Zas máš podivné nálady co vkrádají se do mých snů a pohled, který nehladí mi říká, že zas neusnu.
Usínám sama vedle Tebe a vlastně se mi nechce spát jde z Tebe chlad který mě zebe a tiše šeptám do peřin slova, jímž sama nevěřím proč mě nemáš rád?
Vím, máš mě jistou tak oč byses měl bát? Jen kopneš do dveří a křikneš, že máš hlad pak cítím slzy na tvářích a v srdci padá čerstvý sníh.
|