kdy to skončí? seděla na posteli s nohami zastrčenými pod mikinou, bradu opřenou o svá kolena....sáhla po lahvičce a vysypala pilulku do dlaně.....vymačkala je ze všech platíček a přendala do lahvičky od vitamínů, nikdo tak nepozná, co to je za tabletku, seděla a dívala se na tu malou zploštělou věcičku co jí asi do pěti minut přinese úlevu, asi ne tak absolutní jako injekce, ale částečnou ano....pomalu ji vložila do úst, sáhla po slenici džusu a napila se, cítila jak pilulka zklouzla do krku, tupě zírala na zeď před sebou a čekala až ucítí, jak do těla vstupuje klid.....musíte se naučit s tou bolestí žít, zařadíme vás do programu na její zvládání....slyšela stále lékařův hlas, žít s bolestí? to jde??? jde....žije s ní přeci už tak dlouho, ale v poslední době bolest sílí, každým svým dalším záchvatem....a jakou má bolest vlastně hranici intenzity? někde četla, že když bolest překročí povolený limit....tělo na ní prostě přestane reagovat a necítí ji, takové štěstí ještě neměla....vždy ji cítí asi těsně před limitem...v její největší síle, tělo asi zkouší co vydrží.....do žil se vlévala úleva, jak nebezpečně rychle si na to zvykla, všechno se začalo od ní vzdalovat, usmála se a s koleny pod mikinou si lehla, jako by byla nenarozená v bezpečí matčina bříška.....nenarozená.....neživá.....spjata s životem jen pupeční šňůrou....zavřela oči....nenarozená..........