petulka...15

Bylo jedno veliké a krásné kamarádství. Přechodem na SŠ se kamarádství pomalu, ale jistě bortilo. Jedna (nejmenovaná osoba - říkejme jí třeba TÁMA) se stále naštvávala na druhou ( té říkejme CECÍ). Přitom Cecí nigdy newěděla důvod (prej se jí asi nelíbilo jak se Cecí chová, jak oblíká bo co..). A to se Cecí velice snažila a lezla Támě do zadku (a to do slova), stále se za něco omlouvala a to nigdy newěděla pořádně za co vlastně.! Bylo to protože to kamarádství pro Cecí znamenalo hodně, víc než si kdo kdy myslel, měla Támu velice ráda, až moc.. Ale postupem času to bylo horší a horší. Skoro každý týden se holky hádaly, pak zase usmiřovaly, a pořád do kola.. Většinou to byla ale Táma kdo se naštvával a urážel (jen tak z nudy asi. Časem se Cecí dozvěděla, že prý Táma žárlí na Cecíinu kámošku ze školy. Neměla proč, v tu dobu to pro Cecí byla jen kámoška. (Až Táma zavinila, že ty dvě jsou teď už nej..) Táma začala čím dál častějí a více rejpat do Cecí až se Cecí jednoho krásného dne rozhodla, že si prostě nenechá srát na hlavu ( a to doslova) a Támu definitivně poslala do hajzlu. Na Cecí už to bylo moc. Pro ni to vůbec nebylo lehké, ale jinak to prostě už nešlo.: Na co je kamarádství, které jen tak tak stojí na nedůvěře, neustálých hádách a urážení se navzájem. Tak prostě skončilo velké nejlepší přátelství, které kdy mohlo vzniknout. Byli to nádherné dny a měsíce v životě, které strávily holky spolu! Ale žiwot plyne dál a každá z holek se rozhodla jit swou cestou a už každá sama, bez té druhé. Kdo ví, třeba se spolu zase něgdy sejdem a nebudem se tak nenávidět jako teď. Možná už budeme starší. Možná na to budeme nahllížet jako na kravinu a zasmějem se tomu spolu. Kdo ví, každopádně teď sme si na hodně dlouhou dobu řekly SBOHEM.!!