Dám si vlasy k Tobě na polštář a tiše bez ptaní pak bříšky prstů pohladím Tvou tvář a strach mi nahání Tvá slova pojď sem blíž však víš...
Cítím jak dýcháš v každém slově se vpíjíš ke mně do spaní a možná jenom sníš když šeptám ještě níž Ty smíš.
Ráno ve ztrácím Ty jsi sám najdeš pár vlasů na polštáři usteleš postel tak se ptám jak ubozí jsme lháři!
|