Učitelky v mateřských školkách to nemají lehké. Vědí sice, že by děti neměly ve školkách masturbovat, ale vůbec už nevědí co dělat a jak se zachovat, když děti masturbovat začnou. Zkušená učitelka v mateřské školce, která je současně dobrou matkou svým dětem a obeznámenou intimní partnerkou svému muži, taková učitelka dokáže zareagovat intuitivně správně, byť neabsolvovala sexuologické školení pořádané Ministerstvy školství a zdravotnictví.

Samozřejmě, že zmíněná ministerská školící iniciativa je naprostou fikcí, vždyť neexistují ani žádné metodické pokyny, žádná skripta či odborná pojednání, jak situaci řešit, natož školení. Přitom každá zkušená učitelka z mateřinky dobře ví, že v každé třídě či širší skupině dětí se nalezne jeden, dva nebo tři chlapci, děvčátka vzácně, kteří si často hrají s pohlavím, přičemž mají nepřítomný pohled, pootevřená ústa a celkově přihlouplý výraz ve tváři.

Tito nejmladší masturbanti se vyskytují se statistickou přesností v kolektivech malých dětí, kde celkem bez zábran provozují své oblíbené přivolávaní libosti, doprovázené sníženou pozorností k okolnímu dění, badatelnou z lehce nepřítomných pohledů. Ručička bývá často v kapsičce kalhot, kde se téměř neznatelně pohybuje. Někdy ručička trochu nesměle směřuje do nohavičky trenýrek, jindy bez zbytečných cavyků míří rovnou za gumu u trenýrek, přičemž trenýrky mohou být až na půl žerdi.

Učitelky ze školek o tom nerady hovoří, je to vlastně v mateřských školkách tabu. Každá učitelka má také jinou metodu, jak se k dětskému masturbačnímu fenoménu postavit. Faktem zůstává, že úloha učitelek je velmi nevděčná, poněvadž snadno mohou být nařčeny, že mravně narušují děti, mohou si na ně stěžovat rodiče masturbujících dětí, v komplikovaných případech mohou být označeny za pedofilní apod. Přitom zmíněný jev má pouze jedno správné řešení, jímž je dostačující vysvětlení problematiky masturbace dítěti.

Ale kterak vysvětlit dítěti něco, o čem nemají jasnou představu ani slovutní lékaři sexuologové, již k masturbaci přihlížejí natolik vstřícně, že ji prohlašují za nejčastější pohlavní aktivitu vůbec. Před lety, ale již po revoluci, jsme reagovali na článek sexuologa v deníku Slovo, jenž podal výše zmíněné tvrzení. Vzpomínám, psali jsme v něm, že tvrzení sexuologa může být pravdivé jen v tom případě, jestliže sexuolog měl na mysli také masturbace mužů pravidelně masturbujících ve vagínách žen.

Naše reakce samozřejmě otištěna nebyla, stejně jako desítky dalších, které jsme tenkrát rozesílali. Svoboda slova je v manipulovaných demokraciích samozřejmostí, každý si může nahlas říkat, co chce, vyvolení pak mohou navíc publikovat v médiích, ale jen to, co si žádají jejich chlebodárci.

Dítě, aby se mohlo správně postavit k problému spočívajícímu v tom, že ono dělá, co je mu příjemné, zatímco okolní svět mu v takovém jednání brání, potřebuje pochopit některé zásadní věci. Vysvětlení, které je třeba podat masturbujícímu dítěti, představuje již poměrně kvalifikované poučení o principu lidské sexuality.

Princip sexuality je ale pro mnoho dospělých tímtéž paradoxem, jakým je pro ta dítka z mateřských školek, jejich pojetí je často identické, neboť představuje pouze cosi příjemného, co jim okolní svět nechce dopřát a v čem se musejí neustále nějak omezovat. Proto by mělo poučení přicházet od osob, které mají nad lidskou sexualitou určitý nadhled daný zkušenostmi a mírou poznání.