říkala jsem, nechte mě být, nezachraňujte mne, proč si jen nedáte říct a nenecháte mne, nutíte mne ubližovat, nutíte mne kopat, své rány přijmu, každou jednu si zasloužím, tak jen bušte, já to vydržím, vydržela jsem už tolik, že další  ani necítím, jen mě nechtějte spasit....to raději ránu, bolest a chuť krve na patře, nesnažte se mi pomoci, já musím na dno, tam patřím, tam je mi dobře, nechte mě být, jinak vás stáhnu  sebou a klidně vás tam nechám utopit...proč to nechápete....