othon

   V tomto článku se budeme zabývat neviditelnou realitou, která má zásadní vliv na vnější dění a na to, jaký osud nás v budoucnu potká. Tyto dvě reality jsou totiž pevně propojeny a vzájemně se ovlivňují, o čem žel lidé dneška už téměř nic nevědí, protože vědět nechtějí, a protože se upnuli jen na to nejhrubší, vnější a materiální.

   A abychom alespoň orientačně pronikli do pochopení principu zmiňované, neviditelné skutečnosti, řekněme si něco o stavbách Inků. Dávní Inkové nepoužívali pravidelně opracované kvádry, jako například stavitelé egyptských pyramid. U nich byl každý kámen jiný a šlo nejednou o bloky obrovské váhy, postaveny vedle sebe i na sebe. Nebylo použito žádné pojivo, ale kameny byly opracovány a zasazeny jeden do druhého s takovou přesností, že do spojů mezi nimi nelze vsunout ani hrot jehly. Při obrovských vahách kamenných bloků jde o něco neuvěřitelné, a dokonce i současní odborníci si lámou hlavu, jak to bylo možné dosáhnout.

   Samozřejmě, existuje řada teorií, jak to možné je, a my se nyní podívejme na jednu z nich. Tato teorie hovoří o možnosti spolupráce dávných Inků s bytostmi, spravujícími přírodní dění.

   Existují totiž bytosti, nacházející se v jemnější úrovni hmoty, které spravují vše, co v přírodě funguje. Mají na starosti růst stromů a květin, mají na starosti pohoří, potoky, řeky a moře. Mají na starosti oheň, vzduch, půdu, horniny, nebo proudění vzduchu. Naši dávní předkové o nich věděli a nazvali je skřítky, vodníky, vílami, elfy, gnómy a podobně.

   Abychom pochopili, jakým způsobem z jejich pozice bytostí z jemnější úrovně dokáží s hmotou pracovat, uveďme si příklad. Příklad vody v jejích třech skupenstvích. V tuhém, kapalném a plynném.

   Tuhým skupenstvím vody je led. Toto skupenství lze přirovnat naší nejhrubší hmotě. Pokud chceme manipulovat s ledem, musíme použít nástroje, jako je sekera, pila, kladivo, dláto a podobně. Led se podobá kameni a mohou se z něj stavět příbytky podobně, jak to dělají Eskymáci, nebo je z něj možné vytvářet například ledové sochy.

   Pokud se ale voda v podobě ledu zahřeje, změní se led ze skupenství tuhého na skupenství tekuté. A v tekutém stavu se dá s vodou úplně jinak manipulovat. Je tvárlivá a pokud z ní například nabereme do kbelíku, okamžitě se přizpůsobí tvaru kbelíku. A pokud ji třeba nalijeme do bazénu, kopíruje a přijímá tvar bazénu.

   My lidé žijeme v nejhrubší hmotě, podobné tuhému skupenství vody ve formě ledu. Avšak zmíněné přírodní bytosti žijí v jemnější úrovni hmoty, podobné kapalnému skupenství vody. A právě proto dokážou s hmotou manipulovat mnohem snadněji.

   Také lidé mají dvě možnosti. Buď uvěří že existuje jen nejhrubší hmota a budou v ní těžce pracovat v potu tváře, nebo se ve svém rozšířeném chápání univerza dopracují k poznání existence jemnější úrovně hmoty a k poznání bytostí, existujících v těchto úrovních, které svět nejhrubší hmoty spravují. No a ve spolupráci s nimi bude potom možné pracovat zcela jiným způsobem a bez těžké námahy, kterou by nás to jinak muselo stát.

   A existuje teorie, že právě tímto způsobem vznikly stavby dávných Inků. Že s hmotností těžkých kamenných bloků a jejich přesným opracováním a osazením jednoho do druhého se pracovalo za pomoci přírodních bytostí jako s ledem v tekutém stavu. Že tyto bloky byly opracovávány tak, jako když krájíme měkké máslo, nebo když nalijeme vodu do nějaké formy a ona zmrzne a přemění se na led.

   No a po tomto úvodu do problematiky budou čtenáři mnohem pochopitelnější skutečnosti, související s vlastní tématem našeho článku o armádě tkalců našeho osudu. Také zde začněme konkrétním příkladem a představme si, jak na nějakém filmovém festivalu vystupuje známá filmová hvězda z limuzíny na červený koberec, vedoucí z ulice do budovy. A koberec lemuje po bocích špalír nadšených fanoušků.

   Tento obraz však platí ve vztahu k absolutně každému člověku. Každý z nás je totiž jakousi "hvězdou", která kráčí životem po červeném koberci, lemovaném špalírem svých "fanoušků", kteří sledují každý náš pohyb a každé naše hnutí.

   Tento obraz je obrazem toho, jak to s námi vypadá v oblasti jemnější, neviditelné úrovně hmoty. V této úrovni stojí každá lidská osobnost s její chtěním, s jejím myšlením, s jejím cítěním, s jejími emocemi, s jejími pocity, s jejími pohnutkami a s celým jejím vnitřním životem obklopena armádou neviditelných bytostí, takzvaných tkalců lidského osudu, kteří neustále, ve dne i v noci sledují vše, co z člověka vychází.

   Každá naše myšlenka, každý náš cit, každé chtění, každá pohnutka, každý pocit a každá emoce se v jemnější úrovni hmoty okamžitě formuje do určitého vlákna. A toto vlákno, ihned poté jako z nás vyšlo, směřuje do rukou bytostí, stojících kolem nás. Do rukou tkalců našeho osudu, kteří z vláken tkají, vytvářejí a formují koberec našeho osudu.

   A tento koberec leží před námi, tvoří náš osud a my po něm budeme muset kráčet. Pouze na nás záleží, zda obrazce na něm budou krásné a ušlechtilé, a nám se bude po něm dobře a radostně kráčet, nebo naopak, zda obrazce na něm budou ošklivé a odpuzující, a my po něm budeme muset jít s nepříjemným pocitem, nebo s odporem. To záleží jen na nás a na všem tom, co nás vychází v podobě jemných, neviditelných vláken z našeho skrytého vnitřního života, ale také z našeho vnějšího jednání. Armáda tkalců osudu, shromážděna kolem nás všechny tyto vlákna okamžitě bere a přesně v souladu s nimi a s jejich charakterem tká koberec našeho osudu.

   Rukama tkalců je zachycováno všechno dobré, spravedlivé, ušlechtilé, čisté, laskavé a lidské, co z nás vychází, ale také všechno nedobré, nespravedlivé, neušlechtilé, nečisté, nelaskavé a nelidské, co produkujeme. A ze všech těchto vláken je tvořen náš osud.

   Rukám a pozornosti bytostí, shromážděných kolem nás, které jsme nazvali tkalci osudu, tedy neunikne nic dobré, ani nic špatné, co z nás vyjde. Neunikne jim ani naše nejmenší vnitřní hnutí, a samozřejmě ani to největší. A všechno toto, co není vidět hmotným zrakem, a co se děje a spřádá v úrovni jemnější hmotnosti, bude tvořit naši budoucnost.

   Náš osud není tedy ničím jiným, než cestou nebo kobercem, který jsme si v jistém smyslu sami pro sebe utkali. A tato neviditelná realita se promítá do zcela konkrétních událostí v našem reálném životě, čímž se vzájemně prolíná neviditelná skutečnost jemnější hmotné úrovně se skutečností fyzickou, vnější a hrubě hmotnou. Nikdo z lidí nemůže uniknout osudu, který si sám pro sebe utkal. Nebo jinak a přesněji vyjádřeno, který na jeho pokyn, na základě všech jeho vnitřních pohnutek a vnějších činů utkala armáda bytostí, žijících v jemnější úrovni hmoty, nazývaných tkalci osudu.

   A co je ještě třeba zvlášť zdůraznit je skutečnost, že po koberci našeho osudu budeme kráčet nejen zde v nejhrubší hmotnosti, ale koberec pokračuje bez přerušení a zcela kontinuálně také do jemné hmotnosti, do které se dostaneme po odložení našeho fyzického těla. Smrtí se tedy pro nás nic nekončí, ale nadále a bez přerušení budeme pokračovat v naší cestě po koberci našeho osudu. Tkalci osudu totiž neznají rozdíl mezi tímto a druhým světem. Pro ně je to jen jedno jediné, kontinuální a nepřetržité bytí, v němž se neustále přesně projevuje a formuje všechno to, co z nás vychází. Svět hrubé a jemnější hmoty jsou totiž jen dvě rozdílné formy téhož bytí úplně stejně, jako jsou skupenství tuhé ve formě ledu a skupenství kapalné ve formě tekutiny dvěma rozdílnými formami a projevy vody.

   Co z toho všeho pro nás vyplývá?

   Měli bychom si uvědomit, jsme den i noc, dvacet čtyři hodin denně obklopeni armádou tkalců osudu, a tímto bytostem neunikne vůbec nic z toho, co z nás vyjde. Neunikne jim ani naše nejjemnější hnutí. Nikdy tedy nejsme sami, i když nám se zdá, že sami jsme, a proto si myslíme, že v skrytu můžeme sklouznout ke svým nejtajnějším neřestem a vášním. Můžeme si však být stoprocentně jisti, že všechno toto se ocitne ve vláknech koberce našeho osudu a my po něm jednou půjdeme. Jednou se to pro nás stane realitou a my to budeme muset prožívat. Jestli k tomuto prožívání dojde v našem pozemském životě, nebo na druhém světě, to nehraje vůbec žádnou roli.

   Poznání těchto skutečností by nás mělo vést k tomu, abychom si začali dávat mnohem větší pozor na vše, co jakýmkoli způsobem tvoříme, a stali se v této oblasti mnohem zodpovědnější, s výhledem na důsledky, jaké nám to jednou přinese. Měli bychom proto mnohem více dbát na kvalitu každé naší myšlenky, citu, emoce, pohnutky, chtění, pocitu, slova i činu. Měli bychom dbát, aby toto vše bylo jen pozitivní a ušlechtilé, aby z těchto našich vláken mohl být utkán pouze koberec, po kterém je radost jít. Aby tento koberec mohl být pro nás jen cestou ke štěstí a míru.

   Proto bychom se měli držet jedné velké moudré rady, která zní: Udržujte krb svých myšlenek čistý! Jedině tak založíte mír a budete šťastní!
 
   PS. Svolal zástup a řekl jim: "Slyšte a rozumějte! Člověka nešpiní to, co vchází do úst, ale co vychází z úst. To co vchází do úst jde do břicha a vylučuje se do stoky. Ale to, co vychází z úst pochází ze srdce a špiní člověka. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, krádeže, křivá svědectví a rouhání. Toto znesvěcuje člověka!"

Evangelium podle Matouše

   PS.2. Existují bytosti, které tkají také koberec osudu každého jednotlivého národa. A existují bytosti, které tkají koberec osudu celé země. No a v současnosti jdou obyvatelé naší země po trpké cestě, kterou si oni sami pro sebe utkali.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Proč jsme v takovéto situaci? A jak se z ní dostat?

   To, co prožíváme v současnosti nemá, z globálního hlediska na naší planetě obdoby. Říká se, že takové výzvě svět nečelil od druhé světové války. Ať si to chceme přiznat nebo ne, kolem nás probíhá něco výjimečného, o čem se bude ještě dlouho mluvit. Něco, co na dlouhé období poznamená národy země. Něco, co vstoupí do historie a čeho jsme právě my přímými účastníky.

   Ve všední každodennosti života o tom mnozí vůbec takto nepřemýšlejí. A už vůbec nepřemýšlejí o základních hybných silách tohoto dění a o jeho nejhlubší vnitřní příčinnosti. Proto je ani jen nenapadne, že jeho podstata je duchovní. Že žijeme v době soudu, předpovězené proroky. A že tento soud spočívá v prožívání důsledků všeho našeho nesprávného minulého jednání.

   Lidstvo je souzeno neomylnými zákony Páně a soud spočívá ve vyvození důsledků. Ve vyvození důsledků z toho, jak jsme žili, jak jsme uvažovali a jaké hodnoty jsme preferovali. A tyto důsledky na nás nyní dopadají jako trest Boží.

   Ale Pán nás netrestá! Trestáme se my sami prostřednictvím jeho zákonů, ve kterých nerespektování a ignorování jsme si sami pro sebe svůj trest utkali. Celkem konkrétně jde o Zákon zpětného účinku. Jeho prostřednictvím musí lidstvo v soudu sklidit všechny neblahé důsledky svého chování.

   A protože tato problematika je mimořádně vážná, podívejme se na ni podrobněji. V první řadě bude však třeba podívat se především do našeho vlastního nitra, protože to, co teď navenek reálně prožíváme, je jen vnějším zviditelněním vnitřních dějů, které jsme dlouhodobě nosili a skrývali v sobě. A to hluboko v nás usazené a formované se nakonec projevilo navenek. A protože to nebylo dobré, projevilo se to negativně. Dá se tedy říci, že to, co lidstvo i jednotlivci dlouhodobě seli ve svém vnitřním naladění, ve svých myšlenkách, pocitech a citech, i ve své hodnotové orientaci, právě to teď všichni navenek reálně žijeme a jsme nuceni prožívat na vlastní kůži.

   Jak to funguje? Pokud se podíváme na základní strukturu našeho vnitřního života, můžeme v ní najít dva základní rozhodující činitele. Můžeme v ní najít dva základní prvky, nebo dvě naše vnitřní "já". Jedno vyšší a jedno nižší.

   Tím nižším je naše rozumově materiální "já" a tím vyšším je naše citově duchovní "já". Takto to bylo dáno Stvořitelem a v tomto smyslu, čili právě v tomto hierarchickém členění měli lidé se svými dvěma vnitřními "já" zacházet. To vyšší mělo vést a to nižší mělo poslouchat a naplňovat jeho pokyny. Tímto způsobem by se vše vyvíjelo správně a náš svět by nikdy nedospěl do toho stavu, v jakém se dnes nachází.

   My jsme však žel nerespektovali správnou hierarchii svých dvou vnitřních "já", a veškerou svou pozornost, péči, zájem a důraz jsme věnovali jedině svému nižšímu, rozumově, racionálně, materiálnímu "já". S tímto "já" jsme se plně vnitřně ztotožnili a začali jsme ho ve svém nitru považovat za klíčové.

   Ba co víc, začali jsme ho považovat za jediné, takže jsme nakonec zapomněli, že v našem nitru se skrývá ještě nějaké jiné, vyšší, duchovně citové "já". Proto lidé naplňovali hlavně potřeby svého nižšího "já" a ignorovali potřeby svého vyššího "já".

   Potřebami našeho nižšího rozumového "já" je především materiální zabezpečení, materiální prospěch a materiální užívání si. Pro naši civilizaci se tak staly rozhodující jen hodnoty rozumově materiální. Hodnoty duchovně citové byly ignorovány a odsunuty stranou. Hodnoty svědomí, cti, morálky, mravnosti, spravedlnosti, čistoty, lidskosti a duchovnosti začaly být podřízeny hodnotám materie a konzumu. To vyšší a ušlechtilejší v nás v podobě našeho citově duchovního "já", které mělo vést a mravně korigovat chování nižšího, rozumového "já" bylo odsunuto stranou a jakoby uvrženo do vězení.

   Tímto způsobem se však nižší rozumové "já" bez morální korekce vyšším duchovním "já" zcela vymklo kontrole. Lidé, plně ztotožněni se svým nižším rozumovým "já", které přestalo být usměrňováno něčím vyšším, se jakoby odtrhli z řetězu, a ve své snaze o naplňování hmotných žádostí začali stále více sklouzávat k bezohlednosti, sobectví, chamtivosti, nespravedlnosti, zvrácenosti a mnohým jiným podobným věcem.

   Lidé se stali žalářníky svého vyššího, citově duchovního "já", které uvěznili za mřížemi vlastních, nikdy nekončících materiálních potřeb. A za těmito mřížemi jejich duch chřadne, hladoví a hyne. Nedostává se mu naplnění jeho potřeby rozvíjení lásky, spravedlnosti, čestnosti, čistoty, dobra, mravnosti ušlechtilosti a poznání a naplňování Vůle Stvořitele.

    Takový je dlouhodobý vnitřní stav lidstva. A tento stav se stále stupňoval, až začal dosahovat svého vrcholu. Začal dosahovat maximálního ztotožnění se lidí se svým nižším, rozumově materiálním "já" a maximálního oddálení od svého vyššího, duchovně citového "já".

   Avšak to, co v sobě dlouhodobě vnitřně neseme a skrýváme má tendenci postupně přerůst také navenek. Má tendenci zhmotnit se! Má tendenci také navenek, na vlastní kůži dát lidem prožít to, co nosí ve svém nitru a jací vnitřně jsou.

   A proto se vnější poměry žalářníků vlastního ducha začaly postupně měnit k tomu, aby byli také oni sami uvrženi do žaláře. Konkrétně se to ve fyzickém světě začalo dít tak, že se začala vytvářet určitá světová elita. Elita nejvíce rozumově zdatných. Elita nejbohatších a nejmocnějších, ale také nejvíce vzdálených všeho duchovního. Elita, která ve své racionálně materiální zvrácenosti nakonec dospěla k temné vizi a k temnému cíli. Je jím absolutní světovláda s úplným podmaněním, zotročením a zdecimováním lidstva na takzvanou zlatou miliardu.

   A tato elita jde pomalu, krok za krokem za svým cílem. Je tak bohatá, že si dokáže koupit téměř všechny hlavní média a jejich prostřednictvím formuje vědomí obyvatelstva požadovaným směrem. Média obhajují kroky, prováděné světovými elitami jako něco, co má sloužit ku prospěchu lidí, ale ve skutečnosti to slouží především ke prospěchu elity, a je to vždy jen další krok na cestě k dosažení jejího cíle, definovaného jako Nový světový řád (NWO).

   No a tady se už dostáváme k naší nejaktuálnější současnosti. Ke koronavirové pandemii. Je sporné, zda je koronavirus přírodního původu, nebo byl uměle vyroben. Každopádně však přišel světovládné elitě velmi vhod, protože právě na pozadí dnešní pandemie začíná zrychlenými kroky postupovat ke svému cíli. Všimněme si, že všechny národy země jsou pod záminkou boje proti pandemii postupně zbavovány nejrozličnějších práv a svobod. Lidé jsou neustále kontrolováni. Omezuje se pohyb na hranicích a domácí vězení i práce z domova se stávají realitou. Život společnosti byl zredukován jen na to nejnutnější. V obyvatelstvu je médii neustále vyvoláván strach a jako na spasení se čeká na vakcínu.

   Nicméně v takzvaných konspiračních kruzích se říká, že právě k tomuto bodu mělo všechno dojít. Že v lidech měl být záměrně vyvolán panický strach před něčím, na základě čehož obyvatelstvo vděčně a dobrovolně přistoupí k vakcinaci. Existují však podezření, že právě prostřednictvím vakcíny chce elita omezit plodnost lidstva, a tím začít s jeho redukcí na zmíněnou, zlatou miliardu. Jiná teorie zase říká, že vakcína zasáhne lidskou DNA takovým způsobem, že z nás vytvoří snadno ovladatelné lidské hybridy. Že naše DNA bude změněna a my přestaneme být lidmi. Staneme se jen poslušnými biorobotmi v rukou elity, plnícími její přání.

   Finále zotročení lidstva nastává! Náš tupý materialismus a naše nepatřičné vyzvedávání nižšího rozumového "já" nás dovedly až k tomuto bodu. A došlo k tomu proto, abychom pochopili, co takový posun vnitřní hierarchie přináší. Abychom poznali, k čemu to vede. Abychom pod hrozbou ztráty podstaty naší lidskosti poznali fatální omyl, spočívající v nesprávném vyzvedávání našeho rozumově racionálního "já" nad našeho ducha.

   Události dospěli až sem proto, že Vládce univerza nás prostřednictvím svého Zákona zpětného účinku nechává prožívat důsledky našeho vlastního jednání a myšlení, které se pro nás nyní staly soudem. Co jsme seli, to sklízíme! Protože jsme odepřeli darovat svobodu a volnost svému vlastnímu duchu, ani my sami si nezasloužíme být svobodní! Protože jsme spoutali vlastního ducha, zasloužili jsme si, abychom také my sami byli spoutáni! Civilizace s uvězněným duchem se sama stává jedním velkým vězením! To není žádná fikce, ale skutečnost, která se odehrává před našima očima, a kterou jsme nyní nuceni prožívat na vlastní kůži.

   Zásadní otázka zní, co s tím udělat a jak se z toho dostat?

   Zde nepomohou pouze protesty! Zde nepomůže pouze vzpírání se různým vládním nařízením, prosazovaným pod taktovkou světovládných elit. Zde nepomůže pouze občanská neposlušnost! To vše je dobré, ale nedostatečné! Rozhodujícím faktorem je však jedině nutná změna toho vnitřního, kvůli čemuž jsme se do takové situace dostali. Rozhodujícím faktorem je povýšení našeho vnitřního, duchovně citového "já" na místo, které mu náleží! Na piedestal naší osobnosti! Naše duchovně citové "já" a s ním související hodnoty se pro nás musí stát prvořadé! Máme se stát lidmi ducha a citu! Lidmi, jejichž lidskost i celé jejich bytí stojí na hodnotách, jako je spravedlnost, čestnost, ohleduplnost, nezištnost, skromnost, láska, mravnost, čistota, dobro a úcta k Stvořiteli i k jeho Vůli! Jedině takto vnitřně hodnotově orientovaný člověk je duchovně svobodný, a proto si zaslouží také vnější svobodu! A v nezbytném účinku Hospodinova zákona zpětného působení pak i sklidí vnější svobodu jako důsledek vlastní, dobré a správné setby. Jen duchovně svobodní lidé si zaslouží žít v pravé a skutečné svobodě! A té se jim také dostane! Žalářníci vlastního ducha však budou uvrženi do žaláře! Budou v něm vězněni, zbaveni vlastního lidství a nakonec zahubeni!

   Jak tedy obstát v dnešní době?

   Jedině tak, že se ztotožníme s vlastním duchem a jeho hodnotami! Jedině tak se staneme lidmi ducha a jedině lidem ducha, plně ztotožněným se svým vyšším, duchovně citovým "já", se od Vládce univerza dostane v dnešní době tolik podpory a pomoci, aby mohli obstát v těžkých očistných bouřích, zapříčiněných otroky lidského nižšího, rozumově materiálního "já" a jeho nízkými, materiálně konzumními hodnotami.