othon

    Mnozí vedoucí pracovníci, mnozí lékaři, mnozí státní zaměstnanci a policisté stáli v období vrcholu pandemie před těžkým vnitřním dilematem. Před dilematem, co upřednostnit? Zda to, co vnitřně cítíme jako správné, nebo to, co nám bylo shora nařízeno, i když se nám to vnitřně příčí. Doba vyžadovala, abychom zaujali konkrétní stanovisko a na základě něj pak jednali. A tento článek vznikl právě proto, aby lidé konečně pochopili, jak je třeba správně řešit toto dilema.

   Kdo četl známou knihu "Hlava XXII", bude si asi pamatovat na základní pravidla, určena bojovým letcům. První z nich znělo: "Velitel má vždy pravdu", a po něm následovala všechna ostatní, přičemž zcela poslední pravidlo znělo: "Pokud je do očí bijící, že velitel evidentně nemá pravdu, pak platí pravidlo číslo jedna".

   V jisté knize příběhů z druhé světové války se psalo o tom, že jednou dostal velitel ruské jednotky rozkaz k přímému útoku na pozice nepřítele. Nepřítel byl však ve směru přímého útoku dobře opevněn a jít proti němu by znamenalo obrovské ztráty, a ještě s nejistým výsledkem.

   Proto se zmíněný velitel rozhodl zaútočit nikoliv přímo, ale prostřednictvím obchvatu, nakolik křídla nepřítele nebyla dostatečně chráněna. A tento záměr se podařil, kóta byla dobita a ztráty minimální.

   Problém však nastal po návratu z akce, protože v ní došlo k neuposlechnutí nadřízeného, za co byl dotyčný velitel okamžitě degradován a poslán do vězení. A kdyby si jeho činu nepovšimlo vyšší velení a neocenilo ho medailí za chrabrost, bez ohledu na pozitivní výsledek by byl nakonec za neuposlechnutí rozkazu zastřelen.

   Podobné morální precedenty při plnění povinností však nevznikají jen v armádě, která je založena na nekompromisním plnění rozkazů nadřízených bez jakéhokoliv přemýšlení. Tento paradox se snad ještě zásadnějším způsobem projevuje také v církvích. Také ve fungování církevních hierarchií.

   Vezměme si například život v klášteře. Každý, kdo chce být mnichem, musí zpravidla složit tři základní sliby. Slib čistoty, slib chudoby a slib poslušnosti, přičemž poslušností se myslí bezvýhradná poslušnost vůči všemu, co vyžaduje představený.

   A jde to dokonce až tak daleko, že poslušnost vůči představenému je vnímána jako poslušnost vůči samotnému Pánu, a proto jeho příkazy mají být plněny tak, jako by to byly příkazy Páně. No a o tom, co se na základě těchto pravidel dělo v mnoha klášterech, bylo napsáno mnoho knih, kde je popisováno, jak se dá nemorálním představeným nejrůznějším způsobem zneužívat slib bezpodmínečné poslušnosti.

   Takový slib je totiž v zásadě nesprávný, protože se příčí důstojnosti lidské bytosti. Je nesprávný, protože křiví a deformuje obě zúčastněné strany. Na jedné straně totiž dává vznikat pocitu neomezené moci, který pěstuje a přivádí až k aroganci. Na druhé straně křiví také osobnost toho, kdo je tomuto slibu podřízený, a to tak, že v dotyčném dochází k častým vnitřním bojům mezi tím, co on sám vnitřně cítí jako správné, a mezi tím, co musí plnit, ačkoli to nepovažuje za správné. Z vlastního vnitřního přesvědčení by to totiž nikdy nedělal.

   Slib poslušnosti tak, jak je chápán v církevním prostředí je tedy nesprávný! Poslušnost vůči svým přímým nadřízeným je ale určitě namístě, nejen v církvi, ale také v armádě a všude jinde, kde se vyžaduje. Nicméně bezvýhradně poslušný může být člověk jedině ve vztahu k nejvyšší autoritě! K autoritě Stvořitele, jehož Vůle se ozývá ve svědomí každého z nás.

   Ano, svědomí a jeho podněty jsou hlasem Vůle Páně v nás. Je to morální zákon, který byl Stvořitelem vložen do každého člověka. A tento hlas svědomí se v nás projevuje prostřednictvím citu. Projevuje se prostřednictvím citových impulsů. Nikoli prostřednictvím rozumově kalkulující mysli. To je třeba důsledně rozlišovat.

   Citový impuls svědomí je hlasem našeho ducha, který má spojení s Duchem Božím. Je to hlas našeho vyššího, vznešenějšího, spravedlivějšího a ušlechtilejšího "já". Jeho hlas je také možné označit pojmem intuice, nebo tušení.

   Kromě toho však máme v sobě také své nižší "já", projevující se rozumem, myslí a myšlenkami. A protože většina lidí je neustále ponořena do nějakých myšlenek, nabývají dojem, že nic jiného v jejich nitru ani neexistuje. Nabývají dojem, že jejich myšlení je tím nejvyšším, co se v nich nachází. A proto sami sebe a svou osobnost ztotožňují s myslí, s myšlenkami a s rozumovými kalkulacemi a úvahami.

   Avšak přítomnost existence svědomí v nás je svědectvím toho, že v sobě máme také vyšší, duchovní "já", stojící nad myslí, které nás ve své přirozené ušlechtilosti vždy směřuje pouze na cesty dobra.

   A právě tomuto našemu vyššímu "já, které je hlasem našeho ducha, máme být vždy bezvýhradně poslušní! To je ta zásadní autorita, kterou máme vždy poslouchat! To je ta  rozhodující autorita, která nám v tušení, v intuici a v citových impulsech svědomí ukazuje cesty, po kterých bychom měli bezpodmínečně kráčet, protože tyto cesty vedou pouze k dobru.

   Máme tedy poslouchat své nadřízené, ale hlas našeho svědomí stojí nade vším!

   Pokud však vnímáme, že nám nadřízený káže něco, co je nesprávné, máme dvě možnosti.

   První možností je poslechnout ho, ale jít přitom proti sobě samému! Poslechnout ho, ale zpronevěřit se sobě samému! Poslechnout ho, ale zapřít sebe sama v podobě hlasu našeho vyššího, duchovního "já", které nám ukazuje vždy jen to, co je správné.

   Pokud za takovéto situace poslechneme, budeme sice navenek poslušní a dobří, ale zneuctíme sami sebe a v jistém smyslu sami sobě plivneme do obličeje.

   Nebo potom máme druhou možnost, která spočívá v neuposlechnutí příkazu, za co přijdou sankce, ale my se v každém případě budeme moci podívat ráno v zrcadle sami sobě do očí. V tom, jak se rozhodneme, má každý právo svobodné volby.

   V historii naší planety existuje množství příkladů, kdy morálně vysoko stojící lidé jednali v souladu s tím, co vnitřně cítili jako správné, ačkoli za to nejednou zaplatili také vlastním životem. Tito lidé měli vždy možnost jít cestou lehčího odporu. Měli možnost přizpůsobit se a manévrovat tak, aby všem proplouvali bez úhony, a ještě z toho i osobně profitovali. Ale to by se už pak nemohli podívat sami sobě do očí.

   A proto raději volili cestu, kterou jim ukázal jejich duch! Cestu, kterou jim ukázalo jejich vyšší "já"! Cestu, kterou jim ukázala Vůle Páně, ozývající se v jejich srdci prostřednictvím citových impulsů svědomí!

   Jedině toto je cesta pravého člověka, velkého duchem! Jedině toto je cesta pravého člověka, svobodného v duchu, zatímco ta druhá je cestou člověka nesvobodného. Je cestou člověka, sklánějícího se před názory a příkazy jiných, i za cenu popírání sebe sama. I za cenu popření toho, co sami vnitřně cítíme. Je to cesta klamání sebe sama a cesta neúcty a neupřímnosti k sobě samému.

   Takové jsou možnosti a každý z nás musí velmi dobře zvážit, kterou z nich si vybere. Pokud se však chce i nadále nazývat člověkem, má ve skutečnosti na výběr pouze jedinou možnost.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Co je to vlastně reinkarnace? Na jakém principu funguje? Na světě téměř každou minutu někdo zemře a někdo se narodí. Jsou to stále titíž lidé, kteří na jedné straně umírají, ale hned vzápětí se rodí?

   Nějak se mi to nezdá. Ale za největší slabinu teorie reinkarnace považuji dilema, kdo se reinkarnoval do prvních lidí. Pokud je totiž reinkarnace neustálým koloběhem, ve kterém duše odkládá jedno tělo a vzápětí si bere druhé, jak to bylo při prvních lidech? Kdo se reinkarnoval do nich? V této otázce podle mě princip reinkarnace selhává.

   Odpověď: Než se dostaneme k odpovědím na tyto otázky, je třeba nejprve podat určité základní vysvětlení. Třeba alespoň ve stručnosti nastínit kontext celkového dění.

   Co je hmotné jednou vzniklo, a proto jednou musí zaniknout a rozložit se v prach. Neboť prach jsme a na prach se obrátíme, ale prachem je také celé hmotné univerzum. Také ono se nakonec promění v prach.

   A v prach se promění nejen jeho nejhrubší, hmotná část, kde nyní žijeme, ale také jeho jemnější hmotná část, do které odcházejí naše duše po fyzické smrti. Taková, svým způsobem bezútěšná je realita, pokud bychom ji vnímali pouze čistě z materiálního, fyzického a hmotného hlediska.

   Ale pozor! Materiální realita není realitou jedinou! Nad ní se nachází realita vyšší! Realita Ducha! Realita věčnosti a věčného, nepřetržitě trvajícího bytí, kde nemá místo žádná smrt, ani žádný zánik tak, jak je to v hmotném světě.

   A člověk pochází právě z této reality! Ona tvoří nejvnitřnější jádro každého z nás! Ona je nezničitelnou Boží jiskrou, kterou každý z lidí nese ve svém srdci, a která nezahyne, i když se celé univerzum promění v prach.

   My lidé jsme tedy Boží jiskry a pocházíme z říše věčného Ducha. A v této říši věčného Ducha jsme ve svém dětském stavu Boží, nebo duchovní jiskry zatoužili po plném sebe uvědomění. Zatoužili jsme stát se dospělými, zralými duchovními osobnostmi a žít navěky ve věčné říši Ducha.

   Kdo se však chce stát z nevědomého dítěte dospělým člověkem, musí jít do školy. Musí se toho hodně naučit, aby dozrál a stal se samostatnou osobností. No a na to, aby duchovní jiskry dozrály, slouží hmotný svět. Právě do školy hmotnosti jsou za účelem svého vývoje rozsévány, jak zrna do země.

   Duchovní jiskry vstupují nejdříve do hmoty jemné. Její pláštěm se zahalí, čímž vznikne lidská duše. Lidská duše je tedy duchovní jiskra, zahalena do obalu jemné hmoty. A pak, ve svém duševním obalu z jemné hmoty vstupuje, nebo vtěluje se do fyzického těla. Do fyzického těla, které je fyzickým a nejhutnější hmotným obalem duchovní jiskry.

   Úkolem duchovní jiskry v hmotném těle je rozvíjet se a růst v ctnostech, a tím postupně dozrávat ve stále zralejší a dospělejší duchovní osobnost. Na to, aby lidé nezapomněli kým vlastně jsou, odkud přišli, o co se mají ve svém hmotném životě usilovat a jakými se mají stát, obdrželi učební látku v podobě Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení. V nich jsou obsaženy kritéria toho, jakým se má člověk stát ve svém myšlení i ve svém jednání, aby správně duchovně dozrál a stal se dospělou duchovní osobností, schopnou vrátit se po úspěšném splnění své pozemské mise zpět do svého domova.

   No a po těchto nezbytných základních informacích si již můžeme dát odpověď na otázky, položené v úvodu.

   Jaké duše se tedy vtělily do úplně prvních lidí na zemi? Byly to duchovní jiskry z duchovní říše, které vstoupily za účelem svého vývoje nejdříve do jemné hmotnosti, kde na sebe vzaly jemno hmotný obal a staly se dušemi. A pak se jako lidské duše vtělily do těl prvních lidí. Tím začal proces reinkarnace.

   Lidská duše žila ve fyzickém těle, učila se a duchovně dozrávala, ale když tělo zestárlo a zhynulo, opustila ho. Duchovní jiskra jednoduše odložila svůj nejhrubší obal, čili fyzické tělo, a ve svém jemnějším duševním obalu se vrátila zpět do úrovně jemné hmoty, která je lidmi nazývána "druhý svět".

   Zde duchovní jiskra setrvá vždy určitý čas, protože v úrovni jemné hmoty prožívá v znásobení míře všechny důsledky svého pozemského jednání, čili důsledky toho, jaká na zemi byla. Pokud byla dobrá, spravedlivá, čestná čistá a laskavá, prožívá v úrovni jemné hmoty radost a štěstí. Pokud ale byla na zemi nedobrá, nespravedlivá, nečestná, nečistá a nelaskavá, prožívá v úrovni jemné hmoty bolest a utrpení. Co kdo totiž zasévá, to bude muset nakonec on sám také sklidit. Zákon zpětného působení zaručuje dokonalou spravedlnost ve stvoření.

   A tím se dostáváme k odpovědi na další otázku, zda se lidská duše inkarnuje do nového fyzického těla ihned po své smrti.

   Odpověď zní ne, protože musí v úrovni jemné hmoty, čili na druhém světě, určitý kratší nebo delší dobu prožívat důsledky svého předchozího pozemského jednání. Teprve potom, po nějakém čase, vstupuje opět do fyzického těla, aby absolvovala další vyučovací lekci, a aby se prostřednictvím svého pozemského života mohla zase o trochu dále posunout ve svém duchovním dozrávání.

   Každý z nás dnešních lidí má za sebou mnoho inkarnací. Každý z nás má za sebou již mnoho přechodů mezi světem hrubé hmoty a světem jemné hmoty. Naše část hmotného univerza však dospívá do bodu, ve kterém nastává žně. Do bodu, ve kterém má pole hrubé i jemné hmotnosti vydat úrodu zralých lidských duší. Úrodu duchovně dospělých lidských duší, schopných opustit hmotnost a vrátit se domů do duchovní říše jako zralé duchovní osobnosti.

   Nastává čas žně a třídění na zralou pšenici, která bude shromážděna v sýpkách Páně, čili ve věčné říši Ducha, a na plevel a plevy, které budou spáleny v ohni. To znamená, že zahynou v nastávajícím rozkladném procesu hmoty, protože jejich nectnosti a neřesti, jejich nespravedlnost a nečestnost, jejich materialismus a ateismus, jejich ignorování úcty vůči bližním i vůči Stvořiteli jim nedovolily osvobodit se včas z hmotného světa a uniknout do bezpečí věčné říše Ducha.

   Tak, jako jednou všechno co je hmotné začíná, tak to jednou i končí. Velký koloběh naší části stvoření se uzavírá. Na jeho začátku vstupovaly nedospělé duchovní jiskry nejdříve do jemné a potom do hrubé hmoty, aby dospěly a dozrály, a na konci tohoto koloběhu nastává čas, kdy se již zralé a dospělé lidské duchovní osobnosti musí začít odpoutávat ať již z hrubé nebo jemné hmotnosti, a vstupovat zpět do duchovní říše.

   Brána školy našeho hmotného univerza se zavírá. Hmotnost končí a bude postupně spět ke svému rozkladu. Spolu se vším nehotovým, co v ní zůstalo a nebylo ji schopno opustit, se promění v prach. A po čase se z tohoto prachu pomalu začne formovat nové, obnovené hmotné univerzum, aby poskytlo nový prostor k dozrávání dalších dětských lidských duchovních jisker.

   V současnosti žijeme v přelomové době předběžného, ale zásadního výběru, nebo třídění. Třídění na ty, kteří mají v sobě potenciál k dalšímu duchovnímu dozrávání a na ty, kteří tento potenciál nemají, nikdy neměli, nebo jej ztratili a promrhali, protože to materiální bylo pro ně vším a to duchovní jim bylo lhostejné. Protože jejich osobnost byla beznadějně přerostlá zlem a nejrůznějšími nectnostmi.

   Prvořadým úkolem všech lidí, žijících v současnosti na zemi je uvědomit si, odkud jsme přišli do hmotnosti, na co jsme tady, co je naším úkolem a co máme dělat. Naším prvořadým úkolem je včas dozrát, včas opustit hmotnost a vrátit se do naší domoviny, do věčné duchovní říše.

   Abychom toho byli schopni, třeba v sobě na maximální míru rozvinout spravedlnost, čestnost, mravnost, čistou, ušlechtilost, lásku k lidem, k Stvořiteli a k jeho stvoření. Pokud toho dosáhneme, čeká nás cesta Světla, radosti, míru a věčnosti.

   Pokud ale toho nedosáhneme, protože jsme se v dnešní vážné době s vypětím všech sil o to nesnažili, čeká nás cesta bolesti, utrpení a rozkladu naší vědomé, ale nehotové a nezralé duchovní osobnosti v prach. Po přežití hrůzy definitivního zániku našeho nehotového osobního "já" a jeho rozkladu na prach, se z nás uvolní původní nezralá duchovní jiskra a vystoupí do duchovní říše, aby se snad někdy znovu, v novém koloběhu hmotného univerza, pokusila o nabytí zralosti a duchovní dospělosti.

   Je na nás, jak se k těmto věcem postavíme, protože každý z nás má svobodnou vůli. Ať se již ale rozhodneme tak či onak, všechny důsledky našeho rozhodnutí poneseme pouze my samotní. Je tedy na každém z nás, zda si vybere věčnost a o ni bude usilovat, nebo natrvalo uvízne pouze v radostech a požitcích hmotné dočasnosti.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

"A odpusť nám, jako také my odpouštíme našim viníkům!" Ignorování těchto slov, neodpuštění a z neodpuštění pramenící nenávist přivedly náš svět k nebezpečí vojenského konfliktu, který může být fatální. Který může přerůst do velké války na Evropském území tak, jak si to přejí USA, aby se naplnil scénář z druhé světové války, kdy si Evropa vzájemně pustila žilou a USA to ekonomicky a geopoliticky vyneslo na vrchol. Dědeček Biden je totiž nástrojem agresivních mocenských sil, které potřebovaly odstranit Trumpa a dosadit místo něj svou loutku, aby mohly opět pokračovat ve svých vojenských dobrodružstvích a provokovat Rusko.

   Základem pro vyhrocení konfliktu Evropské unie a USA s Ruskem se stala trvalá protiruská nenávist velké části Ukrajinců. A protože právě tato nenávist se stává potencionální příčinou nové války, bude velmi poučné podívat se na ni blíž, z hlediska jejího historického vývoje.

   Existují národy, jako je Ukrajina, Polsko, nebo pobaltské země, které mají své špatné zkušenosti s Ruskem, což přerostlo do trvalé slepé nenávisti, neustále aktivní v povědomí těchto národů.

   Jeden z hlavních důvodů protiruské nenávisti mnohých Ukrajinců je například hladomor za dob stalinské éry v letech 1932 - 1933. Tento hladomor, kterému se dalo předejít, byl ve velké míře trestem zato, že se Ukrajina, jako převážně zemědělská země, odmítala podrobit sovětské kolektivizaci zemědělství. Během hladomoru zemřelo okolo 3 - 6 milionů lidí.

   Jde o hrozné věci, ale třeba si uvědomit, že k ním došlo za dob stalinismu a ten nijak zvlášť nešetřil ani Rusy samotné. Rusů byly plné gulagy, čili tábory nucených prací na Sibiři, kde je také zemřelo několik milionů. Stalinské čistky nebyly tedy ničím osobním, zaměřeným pouze na Ukrajinu. Šlo o obecný jev, dopadající stejně těžce na všechny národy tehdejšího SSSR, čili také na Rusy.

   A pokud trochu odbočíme směrem k Polsku, zdrojem jeho protiruské nenávisti je například vyvraždění 20 000 důstojníků polské armády v Katyni, k čemuž také došlo za vlády Stalina. Další příčinou je například vzájemná dohoda Hitlera a Stalina na územním rozdělení Polska, což znamenalo, že po napadení Polska obsadil Hitler svou dohodnutou část a z východu Polsko napadl Stalin a obsadil svou část.

   Tyto negativní skutečnosti, ať již ze strany Ukrajiny nebo Polska, stále silně ovlivňují povědomí národa a jsou v něm hluboce zakořeněny. Přetrvaly až dosud a jsou stále živé. Jsou živé, přestože se udály před mnoha desetiletími a i přesto, že dnešní Rusko je už úplně jiné než to stalinské.

   A tato, desetiletí přetrvávající nenávist části Ukrajinců, naplno propukla po oranžové revoluci, uspořádané západem podle téže šablony, jako v mnoha jiných zemích na světě. Revolucí byl odstraněn proruský Janukovič a dosazen proamerický Porošenko. K převratu na Ukrajině došlo za výrazné pomoci neofašistických sil, hlásících se k odkazu Stepana Banderu, čili takzvaných banderovců. Po převratu se v Kyjevě organizovaly průvody s pochodněmi, jako v Německu za dob Hitlera.

   Z ruské menšiny, žijící na Ukrajině, se okamžitě stali občané druhé kategorie a polovojenské fašistické oddíly banderovců začaly na nich dělat pogromy. Tak došlo k vraždění a upalování v domě oborů v Oděse. A podobné fašistické běsnění hrozilo také dvěma východoukrajinským republikám, osídleným ruskou menšinou, ve kterých se chystali udělat banderovci pořádek po svém.

   Pod tlakem stupňujících se nenávistných ukrajinských protiruských nálad vyhlásilo ruské obyvatelstvo Krymu referendum, a v něm drtivou většinou okolo 95 procent hlasů souhlasilo s připojením k Rusku. Když Krym takovýmto způsobem unikl ukrajinské nenávisti, obrátila se banderovská zloba proti Luhanské a Doněcké republice.

   Aby se však v těchto republikách nedělo to, co v domě oborů v Oděse, povstala ruská menšina se zbraní v ruce, aby zastavila fašisty. Rusové povstali, protože se nechtěli a nehodlali dát terorizovat a vyvražďovat jako ovce, za což však byli Ukrajinou a západem, zneužívajícím ukrajinskou nenávist, označení jako proruskí separatisté.

   Ukrajinská ztráta Krymu a Luhanské i Doněcké republiky byly během vlády Donalda Trampa považovány jako určité status quo. Vše se však radikálně změnilo nástupem dědečka Bidena a agresivních mocenských sil stojících za ním, které držel Trump na uzdě. Do té doby tlumená ukrajinská nenávist tak dostala příležitost znovu expandovat, což je navenek proklamováno jako snaha o opětovné nabytí své ztracené územní integrity. A tak se s podporou sil NATO začala shromažďovat vojska na východních hranicích Ukrajiny. Také na Slovensku byly zaznamenány četné přesuny různé vojenské techniky směrem na východ. V nezbytné odpovědi na shromažďování vojenských sil a techniky na západě Ukrajiny, začali Rusové v této oblasti soustřeďovat svá vojska.

   "A odpusť nám, jako také my odpouštíme našim viníkům!"

   Tato slova pronesl Kristus proto, aby lidé mohli žít ve vzájemné harmonii. Když se totiž stane, že nám někdo ublíží, máme myslet ne na pomstu, ale naopak, měli bychom vnitřně začít pracovat na tom, abychom mu dokázali odpustit. Když ne hned, alespoň po nějakém čase, protože jak se říká, čas bývá nejlepším lékařem na všechny rány.

   Jedině tímto způsobem, čili prostřednictvím odpuštění, může mezi lidmi opět nastat harmonie, spolupráce a vzájemný respekt, i když si předtím ublížili. Jedině tímto způsobem se dá dále žít, pracovat a mít přátelské vztahy se všemi. Jedině tak se dokážeme přenést přes staré viny a křivdy, a začít budovat novou současnost na novém a lepším základě.

   Tragédií však je, když nedokážeme odpustit a když ani vnitřně nepracujeme na tom, abychom to někdy v budoucnu dokázali. Je neštěstím, když v sobě naopak stále stále živíme staré viny a křivdy, ke kterým došlo i několik generací dozadu. Naše neschopnost odpustit bude totiž pak nevyhnutelně prorůstat do nenávisti a jak víme, nenávist je věc destruktivní, která musí v konečném důsledku přinést pouze destrukci.

   A proto nenávist, pramení z neschopnosti odpustit a přenést se konečně přes to staré a minulé, způsobila destrukci Ukrajiny. Roztrhala ji na kusy, radikalizovala ji a nesmiřitelně postavila proti sobě Rusy a Ukrajince. A do této slepé destruktivní nenávisti je zákeřností západu, ale zejména USA, vypočítavě přiléván olej tak, aby vybuchla ve formě vojenského konfliktu na východě Evropy.

   Lidstvo si nechce uvědomit, že v současnosti žijeme v duchovně výjimečné době. V době výjimečně intenzivního prožívání důsledků všeho našeho předchozího jednání, což znamená, že každá z velkých ignorovaných a neuskutečněných duchovních pravd bude bít lidstvo svými zpětnými účinky tak intenzivním způsobem, že budeme mít jen dvě možnosti. Buď tuto duchovní pravdu konečně pochopíme, přijmeme a začneme ji také žít, a potom přežijeme, nebo se ji rozhodneme nadále ignorovat, čehož důsledky však budou tak katastrofální, že nás to zničí. A tak je to také s odpuštěním, o kterém mluvil Kristus, jako o nezbytném základě pro harmonii, mír a spolupráci mezi lidmi.

   V odpuštění se tedy skrývá nejen prospěch duchovní, v podobě našeho duchovního osvobození, ale také prospěch pozemský v podobě možnosti udělat tlustou čáru za vším špatným, co se stalo v minulosti, a začít budovat na novém základě.

   V odpuštění spočívá velikost ducha! Naopak, neschopnost odpustit je tragédií každé jednotlivé lidské osobnosti, nebo každého jednotlivého národa, který to nedokáže, co musí nakonec nevyhnutelně vyústit do tragédie osobní, nebo národní tak, jak se to děje v případě Ukrajiny. A protože do ukrajinské neschopnosti odpustit se míchá celý svět, může to nakonec vyústit do tragédie celého světa.

   "A odpusť nám, jako také my odpouštíme našim viníkům!"

   Kdo je schopen odpustit, tomu samému může být odpuštěno! Kdo však jiným neodpustí, tomu nemohou být odpuštěna ani jeho vlastní provinění!

   Kdo z nás se někdy neprovinil vůči jiným lidem, i když možná nechtěně? Takového člověka na světě není! A také platí, že mnozí lidé se takovýmto způsobem provinili i vůči nám samotným. Avšak neustále hrabání se v těchto proviněních a jejich neustálé oživování je jistou cestou od jednoho konfliktu ke druhému. Je to cesta do neštěstí, na níž si stále vzájemně vyhazujeme na oči své staré viny.

   Takto se však žít nedá! Za vším špatným, co se stalo v minulosti, třeba dát jednou provždy tlustou čáru, a tak si vzájemně dát novou šanci. Šanci udělat to lépe! Proto se naučme vzájemně si odpouštět! A pokud to nedokážeme hned, tak na tom vnitřně pracujme, abychom to alespoň někdy v budoucnu dokázali.

   Neboť jedině v odpuštění je skryté požehnání! V neodpuštění je však skryta zkáza! A proto stavějme a budujme na odpuštění a ne na neodpuštění, aby se na nás osobně, na náš národ, i na celý svět jednou za to nemuselo sesypat obrovské neštěstí.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Na Slovensku nedávno zarezonovala kauza nekalé snahy o získání vakcín Pfizer a BioNTech. Němečtí investigativními novináři zjistili, že slovenské ministerstvo zdravotnictví se snaží získat vakcíny navíc mimo oficiálního systému přidělování vakcín prostřednictvím Evropské unie. Slováci tajně jednali se zprostředkovatelem, který měl zajistit vakcíny navíc, ale za mnohem vyšší cenu, než s výrobcem vyjednala Evropská unie.

   Oficiální výrobce vakcíny Pfizer a BioNTech se však ohradil, že on striktně postupuje pouze v souladu s instrukcemi unie o stanovených dodávkách jednotlivým státům, a proto vzniká podezření, že Slováci naletěli podvodníkovi, kterému byli ochotni zaplatit přemrštěnou cenu za podvodné vakcíny pochybné kvality. Zarážející však je, že i po mediálním odhalení rozpracované smlouvy tohoto tajného obchodu v něm slovenská strana nadále pokračuje, protože má prý plnou důvěru ve zprostředkovatele a v pravost jím prodávaných vakcín.

   A tak se tedy zdá, že i přes upozornění německých investigativních novinářů se tento pokoutní obchod zrealizuje a na Slovensko přijdou podvodné vakcíny. A obyvatelstvo, vládou mediálně vyzýváno k zodpovědnosti, si dá píchnout milion dávek "vody z vodovodního kohoutku" v naivním přesvědčení, že tím v současné situaci udělají pro své zdraví to nejlepší co mohou.

   Na jedné straně je tedy národ médii vyzýván k odpovědnosti, ale na druhé straně koná současná slovenská vláda tak nezodpovědně, že ti, kteří se půjdou dát očkovat, mohou potenciálně dojít k poškození zdraví a jejich imunita vůči covidu bude jen iluzorní.

   Milí Slováci! Odpovědnost je něco úplně jiného než to, k čemu vyzývají média!

   Odpovědnost není vůbec v tom, že svěříme své zdraví do rukou nezodpovědných politiků a farmaceutických kšeftařů.
   
   Odpovědnost není v tom, že se staneme poslušnými ovcemi stáda, hnaného masově do velkokapacitních vakcinačních center, nebo do nekonečného plošného testování, které nepřineslo žádné pozitivní výsledky. Právě naopak, přivedlo Slovensko do VIP kategorie nejhorších na světě!

   Odpovědnost nespočívá ve slepém podřízení se těm nejšílenějším předpisům vrchnosti bez vlastního přemýšlení.

   Odpovědnost nespočívá ve falešné iluzi, že když se o něčem pořád dokola mluví v televizi a v rozhlase, tak je to pravda a je třeba se tím řídit.

   Odpovědnost je něco úplně jiného!

   Odpovědnost je schopnost dívat se na věci z více stránek a objektivně zvažovat všechny jejich pozitiva, ale také negativa.

   Odpovědnost je schopnost vlastního samostatného uvažování přesně ve smyslu moudrého rčení našich předků: "Lidi se raď, ale svého rozumu se drž!"

   Odpovědnost je hledání úzké cesty pravdy, co však vylučuje bezmyšlenkovité a pohodlné kráčení po široké cestě většinových názorů.

   Výsadou každé lidské bytosti je schopnost myslet. Z naší schopnosti myslet nám však plyne povinnost zkoumat. A právě v tom se skrývá skutečná odpovědnost!

   Kdo si ale tuto vlastní základní lidskou povinnost neplní a nechává za sebe s otrockou důvěrou myslet, ba dokonce rozhodovat jiné, proviňuje se! Proviňuje se vůči sobě samému, na základě čehož bude muset být dříve nebo později konfrontován s nezbytnými negativními důsledky.

   Odpovědnost prezentována v médiích je pouze zneužitím tohoto pojmu, protože jejím cílem není vzbudit v lidech samostatné zkoumání, ale jen slepé a bezmyšlenkovité přijetí toho, co je mediálně prezentováno jako správné.

   A zneužitím pojmu "odpovědnost" je také reklamní spot, ve kterém vysoký církevní představitel doporučuje očkování tvrzením, že vakcína je odpovědnost. Na základě tohoto spotu se očekává, že věřící lidé příjmu jeho doporučení a půjdou se bez přemýšlení dát očkovat.

   Také věřící by se však měli probudit a měli by si uvědomit, že ani slova církevní vrchnosti nemusí být pravdivá. Vždyť přece z historie umučení a vraždy Ježíše Krista víme, že to byli právě tehdejší nejvyšší církevní představitelé, kteří usilovali o jeho smrt. Oni byli hlavními strůjci Kristovy vraždy a odpovědnost národa nespočívala v akceptování jejich zvráceného snažení, ale naopak, v jeho neakceptování! V pokřiku zmanipulovaných davů: "Ukřižovat!", nebylo tedy ani špetky odpovědnosti, ke které je vyzývala tehdejší duchovní elita. Naopak, byl to projev vrcholné nezodpovědnosti, protože masy jen slepě uvěřily vrchnosti a vůbec nezapojily vlastní myšlení a zkoumání.

   A tak nám i dnes, v době maximálně nezodpovědných politiků hovoří církevní představení o odpovědnosti, která v manipulujícím mediálním zneužití tohoto pojmu může přinést důvěřivým poškození zdraví.

   My ale buďme zodpovědní! Skutečně zodpovědní! A proto nyní pozorně samostatně zvažujme a zkoumejme vše, s čím budeme konfrontováni. Ať již půjde o věci světské, nebo duchovní. Ani v jedněch, ani v druhých nenechme za sebe myslet, a už vůbec ne rozhodovat jiné.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Co je svoboda ducha? Co je nejdůležitějším předpokladem svobody, který pokud nesplníme, propadneme se do vnější nesvobody? Co je skutečnou příčinou toho, že lidé začnou být najednou navenek omezováni, neustále kontrolováni a systematicky přichází o svá předchozí práva a svobody? Jinými slovy řečeno, co je příčinou stavu nesvobody, do kterého jsme se dostali prostřednictvím covid pandemie? Proč je to důležité vědět, a proč to musí mít pro nás katastrofální důsledky, pokud to nevíme?

   Abychom pochopili, co je onen "duch", který se nachází v nás a který má být svobodný, uveďme si názorný příklad. Představme si vzduchovou bublinu na mořském dně. Pokud není nějakým způsobem násilně zadržována pod hladinou, pokud je tedy zcela volná a svobodná, dere se okamžitě nahoru. Rychle stoupá, jakoby se spěchala spojit se svou přirozenou podstatou a splynout s ní.

   A úplně stejně se chová také svobodný lidský duch ve světě materie, pokud jej ničím nebrzdíme a dáme mu svobodu. Také on projevuje v hmotnosti tendenci rychle stoupat nahoru, protože touží, podobně jako bublina vzduchu, po spojení a splynutí se svou podstatou. S podstatou Ducha!

   Ale žel, lidé této základní přirozenosti vlastního ducha, čili sebe sama brání! Lidé se proviňují vůči vlastnímu duchu, protože ho drží neustále pod hladinou, čili v hmotnosti, a nedovolují mu stoupat a nakonec dojít ke spojení se svou vlastní podstatou.

   Jak k tomu dochází?

   Člověk na zemi a v hmotnosti drží sebe sama, to jest svého ducha spoutaného železnými obručemi vlastních materiálních přání, protože se pro něj stalo důležité jen to, co je materiální a co s materií souvisí. Vše ostatní je považováno za bezpředmětné, nebo v lepším případě za druhořadé. Všechny myšlenky, snahy, hodnoty a cíle lidí souvisí pouze s věcmi pozemskými a jejich celkový vnitřní duševní život nikdy nevybočuje z tohoto rámce.

   A právě tyto myšlenky, snahy, hodnoty, cíle, jako také celý, pouze na materii orientovaný vnitřní i vnější život představuje ony mříže, nebo spíše železnou stěnu, za kterou je uvězněn lidský duch. Je uvězněn jako vzduchová bublina někde v podpalubí potopené lodi na dně mořském, která se nedokáže vyprostit a začít se svým radostným stoupáním vstříc své pravé podstatě, kterou je vzduch. A u člověka je to duch!

   Takové něco je však z dlouhodobého hlediska nepřijatelné! Je to chorobný stav, projevující se tím, že lidé ignorují potřeby a přirozenost svého ducha, že dokonce ani nepřipouštějí jeho existenci, a jejich osobnost a celý jejich vnitřek jsou orientovány pouze na to, co je materiální.

   Avšak takovýto nepřirozený a chorobný stav, ve kterém je náš duch neustále násilím držen pod hladinou hmotnosti, jeho dlouhé věznění a nesvoboda se nakonec postupně nevyhnutelně transformují do vnější podoby nesvobody a věznění. A tak ti, co věznění vlastního ducha začínají být sami vězněni, a ti, co upírají svobodu vlastnímu duchu přicházejí o vnější svobodu.

   Pokud se totiž my tímto způsobem chováme k vlastnímu duchu, čili ke svému skutečnému a pravému "já", časem se určitě najde někdo, kdo se také navenek zachová stejně k nám samotným. Časem se najde někdo nebo něco, co nás samotné spoutá a sváže stejně, jako jsme my spoutali a svázali vlastního ducha. Stane se to přesně tak, jak k tomu došlo prostřednictvím současné pandemie a všech proti lidských a proti humánních sil, které stojí za ní.

   Když ale k takovému něčemu dojde, když nás vnější poměry připraví o svobodu a uvrhnou do vězení, když jsme ustavičně nějak omezováni a kontrolováni, když se nás snaží někdo zcela ovládnout a zotročit znamená to, že nesvoboda našeho ducha ze strany nás samotných je už neudržitelná. Takové vnější dění je pak naléhavou výzvou a silným impulsem k tomu, abychom začali pracovat na osvobození vlastního ducha, a tímto způsobem mohli nakonec dospět také k větší vnější svobodě.

   Lidé však nechtějí tyto skutečnosti vidět a vnímat! Lidé zůstávají slepí a hluší! Lidé se chtějí dopracovat ke svobodě jinou cestou, a to prostřednictvím vakcinace. Dokonce jeden z reklamních spotů, propagujících očkování přímo říká, že vakcína je svoboda.

   Takový názor a takový přístup je však pouze obcházením skutečného problému. Je nepochopením a ignorováním skutečných příčin, kvůli kterým nás covid pandemie připravila o naši svobodu. Je to podvod na sobě samých, který se nám trpce vymstí! Je to podvod, vyplývající z materialistického vnímání světa, který bere v úvahu pouze to vnější a viditelné, a to vnitřní a nejpodstatnější ignoruje.

   Africké země jsou známé masovými očkováními proti mnohým chorobám, která tam organizují různé charitativní a zdravotnické organizace zejména ze západních, ekonomicky nejvyspělejších zemí. Vedoucí očkovacího programu pro třetí svět, doktor Peter Abi realizoval v roce 1986 v Guineji Bissau očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli vakcínou s názvem DTP. Avšak očkovací týmy se vzhledem k africkým poměrům a značnému rozptýlení populace nedostaly ke všem dětem. A proto vznikly dvě kategorie dětí, jedny očkované a druhé neočkované.

   Tato vakcinace byla považována za něco pozitivní a prospěšné, co mělo Africe pomoci. Doktora Petra Abiho však po třiceti letech napadlo ověřit si pozitivní přínos vakcinace a její blahodárné účinky prostřednictvím vzácné možnosti vzájemného srovnání zdravotního stavu očkované a neočkované populace.

   Jeho zjištění však bylo šokující! Zjistil totiž, že ti očkování byli sice imunní vůči chorobám, proti nimž byli očkováni, ale ve srovnání s kategorií neočkovaných byla u nich zaznamenána o deset procent vyšší úmrtnost na jiné nemoci. Vakcína tedy na jedné straně pomohla proti určitému konkrétnímu onemocnění, ale na druhé straně zasáhla do imunitního systému takovým způsobem, že nebyl schopen efektivně čelit jiným nemocem, s nimiž by si byl jinak poradil. V konečném důsledku tedy právě kvůli vakcinaci zemřelo o deset procent obyvatelstva více z těch, kteří očkování podstoupili.

   Momentálně probíhá také u nás masová mediální kampaň za očkování, přičemž o její negativních vedlejších účincích se mluví jen okrajově, nebo vůbec. Historie vakcinace zejména na africkém kontinentu však při bližším zkoumání ukazuje různé rozporuplné věci. Rozporuplné až do takové míry, že vzniká důvodné podezření, zda skutečným účelem vakcinace byla opravdu pomoc obyvatelstvu a ne náhodou jeho záměrná a cílená redukce.

   Málokdo si však dá námahu tyto skutečnosti hlouběji zkoumat, i když je přece dobře známo, že na každém přípravku bývají vždy uvedeny i jeho negativní vedlejší účinky. A jinak to nebude ani se současnými vakcínami proti covidu, šitými horkou jehlou, o kterých vedlejších účincích z hlediska dlouhodobé perspektivy ještě nic netuší ani samotní výrobci. Tyto vakcíny mohou sice proti covidu pomáhat, ale může jít podobně jako v uvedeném příkladu z Afriky, o tak silný zásah do lidského organismu a jeho imunitního systému, že z dlouhodobého hlediska může později podlehnout jiným chorobách, s nimiž by si jinak poradil.

   Co má být tímto vším řečeno? To, že duchovní příčiny pandemie nelze obejít ani oklamat žádnou vědeckou a materialistickou racionalitou. Pokud se však o to pokusíme, musíme za to zaplatit. Musíme zaplatit vlastním zdravím, nebo dokonce vlastním životem za to, že jsme se rozhodli ignorovat a podceňovat to, co pandemie ve skutečnosti představuje. Že představuje silný impuls k nastoupení cesty ke svobodě ducha, protože pouze lidé svobodní duchem a v duchu si zaslouží také vnější svobodu, zatímco pro žalářníky vlastního ducha je nachystaný vnější žalář pandemie, nebo žalář negativních zdravotních důsledků, do kterého mohou být v blízké, nebo vzdálenější budoucnosti uvrženi dosud neznámými vedlejšími účinky vakcinace.

   Staňme proto duchovními a osvoboďme svého ducha! Pochopme, že my sami jsme oním duchem, který přišel do hmotnosti pouze na chvíli, aby se v ní učil a zrál, a aby prostřednictvím svého duchovního zrání radostně stoupal nahoru a vrátil se zpět do říše Ducha podobně, jako se po výstupu z mořského dna spojuje bublina vzduchu s ovzduším, ze kterého vzešla a ke kterému patří.

   Vzpamatujme se a pochopme, že prvořadé se pro nás musí stát věci, spojené se vzestupem našeho ducha a věci materiální musí být odsunuty až na druhé místo. Neboť duch je prvořadý a materie je druhořadá! To materiální nemá být zanedbáváno ani ignorováno, ale nesmí se pro nás stát tím jediným, jak tomu bylo doposud, protože to je cesta k nesvobodě ducha, která nás přivede do neštěstí.

   Co však znamená postavit ducha na první místo?

   Znamená to preferovat, uznávat, rozvíjet a žít hodnoty ducha, kterými je dobro, spravedlnost, láska, čistota, ochota pomáhat a úcta ke Stvořiteli a k jeho Vůli. Pokud tento hodnotový systém postavíme v sobě na první místo a všechno ostatní bude následovat až poté, budeme žít správně a náš duch bude mít takovou míru svobody a svobodného rozvoje, jakou mít má. Náš duch bude radostně stoupat vzhůru k říši Ducha a svým stoupáním bude po všech stránkách pozvedat naši osobnost, život i poměry kolem nás. Potom nás už nikdy nebude svazovat žádná nesvoboda, protože vnější poměry ve kterých budeme žít se stanou odrazem našeho svobodného, radostně vzhůru stoupajícího ducha podobně, jako jsou žel dnes nezbytným odrazem našeho uvězněného a nesvobodného ducha.

   Příloha č.1.: Přepis telefonátu pracovnice ve zdravotnictví

   Danuško, hovořila jsem s Richardem. Potvrdil mi ty dvě jména co kolují po internetu, ti dva lékaři z Ružinova. Anafylaktický šok, všechno to platí a ty sestřičky i na Richardově oddělení.

   A hlavně že prý po té druhé dávce, dušnost, vysoká teplota, únava, že jsou KO, a že je toho tak mnoho.

   A lékaři jsou ticho! Lékaři jsou ticho namísto toho, aby to dávali na internet, aby burcovali lidi, tak prostě jsou ticho. Tak jsem se s ním pohádala, že jste spoluodpovědní za to, že držíte ústa.

   Danuško, je to všechno pravda, je toho tolik že si to neumím představit. Tak co ti řeknu. Nevím jak tuto informaci protlačíme na internet, nebo co, ale samotní lékaři drží huby. A všude to je, mezi sestřičkami a doktory. Velké, obrovské potíže hlavně po druhé dávce Danuško.

   A Richard říká: "Ale to nebyla pravda že leží na ARE, on dostal normální anafylaktický šok."

  A já říkám: "Cos to řekl! Podle tebe je normální, aby někdo po očkování dostal anafylaktický šok?"

   Takže takto to je. Nevím jak to zúročit a komu to říct, ale budu to šířit. Jen víš, když lidé uvěří lékařům a sestřičkám, kteří to přímo zažívají a jejich rodinní příslušníci. My si tu o tom budeme darmo mluvit. Ale budeme si o tom mluvit.

   Čau zlato. Hezký den. Jsem totálně vyhozena z konceptu z těchto lékařů, kteří drží huby a vidí jak to je. Vidí jak jejich kolegové jsou po druhé dávce KO, nebo sestřičky. Čau zlato. Čau.

   Příloha číslo 2.: Lépe je jednou vidět, než stokrát slyšet nebo číst. Podívejte se na účinky vakcíny. Video své matky po vakcinaci zveřejnil její nešťastný syn, a když jsem si ho stahoval, bylo ještě s patřičným komentářem.

https://www.facebook.com/brant.griner.7/videos/900291584041455/

   V číslech bývá zakódováno poselství. Skrývá se v nich osud a předurčení. Třeba jen určitou vnímavost na to, abychom jejich tajemství odhalili. Na důkaz toho si nyní odhalme číselné předurčení, hovořící o nesmírné vážnosti současné doby. A to hlavně z toho důvodu, že lidstvo tuto vážnost nevnímá a nepoznává. A proto ani nedokáže zaujmout správný postoj vůči tomu, co se děje, a vyvodit z toho vůči sobě potřebnou duchovní zodpovědnost.

   Kdo zažil něžnou revoluci v roce 1989 ví, že výlohy obchodů a všechny možné i nemožné veřejné prostory byly olepeny nejrůznějšími výzvami a hesly. A ze všech mi dosud navíc utkvěl v paměti právě leták, velmi zajímavým způsobem odhalující symboliku čísel. Byl na něm datum 1968 a hned vedle něj datum 1989. Pointa spočívala v tom, že když napíšete na papír rok 1968 a pak jej obrátíte naopak, poslední dvojčíslí 68 se změní na 89.

   Jaká se v tom skrývá symbolika a jaké je z toho možné vyvodit předurčení vzhledem k současné době?

   Rok 1968 byl rokem, ve kterém se Češi a Slováci pokusili získat svobodu. Pokusili se o zásadní reformu tehdejšího socialismu. Pojmenovali ji socialismem s lidskou tváří a toto dění bylo také označováno jako pražská jar, co naznačuje, že mělo jít o začátek něčeho zcela nového a svěžího.

   Všichni však víme jak to skončilo a jak byla touha lidí po svobodě tvrdě potlačena hrubou silou. Po potlačení reformního úsilí v roce 1968 nastal čas takzvané "normalizace", čili opětovného upevňování toho starého. V tomto období si komunisté vyřizovali účty s každým, kdo se aktivně účastnil revolučních událostí roku 1968 a byl s nimi spojen.

   Nicméně toto datum bylo osudové a představovalo předurčení! Předurčení ke svobodě, které se mělo skutečně naplnit v roce 1989. Ve dvojčíslí 68 se totiž skrývalo dvojčíslí 89 a osudové předurčení, zakódováno v tomto datu se nakonec naplnilo v podobě sametové revoluce, která přinesla Česku i Slovensku svobodu, jako naplnění a vítězné završení roku 1968. Tyto skutečnosti ukazují, že proti tomu, co je osudově předurčeno nezmůže nic žádná hrubá síla, ani žádná vojenská moc. To, co je osudově předurčeno a osudem vloženo do poselství čísel se stane!

   A teď pozor! Tentýž princip platí také v souvislosti s rokem 2012. Všichni víme, co tento rok znamenal a co bylo v souvislosti s ním předpovězeno. Tento rok byl spojován s koncem světa. Nebo přesněji řečeno, s koncem starého světa a se začátkem nového světa, protože v něm mělo dojít k zahájení procesu transformace starého materialistického lidstva na lidstvo nové a duchovní. Hodně se také mluvilo o dávném Mayském kalendáři, protože také v něm se rok 2012 uvádí jako rok zásadního průlomu.

   Ale tento rok prošel a nic se nestalo! Všechno šlo tak jako dosud a ti, kteří mluvili o roku 2012 jako o roce zásadní duchovní proměny byli obrácení na posměch. A naivní lidičky si mysleli, že to půjde po starém donekonečna. Netušili však, že rok 2012 v sobě opravdu nesl zásadní osudové předurčení stejně jako rok 1968.

   A tak nadešel rok 2021. V jeho závěrečném dvojčíslí je také v obráceném pořadí ukryto číslo 12. A to, co bylo předpovězeno nejrůznějšími proroky se naplnilo tak neuvěřitelným způsobem, jaký nikdo nepředpokládal. Náš svět zasáhla pandemie dosud nevídaných a přímo apokalyptických rozměrů. Na důkaz toho, že se v současnosti skutečně děje něco maximálním způsobem výjimečné si uveďme jeden příklad. V roce 2021 si v USA uctili památku všech dosavadních obětí covid pandemie. Bylo jich 500 000! Současná pandemie stála tedy USA více životů, než jich ztratily dohromady v první světové válce, ve druhé světové válce i během války ve Vietnamu. Tyto skutečnosti jsou jasným důkazem toho, že dávné apokalyptické předpovědi, hovořící o osudovém roce 2012 měly pravdu.

   A měly pravdu v tom smyslu, že nás nabádaly k duchovní přeměně a k duchovnímu obrození, protože kolem roku 2012 zasáhne naše univerzum zesílené záření Světla Páně, které ho bude posouvat na vyšší vývojový stupeň. Pokud však nebudeme v tomto čase na dostatečné duchovní úrovni, musí dojít ke kolizi nedostatečně duchovně vyvinutého lidstva a tlaku Světla, vyžadujícího patřičné duchovní obrození. A tato kolize se musí změnit na katastrofu! Na katastrofu ne pro Stvořitele, ale pro lidstvo!

   Celý tento děj probíhá tak, že zvýšené záření Světla posílí a dožene do plodů vše, co se v lidech skrývá. I to dobré, i to špatné. V případě dobra budou tyto plody dobré a požehnané, ovšem v případě zla budou trpké a bolestné. Vše, co lidstvo i jednotlivci v sobě skrývali se viditelně ukáže a odhalí svou tvář.

   A tak se i opravdu stalo a míra naší skutečné vnitřní hodnoty se ukázala také navenek. Obraz na covid nemocného lidstva je obrazem duchovně nemocné a duchovní hodnoty ignorující civilizace. Její duchovní nedostatečnost způsobila, že se duchovně nedostateční lidé dostali na vrchol světového společenství a na pozadí pandemie chtějí realizovat své zvrácené cíle. Obyvatelstvo je omezováno a zbavováno svobody. Je ustavičně testováno a očkováno jako pokusné myši. Lidé ztrácejí svobodu, práci, živobytí a cítí se být oběťmi.

   Pravda je však taková, že nejsou žádnými oběťmi poměrů, nebo politiků, protože oni sami svou duchovní ignorancí pomáhali tyto poměry vytvářet a tyto politiky si vybrali. Svět onemocněl, protože je již dlouhodobě vnitřně nemocný a zvýšený tlak Světla nám pouze ukázal toto vnitřně vnější propojení. Ukázal nám, jací vnitřně jsme a jaké ovoce to přináší.

   Naše univerzum vstupuje do nové fáze a to, co je duchovně nedostatečné a nemocné v něm nebude mít více místa. Čas mezi lety 2012 a 2021 bylo třeba vnímat jako poslední lhůtu čekání na dobrovolnou duchovní proměnu. Ale žel, tento čas nebyl správně využit a vážnost roku 2012 byla bagatelizována a zesměšněna bujaře veselými řečmi o dalším nesplněném konci světa. Ale když poslední lhůta pro změnu opět prošla zcela bezvýsledně, udeřilo osudové určení roku 2012 s plnou silou v roce 2021. A to až v takové míře, že se celé lidstvo zachvělo!

   Cesta ven z této krize stojí pouze na našem duchovním obrození. Neboť pokud se pod tlakem Světla ukázala v plné nahotě choroba našeho nitra v podobě pandemie, stejně intenzivně se také pod tlakem Světla může ukázat naše duchovní obrození a náš návrat k pravým a věčným duchovním hodnotám. K hodnotám lásky, cti, dobra, spravedlnosti, čistoty a úcty ke Stvořiteli a k jeho Vůli, postavenými nad všechno ostatní. Postavenými nad to materiální, které bylo pro nás dosud prvořadé.

   Náš svět po roce 2012, respektive po roce 2021 nebude již nikdy takový jako předtím. Od této chvíle bude totiž systematicky tlačen k duchovní proměně. A my to buď budeme respektovat a život na zemi nádherně rozkvete, nebo to budeme ignorovat a chorobný stav naší osobnosti, projevující se ignorováním věcí duchovních se bude projevovat chorobami, katastrofami, nebo společenskými a politickými kolizemi. Zvýšený tlak Světla bude vše urychleně hnát do svých plodů a my budeme podle plodů, které nám to přinese, na vlastní kůži a na vlastním prožívání poznávat správnost, nebo nesprávnost našeho chtění.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Naše touhy a naše cíle nás přivedly tam, kde se dnes nacházíme! Přivedly nás k pandemii apokalyptických rozměrů proto, abychom pochopili že byly nesprávné, a že naše hodnotová orientace byla mylná.

   Lidé si to však nechtějí za žádnou cenu uvědomit a nechtějí to pochopit. Jsou stále odhodláni hnát se nadále za naprosto stejnými cíli a naprosto stejnými hodnotami, jakmile pandemie projde. Slepota a hluchota veřejnosti ohledně toho, co se to vlastně v současnosti skutečně děje a proč se to děje je obrovská. A tento text vznikl proto, aby došlo alespoň k jejímu částečnému prolomení.

   Člověk je bytostí duchovní a tomu musí odpovídat také jeho cíle. Proto mají být duchovní! Musí mít souvislost s říší Ducha, nacházející se nad hmotností. Musí to tedy být cíle, stojící nad pozemským a sahající vysoko nad materiální realitu. Jen prostřednictvím takovýchto cílů můžeme naplnit vlastní smysl bytí v tomto univerzu, protože ve své nejhlubší podstatě jsme bytostmi ducha.

   Co však jsou duchovní hodnoty? Podle čeho je poznáme?

   Poznáme je podle toho, že jde o hodnoty věčné a ne jen přechodné. Že přinášejí prospěch z hlediska věčnosti a ne jen prospěch z hlediska pozemské přítomnosti. Neboť to, co je hodnotné jen materiálně a pozemsky jednou pomine, zatímco to, co je hodnotné duchovně přetrvá navěky. To, co je duchovně hodnotné zůstává tedy živé i tehdy, když přijdeme o své fyzické tělo, nebo i když se jednou zhroutí celý materiální vesmír.

   A nejen to! Tento druh hodnot má schopnost učinit také naše současné pozemské bytí mnohem lepší, krásnější, šťastnější, harmoničtější a ušlechtilejší. Pouze to, co nás zvedá směrem vzhůru má v tomto stvoření nějakou cenu. Pokud ale věnujeme své úsilí a svou námahu věcem, které nemají absolutně žádný vliv na náš potřebný duchovní vzestup, pouze marníme svůj čas, svou sílu a celý svůj život.

   Jaké jsou tedy konkrétní věčné hodnoty, o které máme usilovat a které nikdy nezaniknou? Je to láska, je to spravedlnost, je to dobro, je to nesobecké dávání, je to ochota pomáhat, je to čistota mysli a úcta ke Stvořiteli.

   To znamená, že pokud se budeme o něco pozemsky usilovat a bude to přinášet dobro, lásku a spravedlnost, je to dobrý a užitečný cíl, protože je spojen s hodnotami s přesahem do věčnosti. Jedině takové cíle jsou hodné úsilí člověka, protože v konečném důsledku nepřinášejí užitek pouze z hlediska věčnosti, ale přinášejí skutečné štěstí, harmonii a požehnání také z hlediska současného pozemského bytí.

   Takto by to mělo být, ale žel není, protože lidstvo tyto skutečnosti vůbec nezohledňuje. A v tom spočívá jeho tragédie! V tom spočívá jeho neštěstí, které v současnosti vyvrcholilo pandemií apokalyptických rozměrů. Jak k tomu došlo?

   Cíle lidstva nejsou již dlouhodobě duchovní, ale jsou jen racionálně materiální. Nejsou to tedy cíle s přesahem do věčnosti, ale jsou to cíle orientované pouze na materiální realitu. Jsou to cíle, pohybující se pouze v rámci pozemské materie. Po ničem jiném lidé již dlouhodobě netouží a neusilují, až na nemnohé výjimky.

   Celkem konkrétně jde o hodnoty, jako jsou peníze, zisk, majetky, moc, vliv a sláva. Nebo jinak řečeno: mít, vlastnit a užívat si. Toto je krédo lidstva a toto je jeho hlavní cíl! Jedině tomuto je věnováno téměř všechno snažení lidstva, a tímto způsobem jsme nakonec dospěli až k pandemii. Jak?

   Tak, že nízké a čistě pozemské cíle lidstva byly dohnány do absurdna. Jeho snažení, shrnuto do slov: mít, vlastnit a užívat si, dotáhli ti nejbohatší a nejvlivnější našeho světa do maxima svou touhou mít tolik, kolik se jen dá, vlastnit absolutně všechno na světě, nejlépe celý svět, a užívat si všech možnosti naší planety jen pro sebe.

   Takovým způsobem stvořily nízké a pouze čistě materialistické cíle lidstva chorobně uvažující elitu nejmocnějších, která se nakonec rozhodla uchvátit celý svět pouze sama pro sebe. Která se rozhodla nastolit Nový světový řád nadvlády nad zotročeným, podmaněným a na jednu, takzvanou zlatou miliardu zdecimovaným lidstvem. Proto byl laboratorně vyrobený koronavirus rozšířen po celém světě. Obyvatelstvo je jím decimováno a zároveň je připravováno o svá práva. Náš svět se stal světem domácího vězení, světem příkazů, zákazů, omezení, kontrol, testování a dosud nevídané nesvobody. A pokud se i situace změní k lepšímu, již to s největší pravděpodobností nikdy nebude tentýž svět, jaký býval předtím.

   A tak každý, kdo předtím uznával pouze čistě materialistické cíle a hodnoty má možnost na vlastní kůži prožívat, kam nás tyto cíle a hodnoty přivedly. Na základě tohoto prožívání, které zásadním způsobem zasáhlo úplně každého, si tyto skutečnosti a souvislosti máme možnost uvědomit a pochopit je. Apokalyptické dění na naší planetě nám ukazuje, že naše dosavadní cíle a hodnoty byly nesprávné, a že byly cestou, vedoucí do neštěstí. A toto neštěstí se nakonec sesypalo na naše hlavy přesně tak, jak to před staletími předpověděli proroci, kteří nás upozorňovali na nutnost úsilí o správné cíle a hodnoty, jako také na neštěstí a tragédii, nerozlučně spojeny s úsilím o nesprávné cíle a nesprávné hodnoty.

   A to co předpověděli se také naplnilo, protože jen to, co v sobě nese přesah do věčnosti může mít věčného trvání a může se neustále rozvíjet a vzkvétat. Avšak to, co je jen čistě materiální, bez jakéhokoliv přesahu do věčnosti, musí časem dospět do něčeho chorobného, co nakonec jako nemoc zachvátí celý svět.

   A náš svět, který byl v duchovní nedostatečnosti svých cílů již dávno duchovně nemocný, onemocněl nyní také navenek. Zoufale a bolestně se zmítá v nemoci, ke které dospěl nízkostí a nedostatečností vlastních cílů, a ze které se může zcela vyléčit jen tím, se začne snažit o pravé cíle, hodné člověka.

   Ať jsou proto nyní všechny naše cíle jen s přesahem do věčnosti. Ať vždy nějakým způsobem souvisí s duchem, co znamená, že pokud budeme něco dělat a o něco se snažit, vždy se ptejme, jaký duchovní užitek to nám i lidem kolem nás přinese. Neboť všechny cíle, kterým toto chybí, jsou nedostatečné. A pokud za nimi budeme s tupou urputností stále kráčet, přivedou nakonec nás samotné i lidi kolem nás do neštěstí.


ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Trychtýř je předmět, postavený na principu postupného zužování. Jeho nejužší část je možné vložit například do lahve a pohodlně tak do ní nalít vodu. A stejný princip bude fungovat také v nadcházející, proroky předpovězené době velké očisty. Dosud ničím nelimitovaný, široký prostor celkového sebe uvědomí lidí se bude pomalu zužovat a omezovat takovým způsobem, že nakonec dospěje k nejužší části pomyslného trychtýře, představujícího striktní a bezpodmínečné zachvívání myšlení a jednání lidí jedině v souladu s Vůlí Stvořitele. Slova: "Buď Vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi", se tedy skutečně naplní a stanou realitou.

   Tato slova, přednesena Kristem před dvěma tisíci lety představovala cíl, ke kterému jsme měli směřovat. Jak jednotlivci, tak i celá civilizace. A Ježíš přišel na zem proto, aby nám svým Slovem ukázal, jaká je Vůle Stvořitele a jak ji máme správně naplňovat. To vše bylo shora učiněno proto, abychom postupně a plynule sami směřovali k tomu, že nakonec, když nadejde zralost času, budeme schopni projít bez problémů nejužší částí trychtýře, představujícího bezvýhradné respektování Vůle Páně. Měli jsme staletí, abychom k tomu dospěli a v dnešní době jsme již měli být zralí. Naše myšlenky, naše city, naše vědomí, naše pohnutky, náš život, naše slova i naše viditelné jednání, to všechno se již mělo v maximální míře přibližovat ke kritériím, pojmenovaným a ukázaným Ježíšem Kristem v jeho učení.

   Svět lidí měl v dnešní době také navenek vypadat úplně jinak, než vypadá. Měl se přibližovat slovům: "Buď Vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi!" I na zemi jsme tedy již v dnešní době měli žít podobně, jako je tomu v nebi. I na zemi se již měli lidé řídit ve velké míře Vůlí Páně podle vzoru toho, jak se jí absolutně a bezvýhradně řídí všechny bytosti v nebi.

   Kristova výzva k plnění Vůle Páně na zemi tak, jako v nebi nám byla dána proto, že naše univerzum se postupně vyvíjí a dění v něm pomalu spěje k tomuto cíli. Spěje k cíli, k době a k času, kdy již budou muset být lidé schopni projít nejužší částí trychtýře Vůle Nejvyššího, a tímto způsobem se kvalifikovat k životu v nové době po očistě a soudu. Naše univerzum přechází na vyšší level, nebo na vyšší stupeň, a lidé musí splnit podmínky přechodu na tento stupeň.

   Takový je přirozený vývoj a my žijeme v době, kdy je vše myšlení, vše vědomí a sebeuvědomění, i všechno jednání lidí přirozeným způsobem hnáno do nejužší části trychtýře, představujícího podmínku striktního zachovávání Vůle Stvořitele. Čas dozrál, dění dospělo až k tomuto bodu, avšak lidé stojí nepřipravení a nevědomí, protože ignorovali Ježíšova slova a řídili se jen svou vlastní vůlí. Vůle Stvořitele nebyla pro ně nikdy určující, ale vždy sázeli jen na svou vlastní vůli a na své vlastní chtění. Lidstvo žilo během staletí jen podle vlastního uvážení a podle vlastních představ. A přesně tomu také odpovídala a odpovídá realita na zemi. Války, vraždění, bezohlednost, utrpení, chamtivost, nevraživost, nelidskost, bída, neštěstí, vnitřní prázdnota a nenaplnění utápěno v alkoholu, v drogách, nebo v nemravnosti, taková byla a žel stále je realita naší země. To vše je nezbytným vysvědčením lidí, odtržených od Vůle Stvořitele.

   Ale čas a dění ve stvoření není možné zastavit, a proto se lidstvo této kvality ocitlo náhle v očistě a v soudu. Ocitlo se nepřipraveno před realitou přechodu nejužší částí trychtýře Vůle Páně. Stěny trychtýře se začínají najednou prudce zužovat a vše ve stvoření je zrychleně směrováno k jeho nejužší části.

   Co to bude pro nás znamenat?

   Aby to čtenář pochopil, použiji názorný příklad. Během povinné dvouleté vojenské služby se muselo chodit na takzvanou "škrabku". Čili na škrábání brambor. Vojáci, na kterých vyšla služba, nebo kteří to dostali za trest, museli stávat o čtvrté ráno a museli pro všechny naškrábat dostatek brambor.

   Měli ale naštěstí pomocníka. Byl jím přístroj v podobě válce. Vnitřní plášť válce tvořily drobné ostny. Dovnitř se nasypaly brambory, přístroj se zapnul a válec plný ostnů začal rychle rotovat. Brambory se uvnitř začali přesýpat a ostny z nich přitom pomalu dřely slupku. Až nakonec, již téměř očištěné brambory vybrali vojáci ven a už je jen trochu ručně dočistili nožem.

   A přesně totéž se bude dít s lidmi v nadcházející očistě při přechodu trychtýřem Vůle Páně. Vnitřní plášť tohoto trychtýře bude také v jistém smyslu pokrytý železnými ostny a bude intenzivně rotovat. A všechno dosavadní, pouze čistě lidské myšlení a jednání, postaveno pouze na vlastní vůli, bude rotujícím pláštěm trychtýře zbroušeno do souladu s Vůlí Nejvyššího. Hrubý nános vlastního chtění, vlastní vůle, vlastních přání, vlastních pohnutek, vlastního vědomí i vlastního jednání bude nemilosrdně stržen ostny rotujícího trychtýře. Člověk bude očištěn a jeho roucho vyběleno, aby jako čistá osobnost, respektující Vůli Stvořitele, mohl projít nejužší částí trychtýře na druhou stranu. A pak se jeho vědomí začne opět rozšiřovat a jeho mozek začne pracovat na plnou kapacitu, ne jako dosud. Pak se lidem otevřou nové, obrovské, nevídané a zázračné možnosti, které může poskytnout jen plné zachvívání se osobnosti člověka s Vůlí Nejvyššího.

   "Buď Vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi!" Kdo respektoval tato Ježíšova slova, ten by měl být v době nadcházející očisty již natolik čistý, že jeho dotyk s rotujícím pláštěm trychtýře očisty bude jen minimální, a on rychle a poměrně bezbolestně propadne jeho nejužší částí do nové kvality bytí.

   Úplně jiné to však žel bude s těmi, kteří nerespektovali Ježíšova slova a nepochopili, že to nebyla jen prázdná slova, že to nebyla dokonce ani modlitba, ale že to bylo určení! K tomuto určení jsme měli samostatně dobrovolně směřovat, a toto určení se v současnosti začíná naplňovat. A protože se začíná naplňovat, každý člověk, který má na sobě hrubý obal vlastní vůle a vlastního chtění, vzdáleného od Vůle Stvořitele, bude vystaven bolestivému dotyku rotujícího trychtýře, který bude obrušovat jeho osobnost do souladu s Vůlí Nejvyššího.

   Co budou takoví lidé asi cítit? Co budou vnitřně prožívat? Pravděpodobně asi to, co bychom prožívali, kdyby nás někdo namísto brambor vhodil do škrabky a ona by byla uvedena do chodu.

   Realita je taková, že čím více je osobnost člověka vzdálena od Vůle Stvořitele, tím intenzivnějšímu druhu obrušování bude vystavena. A to jak vnitřně, tak i navenek. A žel, při největší vzdálenosti osobnosti člověka od Vůle Stvořitele, čili při enormně hrubém nánosu vlastního nesprávného chtění, může být dokonce celá osobnost rozemletá úplně, protože již nebyla schopna očištění.

   Takové dění a takový proces nás všech očekává, protože Vůli Páně již nebude bezvýhradně podřízeno jen to, co je v nebi, ale i to, co je na zemi tak, jak to zaslíbil Kristus. A jeho slova se začínají naplňovat!

   A přece není až tak těžké projít nejužší částí trychtýře Vůle Páně. Dokonce mnozí ním budou moci projít, aniž by si toho všimli. Aniž by si to všimli ve své snaze a ve svém úsilí pomáhat jiným a podporovat je.

   Elementární lidské dobro, úcta, ohleduplnost vůči ostatním a snaha pomáhat, to vše je zahrnuto do Ježíšových slov: láska k bližnímu. A k tomu ještě třeba přidat úctu a lásku ke Stvořiteli, projevující se snahou o poznání a naplňování jeho Vůle. Tyto prosté věci a tyto jednoduché hodnoty umožní člověku projít bez problémů nejužší částí trychtýře blížící se očisty.

   Toto nás čeká a toto nás nemine, a proto by se měl podle toho každý zařídit. Neboť tak, jak je dnes naplňována Vůle Páně v nebi, bude muset být o nějaký čas námi všemi naplňována i na zemi.

   PS. Jsou i tací, kteří si myslí, že všechno o čem se píše v článku jsou jen duchovní nesmysly, bez jakéhokoliv dosahu na reálný život. Čas takového uvažování však skončil! Nevidíte snad a na vlastní kůži neprožíváte, jak je lidstvo prostřednictvím pandemie dosud nevídaných a přímo apokalyptických rozměrů vhozeno do rotujícího trychtýře očisty, a jak je v něm bolestivě zraňováno? Z lidí bude ostny očisty sedřená jejich pýcha, která se musí změnit v pokoru, bude silně atakována jejich bezbožnost, která se musí změnit na upnutí duše ke Stvořiteli, a tak dále.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Česko a Slovensko jsou konfrontovány s mimořádným počtem úmrtí, vlády si nevědí poradit s pandemií a dění u nás i ve světě dosahuje přímo apokalyptických rozměrů. Všude se hledají způsoby na zabrzdění a zastavení viru, co je samozřejmě správné. Nesprávné však je, že lidé si nechtějí za žádnou cenu uvědomit, že pozadí tohoto apokalyptického dění je duchovní.

   Lidé nechtějí za žádnou cenu pochopit, že všechno co se viditelně děje, je jen nevyhnutelným vnějším důsledkem těchto skrytých, vnitřních a nepoznaných příčin. Svět nepoznává, že naše země s lidskými dušemi na ní i kolem ní dozrála do období žně, a že v současnosti začíná probíhat zásadní třídění na pšenici a plevy.

   Většina lidí neví, že na naší zemi již žili mnohokrát a mnohokrát na ní již zemřeli, avšak smrt v době soudu je nejdůležitější ze všech našich smrtí, protože představuje bránu buď k duchovnímu bytí plnému Světla Páně, nebo naopak, bránu k zatracení duše a k zániku naší osobnosti.

   Všichni, kteří v dnešní době umírají a budou umírat by proto měli vědět, že je nesmírně důležité, v jakém vnitřním naladění projdou branou smrti. Zda to bude v důvěře ve Stvořitele, v jeho Lásku i v jeho Spravedlnost, nebo se v nás nenajde nic jiného, než jen to dosavadní materiální a hmotné. Čili nic, co by prosvětlilo naši duši v hodině umírání.

   No a tento text vznikl proto, abychom mohli zaujmout správný postoj k současnému dění, jakož také ke své případné smrti, která dnes může ke každému z nás přijít tak rychle, že se ani nenadějeme. Tento text vznikl proto, abychom si trochu uvědomili duchovní pozadí toho, co se dnes děje a vynasnažili se stát takovými, aby naše cesta byla jen cestou Světla bez ohledu na to, zda zůstaneme žít dále v hmotném světě, nebo ho opustíme a vykročíme na druhý svět.

   Všichni víme, že přibližně před dvěma tisíci lety přišla na zem Boží Láska. A všichni víme, jak to s ní dopadlo. Tehdejší lidé ve svém vzdálení od Stvořitele a od toho, jaký opravdu je a co od nás skutečně žádá, odmítli akceptovat a přijmout jeho vtělenou Lásku. Vzbouřili se proti Synu Nejvyššího, protože jeho učení nevyhovovalo jejich představám. Toho, který přicházel jménem Páně obvinili, že se Pánu rouhá. A to se stalo důvodem jeho zavraždění.

   A lid, který viděl Ježíšovy zázraky, který viděl jeho uzdravení, poslouchal jeho Slovo a vítal ho jako krále při příchodu do Jeruzaléma, tento jistý lid v nejvíce rozhodující chvíli pro celou naši planetu křičel: "Ukřižovat!"

   Zlovolnost duchovních elit a povrchnost obyčejných lidí odsoudila Krista na jeho cestu utrpení a smrti, co se rovnalo v vzpouře proti Nejvyššímu. Byla to vzpoura proti jeho Synu a proti Vůli Páně, přinesené Ježíšem Kristem v jeho učení.

   Když Ježíše vedli na Golgotu a ženy nad ním plakaly řekl jim, že ať raději pláčou nad sebou a svými dětmi, protože když na zemi vraždí zelenou ratolest Lásky Páně, co se asi bude dát s ratolestmi suchými, jakými jsou lidé našeho světa?

   Nevěrní vinaři zahubili Syna Majitele vinice, kterou dostali do pronájmu! Nastává však čas odplaty a oni sami začínají být hubení! Nastává čas, kdy oni sami musí projít svou vlastní Golgotou! Nastává čas odplaty, protože se naplňuje Hospodinův zákon zpětného účinku, fungující ve stvoření, na základě kterého musí jednou každý sklidit přesně to, co zaséval.

   A lidstvo zaselo odpor a vzpouru proti Stvořiteli a jeho Vůli! Zvěstovatele učení o lásce k bližnímu jako k sobě samému zavraždilo, a tento světlý princip, jako také všechny jeho ostatní rady nikdy nepřivedlo k životu. V naprostém rozporu s tím, co říkal Kristus o lásce k bližnímu, bylo jeho učení šířeno ohněm a mečem, a nikoli osobním příkladem.

   A mnozí ho přijali za své ne z vlastního přesvědčení, ale násilím a pod hrozbou smrti. Jménem pravé víry hořeli lidé na hranicích a byli vystaveni surovému mučení. Odpuštění hříchů se prodávalo za peníze a věřící byli ujišťování o jistotě místa v nebi, když budou poslouchat a plnit všechny příkazy církví. Pouze láska k bližnímu jako k sobě samému zůstala kdesi bokem. A stranou zůstala také snaha poznávat Vůli Nejvyššího a řídit se jí ve svém myšlení i v každodenním životě tak, jak nám to ukázal Kristus ve svém učení.

   A moderní doba, zahájena technickou revolucí, přinesla ještě mnohem větší odklon od věcí duchovních. Lidé se stále intenzivněji opírali a orientovali pouze na vlastní rozum, zatímco svého ducha, své pravé vnitřní "já" projevující se cítěním, stále více odsouvali do pozadí a stále více ignorovali.

   Lidská civilizace se stal civilizací rozumu, vzdálenou od Stvořitele a jeho Vůle, namísto civilizace ducha, přibližující se ke Stvořiteli a k jeho Vůli. Namísto slov: "Buď Vůle Páně, jako v nebi tak i na zemi", se lidé charakterem svého bytí modlili: "Buď jen vůle má, a to vždy a všude!"

   Naše civilizace se stala duchovně nemocnou a její dlouhodobě neřešený, vnitřní chorobný stav začal postupně formovat i vnější, materiální poměry do tomu odpovídající podoby. Duchovně nemocné lidstvo vyprodukovalo duchovně nemocnou elitu a tato elita, sloužící temnotě, vytvořila virus i pandemii na to, aby prostřednictvím nich obyvatelstvo spoutala, ovládla, zredukovala a zotročila.

   Události na zemi přibíjejí lidstvo na kříž! A děje se tak prostřednictvím machinací světových elit,  které zneužitím pandemie sledují své vlastní cíle. A tak namísto říše podobné té v nebi se zde začala formovat říše temnoty, podobné té v pekle. Šíří se strach, kterým jsou ovládány a spoutány lidské duše namísto toho, aby se šířila důvěra ve Stvořitele a přesvědčení, že nakonec bude přece jen vše dobré.

   A v této vážné době, která je dobou soudu, protože v ní sklízíme důsledky své bezbožnosti, umírají lidé denně po stovkách. A to buď na koronavirus, nebo na běžné, ale neléčené jiné nemoci. Ale jak již bylo řečeno, není vůbec jedno, v jakém vnitřním rozpoložení umírají, protože jejich vnitřní rozpoložení určuje další směřování jejich duše. A to buď vstříc Světlu, nebo do náruče temnoty! A tak se obraz současného dění v mnohém podobá obrazu toho, co se kdysi dělo na Golgotě, když vedle Krista viseli dva lotři. Také oni pouze sklízeli to, co předtím zasévali.

   Ale pozor! Obrovský rozdíl byl v tom, jak se každý z nich s touto situací vypořádal. Jeden pochopil, že jeho předchozí život byl nesprávný a že se mu pouze spravedlivě vrátilo to, co si zasloužil. Na základě svého pochopení zavrhl předchozí způsob života a zatoužil po hodnotách království nebeského. Po hodnotách dobra, lásky a spravedlnosti. A ve vnitřním naladěni na království nebeské a jeho hodnoty opustil materiální svět, na základě čeho se jeho duše vydala dráhou Světla. Tuto velkou věc způsobilo poznání vlastních chyb a snaha změnit se k lepšímu.

   Druhý lotr však ani ve svém utrpení nic nepochopil. Nepochopil a odmítl přijmout, že sklízí důsledky svého předchozího nesprávného jednání, a snažil se pouze o fyzické přežití a fyzickou záchranu. Vyšší hodnoty a osobní orientace směrem k nim pro něj nic neznamenaly. Pro něj mělo cenu pouze jeho materiální bytí a s ním spojené materiální hodnoty. Nic jiného! A v takovém vnitřním naladění zemřel. Ale protože křečovité upnutí se pouze na materii je zatemněním duše, jeho duše vykročila cestou temna.

   Obraz Golgoty je obrazem toho, co v současnosti prožívá, a co ještě bude muset prožívat náš svět. A dva lotři jsou obrazem dvou postojů, jaké můžeme vnitřně zaujmout k událostem soudu, které nás dnes za naše nesprávné minulé činy přibíjejí na kříž. Ale ať již bude naše prožívání jakékoliv, třeba i to nejtěžší a nejhorší, zaujetím správného vnitřního postoje můžeme nasměrovat naše bytí na cestu ke Světlu.

   Smrt sama o sobě není špatná! Smrtí nikdo nic neztrácí, ani nezíská! Smrt je jen otevřená brána do nové reality, a my svým vnitřním naladěním a svou vnitřní orientací k určitému druhu hodnot rozhodneme, jestli to pro nás bude brána do reality Světla, nebo naopak, brána do reality temnoty. A toto rozhodnutí v době soudu bude již pravděpodobně definitivní!

   Tyto skutečnosti by si měli hluboko uvědomit všichni lidé, protože v dnešní vážné době soudu nemůže nikdo z nás tušit, kdy se před ním brána smrti otevře. A proto je třeba neustále žít ve správném vnitřním naladění a ve správné hodnotové orientaci, aby se nám to dostalo do krve a stalo přirozeností, protože jedině tehdy budeme v bezpečí. A to až do takové míry, že nám již ani smrt neublíží.

   PS. Křesťanská církev tuší tyto skutečnosti a učí, že člověk má zemřít ve stavu milosti. Stav milosti však vnímá tak, že bychom měli před smrtí absolvovat všechny potřebné církevní úkony. Čili zpověď, přijímání a pomazání umírajících.

   Není to však pravda, protože pouze čistě formální církevní úkony nemohou člověku samy o sobě zajistit žádný stav milosti. Ale na druhé straně, určitě mohou být k tomu nápomocné.

   Skutečný stav milosti však vzniká jedině intenzivním, osobním vnitřním naladěním duše umírajícího směrem k Nejvyššímu a jeho hodnotám tak, jak tomu bylo u lotra na kříži.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

   Proč je dnešní doba dobou zla? Dobou jeho vrcholného rozmachu? Protože v ní existuje ještě něco hroznější než pandemie a všechny problémy s ní spojené! Co je to? Je to fakt, že koronavirus byl vyroben uměle a laboratorně! Tuto skutečnost už potvrdilo několik nezávislých vědců. Vzpomeňme dva. Japonského profesora lékařské fyziologie, imunologa Dr. Tasuku Hondzo a molekulární bioložku Soňu Pekovou.

   Dr. Hondzo tvrdí, že kdyby byl virus přirozený, neovlivnil by celý svět. Že přirozený virus by ovlivnil jen země se stejným klimatem, jako je Čína. Ale on se šíří také v zemi, jako je Švýcarsko, nebo v opuštěných oblastech. Takový virus je podle něj nepřirozený! Je plně umělý! Není to z netopýrů. Čína to prokázala.

   Dr. Hondzo prohlásil, že na základě jeho znalostí a výzkumů může potvrdit se 100% jistotou, že koronavirus není přirozený. A pokud se to, co říká ukáže jako falešné, mohou mu sebrat jeho Nobelovu cenu. Někdo podle něj lže a skrývá pravdu.

   Molekulární bioložka Soňa Peková vidí zase problém v údajných mutacích těchto virů, protože jsou si sice podobné, pocházejí ze stejné rodiny koronavirů, ale nevycházejí z kmene viru, který se objevil v Evropě na jaře roku 2020. Je to úplně jiný kmen! A taková změna nenastává přirozenou mutací v přírodě. To je zcela vyloučeno.

   Vážení čtenáři, víte vůbec co to znamená, pokud domyslíme tyto věci do hloubky? Znamená to, že existuje někdo, kdo si objednal a financoval výrobu základního kmene koronaviru. A že tento někdo není spokojen s jeho efektivitou a během rozvinuté pandemie ho vylepšuje novými mutacemi tak, aby byl ještě nakažlivější.

   Běžný člověk nedokáže připustit, že by byl někdo něčeho takového schopen stejně, jako se kdysi nevěřilo hrozným zprávám z koncentračních táborů. A zároveň si klade otázku, nač by to ten někdo dělal?

   Cui bono? Komu to prospívá? Na internetu jsem zachytil informaci, že nejbohatší lidé světa během pandemie ještě více zbohatli. Spolu prý vydělali 565 miliard.

   Ekonomiky jednotlivých států zaznamenávají obrovské ztráty, ale paradoxně, nejbohatší lidé stále bohatnou. Jim to prospívá! Do koho rukou asi tečou obrovské zisky z prodeje milionů testů na koronavirus? Do koho rukou tečou obrovské zisky z prodeje vakcín, určených k očkování téměř celé světové populace? Svět krvácí, ale světové elity stále bohatnou! Celá věc je ale ještě hrozivější, protože zde nejde jen o peníze, ale o mnohem více.

   Pár let dozadu předpověděl "lidumil" Bill Gates obrovskou pandemii, ve které budou umírat miliony lidí. Předpověděl, že státy budou ekonomicky kolabovat, že nebude fungovat elektrika, že bude omezen přístup k základním potravinám, a tak dále. Z informací zveřejňovaných zesměšňovanými konspiračními kruhy je již dlouho známo, že elita takzvaných vyvolených se rozhodla zabrat planetu Zemi pouze sama pro sebe. Rozhodla se zredukovat přemnožené lidstvo na zlatou miliardu, tvořící základní obslužnost a správu území všech států. Tímto způsobem chce elita zároveň vyřešit také všechny dosavadní ekologické problémy.

   Země má tedy celá patřit pouze elitě vyvolených spolu s miliardou otroků, zabezpečujících její potřeby. A tento projekt byl odstartován v čínském Wuhanu. Tam byl do světa vypuštěn uměle vyrobený virus, který ve svých začátcích působil mnohem katastrofálněji, protože lidé doslova padali na ulicích. Cosi se však stalo, účinky viru se zeslábly a mnozí lidé ním nakažení jsou ho schopni překonat do dvou týdnů bez nějakých vážnějších důsledků. Proto vznikla potřeba nových, mnohem agresivnějších mutací.

   Obyvatelstvo je testováno na koronavirus a na takzvaných odběrných místech jsou odebírány vzorky DNA, přičemž určité procento z nich je vyčleněno na další zkoumání. Na zkoumání toho, kde se stala chyba, a proč se mnozí jedinci stali proti viru rezistentní. Neúspěch viru je však suplován mediální hysterií, protože proces instalace Nového světového pořádku byl již zahájen. Již byla nastoupena cesta k zotročení lidstva a jeho zbavení všech dosavadních svobod.

   Pod záminkou boje proti pandemii začíná obyvatelstvo pomalu akceptovat svoji nesvobodu a smiřuje se s ní. Ustavičné omezení a kontroly jsou na denním pořádku, nová realita lidem pomalu přechází do krve a stává se pro ně normou.

   A za této situace přichází narychlo vyrobená vakcína, která sice pomáhá proti viru, ale o její dlouhodobých následcích se nic neví, protože jí chybí standardních dvanáct let testování na vedlejší účinky tak, jak se to dosud dělalo se všemi ostatními vakcínami. Očkováním si tedy lidé získávají o trochu větší svobodu, ale netuší, jak draze za ni budou muset svým zdravím v budoucnu zaplatit.

   Na přání světové elity vyvolených náš starý svět skončil a my jsme se ani nenadáli, jak jsme se přehoupli do reality Nového světového řádu, se všemi jeho kontrolami, omezeními, šikanou, nátlakem, donucováním a nesvobodou. Světová elita vyvolených převzala moc na zemi a lidstvo tančí tak, jak mu píská. A aby vše probíhalo hladce, o to se starají takzvaní politici, čili loutky v rukou elity, uskutečňující její záměry v každém jednotlivém národě. A zdá se, že není síly, která by tomu dokázala vzdorovat a zabránit dalším plánovaným krokům elity na její cestě k úplnému zotročení lidstva. Přibližně taková je v současnosti situace na světě, co může v mnoha lidech vyvolat strach, depresi a rezignaci z toho, že zlo a temnota na zemi vítězí, a že se s tím již nedá vůbec nic dělat.

   Tento text však vznikl hlavně proto, že tomu tak není! Že vše je a bude jinak, než si to připravila zvrácená elita vyvolených! Existuje totiž něco, s čím nepočítá a co jí zásadním způsobem zamíchá karty. Co je to?

   Možná znáte rčení, že pokud chceme Stvořitele rozesmát, řekněme mu o svých plánech. Světové elity mají vše předem naplánováno. Za svým cílem kráčí systematicky již dlouhá desetiletí. Mají ve svých rukou banky a světovou ekonomiku. Mají ve svých rukou hlavní média a politické reprezentace téměř všech států na světě s výjimkou těch, které jsou označovány za takzvané totalitní režimy. Se vším počítaly a vše mají rozfázováno a připraveno. Chtějí si urvat celou planetu jen pro sebe, ale při tom zapomněly na skutečného Majitele Země a na jeho plány s ní.

   A právě to se jim stane kamenem úrazu! Neuvědomily si totiž, že v Pánově stvoření je úplně každý bez výjimky podřízený jeho zákonům, v něm fungujícím. A tyto zákony nerozlišují mezi tím, kdo patří k elitě a kdo ne. Nerozlišují mezi těmi, kteří sami sebe považují za vyvolené a mezi těmi, kteří mají být z vůle vyvolených ze země vyhlazení. Zákony Páně nadělují každému stejně a bez rozdílu!

   A mezi nimi je třeba zvlášť vyzdvihnout zákon zpětného účinku. Ten dává sklízet každému člověku osobně přesně to, co zaséval. Proto Syn Boží upozorňoval na to, že máme chtít pouze dobro, že máme lidem pomáhat a máme je milovat podobně, jako milujeme sebe sama. Pokud totiž takto děláme, v železném zákoně zpětného účinku neomylně sklidíme v podobě dobra a štěstí všechno to dobro a lásku, které jsme seli tím, že jsme je projevovali jiným.

   Pokud bychom ale dělali opak, tentýž zákon zpětného účinku by nám nakonec neomylně vrátil naši nelásku a naše zlo, konané ve vztahu k jiným, protože je v něm skryto požehnání a štěstí pro každého, kdo koná dobro a pomáhá bližním, avšak zároveň neštěstí a zkáza pro každého, kdo koná zlo a bližním škodí. Na hlavu zla se proto jednou bude muset v smrtonosné žni zpětných účinků zákona zvratného působení sesypat ním samotným zaseto zlo a zničit ho, zatímco na hlavu dobra se vznese požehnání všeho ním rozsévaného dobra a povznese ho. A proto ti první, čili vyvolené elity se všemi jejich zvrácenými plány se stanou poslední, a ti poslední, čili všichni „naivní“ lidé s vírou v lásku a spravedlnost se stanou první. A proto železné zákony Páně, fungující v jeho stvoření nakonec zhatí plány těch, kteří se považovali za vyvolené a naopak, vyzvednou a povýší všechny, přechovávající v sobě dobro, spravedlnost a ochotu pomáhat jiným.

   V nadcházející nelehké době budeme muset ještě pravděpodobně mnohé zažít a podstoupit, ale ať se již bude dít cokoliv, měli bychom si v sobě uchovat víru v dobro. Víru v dobro a v jeho vítězství! Víru v dobro, která se bude projevovat v našem životě konáním dobra za každé situace. Která se bude projevovat našim úsilím o spravedlnost a čistotu. Která se bude projevovat ve formě našeho nesobeckého dávání a pomáhání jiným, jakož také ve formě soucitu s utrpením druhých.

   A dobro nakonec zvítězí! Zvítězí spolu se všemi, kdo v něj věřili a co ho žili. Proto za žádnou cenu v sobě nenechme zasypat víru v dobro a v jeho vítězství, i když tato víra v nás bude vnějším děním silně atakována.

   Skutečnost, že se věci v současnosti daly takovým obrovským způsobem do pohybu však není vůbec náhodná, protože duchovně orientovaní lidé dobře vědí, že žijeme ve velmi výjimečné době. Že žijeme v době velkého duchovního evolučního kroku, který má lidstvo posunout na mnohem vyšší úroveň. Má dojít k očistě od všeho starého, nesprávného a pokřiveného, a vše se má stát novým, lepším a mnohem duchovnějším. Dojde k tomu na základě stupňovaného tlaku Hospodinova Světla, které již dává všechny věci do pohybu.

   Není tedy vůbec náhoda, že světové elity zahájily rozhodující kroky k nastolení Nového světového pořádku právě v dnešní době. Jejich čin byl vynucen prvním dotykem paprsku Světla Páně, a ten způsobil, že všechno v lidech vnitřně skrývané a utajované se musí projevit i navenek, aby to ukázalo svou pravou tvář. Aby to ukázalo, jaké to ve skutečnosti je. A to se nestane jen u světovládných elit, ale u každého člověka. To znamená, že jednotlivci i národy budou muset na vlastní kůži prožít a prostřednictvím vnějšího dění poznat, jací vnitřně jsou a nakolik kvalitní hodnoty uznávají.

   No a ve druhé fázi, kdy se tlak Světla Páně ještě výrazněji zesílí, budou všechny důsledky naší setby, ať již byly dobré nebo špatné, vrženy zákonem zpětného působení vůči nám samotným. Pokud jsme seli dobro, dostane se nám dobra, které nás oblaží a povznese. Pokud jsme ale seli zlo, dostane se nám zla, které nás zničí. Tak proběhne soud! Nebude nás tedy soudit Stvořitel, ale my sami se budeme soudit v účincích jeho železného zákona zpětného působení.

   Co bylo dobré a k dobru usilující ještě více rozkvete a v budoucí požehnané době na zemi přinese nádherné ovoce. Co však bylo špatné, zlom nasáklé a zlu podléhající, co v sobě přechovávalo destruktivní a proti lidský způsob myšlení, to bude v samým sebou vytvořených  zpětných účincích zla destruováno a zničeno. Zlo zmizí, aby se dobro mohlo na zemi konečně plně rozvinout.

   Proto hlavy nahoru lidé dobrého srdce! Čím více budeme v sobě a kolem sebe podporovat dobro, tím spíše zvítězí a nám všem svitne nové ráno. Ať nás proto nedeprimuje nastávající tma, protože čím je hustší a neproniknutelnější, tím blíže je svítání.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/