20.Srpen 2008
Jistě všichni prahnete po slíbeném průvodci naší dovolené. Máte ho mít. Ale upřímně - budete to někdo číst?

Rujana - zapomenutý ostrov
Z našeho královského města Žatec jsme vyjeli v úterý, v 6,37 h (původní plán byl sice v 5, ale no stres). Pět hodin na německé dálnici bylo nezáživných, alespoň že to tam nedrcá jako na D1. Už na mostě spojující ostrov s Evropou jsem nadšeně fotila...jeřáby, silnici, nákladní lodě...prostě všechno...O ostrově jsem věděla vlastně jenom z vyprávění mého stvořitele - a to jen jeho polohu, víc nic. Jak jsme popojížděli do nitra ostrova, pomalu nás pohlcovala ta odlišná kultura, takové to JINO. Na Rujaně jakoby se čas zastavil. Nikde komíny, elektrárny, paneláky, nebo Tesco na každém rohu....nic takového tam nenajdete. Zato můžete dokola obdivovat domečky s doškovými střechami, nádherné kostely a kostelíky i v nejmenších vesničkách a tu půvabnou architekturu každé stavby i v centru největšího města Rujany –
v Bergenu.
Jako nejklidnější místo se ukázal jižní cíp ostrova - Zudar. Tady potkáváme opravdu málo aut a navečer se ubytujeme v kempu...na příkaz velitele se připravujeme na stavbu stanu, hledáme vhodné místo. Jaké je ale naše zděšení, když zjistíme, že ze stanu máme pouze vrchní celtu? Lamentování je k ničemu, balíme fidlátka a ujíždíme do nejbližšího města – Putbus. Vlítneme do prvního Plusu ale stan v regálech se zbožím opravdu nenacházíme. Na parkovišti se tedy zkoušíme zeptat kde je ein Supermarkt s Zeltou…dozvídáme se, že v Putbusu ne, ale v blízkém Bergenu snad ano. Štěstí v neštěstí, když nás jeden pán odkáže, ať jedeme za ním, dovede nás až k marketu a ještě se jde dovnitř zeptat, jestli tu stan opravdu mají. Naše výprava vybere 3-místný stan a šťastně si to míříme rovnou k pokladně…Do osmi hodin máme stan postavený a na dobrou noc si pustíme Dědictví.
Stále jsem přesvědčená o tom, že předpona Naturkamp znamená „kemp v přírodě“. Jak se ale později ukáže, natur a FKK tady znamená volnost pro nudisty...což zjistíme až ráno, když vlezeme na pláž a tam se vesele kachní banda hambářů. Prý je to tu normální - většina pláží a často těch nejkrásnějších je vyhrazena právě naturářům.
Nicméně nemáme v plánu se válet 4 dny u vody, ať už v plavkách nebo bez...proto o půl desáté vyjíždíme z kempu a jedeme navštívit město Putbus. Putbus je do posledního detailu postaveno v klasicistním slohu, např. nádherné divadlo s pilíři, připomínající antický palác...dále vede naše poznávací trasa do Bergenu, které se sice pyšní nádherným kostelem, ale už je tu vidět "automobilová kultura" a náměstí je jedno velké parkoviště.V kostele udělám pár fotek načerno a vyrazíme na zdejší rozhlednu, o které nám řekli na informacích. Zde si také kupujeme automapu s vyznačenými památkami, pro lepší orientaci. Rozhledna nás překvapí svým rozhledem :-D …Nahoře v kopuli je dalekohled na 50 cent, které tam, i přes dnešní výhodný kurz, odmítáme vhodit. K našemu překvapení se nám ale dalekohled odkryje po vhození 5 Kč a tak pročumíme do kukátka co nám pětikačky stačí. S dobrou náladou, že jsme zas nějaký ten cent ušetřili, si to štrádujeme zpátky do auta a jedeme se podívat do městečka Ralwick ve kterém, jak nám dalekohled a mapa říká, je zámeček. Nakonec se z toho vyklube hotel-zámek Ralwick, ale i tak obdivujeme krásnou stavbu. Pro dnešek jsme toho viděli dost a tak už zbývá jen najít kemp na jihovýchodním poloostrůvku…což se nám zpočátku nedaří, nakonec ale zakotvíme v kempu Gageru. Na uvítanou nám pořádně sprchne, tak stavíme stan až okolo sedmé. Gager je bohužel kemp přístavní, ale i tak je západ slunce z mola krásná podívaná. Tentokrát se dere k fotoaparátu i můj bratr….Uléháme znaveni, okolo desáté hodiny.
Ráno nás probudí šum listí, dnes je opravdu větrno. Pojíme snídani v trávě, sbalíme stan a přikrývky. Ranní rozcvičkou je nám výšlap na zřejmě nejvyšší „pohoří“ Rujany. Je odsud vidět nejen moře, které omývá celý poloostrov ale také hrádek v Lietzowu. Okolo půl desáté vyjíždíme z kempu do Sassnitzu. Tady máme v plánu navštívit anglickou ponorku OTUS. Cestou se ještě stavíme v lázeňském Binzu. Široká pláž a typické protivětrné košíky jsou skvělými motivy na focení. Moc dlouho tu nepobudeme, kromě košíků na pláži nic moc zajímavého není a navíc – procházka mezi samými důchodci je pro nás deprimující. V Sassnitzu se chvíli motáme - díky špatnému značení nám chvíli trvá, než najdeme cestu do přístavu, nakonec tam dojedeme po kočičích hlavách, které jsou pro náš povoz zátěž. Ani pro nás to není nic příjemného, proto na ně pořád nadáváme. Projdeme přístav, odkud také pravidelná trajektová linka jezdí do Švédska a stoupneme si do fronty Kasse – H.M.S. – OTUS. Při prohlídce „podvodní rakve“ táta konstatuje, že posádka měla tak metr padesát a padesát kilo. Uličky jsou opravdu ultratenké a postele ultrakrátké. Nejednou se každý z nás bouchne do hlavy nebo zavadí o nějakou páčku, či barometr. Okolo půl druhé odjíždíme ze Saasnitzu. Přejíždíme přírodní hráz, kterou lemuje asi 5 km dlouhá pláž…K naší smůle FKK…Začínáme mít nudistů tak akorát a nadáváme, kde se dá. Ještěže nám nikdo nerozumí. V posledním kempu u Juliustruh se ubytujeme okolo šesté. Konečně je u něj také pláž a co nás potěší nejvíc, žádná nudistická oligarchie. Smočíme se jen málo, není počasí a navíc, medúzy a chaluhy, vyplavené po celém břehu, nás nijak nelákají. Při stavění stanu bojujeme s větrem, nakonec zastavíme nápor přistavením auta. Pohodlně povečeříme na sedačkách při jednom z dílů Dr. House, což nám umožňuje Honzovo přenosné DVD.
Do snů nám začnou kolem sedmé krákat racci. Prima, skoro jako doma. Po snídani jdeme ještě jednou na pláž, kocháme se a kocháme. Jednou z posledních zastávek bude na Rujaně mys Arkona. Na nejsevernější výběžek Rujany vyrážíme okolo desáté. Už při příjezdu na místo je nám jasné, že Kap Arkona bude rušné turistické středisko. Němci si ale rádi přispí, tak to zatím není tak hrozné. Od parkoviště je to k majáku asi 2 km, alespoň se projdeme (což se Honzovi ale vůbec nelíbí). Vedle parkoviště nás hned zve kovboj, ať se s ním svezeme v kočáře. Posíláme ho do patřičných míst a jdeme dál po svých. Ještěže nám nerozumí. Na Arkoně vylezeme s tátou na maják, Honza radši zůstává dole se svou flaškou minerálky Odyseus. Celkem fouká, ale je teplo. Chvíli si hraju na Japonce, fotím výhled na všechny světové strany a scházíme dolů. Podle pobřeží dojdeme ke schodům, které vedou ze skal k vodě. Tady se rozdělíme. Honza to vzdává a navíc musí „položit kabel“. Vyfasuje drobné na toilette a jde zpátky. S tátou sejdeme schody a podle vody pod vápencovými skalami nazpátky. Po ukrutném výšlapu šílených schodů se dostáváme opět k majáku. Honza sedí, zřejmě už delší dobu, pod ním a směje se od ucha k uchu. Nenechává si samozřejmě dojmy ze záchodu pro sebe a já ho proto přeruším. Po cestě lemujeme pobřeží a dostáváme se zpět do vesničky, kde se také najíme. Místní uzené ryby jsou opravdu chutné, stejně jako čerstvá brötchen. V autě už odpočíváme všichni, přece jenom jsme toho nachodili dost. Další půlhodinku se vezeme. Mezi částí ostrova Wittow a zemědělskou částí Rujany se svezeme asi 200 m trajektem, abychom nemuseli objíždět půlku ostrova. Je to vlastně poprvé, co jsme na trajektu s autem. Úplně poslední zastávkou je město Gingst kde si ukuchtíme cosi k obědu, uvaříme čaj, obejdeme kostel a jedeme dál. Poloostrůvek Ummanz objedeme za 20 minut. Rujana je rájem pro cyklisty, všechno je tu blízko, ostrov je 40 km široký a 60 km dlouhý. Po naháčích jsou cyklisti druzí, na které ustavičně nadáváme, rádi se pletou pod kola a „kentačdys“ jsou superpomalí jezdci. Přejedeme okresku v Samtensu a sjedeme se podívat na místní raritu - Allenstraße – stromová alej tvořící tunel. Najíždíme zpátky na hlavní silnici ostrova č. 96 a odjíždíme z ostrova po mostě do Stralsundu.
Je pátek odpoledne a naše poznávací dovolená je u konce. Bylo to opravdu pěkné. Kam se na nás cpe nějaké teplé, přecpané středisko ve Středomoří, když Baltské moře se svými 17 stupni je na půli cesty. A kam se na nás hrabou nějací plynule mluvící inženýři, když se dá domluvit rukama i nohama i rusky. Hlavně se usmívat!!!! Nashledanou Rujano, zase někdy příště!

 
Vložil: paralenek ¤