|
Dám si vlasy k Tobě
na polštář
a tiše bez ptaní
pak bříšky prstů
pohladím
Tvou tvář
a strach mi nahání
Tvá slova
pojď sem blíž
však víš...
Cítím jak dýcháš
v každém slově
se vpíjíš ke mně
do spaní
a možná jenom sníš
když šeptám
ještě níž
Ty smíš.
Ráno ve ztrácím
Ty jsi sám
najdeš pár vlasů na polštáři
usteleš postel
tak se ptám
jak ubozí jsme
lháři!
|
