Jak jsem si ustlal...
09.Listopad 2008Donutil jsem se během dnešního krásného slunečného odpoledne vytáhnout svůj šlapací MTB stroj a provětrat ho na okolních lesních a polních cestách vychutnávaje příjemnou podzimní atmosféru krajiny... 
Neprožívám teď úplně povedené období a tak během jízdy často myslím na to co by kdyby a vůbec na spoustu věcí jen ne na řízení... obvykle mi to prochází dnes nikoli... 
Blížíce se k domovu míjel jsem v Bělském lese lavičku s třemi teenagery a v hlavě opět nějaký problém když se po pravé ruce vyskytla dlouhá blátivá mulda na kterou bylo třeba vyjet... přední kolo to zvládlo ale zadní odmítlo spolupráci...
Výsledek byl nepochybně divácky atraktivní... následoval let plavmo a dost tvrdé přistání na pravé křídlo bez vysunutí podvozku... můj stroj odklouzal na tři metry od pilota... prostě rozplácnul jsem se jak zmrzka na chodníku... 
ve vteřině jsem byl sice na nohou a s výrazem 007 'to je přece úplně normální' odfrčel na těžký převod tempem Tour de France... Koutkem oka jsem stačil zachytit že mladým trčí obočí až k vlasům a fouká jim do pusy... Po půl kilometru jsem bohužel zjistil že mi chybi v kapse mobilní tydlifon... no vím ze Bond těžko ale já se pro svůj komunikátor vrátil... to už se mládež nepokrytě bavila... zcela nepochybně jsem jim prosvětlil odpoledne a to je pozitivní... Poučení: Nepřemýšlej na bajku nad Nesnesitelnou Lehkostí Bytí 
napsal/a: rebel_M 16:34 Link
