Dneska je středa...půlka týdne...to je ještě něco kolem 55 hodin kdy mi začne víkend a pojedu na mých rodičů úžasnou chalupu...v neděli večer se mě jeden spolužák ptál jestli taky nesnáším pondělí(jako většina lidí)...tak jsem se zamyslela a došlo mi že mi je to jedno...a to hlavně proto že jako student VŠ a navíc vyššího ročníku mi škola začíná až ve středu..tedy dneska navíc ted mám zkouškové takže do školy zavítávám tak leda na pokec se spolužákama:)...

Dneska mám jít na pyžamovou párty...což zní zajímavě a ta představa se mi před dvěma týdny líbila tak ted se mi tam moc nechce...sice tam bude zábava, protože sestava lidí kteří tam budou,se umí dokonale doplňovat a pak vznikají úžasné hlášky:) ...každopádně mám dilema stejné jako většina lidí hlavně holek a to co na sebe...pyžamo...tak to nenosím, vlastně to včem spím a cítím se vtom dobře,tak to si vzít mezi lidi nemůžu...tak nevím...uvidíme...:)

konečně  jsem  přišla na to,jak bude moje bakalářka vypadat...na to, že ji mám na konci března odevzdávat tak to jde nebo spíše mě osvítil duch svatý na poslední chvíli:)

odpoledne si jdu sednout s Andy, Kubou a Barčou do naší školní mateřské základny:) což je super...ale ještě předtím musím jít na konzultačky k profesorovi aby mi poradil s bakalářkou a při jeho hovornosti tam budu tak hodku nejmíň...ale pro dobro sebe sama co bych nevykonala:)

....všechno jednou začíná....říká se to...a pak se taky říká, že "co je zlé může být pro něco dobré" nebo,"že když něco končí,něco nového začíná"...k čertu stím...co je mi do toho nového když jsem byla spokojená stím starým....nemluvím přímo o patnerských vztazích jak si někdo může myslet a nesnažím se tu rozebírat nějaký nefunkční vztah a podobně, ale o celku(což se vlastně vztahů taky týká.)..o všech věcech v životě které mě a všechny ostatní potkávají...jako třeba úmrtí která nám ukazují jak jsme všichni zranitelní a jak život může být křehký a že spoléhat se na dlouhověkost při dnešních životních podmínkách, mraky chemii ve vzduchu a vodě a různých éček, barviv a jiných svinstvech v jídelech, při výši stresu jak alarmují jistě velmi zainteresovaně různé časopisy a jiné velmi čtivé plátky ... na to se spoléhat by bylo jako "hodit hovno do ohně a čekat ohňostroj"..lidé odcházejí...blízcí nebo vzdálení a nebpo neznámí...odchází i zvířata mazlíčci a blízká zvířátka a nebo ty které nám leží upravené na talíři...i jejich život skončil...co po smrti začíná nevím...nejsem 100% věřící a ani 100%  ateista....ale posmrtný život duše..když tělesná schránka se pomalu rozkládá a červům rostou bříška a těší se na další sváču a nebo spalující ohňen pohlcující celé bytí na prach který se dá nasypat na klouzající chodník jako obrana proti náledí....ne ...nejsem až takový cinik...svojí babičkou v urně bych si chodník neposypala...ale vlastně ani nevím kolik částí babičky v té urně je...doufám, že kousíček ano... každopádně já až takzvaně skonám tak volím variantu bé..radši  pomůžu neklouzat než abych sloužila jako hlavní chod...

ale to jsem se dostala trošku jinam než jsem chtěla, ale co se dá dělat...

takže když už jsem v této veselé pohřební náladě tak složím báseň

popel

až  jednou půjdu tam

kam každý jednou musíme

já budu vědět že jsem tam

kde temno  a zima je

do márnice strčí mě

tělo nahé zmodrá

pak mě strčí do pece

kde v plamen zčerná

nasypou mě do urny

a pak strčí do hrobu

kde se všichni seběhnou

na tu malou hostinu

pak se všichni udiví,

 že žádné maso nevidí

jen popel

možná se to nerýmuje..psala jsem to v rychlosti a nečetla to znovu takže to celé může vypadat blbě....ale nikdo z vás  to číst nemusel:) 

...každej to asi zná, když se probudí tak ví, že je den D..divnej den nebo den debil...pro mě je to dnešek....je sice pravda, že jsem si na tom zadělala již včera, ale gradace nastala až po probuzení. Měla jsem jít do školy, jenže proč kazit náladu druhým nebo být nepříjemná, nebo ještě horší varianta sedět s kyselým nebo jinak zdeformovaným obličejem, přemahat se a snažit se o falešné "americké úsměvy"což by neušlo očím vnímavých spolužáků ...teda většinou spolužaček které  by se ptaly co mi je, jestli je to tímhle nebo tímhle(ikdyž by mě se taky možná neptaly a toto téma si ponechaly na probrání po mém odchodu) a já bych je maximálně poslala do jistých míst která myslím není třeba psát, no a to by vedlo k dalším psychickým nepokojům a jasným představám o mé normálnosti nebo spíše nenormálnosti...jenže mam depku takže musím vycházet z toho, že na mě každej kašle, jsem sama, nikdo o mě nestojí a nikdo mě nemá rád.....ikdyž realita je možná jiná moje depka si to nedá vymluvit mrcha jedna! Ach jo... a to je teprve ráno...

............pozitivum to samozřejmě má....den D se podělal i odpoledne a večer........pozitivní věc je že takový den přijde zas a možná že bude ještě horší takže je se na co těšit a to je to hlavní