.....  v hrobovém tichu, kde jen dech a tlukot srdce se ozývá,

v černočerné tmě, která všechno zakrývá

jak silná rána, jako výbuch z děla

jakýkoliv pohyb se odehrává

malá a slabá v koutku leží,

leží sama, nemohoucí

není už jí  pomocí,

není už  návrat v ničí moci

kanoucí slzy po tvářích pozdě se řinou,

pozdě nalezeno její tělo,

jen tichý tlukot srdce ustává

jen lehký a nepravidelný dech se hluboce ozývá,

svalové křeče se v intervalech vrací

pohlazení už téměř necítí,

jen tiše jako zbohem přede

tak jemně a téměř nepoznaně

 v tom tichém koutě, sama a opuštěná

navždy svět živých opustila

její tělo chladne a tvrdne

její krev v žilách pozvolna tuhne

poslední vydechnutí, poslední tluk srdce

 sama odešla na místo jiných

sama se vzdala světa živých.