolaps ještě urychlí!

   Rozum a racionalita se staly základním kamenem vnitřního, duševního života většiny lidí, a lidé se proto stali neschopní rozpoznávat čisté cítění vlastního ducha. Stali se neschopní naslouchat svému citu, svému srdci, svému svědomí a své intuici.

   Nejhlubší lidská duchovní podstata, projevující se citem byla potlačena, a byla ji upřena možnost  jejího blahodárného působení. Otěže převzal rozum a spolu s ním také kompetenci vládnout, ačkoli kompetence vládnout přísluší pouze duchu, čili pravé podstatě naší lidské osobnosti.

   Tak se začalo budovat na nesprávném základě a tato jediná základní chyba, tato tragická záměna vlády ducha za vládu rozumu měla za následek všechny ostatní chyby. Měla za následek, že v současnosti jsme se přesně podle předpovědí proroků dostali do doby, v níž se na nás sesypou všechny nešťastné důsledky našeho předchozího chybného přístupu k životu. Avšak dříve, než celý starý systém padne, ukáže lidem svou nedostatečnost, neschopnost, ba až zvrácenost, které se stanou tak očividné, že opravdu jen slepý je bude moci prohlížet.

   Všechno staré, postavené na preferování rozumu se začíná hroutit a nakonec zhroutí, aby uvolnilo cestu novému a správnému, postavenému na vládě ducha, citu, srdce a svědomí. Stará paradigma rozumu se zhroutí, aby na její troskách mohla povstat nová paradigma ducha.

   To staré nelze nijak opravit, nijak vylepšit a nijak zásadně reformovat, protože je to v samotném základě falešné a nesprávné. To jediné správné, co můžeme v dané situaci udělat je, začít stavět celé své bytí i všechny své hodnoty na nový, správný základ. Na základ dominance ducha, citu a svědomí! To je tím, co má v člověku vládnout a rozum máme na to, aby sloužil duchu. Aby sloužil našemu citu a svědomí! Duch má v nás i v celé naší civilizaci vládnout, a rozum má hledat možnosti k realizaci vůle ducha v hmotnosti. Tak je to správné a tak to má být! To je to nové, na čem je třeba budovat, až to staré a nesprávně padne.

   A abychom nemuseli padnout také my spolu s tím starým a nesprávným, měli bychom se po pochopení a uvědomění si těchto vážných skutečností začít ze všech sil orientovat na to nové. Měli bychom se stále vědoměji stávat lidmi ducha, citu a svědomí. Tím se staneme oázami nového v poušti starého. Staneme se tím, co přetrvá, protože je to nové a stojí to na novém a správném základě, zatímco všechno ostatní kolem, to staré, nesprávné a rozumové, se bude bolestně hroutit a v troskách pod sebou pohřbívat všechny, takovýmto způsobem nesprávně vnitřně nastavené lidi.

   Všechno bude nové! Vše bude postaveno na novém základě! Pokud se také my sami v sobě staneme novými, obstojíme a naše bytí zůstane zachováno. Kdo však chce stále křečovitě setrvávat jen na tom starém, zhroutí se spolu s ním, protože doba starého končí a doba nového začíná. A pokud chceme do ní vstoupit, musíme se i my stát novými! Novými tím, že v sobě dáme prostor vlastnímu duchu! Že se probudíme ze spánku ducha, že se znovu zrodíme v duchu a že citové impulsy ducha, svědomí a citu budou mít v nás tu nejvyšší prioritu. Že duch v nás bude konečně vládnout a rozum bude jeho dobrým služebníkem.

   Klíčovou otázkou zůstává, jakým způsobem se stát v sobě novými? Jak dosáhnout, abychom se stali mnohem vnímavějšími k citovým impulsům našeho ducha? Jak dosáhnout, abychom je vnímali čistě a jasně, a následně se jimi mohli řídit s důvěrou v moudrost našeho ducha?

   Cesta k tomuto cíli je relativně jednoduchá. Stačí se pouze snažit o zachovávání čistoty a ušlechtilosti našeho nitra. Běžný člověk totiž o své nitro nedbá a v myšlenkách se vnitřně zabývá čímkoli. Vnitřně si klidně promítá o jakékoliv nečistotě. Často promítá i o věcech, o kterých by se dokonce styděl i mluvit. S takovým nečistým vnitřkem je však problém zachytit a jasně vnímat impulsy našeho ducha, projevující se čistými city.

   Abychom byli toho schopni, musíme začít s očišťováním našeho nitra. Musím začít vědomě dbát o jeho čistotu a ušlechtilost. Musíme si začít dávat pozor na to, o čem vnitřně promítáme a čím se vnitřně zabýváme.

   Pokud s tím začneme, naše nitro se začne čistit a čím bude čistší, tím jasněji budeme schopni vnímat čisté impulzy svého ducha. Tím jasněji budeme vnímat naše svědomí, jakož také vnuknutí naší intuice. Je to stejné, jako když se díváme do čisté vody nějakého potoka, nebo jezera a vidíme v ní až na dno. Jen v očištěném nitru můžeme vidět až na dno naší duše, až k našemu duchu, od kterého k nám proudí jeho impulzy. Stačí tedy jen dosáhnout přiměřené čistoty vnitřního života, a tím dosáhneme kontaktu s vlastním duchem.

   Snažme se proto udržovat krb svých myšlenek čistý! Osvoboďme své cítění, neboť jedině tak se staneme schopni správně posuzovat všechny věci kolem nás. Jedině tak budeme schopni správným způsobem rozeznávat dobro od zla. Jedině tak se staneme novými! Novými a zdravými pevnými pilíři, které zůstanou stát i tehdy, když se vše, postavené na starém a nesprávném základě zhroutí.

   Na těchto pilířích bude potom, po tragickém pádu starého, moci vzniknout zcela nová a mnohem vyšší kvalita života na zemi. Kvalita, opírající se o dominanci ducha a citu, a ne o dominanci rozumu a racionality, jak tomu bylo doposud.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Na Slovensku existuje rádio, které o sobě tvrdí, že jako jediné má kuráž. Je to hlavně proto, že hraje pouze rockovou muziku. O rockových interpretech je známo, že jsou značně nekonvenční, nebo až rebelové. A totéž platí také o jejich fanoušcích. Někteří z nich jsou otevření rebelové, ať již svým zevnějškem, nebo svými názory. Většina fanoušků tohoto typu hudby však žije normální uspořádaný život, avšak ve svém nitru přece jen nosí určitou míru nekonvenčnosti.

   Na zmíněném rockovém rádiu pořádají jeho redaktoři každý týden něco extrémní, jako nezbytnou dávku adrenalinu, recese a humoru, potřebnou pro život rockera. Létají letadly, skáčou padáky, řídí obrněná vozidla, zdolávají hory, soutěží s profesionálními hasiči a podobně. No a dne 5.6. 2021 se zúčastnili Banskobystrického maratonu.

   Po čase jsem se ale zase na jiném rádiu dozvěděl, že od všech účastníků Banskobystrického maratonu se vyžadoval test na covid, starší ne více než tři dny. Účast redaktorů rockového rádia na akci za takovýchto podmínek proto lze vnímat jako ztrátu tváře. Pokud je totiž někdo rocker, a tedy do určité míry rebel, pokud pracuje v rádiu, které se hrdí že má kuráž, takový člověk se přece nesklání jako poslušný lokaj před každým požadavkem ustavičného nesmyslného testování. Skutečný rocker by to ignoroval! A přesně to měli udělat redaktoři zmíněného rádia a takovýmto způsobem to měli prezentovat svým posluchačům.

   A totéž platí také o všech ostatních účastnících zmíněného akce. Každý z nich totiž musel vyplnit přihlášku, kde byly uvedeny podmínky závodů a mezi nimi také podmínka testování. Pokud by měli tito lidé trochu hrdosti, napsali by do přihlášky, že se závodu chtějí zúčastnit, ale bez testování. A kdyby tak učinila většina zájemců, závody by se i tak uskutečnily a testovat by se nemuselo.

   Vždyť přece tato akce nebyla ničím existenčním! Nebylo to přece jako v práci, kde lidi nutí do testování, a kdo se nechce podrobit, musí práci opustit! Zde si přece bylo možné dovolit vyjádřit svůj nesouhlas a svůj odpor vůči zvrhlosti ustavičného testování, konaného zejména proto, aby si někdo dobře vydělal. Vždyť přece Banskobystrický maratón se konal v době, kdy v slovenských nemocnicích leželo již jen kolem 340 pacientů na covid a pandemie každým dnem ustupuje. A ustupuje tak rapidně, že každému kdo není úplně slepý musí být jasné, že jde o ústup samovolný a spontánní, stejně jako během minulého léta, protože v našich zeměpisných šířkách covid přes léto samovolně ustupuje, až se téměř ztrácí. Jeho příchod je opětovně očekáván až na podzim.

   Pandemie přes léto ustupuje sama! Nejde vůbec o výsledek testování za šílené peníze tak, jak se domnívají politici.

   Tím samozřejmě nemá být řečeno, že určitá rozumná a umírněná opatření nejsou zapotřebí. Ale žel, právě umírněnost a rozumnost dosud chyběla většině z nich. Pro úzkou skupinu podnikatelů, spřízněných s politickou špičkou, se staly tato opatření vynikajícím prostředkem pro vlastní obohacení. Právě toto obohacování, spojené se sáním státu je hlavním smyslem většiny z nich. Národ je ustavičně testován a ponižován, protože vláda trpí utkvělou představou, že to tak má být, a vládě blízcí "šikovní lidé" na tom výborně vydělávají.

   A právě proto a jedině proto je za stavu spontánně a samovolně vždy přes léto ustupující pandemie, jako obludný relikt z dob vrcholu pandemie, pořadateli Banskobystrického maratónu vyžadován nesmyslný test proti covidu, ne starší než tři dny.

   A národ, otupěn ustavičným testováním, bez špetky elementární lidské hrdosti, která jakoby byla z jeho osobnosti a z jeho mozku vydlabána testováním, tento až na samé dno pokořený národ se již není schopen vzbouřit ani tam, kde by ho to nic nestálo. Kde by na něj neměly existenční dosah žádné sankce za odmítání testování.

   Lidé sundají hlavy, dávají se testovat a neuvědomují si, že svým odporem a nesouhlasem by si byli schopni vynutit, aby se netestovalo. Kdyby například většina zaujala takový postoj k Banskobystrickém maratónu, uskutečnil by se i bez testování. Ale na takový odpor se nezmohli ani rockeři a rebelové! Také oni se podobně jako všichni, bez špetky hrdosti sklonili před nesmyslností, aby si mohli zaběhat.

   Řeknu vám upřímně, mně osobně by to zato nestálo, protože kde není hrdosti, kde není elementární lidské důstojnosti a žádné síly k odporu vůči nesmyslnosti, tam zůstává jen poslušné lokajství. Tam zůstává jen zastrašená a zlomená osobnost, se kterou se dá dle libosti manipulovat právě prostřednictvím jejího strachu a obav.

   A zdá se, že právě takový mentální stav populace je žádoucím druhotným produktem ustavičného testování, kterým byla v lidech pomalu a systematicky lámaná jejich důstojnost a hrdost. Až z ní nakonec již téměř nic nezůstalo. Lidé si již nechají líbit jménem pandemie cokoliv a bez jakéhokoliv náznaku odporu.

   Rozhlas například informoval o tom, že je velký zájem o prázdninové dětské letní tábory. Ale také zde se vyžaduje testování, přičemž jeden PCR test stojí kolem 50 Eur. To by však výrazným způsobem navýšilo výdaje rodičů, a mnozí z nich by si kvůli tomu nemohli dovolit letní tábory pro své děti. Proto vznikl požadavek, aby testy hradil stát. Jeden z provozovatelů dětských táborů se však veřejně v rozhlase vyjádřil, že vzhledem k rapidnímu letnímu ústupu pandemie je to naprosto zbytečná šikana dětí i rodičů, jakož také zcela zbytečné plýtvání finančními prostředky.

   A já jen dodávám, že testování přece jen smysl má. Je jím vynikající a stálý zisk pro všechny prodejce a distributory testů. Pokud se však lidé proti tomu nepostaví, stanou se rukojmími těchto podnikavců. Proto třeba hromadně vyjadřovat svůj nesouhlas ve vztahu k organizátorům různých akcí, i ve vztahu k majitelům různých provozů a služeb.

   Pokud na svém nesouhlasu budeme trvat ustoupí a dají lidem pokoj, protože zákazníky a návštěvníky potřebují. Pokud se ale skloníme před jejich požadavky, a nebudeme mít ani špetky hrdosti a lidské důstojnosti, budou nás stále nesmyslně testovat jako pokusné myši, až do úplného zhloupnutí.

   Zásadní otázkou však zůstává, co má pro koho vyšší cenu. Existuje totiž kategorie lidí, pro které má mnohem vyšší cenu volný a bezproblémový přístup k nejrůznějším druhům konzumního užívání si. Tito lidé jsou ochotni udělat cokoliv, jen aby takový volný přístup ke všemu měli. Obětují tomu i vlastní hrdost, i vlastní lidskou důstojnost.

   Ale naštěstí existuje také jiná kategorie lidí, kteří mnohem více oceňují hodnotu svobodné a hrdé lidské bytosti, která se za kousek masa neplazí jako pes pod nohama svého pána. Která neprodává samu sebe a svou důstojnost za požitky a jejich volnou dostupnost.

   Žel, cílem doby a mocných je vychovávat právě takové lidi. Lidi slepě poslušné nejrůznějším autoritám, neschopné uvědomovat si své nedůstojné a ponižující postavení. Lidé si neuvědomují, že se v tom podobají otrokům. V minulosti byli otroci spoutáni tělesně a dnes jsou masy spoutány duševně. Jsou spoutány mentálně! Lidé jsou spoutáni v samotné podstatě své osobnosti! To, co se v porovnání s minulostí změnilo je jen forma. Zjemnila se a přizpůsobila se moderní době, nicméně samotná podstata zotročení zůstává stále stejná.

   Je otázkou svobodné volby každého z nás, ke které z těchto dvou kategorií chceme patřit a budeme patřit. Jedna z nich však reprezentuje velikost a odvahu svobodného ducha, nespoutaného pozemským prospěchem a pozemskými žádostmi, zatímco druhá reprezentuje konzumní malost a novodobé otroctví.

   O všech těchto skutečnostech zde však není mluveno proto, aby byli lidé dělení do nějakých kategorií a aby byli posuzovaní a odsouzeni. Tento článek vznikl hlavně proto, že stále je možný přestup z jedné kategorie do druhé. Přestup z kategorie lokajů a otroků do kategorie svobodných, hrdých a silných lidí, ačkoli tendencí doby je pravý opak. Tendencí doby je, aby pod neustále sílícím tlakem ponižujících požadavků za každou cenu ztratilo co nejvíce lidí vnitřní i vnější svobodu, a propadlo se do skupiny nesvobodných a poslušných otroků systému bez jakékoliv hrdosti. A dokonce i bez vlastního uvažování.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Z určitých osobních důvodů se mě velmi hluboko dotkla náhlá a neočekávaná smrt známého slovenského rozhlasového moderátora Jula Viršíka. Dožil se pouze 56 let.

   A celé je to o to smutnější, že jde o zbytečnou smrt, ke které nemuselo dojít. No a právě proto, aby k podobným úmrtím nedocházelo, vznikl tento text. Má být v něm ukázáno, jak se správně rozhodnout ohledně vakcinace. Dozvíte se, co musí být absolutně klíčové při našem rozhodování a čeho se je třeba nutně držet, abychom se rozhodli správně. Abychom se rozhodli úplně jiným způsobem, jak se rozhodl Julo Viršík, který byl oklamán a podveden odborníky, ale žel, také jeho vlastní slepou důvěrou ve vědecké poznání.

   O takovémto druhu informací se nikde jinde nedozvíte, a to ani dokonce v církvích, kde by o tom přece měly něco vědět. Tento text má být pro všechny čtenáře určitým poučením ze smrti Jula Viršíka. Ten totiž již s největší pravděpodobností tam, na druhém břehu bytí došel k poznání svého omylu, a určitě by si přál, aby stejný omyl neudělali také jiní. Následující text tedy lze vnímat i jako jeho odkaz pro nás z druhého světa.

   Julo Višík napsal na sociální síti dne 18.4. 2021 o očkování toto:

   "Ušla se mi AstraZeneca a bylo to bez problémů, pokud nepočítám mírně zvýšenou teplotu, která se po chvíli vrátila do normálu. Těším se již na druhou dávku a doufám, že nás čeká lepší léto, než to minulé.

   Věřím vědcům, věřím datům a věřím svému vzdělání. Jsem zvyklý číst s porozuměním, vybírám si zdroje a dbám i na svou informační hygienu".

   A pak dodává:

   "Dejte se prosím očkovat čímkoliv, čemu důvěřujete."

   Žel, Julo Viršík již druhou dávku AstraZenecy nestihl, protože o několik týdnů nato zemřel na náhlou zástavu srdce. Stalo se tak navzdory jeho důvěře k vědcům, navzdory jeho důvěře v data i navzdory jeho důvěře ve vlastní inteligenci. Stalo se tak proto, že Julo Viršík nevěděl, že všechny jím jmenované věci, na které se při svém rozhodování spoléhal, nejsou vůbec dostačující. Nevěděl, že v každém z nás existuje ještě něco mnohem vyšší a zásadnější, než všechno ostatní, čeho se je třeba držet vždy při vážných životních rozhodnutích. Co je to?

   Je to naše srdce!

   Julo Višík zodpovědně zvažoval všechny činitele, pouze svého vlastního srdce se nezeptal! Kdyby tak ale udělal, jeho srdce by mu určitě dalo vědět, jak se má právě on osobně při tomto vážném rozhodování zachovat. Kdyby se Julo Viršík ptal hlasu svého srdce, vyslechl ho a řídil se jím, byl by dnes ještě mezi námi. Poslouchal však něco jiného a rozhodl se na základě něčeho jiného, a to ho zabilo!

   V současné době jsme vystaveni masivní propagandě zaměřené na to, abychom se dali očkovat proti covidu. Doléhá na nás z televize, z rozhlasu i z poštovních stránek, plněných letáky o pozitivech očkování.

   Všechny hlasy politiků a odborníků jsou však pouze hlasem rozumu! Jsou jen rozumově jednostranné! Ale člověk je bytostí mnohem komplexnější! Člověk je bytostí nejen rozumu, ale také srdce! A právě srdce nás dělá lidmi!

   Pojem "srdce" je třeba vnímat pouze jako obrazný výraz pro pojem "cit". Pokud tedy říkáme, že bychom se měli řídit svým srdcem znamená to, že bychom se měli řídit svým citem. Nebo jinak řečeno, svou intuicí, která nám v každé situaci naznačuje, jak se je třeba zprávě rozhodnout. Jak se je třeba správně zachovat nejen z hlediska rozumově krátkodobého, ale také z hlediska duchovně dlouhodobého. Neboť cit a intuice reprezentují naši lidskou duchovní podstatu, a ta je schopna nahlížet mnohem, mnohem dál, než je toho schopen náš rozum.

   My lidé jsme totiž bytostmi ducha, což znamená, že máme být také reálně v běžném životě bytostmi srdce, citu, intuice a svědomí. Především tyto činitele musí tvořit základ každého našeho rozhodování pokud chceme, abychom se rozhodli správně. Toto platí v současnosti zejména v souvislosti s očkováním proti covidu, při kterém  jde mnoha lidem o jejich život.

   Náš rozum musí být v tomto případě pouze doplňujícím činitelem a ne činitelem jediným a rozhodujícím. Jinak to skončí tragédií tak, jako v případě Jula Viršíka, který byl přesvědčen o tom, že při našem rozhodování stačí víra ve vědu a víra ve vzdělání. Že stačí číst s porozuměním, vybírat si zdroje a dbát na svou informační hygienu.

   Jak se však žel ukázalo, nic z toho nestačí, pokud člověk nedbá hlasu svého srdce. Pokud neposlouchá hlas svého srdce, ba ani netuší, že tento hlas v něm existuje. Ale právě ním bychom se měli ve všem řídit.

   Kdyby měl nešťastný Julo Viršík k dispozici tento typ informací a byl by je také využil, mohl tu  být teď ještě mezi námi. Ale když se již stalo to, co se stalo a dopadlo to tak, jak to dopadlo, ať aspoň není jeho smrt zbytečná a poslouží mnoha dalším lidem k tomu, aby se z ní poučili, a při každém svém zásadním životem rozhodování se od nynějška ptali především hlasu vlastního srdce, projevujícího se citem, intuicí a svědomím.

   V současnosti je mnoho lidí, kteří váhají, zda se mají dát očkovat, nebo ne. Jsou nerozhodní a nejasně v sobě cosi tuší, co jim nedovoluje plně se ztotožnit s jednostrannou propagandou našeho rozumového materialistického světa, přesvědčujícího všech o výhodách očkování a o jeho naprosté bezpečnosti. O tom, že je to lež vypovídá nešťastný osud Jula Viršíka. A proto chci varovat všechny ty, kteří mají v sobě nějaké nejasné tušení, že by věci mohly být také jinak, než se oficiálně tvrdí, ať nenechají své tušení, své cítění a hlas svého srdce přehlušit agresivním hlukem materialistické rozumové propagandy.

   Jsme lidské bytosti, a proto jsme povinni řídit se ve všem hlasem svého srdce! Hlasem své intuice, svého tušení, svého citu a svého svědomí! Čili hlasem svého ducha! Ten jediný má totiž na zřeteli náš prospěch skutečný, dlouhodobý a trvalý, a ne jen prospěch krátkodobý, nabízený nám rozumem.

   Tyto skutečnosti je však třeba chápat také v trochu širších souvislostech. Lidé na naší zemi i celkově ve stvoření žijí v určité škole života, a v této škole absolvují různé vyučovací lekce. Jednou z nich je také lekce správného rozhodování na základě hlasu našeho srdce, kterou jsme již dávno měli mít správně zvládnutou. Již dávno jsme se to měli naučit a již dávno se to pro nás mělo stát samozřejmostí.

   Ale protože velká škola života se blíží k velké maturitní zkoušce, vyučovací lekce jsou stále tvrdší, přísnější a nekompromisnější. A v současnosti začínají být až tak tvrdé, že správné rozhodnutí na základě hlasu našeho srdce bude pro nás znamenat život a ignorování tohoto hlasu bude pro nás znamenat smrt. A i když snad ne smrt, bude to určitě něco, co na nás velmi těžko dopadne, abychom prostřednictvím našeho osobního prožití, nebo prostřednictvím prožívání našich nejbližších konečně pochopili a konečně se naučili, jak se je třeba správně rozhodovat, a jaké bolestné a tragické jsou důsledky toho, pokud se rozhodneme nesprávně.

   Lidé si však nechtějí uvědomit, že žijeme v zásadní a klíčové době, jaké na zemi ještě nebylo, i když to, co se dnes kolem nás děje by mohlo každému otevřít oči. Velká škola života v našem stvoření se blíží k maturitě a my ji buď složíme a po jejím úspěšném absolvování postoupíme do vysoké školy života, nebo na celé čáře propadneme a do vysoké školy života se nekvalifikujeme.

   No a jedním ze základních duchovních kvalifikačních předpokladů je schopnost správného rozhodování ve všech životních situacích na základě hlasu svého srdce. Nebo jinak řečeno, na základě hlasu našeho ducha, citu, intuice a svědomí. Současná doba postaví každého člověka před nezbytnost vážných životních rozhodnutí, a každý z nás sám za sebe bude muset ukázat, jak dokáže tuto lekci zvládat. Zda správně, nebo nesprávně. A správnost nebo nesprávnost svého rozhodnutí pocítíme okamžitě velmi zásadním způsobem na vlastní kůži. Ve velké škole života se totiž každý známkuje sám, a to prostřednictvím svého vlastního prožívání.

   PS. Žijeme v zázračném stvoření, plném symboliky, jen je třeba tuto symboliku správně dešifrovat a číst. Julo Viršík zemřel na zástavu srdce. Zradilo ho jeho vlastní, zhrzené srdce, jehož názory a úsudkem pohrdl při svém rozhodování. V žádném případě proto nepodceňujme vnuknutí našeho srdce. Ptejme se na jeho názor, naslouchejme mu a řiďme se tím, co nám napovídá prostřednictvím citu.

   PS. 2: Po napsání tohoto článku jsem na internetu narazil na oficiální prohlášení po provedení pitvy Jula Viršíka. Říká se v něm, že nezemřel na následky očkování. Že zemřel na ojedinělou srdeční vadu.

    Je ale známo, že některé vakcíny způsobují zánět srdečního svalu zejména u mužů, což znamená, že jistým způsobem přece jen atakují právě srdce. Pokud měl Julo Viršík nějakou srdeční vadu, byl by bez očkování určitě ještě žil. Možná pět, nebo deset let. A možná i mnohem déle. Jednoznačně to tedy znamená, že kdyby se nedal očkovat, ještě by žil.

    Milý pan Viršík, čest Vaší památce!

    PS. 3: 24. května nečekaně zemřela dlouholetá novinářka Dáša Šebanová. 26. května ve věku 48 let zemřel bývalý sportovní komentátor Andrej Miklánek. Zemřeli nečekaně a náhle. A všichni tři, včetně Jula Viršíka, byli "očkování" experimentální vakcínou! Je to pouze náhoda?

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   O obyvatelstvu naší planety je známo, že nebylo a není schopné rozpoznávat velikost, kterou mu v různých historických obdobích a v různých oblastech života zprostředkovávaly mimořádně osobnosti. Jako příklad je možné zmínit oblast umění. Mnozí velcí tvůrci nebyli uznaní ve své době, ba byli dokonce vysmíváni. Jejich velikost dokázaly ocenit až následující generace. Jejich současníci to nedokázali a neviděli.

   A takto se to stalo také se samotným Synem Božím. Také on byl ve své době napadán, pohaněn a nakonec zavražděn. Až příští generace plně pochopily, kým vlastně Ježíš byl a uvědomily si velikost doby a zásadní dění, jehož byli tehdejší lidé účastni během Ježíšova života.

   S fatální neschopností lidstva poznávat velikost přímo a bezprostředně do určité míry souvisí také rčení, že doma není nikdo prorokem. Masy jsou zpravidla slepé a hluché vůči všemu, co je významné a co se odehrává v jejich bezprostřední blízkosti. Až určitý odstup jim umožní pochopit velikost, se kterou sice byly v kontaktu, ale nevnímaly ji. A tato skutečnost se netýká jen významných osobností, ale také významného historického dění a významných událostí, jejichž hluboký dosah bývá pochopen až následujícími generacemi.

   Proč o tom mluvíme? Protože také v dnešní době se děje přesně to samé! Také dnešní doba je nesmírně významná, ale lidstvo to tak jako vždy nevnímá a nechápe. Nechápe, že žijeme v duchovně přelomové době, dávno předpovězené proroky, v níž musí každý z nás udělat zásadní rozhodnutí, spočívající v tom, zda bude svůj život směřovat pouze k hodnotám materie tak, jako dosud, nebo jej začne směřovat k hodnotám ducha tak, jak to probíhající vesmírné dění vyžaduje.

   Z tohoto důvodu je možné nazvat současnou dobu dobou posledních rozhodnutí, protože se budeme muset jednou provždy, a s definitivní platností rozhodnout, kam bude směřovat naše osobnost a naše duše, a tuto cestou, již bez dalších možných změn, budeme muset dojít až do úplného konce. Správné rozhodnutí nám přinese požehnání a vzestup, a nesprávné rozhodnutí nám přinese neštěstí a zatracení.

   O tom, že dnešní doba takovou opravdu je, se můžeme přesvědčit i na reálném příkladu, ze Slovenska, ilustrujícím nutnost rozhodování mezi životem a smrtí. Nutnost takovýchto rozhodnutí vynucuje právě tlak dnešní výjimečné doby.

   Na Slovensku zemřelo během druhé vlny covid pandemie okolo 11 000 lidí. To znamená, že 11 000 slovenských rodin se dotkla smrtelná tragédie, což je velmi bolestné a politováníhodné. Pokud si uvědomíme, že každá rodina má minimálně tři členy znamená to, že konečný počet lidí bezprostředně a osobně dotčených touto tragédií byl 33 000. To je jedna strana mince.

   Avšak na druhé straně, navzdory upřímnému soucitu s oběťmi pandemie a jejich rodinnými příslušníky, si položme nepříjemnou otázku: kolik z nich volilo pana Matoviče a tím rozhodlo, že se stane premiérem? A tento vysoce nekompetentní člověk jim pak na základě jejich vlastního dobrovolného rozhodnutí způsobil smrt! Způsobil jim smrt svým nekompetentním bojem proti pandemii, postaveném na fixní ideji soustavného plošného testování způsobem, jaký se neděl nikde jinde na světě. Toto plošné testování však virus nezastavilo, ale naopak, samo šířilo!

   A přestože lékaři upozorňovali pana Matoviče, že plošné testování je medicínsky nesmysl a že takové testování je třeba provádět pouze cíleně, čili v nejvíce zasažených regionech, navzdory všemu se v tom neustále pokračovalo. V době, kdy vláda na jedné straně doporučovala co nejmenší mobilitu, v rozporu se svými vlastními doporučeními nutila pod hrozbou sankcí miliony lidí každý týden shromažďovat se na odběrných místech, kde spolu přicházeli do kontaktu infikování s neinfikovanými. Tito lidé by však za jiných okolností nikdy do vzájemného kontaktu nepřišli.

   A i když zastánci plošného testování argumentují, že zachytilo 400 000 infikovaných, dalších 400 000 se infikováno přímo během testování, takže celá akce byla naprosto kontraproduktivní. O tom přece jasně svědčí samotné výsledky. I přes plošné testování patřilo Slovensko mezi nejhorších na světě v počtu úmrtí na jeden milion obyvatel. Bylo na tom úplně stejně jako Česko, které žádné plošné testování nedělalo.

   Nekonečné plošné testování na Slovensku, konané přes nesouhlas mnoha odborníků, bylo jen maniakální fixní ideou Igora Matoviče. Kvůli tomu se 33 000 lidí dotkla smrtelná tragédie. Ale jak již bylo zmíněno, otázkou zůstává, kolik z nich volilo právě Igora Matoviče a spolu s ním jeho testovací šílenství. A tato nesprávná volba, toto nesprávné rozhodnutí je následně zpětně téměř bezprostředně tragicky zasáhlo. Taková nesmírně vážná je doba, ve které v současnosti žijeme, protože nám i takovýmto očividným způsobem dává najevo, že se v ní budeme muset rozhodovat mezi životem a smrtí. A dalším typem takového rozhodování je, zda se dáme očkovat, nebo nedáme očkovat, což představuje další samostatné téma.

   Výše uvedené příklady o vážnosti doby, spočívající v nutnosti činit zásadní životní rozhodnutí jsou však jen slabým odvarem toho, co nás čeká. Čeká nás totiž rozhodování mnohem zásadnější! Čeká nás rozhodování nejen o našem fyzickém bytí a nebytí, ale čeká nás rozhodování o našem duchovním bytí a nebytí! Čeká nás rozhodování o dalším přetrvání naší osobnosti, nebo o destrukci naší osobnosti! Rozhodování o našem dalším vědomém bytí, nebo o ztrátě naší vědomé existence! Právě v nutnosti tohoto rozhodování spočívá nesmírná a neopakovatelná závažnost současné doby, předpovězené proroky jako doby očisty a zásadního třídění lidstva.

   A toto naše nezbytné zásadní rozhodnutí, před které nás doba postaví, bude spočívat v tom, k jakému druhu hodnot se vnitřně i navenek přikloníme. Zda to budou hodnoty ducha, nebo to budou jen hodnoty materiální. Co bude hýbat našim vnitřkem a co v nás bude převažovat, to rozhodně! To rozhodně mezi naší další vědomou existencí, nebo mezi ztrátou naší vědomé existence! To rozhodně mezi našim dalším vědomým bytím, nebo mezi našim definitivním nebytím.

   A pokud si ale někdo myslí, že přijde kdosi, kdo bude od nás nějakým způsobem vyžadovat toto rozhodnutí, velmi se mýlí. Toto rozhodnutí činí každý z nás již nyní, právě v této chvíli, a to charakterem našeho vnitřního života, a také charakterem naší hodnotové životní orientace. Nimi, teď, tady a v této chvíli, vydává každý z nás jasné svědectví o tom, na jakou stranu se přiklání a co je pro něj v životě nejdůležitější. Zda hodnoty ducha, nebo hodnoty materie a konzumu.

   Je slepý každý, kdo vzhledem k událostem probíhajícím v současnosti ve světě není schopen pochopit obrovskou vážnost dnešní doby a její absolutní výjimečnost ve srovnání se vším, co se dosud odehrálo na naší planetě. Co se dnes děje je vynuceno stupňovaným tlakem Světla. Na základě něj vychází na povrch vše, co se v lidech skrývá. A ve varu této výjimečné doby je každý z nás tlačen k nezbytnosti velkého, zásadního duchovního rozhodnutí, které musíme pod tlakem Světla učinit. A toto rozhodnutí, jak již bylo vícekrát zmíněno, bude rozhodnutím mezi životem a smrtí. Rozhodnutí mezi dalším vědomým bytím a mezi ztrátou vědomé existence.

   A dnešní doba je dvojnásobně vážná i proto, že nikdo z lidí si již nebude moci dodatečně a zpětně uvědomit dějinnou významnost současného dění tak, jak tomu bylo vždy doposud. Již se na něj totiž nikdo nebude moci podívat s dostatečným odstupem z budoucnosti, aby zpětně, při pohledu do minulosti nakonec pochopil a uvědomil si, jaká to byla velmi vážná doba tak, jak to lidé ve své neschopnosti poznávat velikost přítomnosti dosud vždy dělali. Už to ale žel nebudou moci udělat, protože pokud to nepoznají právě teď, žádná budoucnost je pravděpodobně nečeká. Tentokrát, poprvé ve světové historii, musíme poznat obrovskou a výjimečnou vážnost dnešní doby právě teď, protože bez tohoto "teď" již pro nás žádné "potom" nebude.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Jaká je pravá role současných médií? Snaží se obyvatelstvu zprostředkovat skutečnou pravdu, nebo něco úplně jiného? A pokud jim nejde o objektivní pravdu, o co jim jde?

   Oficiální média v dnešním světě plní v první řadě  objednávku mocných. Objednávku ze strany nejbohatších a nejmocnějších, kteří je vlastní, nebo mají na jejich fungování nějaký jiný zásadní vliv. A mocní si nepřejí, aby byly široké masy obyvatelstva objektivně informovány. Mocní si přejí, aby bylo obyvatelstvo informováno způsobem, jaký právě jim vyhovuje. Přejí si, aby si lidé vytvářeli o životě, o světě a o dění v něm přesně takové představy, jaké vyhovují elitě nejmocnějších.

   Oficiální média nám tedy vůbec nezprostředkovávají pravdu, ale to, co máme vnímat jako pravdu. Představují nám obraz světa takovým způsobem, jakým se na něj máme dívat. Proto žije většina obyvatelstva, které přijímá informace z oficiálních médií jako realitu, mimo reality. Žije v uměle vytvořené projekci reality, zformované médii podle objednávky mocných. Žije v účelově a cíleně zkreslené pravdě, která se nejednou diametrálně odlišuje od pravdy skutečné. A to až tak diametrálně, že lidé tomu podléhající jsou schopni vnímat černé jako bílé a bílé jako černé.

   A právě toto je hlavním účelem oficiálních médií. Je jím cílené vytváření matrixu, ve kterém masy obyvatelstva světonázorově žijí, přičemž pravým účelem takto uměle mediálně vytvořené pravdy je maskovat a skrývat pravdu skutečnou. Pravdu o skutečném fungování světa a dění v něm, vzdáleném od všech krásných a ušlechtilých ideálů, prezentovaných médii navenek.

   To, co se děje ve světě ve skutečnosti za mediálním krytím, vykazuje znaky absolutní bezohlednosti, bezcharakterností a touhy po penězích a moci za jakoukoliv cenu. Pravda našeho světa je úplně jiná, než pravda, mediálně nabízena obyvatelstvu. A masy, které o těchto věcech takovýmto způsobem vůbec nepřemýšlejí, klidně žijí v mediálně vytvářeném matrixu, a proto žádným závažným způsobem nevyrušují nejmocnějších, kteří si žijí ve své vlastní realitě.

   Existují tedy dvě reality. Jedna vytvářena médii pro obyvatelstvo a druhá, v níž žije elita nejmocnějších podle svých vlastních představ a pravidel. Filozofie fungování tohoto systému ze strany mocných je prostá: "Nechte nás v klidu a neotravujte! Dali jsme vám váš vyhrazený mediální mentální prostor a něm se můžete v rámci námi nastavených pravidel názorově plně realizovat. To je váš svět, váš život a vaše realita. My jsme však něco úplné jiného! My jsme jiná kategorie! My jsme jiná liga! Do našich karát proto nemáte právo vidět. My máme své vlastní hodnoty, svůj vlastní život a své vlastní priority, do kterých vás nic."

   Říká se, že vědění, nebo znalost představují moc. To ale znamená, že nevědění, nebo neznalost představují bezmoc. A právě proto jsou téměř všechny mentální pochody nejširších mas obyvatelstva elitou cíleně odkloněny do iluzorní reality, vzdálené od skutečnosti. Skutečná realita je totiž spojena s mocí nad světem, a je proto vyhrazena pouze pro nejmocnějších, zatímco na objednávku mocných mediálně vytvářená virtuální realita je písečkem na hraní, vyhrazeným pro masy. Je to jen slepá ulička, v níž se masy mentálně realizují, bez jakéhokoliv dosahu na skutečnou realitu a skutečnou moc. Důvěra ve většinová média a nekritické konzumování všeho, co přinášejí, křiví člověku realitu, a on žije a uvažuje pouze v rámci toho, co si přejí mocní. Toto je absolutním ponížením lidí a jejich výsměchem ze strany mocných. Je to výsměchem ze strany těch, kteří mají obrovské množství nečestně nabytých peněz, a proto si dovolují pohrávat se podle své libosti a podle svých záměrů s vnímáním a chápáním reality širokých mas obyvatelstva. A nejsmutnější je, že lidé se nechají takto ponižovat a šlapat po vlastní důstojnosti po celý život, aniž by něco tušili a aniž by to přehlédli.

   V jedné z rozhlasových pořadů řekl ministr životního prostředí Ján Budaj, že na Slovensku se mnoho lidí nechce dát očkovat, protože věří různým pověrám. Věří například, že prostřednictvím očkování jsme čipovaní a jiné podobné nesmysly.

   Co však ve skutečnosti řekl Ján Budaj touto větou?

   Řekl v podstatě to, že již existuje značné množství lidí, kteří nevěří oficiálním médiím a jejich oficiální propagandě. Jako poslušného poskoka nejmocnějších ho trápí, že důvěra v tato média klesá a obyvatelstvo si postupně začíná uvědomovat, že skutečná pravda může být úplně jiná než ta, o které nás dennodenně přesvědčují média.

   Pokud však již lidé začínají nabývat takovou míru kritického myšlení a začínají se postupně vymaňovat z mentálního vlivu oficiálních médií, plnicích objednávku mocných, měli by si své nabyté kritické myšlení a vnitřní zvažování zachovat a neupadnout do druhého extrému. Do extrému fantastických konspiračních teorií, mnohdy také zcela odtržených od reality.

   A když jsme již opustili oficiální mediální prostor a dostali jsme se k umírněné alternativě, zkusme se podívat v maximální stručnosti na to, co se tak asi může skrývat za současnou pandemií.

   Existují názory, že koronavirus je umělého původu. Že byl uměle vyroben a záměrně vypuštěn do světa. Tvrdí to například molekulární bioložka Soňa Peková, nebo japonský profesor lékařské fyziologie, imunolog a nositel Nobelovy ceny Dr. Tasuku Hondzo.

   Zásadní otázka zní proč? Proč byl koronavirus uměle vyroben a potom vypuštěn do světa?

   Odpověď na tuto otázku ve stručné a drsné přímočarosti může být následující: proto, že páni světa, nebo ti, kteří se za ně považují zjistili, že potřebují na zemi více místa. A proto by bylo dobré trochu přeředit obyvatelstvo. To může být z jejich hlediska prvním bonusem pandemie.

   Druhým bonusem je skutečnost, že na pozadí světové pandemie lze plebs přiškrtit a přitáhnout mu uzdu ve všech oblastech života, aby se dostal pod mnohem větší kontrolu, než předtím. A političtí jidáši a sluhové mocných budou lidem poroučet, nařizovat a zakazovat, byť protiústavně, a lidé budou poslouchat a otrocky plnit všechny, i ty nejnesmyslnější a nejabsurdnější příkazy.

   No a třetím bonusem je skutečnost, že se na tom všem dá zároveň také skvěle vydělat. Jde totiž o obrovského miliardy, které jsou všechny státy světa nuceny vynakládat na nákup testů a vakcín. Zářivým příkladem v tomto směru je Slovensko, které pouze rámci svého celoplošného testování minulo půl miliardy Eur, a i tak patřilo mezi nejhorších na světě. Jde o velmi výhodný obchod, jako pro výrobce, tak i pro nákupčí a distributory. Viz trnavská firma Matovičova kamaráda, která se na tom dobře nabalila. A stejný, velmi dobrý byznys vládne také na trhu z vakcínami, protože jejich nedostatek ještě znásobuje jejich cenu na černém trhu.

   Taková je současná realita v kostce a zůstává pouze na lidech samotných, zda budou věřit pravdě, prezentované oficiálními médii a podle ní se řídit, nebo se budou snažit hledat a najít pravdu mnohem objektivnější.

   Avšak tento nešťastný princip manipulace s pravdou zasahuje ještě mnohem dál. Zhoubně zasahuje například také do věcí duchovních. Také v této oblasti jde totiž mnoha lidem o moc. O čistě pozemskou moc a vliv nad jinými. A protože duchovní poznání, duchovní vědění a Pravda přestavují moc, není žádoucí, aby tato moc byla dána do rukou širokých mas obyvatelstva.

   Moc si tedy přisvojila duchovní elita a obyčejní lidé jsou prostřednictvím nedostatečné duchovní znalosti odsouzeni k bezmoci. Jsou odsouzeni k osudu toho, kdo nezná Pravdu, a proto nemůže správně kráčet vlastním životem a směřovat ke Světlu. Žije totiž v mylném domnění, které se mu nikdo nesnaží vyvrátit, že když slouží církve, její pravdě a její nařízením, že tím zároveň slouží Stvořiteli, Boží Pravdě a jejím zákonům.

   Stvořiteli je však možné správně sloužit jedině tím, že známe jeho Vůli a tuto Vůli se snažíme v životě realizovat. Pokud ji ale neznáme, protože je záměrně, nebo v lepším případě neúmyslně zakalená, i to naše největší úsilí bude odvedeno do slepé uličky. Pak člověk nesměřuje ke Světlu, ale živoří v nevědomosti.

   Podobným způsobem se chovala duchovní elita již za dob Ježíše Krista, což jim on vytkl slovy, že do království nebeského sami nevstupují a ještě v tom také jiným brání. Sami nevstupují, protože namísto pomoci bližním na jejich cestě ke Světlu si vybrali cestu pozemského vlivu a moci. A jiným brání proto, aby se nevymanili z jejich vlivu, aby se duchovně neosamostatnili a provždy zůstali pouze poslušnými, nevědomými a bezmocnými ovečkami, odkázanými na drobky pravdy z jejich rukou.

   V konečném důsledku, právě v tomto spočíval hlavní důvod, proč tehdejší duchovní elity usilovali o Ježíšovu smrt. Jednoduše se bály, že přijdou o svou moc a vliv nad lidmi, o kterou je připravovala silná přitažlivost Ježíšova učení, směřujícího k Stvořiteli a k duchovní samostatnosti. A žel, jak z historie víme, tomuto pokušení moci, postavené na bezmoci mas se nevyhnula ani křesťanská církevní vrchnost.

   Znamená to tedy, že i v této oblasti existují dvě pravdy. Pravda církví a Pravda Boží. A zůstává na každém jednotlivém člověku, které z nich uvěří a kterou z nich se bude snažit hledat. Jedna je však cestou do slepé uličky, zatímco ta druhá je cestou ke Světlu. Jedna je cestou pohodlného a bezmyšlenkovitého přijímání názorů duchovních autorit a druhá je cestou samostatného duchovního hledání, zkoumání a zvažování.

   Ne nadarmo nám totiž bylo řečeno, že Pravda nás vysvobodí. Znamená to tedy, že jedině Pravda je schopna dát člověku svobodu a svobodný rozlet. A to nejen v oblasti duchovní, ale ve všech oblastech života.

    Účelově pokřivená pravda, nebo nepravda jsou naopak cestou k nesvobodě a otroctví. A proto je křivení pravdy ve všech oblastech života tak hojně využíváno těmi, kteří nás chtějí držet v nesvobodě, v područí a v novodobé podobě otroctví.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Můžete třikrát hádat! Přece o zisky tak, jako každému průmyslu. Jde mu o "o peníze až v první řadě", jak se zvykne mluvit ironicky. A protože je to úplně stejné jako v každém jiném druhu průmyslu, porovnejme si to například se zbrojařským průmyslem, který generuje obrovské zisky podobně, jako průmysl farmaceutický. Na příkladu zbrojního průmyslu si ukažme, jak touha po zisku v tomto odvětví deformuje vědomí a křiví osobnost, až se nakonec z lidí stávají obludy, schopné sklouznout kvůli zisku i k té největší podlosti. A budeme o tom mluvit proto, neboť žel, velmi podobné je to také ve farmaceutickém průmyslu, kde fungují tytéž principy.

   Kdo vyrábí zbraně potřebuje jejich odbyt. Potřebuje, aby se nakupovaly a míjely. Ale zbraně se míjejí, nakupují a jsou potřebné zejména tehdy, když je někde nějaký ozbrojený konflikt. Aby byl odbyt zajištěn, neváhají vlastníci největších zbrojních továren v USA lobbovat u vlády v tom smyslu, aby kdekoliv ve světě podporovala, nebo přímo vytvářela ozbrojené konflikty.

   Tímto způsobem se v USA kromě strategických geopolitických záměrů zároveň zabezpečuje také odbyt zbraní. Zbraně pak dodávají minimálně jedné straně záměrně vyvolaného ozbrojeného konfliktu. Nebývá však neobvyklé, že jsou zbraněmi zásobovány obě strany konfliktu.

   Uveďme si konkrétní příklad, a sice Libyi, s jejíž si USA a jejich spojenci z NATO udělali střelnici. Stará munice byla pryč a mohla se začít vyrábět nová. Můžeme si být totiž stoprocentně jisti, že mocná zbrojařská lobby v USA i v západní Evropě podporovala vojenský zásah proti takzvanému režimu Muammara Kadáfího, který byl západem vnímán jako diktátor. Začalo to tak, že byly uměle rozpoutány občanské nepokoje a nakonec i ozbrojený konflikt.

   Kadáfí byl však ve skutečnosti úspěšný vládce, protože vybudoval nejvíce prosperující africký stát s neuvěřitelnými sociálními vymoženostmi. Kadáfí vládl v Libyi takovým způsobem, jaký odpovídal mentalitě národa a dokázal nastolit mír a konstruktivní spolupráci mezi různými kmeny. Byla to vláda jiného druhu, než je západní demokracie, ale v libyjských poměrech přinášela obyvatelstvu blahobyt a prospěch.

   Smrtí Kadáfího ztratil národ silného vůdce a upadl do kmenových válek, vzdálených od jakékoli demokracie. Výsledkem letecké intervence USA a jejich spojenců je rozvrácena krajina, zmítající se v kmenových válkách, s přepadem životní úrovně do středověku. Z hlediska zájmů zbrojařské loby však šlo o úspěch, protože staré zbraně na skladech se zmizely a na státní zakázky se mohly začít vyrábět nové. Svržení diktátora a nastolení demokracie v Libyi bylo tedy pouze zástěrkou pro naivní a slepé. Byla to jen nezbytná zástěrka pro veřejné mínění a pro média, ale ve skutečnosti šlo západu i zbrojařské loby jen o své vlastní zištné a sobecké cíle.

   A jak již bylo zmíněno v úvodu, úplně stejně to funguje také ve farmaceutickém průmyslu. Také zde jsou peníze a zisky "až na prvním místě"! Z Afriky jsou známé mnohé případy, kdy při vakcinaci tamního obyvatelstva docházelo nejednou ke katastrofálním vedlejším účinkům, ale tyto vakcíny nebyly nikdy staženy z oběhu. Neboť ne zdraví, ale zisky jsou prvořadé! Podobné je to také při vakcíně AstraZeneca, při níž vzniká podezření z krevních sraženin, kvůli čemu byla například v Dánsku, ale také v jiných zemích definitivně zakázána.

   Média a takzvaní odborníci však tvrdí, že se není třeba ničeho obávat, protože pozitiva této vakcíny výrazně převyšují její negativa.

   Co se ale ve skutečnosti skrývá za touto šikovnou slovní formulací?

   Skrývá se za ní fakt, že vakcína má sice nežádoucí účinky, takže jisté procento populace na očkování těžce zdravotně doplatí. To jsou však akceptovatelné ztráty, s nimiž se počítá. Znamená to tedy, že se při očkování AstrouZeneca jednoduše počítá s určitým počtem mrtvých a těžce zdravotně postižených podobně, jako tomu bylo kdysi za socialismu na vojenských manévrech. Avšak tato otevřená a nezaobaleným pravda je médii šikovně zprostředkována tak, že pozitiva očkování vakcínou AstraZeneca daleko převyšují její negativa.

   Ve veřejnoprávním rozhlase lze slyšet reklamní spoty různých osobností, propagující očkování. Jistý lékař v jednom z nich říká toto: "Moji pacienti se mě často ptají na bezpečnost vakcín proti covidu a já jim doporučuji, že tuto starost mohou klidně svěřit do rukou dvou velkých evropských lékových agentur, kterým mohou plně důvěřovat".

   Jsou ale vakcíny opravdu bezpečné? Nakolik objektivně může být posouzena jejich bezpečnost pokud víme, že mezi členy posudkových komisí těchto agentur se nacházejí také osoby, spojené s farmaceutickým průmyslem. A žel, farmaceutický průmysl je jako každý jiný průmysl orientován především na zisk, a až v druhé řadě na pomoc lidem. Ale naši takzvaní odborníci nám radí, abychom starost o bezpečnost vakcín a naše zdraví svěřili do rukou těchto agentur, které jsou ve skutečnosti v konfliktu zájmů.

   Nevím jak vy, ale já osobně nemám příliš velkou důvěru v někoho, pro koho je otázka mého zdraví druhořadá, protože prvořadý je pro něj především zisk.

   Žel, taková je realita života kolem nás, a kdo si myslí že ne, ten je naprosto naivní a neschopný vnímat věci, skrývané pod povrchem. Takový jedinec je neschopný vnímat fakt, že za krásnými a filantropickými řečmi se mnohokrát skrývá bezohledná touha po zisku, a že mnohé vzletné slova jsou vysloveny pouze proto, aby oklamala nemyslící a naivní. Taková a ne jiná je pravda o našem světě a o skutečném charakteru mnoha lidí v něm.

   O tom, že je to tak, a že si na to máme dávat pozor věděl také Kristus, a kdybychom ho trochu poslouchali a nebyli tak povrchní, nemohli bychom se dát tak snadno oklamat. O lidech našeho světa totiž řekl, že jsou jako nabílené hrobky, zvenku majestátní a honosné, ale uvnitř plné hniloby a nečistoty. Ježíš nás tedy upozorňoval na to, abychom si dávali velký pozor na diametrální rozdíl mezi tím, co lidé říkají a prezentují navenek, a mezi tím, jaké jsou jejich skutečné vnitřní pohnutky. Neboť ten, kdo si na to pozor nedá, na to doplatí.

   A Ježíš nás zároveň upozornil, že si máme dávat pozor i na všechny, kteří k nám budou přicházet jako beránci, ale uvnitř to budou draví vlci. Byli jsme tedy upozorněni, že nesmíme být naivně důvěřiví, protože zlo na naší zemi bere na sebe často vnější šat dobra, aby nás oklamalo, a pod pláštíkem dobra mohlo snáze uskutečnit své špatné a nekalé záměry.

   A my jsme se po dlouhých staletích až dosud nebyli schopni poučit z těchto moudrých slov a z demaskování této pravdy o lidstvu a o člověku. A protože jsme nepoučitelní, stáváme se snadnou obětí a snadnou kořistí zla. Ba co víc, stáváme se jeho nevědomými nástroji a spolupracovníky.

   Žel, takové jsou masy obyvatelstva ve své prvoplánové povrchnosti. Lidský sklon k povrchnosti a nechuť hlouběji přemýšlet jasně viděl již Kristus a výstižně ho vyjádřil slovy, že máme oči a přece nevidíme, máme uši a přece neslyšíme.

   Máme tedy oči, ale vidíme jen to, co je na povrchu a ne už to, co se skrývá pod povrchem. A máme uši, ale slyšíme a vnímáme pouze prvoplánové fráze, a nejsme schopni zachytit faleš a pokrytectví, často skrývané za vnějšími pěknými řečmi.

   A takovými jsme se stali, protože jsme se naučili věci posuzovat pouze racionálně a rozumově. Ale protože naše rácio a rozum jsou nižší složkou naší osobnosti, lze je snadno oklamat slovy, promyšleně vypočítanými na vnější efekt. Protože sázíme pouze na rozum, jsme často oklamáni rozumovou prohnaností jiných.

   Naše osobnost však disponuje kromě nižší, méně dokonalé, rozumové složky i vyšší složkou osobnosti, a tu oklamat nelze. Je jí cit, jehož prostřednictvím může vnímavý člověk vycítit, co se ve skutečnosti skrývá pod povrchem toho, co vidíme a co slyšíme.

   Jen prostřednictvím citu můžeme vytušit, zda jsou věci pravdivé, nebo zda se za nimi skrývá lež. Je tomu tak proto, že cit pochází z našeho ducha a náš duch z hlediska své duchovní podstaty stojí nad hmotou. A proto ji dokáže přehlédnout. Stojí nad věcí a není vtažen do hmotné reality tak, jako rozum. A proto má nadhled. Proto je schopen vnímat podstatu a ne pouze povrch.

   Neboť rozum je součástí hmoty, zatímco cit je součástí ducha. Rozum je možné oklamat jiným, vychytralejším rozumem, ale ducha není možné oklamat ničím, pokud na něj člověk dá. A součástí našeho ducha nejsou jen impulsy citu, kterými nám dává poznat to, co je pravdivé a co ne, ale například také impulsy našeho svědomí, které nám jako barometr ukazuje co je správné a dobré, a co nesprávné a špatné.

   Pokud se budeme držet našeho ducha, citu a svědomí, a budeme se v tom neustále zdokonalovat, nikdo a nic nás neoklame. Pokud se ale budeme držet jen svého rozumu tak, jako většina obyvatel naší planety, budeme pravidelně někým oklamáni a zavádění. Budeme žít v nepravdě a lži, považujíce ji za pravdu. Nebo budeme sloužit zlu v domnění, že sloužíme dobru.

  Vzpamatujme se proto a otevřeme své oči, abychom začali vidět a nastražme své uši, abychom začali slyšet. Naučme se konečně rozpoznávat vlky v rouše beránka a vnímat skutečnou podstatu lidí a jejich pohnutky, čili zlo, které se nejednou skrývá pod maskou dobra. Neboť pokud to nedokážeme, nevyhnutelně se staneme oběťmi naší vlastní povrchnosti a naší neschopnosti postřehnout skryté a hlubší souvislosti.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/