Úterní večer, na uších sluchátka, ve kterých hraje Boston od skupiny Augustana. Jedna z mých nejoblíbenějších písní, z těch, při kterých vzpomínám. Ač ještě není prázdninovým dnům konec, zavzpomínám si na těch 60 dní volna.
Na prázdniny jsem se předem netěšila. Jednak proto, že jsem se poslední červnový den dozvěděla, že moje "tutová" brigáda padá, pak taky proto, že s nimi přijde časté odloučení. První dny byli příšerné. Nuda, vedro, smutek, vztek sama na sebe, došlo i na otevření sešitu biologie. Nastávali otázky typu: Co já budu celou dobu dělat? Žádná práce, žádný tábor, akce, soustředění, nic...zlobila jsem, nikam nejedu. Pro mě, jakožto člověka, který na prdeli neposedí, dost zničující zjištění.
Další dva týdny chození ven, pocení na kole ve vedru, sledování řeky na Libočaňáku mi brzo přišli stereotypní. Tak stejné, jako osazení. Pak v polovině července přišli 4 dny v Nečemicích, které mi sice trochu pozvedli náladu, ale taky jsem začínala být pekelně nervozní. Den setkání se blížil. Dožila jsem a přežila jsem ho :)
V sobotu 19.7. jsme tedy vyrazili v několika lidech na rockfest do Kadaně. Tenhle den nebyl stoprocentní, pomohlo k tomu několik okolností, nicméně hodnotila bych ho 4/5 *.
Následnujících 14 dní si téměř nevybavuji. Je zvláštní jak se hrůzně táhli, nakonec to vypadá, že to uteklo děsně rychle. Stává se. Ale vím, že jsem v té době měla čest, projet se na suprácké "stopětadváce" čopříku a to po celým Žatci. Bylo to pěkné, motorky mám ráda.
8.8. jsem byla jedna z několika miliard, která sledovala zahajovací ceremoniál LOH v Pekingu. Několik dní na to jsme s tátou a bráchou odjeli na Rujanu. Právem tyto dny nazvu těmi nejhezčími z celých prázdnin. Kromě toho, že jsem po 4-5 letech byla zase u moře, objeli jsme ostrov, chodili jsme hodně, fotili a pak unavení usnuli okolo deváté. Naprosto vyhovující. Pro mě.
V neposlední řadě bych zmínila poslední víkend. Který sice neměl ten mě "akčně" vyhovující program ale lemplovat taky dokážu. I když mě to pak začíná nudit. Ale víkend na gauči? Nikdy neuškodí. To zase dlouho nezažiju.
V tomto posledním týdnu sháním akorát sešity, zítra si jdu koupit batoh do školy. Červený. :-* Do školy se celkem těším. Po tom neúspěšném roce bych chtěla něco dokázat. Jestli z toho něco bude a já udělám díru do světa (krumpáčem?) nevím.
Celkově bych tyto prázdniny označila za průměrné. Katastrofální první měsíc nudy a tvrdnutí v díře, ve který budu dalších 10 měsíců mě vydeptalo uplně maximálně. Nudu mi pak jakž takž vykompenzoval srpen. Ale i přesto musím napsat, že jsem se nudila. Celkově ano. Po dnech jak kdy. Zážitků moc nemám. Ale když teď poslouchám Cliché od Supportů a vzpomenu si na Kadaň, slejvák a dva krčící se amanty pod bundou vel. S, musím se smát. Ale příští rok si zařídím po svým. To bude takovej adroš, že se z toho p****u.