Jméno: seduction Region: Zbytek světa O mně: mám vše co jsem si kdy mohla jen přát :) báječnou dceru, našla jsem své soukromé sluníčko, co když zasvítí, mě nespálí a zpřízněné dušičky, které za mnou lezly i po horách :)
Chtěla snít, zůstat v tom snu, nejíst, nepít a nikdy nemilovat, nikdy nepoznat jaké to je, když srdce ztratí rozum a jeho komory se naplní místo krve, sladkým sirupem a ten pak pomalu zaplaví celé tělo. Kdy se to stalo? Proč nemilovala toho koho měla?Proč milovala toho, koho milovat nesměla…. Teď sedí v temnotě a chce jen snít. Snít o pocitu, který ji zaplavil, když ho poprvé viděla … proklínala i milovala ten okamžik. Opřela hlavu o studenou zeď hradní kobky, studila stejně jako sloup o který se opřela tenkrát…. Když ji opustili síly …. Tenkrát když poprvé viděla muže co ji měl chránit, chránit před nebezpečím, zatímco její legitimní muž odjel, povinosti si to žádaly. Nebezpečí …. Bylo všude kolem, doba byla nebezpečná, kraj byl nebezpečný i lidé byli…ale největším nebezpečím byla sobě ona sama, nevěděla to. V hlavě se jí rozezněly tóny, něžné, jemné, krásné…. A zase jde po kamenné chodbě, nechtěla vidět toho muže co ji bude hlídat, přemýšlela, proč ji ten co by s ní měl být…opouští,proč ji nechává samotnou… chodbou zní její drobné kroky, hlavu má skloněnou a dívá se na zem… proč ji nechá samotnou, proč si ji vůbec bral? Když o ní nestál, teď odjedea nechá ji hlídat jako vězně, cítila rozčilení a bolest …. Zvuk kovu utnul její myšlenky a ona se zastavila, ticho ….a zase, co je to za zvuk? Pomalu přešla přes chodbu a nahlédla do sálu …. Stál zády k ní, na sobě měl jen lehkou halenu a volné kalhoty, vlasy střižené nakrátko byly lehce zvlhlé od námahy, v jedné paži držel meč a druhá zůstala spuštěna podél těla, nečekaně zvedl paži s mečem…. Lekla se, ale ani se nepohnula, nemohla, jen bůh ví proč…zůstala stát,pomalu se otočil kolem své osy a najednou stál tváři k ní, neviděl ji,nevšiml si jí, tehdy to ucítila poprvé, srdce se zastavilo, co bylo v té tváři,že ji nedovolila se od ní odtrhnout ….co bylo v tom pohybu, že ho musela sledovat, co bylo v tom těle, že ji to přikovalo k zemi….viděla přece už tolik mužů se zbraní v ruce, oděnné do železa nebo jen tak, jako byl tenhle a kdo to vůbec je? Jeden z družiny jejího muže? Myšlenky jí v hlavě bouřily, rojili se jedna za druhou, stále ho sledovala, jeho pohyby s mečem v ruce…byli tak ladné, měkké a něžné, přesně souzněli s hudbou co jí zněla v hlavě, jako by tančil, nebyl nijak svlanatý,jak byla u těchto mužů zvyklá, ale těžký meč zvedal jako by nevážil téměř nic, proč nemůže ani dýchat, přece by ji nemohl slyšet…ticho….vzduch se zastavil….jejich oči se střetli, zachvěla se…jdi!!!Utíkej!!! Velel rozum, zůstaň četla z jeho pohledu…v mžiku se otočila a rozeběhla se, pryč!!! V cestě ji zastavil vysoký sloup podpírajícíklenbu stropu, opřela se o něj čelem,chladil, zprudka dýchala, nebylo to jen tím během…otočila se ke sloupu zády a pomalu se po něm svezla k zemi, nohy ji zradily, cítila slabost v celém těle, položila si dlaně na obličej a pak ucítila dotek, byl to dotek o jakém vždy snila…neslyšela ho přicházet, snad že byl bosý, snad že slyšela jen svůj dech a tu hudbu. Jeho dlaně pomalu odkryli její tvář, pomalu otevřela oči, díval se na ni a lehce se usmál, snažila se postavit, tato poziceje nedůstojná královny, napadlo ji, pomohl jí se zvednout a přitom ji stále držel za paže, chvíli stála a jen se dívala, pak ucítila jak jí nohy odumírají a kolena se opět podlomila, ale tentokrát na zem nedopadla, pevně ji stiskl a držel, v tom stisku bylo tolik…cítila, že by ji nikdy nenechal padnout, neznala ho a přesto cítila jistotu. Snažila se přinutit tělo aby ji zase poslouchalo, aby ho měla pod svou kontrolou….když se jí to konečně povedlo,vymanila své paže z jeho sevření a otočila se zády…neodcházej….slyšela jeho tichý hlas, hlas…věděla, že bude přesně takový, klidný, hřejivý, pevný,přivřela oči a ani se nepohnula, cítila jak udělal krok směrem k ní,cítila jeho dech na své šíji, cítila jak pomalu položil své dlaně na její útlá ramena, naklonil se k ní a teměř se dotýkal čelem jejích vlasů…kdo jsi…zašeptala…budu kdo si jen budeš přát….odpověděl tiše, zaklonila hlavu,nechal svou hlavu zkloněnou a ona cítila jeho teplý dech na své kůži. Zpod přivřených víček se jí spustily slzy, první slzy … kolik jich ještě bude sama tehdy netušila … tehdy se ještě mohla zachránit….kroky…cizí studené tvrdé kroky narušili ten okamžik…udělala krok dopředu a tím ho donutila sundat své dlaně z jejích ramen, neodcházej …slyšela z jeho úst prosbu, nemohla jí vyhovět, je královna, nikdo ji nesmí vidět z jiným mužem než je jejímanžel, bolest zaplavila celé její tělo, ale musela odejít a velmi rychle….naposledy se otočila, pak sklonila hlavu a rychlým krokem opustila chodbu, stál a díval se jak mizí, srdce mu bušilo stejně rychle jako jí, bušila stejným tempem, ale oni to slyšet nemohli, už byli daleko od sebe. Stále před sebou viděljejí oči, vyděšené a plné údivu…uvidí je pokaždé, když zavře ty své…
1976dani (1x)
