Dneska byl dlouhý den. Vstávala jsem v půl 5 ráno a do postele jdu ted až po půl 12 večer. Což je něco kolem 19 hodin denní aktivity. Ráno jsem jela s mamkou z chalupy, řídila jsem a musim napsat, že na pondělí ráno jelo po silnici docela dost čuramajzlíků,blbštejnů a hromad trusu z myších albínů( viz.červený trpaslík). Doma jsem se stihla jen převléknout a nakreslit si obličej, pak jsem hned spěchala na autobus u kterého mi změnili těžce naučený jízdní řád(což mě docela naštvalo) a čekala na naplněný autobus celkem nevonících pasažérů...tak jsem pak po výstupu byla nucena na sebe vyšplíchat snad půl lahvičky své voňavky( pro případ že bych načichla). V metru to nebylo o moc lepší, navíc zrovna v mém vagonu jela rota spratků ze základní školy a myslím, že pavilony opic a papoušků by bledly závistí co se do hlučnosti týče a myslím, že se ty opice líp chovaj(asi je opičí mámy a tátové lépe vychovávají než ty od "pánů tvorstva").

Takže jsem si pustila volume doprava (a pracovala na hluchosti ve stáří)  abych je přehlušila....marně...asi bych si je musela propíchnout (myslím ty bubínky...né ty děti...ikdyž...no možná by to stálo za zkoušku)nebo si pořídit sálovou aparaturu aby to pomohlo. Když jsem v takto příjemně strávené půlhodince nasála dostatečnou atmosféru, mohla jsem jít do školy. Nejdříve jsem se zastavila v knihovně a studovně. Tam jsem provedla svoji předzkouškovou přípravu = zjištění co je ve zkoušce za otázky, výroba pár taháčků a puštění svých oblíbených písniček.

Zkouška. Nedříve jsem čekala, až holčina z dálkového studia která přišla předemnou si dopíše přípravu, poté jsem byla vpuštěna na "bojiště". Vybrala jsem si otázku rodina a druhou dostala Švýcarsko. Vedle mne seděla Lenka z cesťáku, která z taháku opisovala test z lekcí 15-20(taky jsem jí potkala na předzkouškové přípravě v knihovně u kompů). O rodině jsem napsala 2 A4 stránky...o Švýcarsku tak 6 řádků. Nejdříve jsem začla otázkou rodina a celkem my to šlo že jsem se do papírů skoro nedívala. Pak jsem povídala o tom co chci dělat v budoucnu a když jsem řekla, že stevardku(sice nechci, ale nic lepšího mně nenapadlo)tak se mě profesor zeptal jestli se bojím létaní...musel mi to říct ještě jenou než jsem si dala dohromady co vlastně po mě chce. U Švýcarska mi musel pomáhat otázkama a tahal to chvílema ze mě jako "z chlupaté deky"...ale nakonec řekl že mí dá za 3, což jsem ho chtěla skoro pocelovat. Pak jsem si povídali o něm, kdy kde v německý mluvících zemích žil(celkem slušná řádka) atd. Bylo to zajímavé.

Po úspěěšné zkoušce jsem si zajela na Smíchov pro balík od Avonu a rozhodla jsem se ocenit svůj výkon zakoupením nějakého dárku. Koupila jsem si botičky....teda elegantě-rokově-sportovní žabky. Po 2 hodinách sem je šla vrátit a vybrala si jiné, dokonce levnější a zajímavější a pohodlnější.

Odpoledne jsem se zastavila doma abych se upravila do divadla. Šla jsem s mamkou a tetou Janou do divadla Pod Palmovkou na hru Kočka na rozpálené plechové střeše. Bylo  to velmi zajímavé(sice sousedi po mé levici se po přestávce  už nevrátili) a myslím že i poučné. V hlavní roli excelovala Vilma Cibulková a kromě toho,že má na svůj věk úžasnou postavu, tak měla geniálně expresivní vyjadřování a skvěle pochopenou postavu s perfektní mimikou.

Cestou domů jsem se rozhodla projít než čekat na zastávce 20 -25 minut na autobus. V podpatkách se mi šlo sice hůře než v teniskách a trvvalo mi to i déle.Na mé obvyklé liduprázdné trase podél rybníka oklestěného keříčky a stromy s minimem civilizačního městského osvětlení šli 2 osoby. Samozřejmě, že chlapy. Co jiného když jdu s kabelčičkou o velikosti dvou rohlíků, podpadkách na cca7-10 centimetrech a sukni. .. (může se zdát,  že jsem představami o zabití posedlá, ale moje fantazie je opravdu široká a při každé příležitosti si přestavuju svůj konec - například když jedu výtahem,že spadne, nebo když jedu lesem, že na mě spadne strom, že se mi v kolejích zasekne bota a přejede mě vlak...atd...takže to z mého pohledu není nic neobyklého a proto o tom píšu...člověk má být připravený na všechno) Najednou jedna postava zmizela a mě zachvátila vteřina paniky.....Dokonce jsem slyšela takový ten "divný" zvuk, po kterém tuhne krev v žilách a člověk zamrzne v pohybu....no z křoví vyběhl hafan. Takže žádné drama se nekonalo....navíc když je někde pejskař tak nebezpečí nehrozí...teda za předpokladu, že tím nemaskuje skutečnost, že je úchyl.

No ted je něco po půl 12 a myslím, že usnu rychle...ikdyž musím přemýšlet nad závislostí lásky...Maggie byla zamilovaná a její láska nebyla opětovaná...já jsem zamilovaná(ale něco mi chybí) a moje láska je opětovaná(ani moc ani málo...zkrátka akorát).....tak mě napadá kolik lidí v dnešní době žije s někým koho nemiluje a pro svojí lenost stím nic nedělá, není schopen se stím poprat a snažit se vztah napravit a nebo ho poslat k šípku a dočkat se jiného.....někdo si myslí, že má svého vyvoleného a že to bude na celý život, přesto že se ten "vyvolený" chová jako kosmickej vágus před kterým se je nutno plazit a uplácet ho pro trochu lásky.  Někdo lásku nemá a touží po ní, ale neumí využít příležitostí. Láska a vztahy jsou složitá záležitost, která vyplňuje nejeden rozhovor. Pravdou však zůstává že ten kdo se o jakýkoliv vztah( i přátelský nebo příbuzenský)nestará a myslí si, že se nezmění, je jako kdyby "hodíl hovno do ohně a čekal ohňostroj". A další pravdou je že "prohrává ten kdo kdo má rád víc"

dobrou noc