vlétla jsem do pasti, zmateně poletuji v prostoru, který je ohraničen něčím pevným, něčím co jsem ještě nepotkala, neviděla, necítila, zmateně se snažím dostat ven....proč jsem sem vlastně vlétla? narážím do stěny a otřesena se otáčím, už to vidím....letěla jsem za něčím světlým, mámivě krásným, za něčím co jsem ještě nikdy neviděla, nevím co to je a nevím proč mě to tak moc přitahuje, když se trochu seberu z otřesu, letím k tomu, oslepuje mne to ..... a jde z toho něco, co pálí, teplo, čím víc se k tomu přibližuji....tím víc se teplo mění v horko, měla jsem vědět, že je to nebezpečné.....nevěděla, dolétla jsem až těsně ke zdroji mámivé krásy a .... už nepříjemného horka, jen jsem se toho chtěla dotknout, za chyby se platí....i přes to vysoké teplo jsem dolétla tak blízko, jak jen to šlo....pak přišla bolest....padám na něco tvrdého, proč nemohu letět??? proč to tak bolí??? co to je??? tělo se svíjí, křídla neposlouchají, jestli to nevíte...tak i můry pláčou, musím pryč, snažím se vzlétnout, vidím svá křídla.....jsou jiná, jako by nebyla celá....nejsou, to udělal ten žár....bolest ustupuje, ležím na chladné ploše a čekám....na co čekám? nemohu létat...jediná myšlenka, rozkládám svá zničená křídla a cítím únavu, na co čekám? na smrt....vše okolo mne se roztočí a já někam padám, ještě se pokusím vzlétnout, ale křídla poklidně leží....ani se nehnou....................letím, cítím jak se vznáším.....začínám vnímat, ne....to mě nenesou má křídla...ta jsou spálená, cosi mě ale zvedlo do výšky....člověk, potkávala jsem je často v noci, zabije mě, tolikrát jsem to už viděla, šlápnou, plácnou, nemají můry radi, nelíbí se jim a snad z nich mají i strach, takový jako mám já teď? čekám, ale místo smrti se najednou dívám do tváře .....asi mu patřilo to mámivé krásné něco.....asi se mi snaží něco říct, ale nerozumím .... má křídla jsou rozložená na jeho dlani, prohlíží si je a pak mne pokládá do něčeho měkkého, mámivé horko zmizelo, jak to udělal? místo toho se objevilo jiné, ne tak horké a je ploché .... to je svět lidí? samé zvláštní věci, člověk se upřeně dívá na tu věc .... jako by něco hledal, znamená to že mne nezabije? ...... .

nezabije ji, kdyby ta můra znala toho člověka, cítila by jak se vyděsil, když ji viděl zničenou na svém stole, věděla by, že ji uložil na látku do krabice a hned vypnul mámivé světlo a zapnul chladné světlo počítače aby zjistil z čeho vlastně žijí noční motýli, kdyby byla neusnula strachem a ustupující bolestí, viděla by jak se na ni dívá a jemně se dotýká jejího spícího těla a pak se zvedne .... odchází a kdyby mohla létat, viděla by jak hledá...hledá strom, který je zraněný a vytéká z něj smůla, kdyby mohla cítit jeho pocity, cítila by, že ho bolí její zranění, která způsobila lampa na jeho stole...... kdyby byla člověk.....věděla by, že ji chce zachránit.....