GreenBusDog

Člověk praktický... máš nějakej svůj ustálenej stereotyp života, svoji vybudovanou základnu kamarádů a kamarádek, věci, kterej seš zvyklej dělat - třeba chodit plavat nebo pomáhat s krmením prasat, to je celkem jedno. Máj svůj určitej zbudovanej svět, říkejme mu třeba červené kolečko. Žiješ v tom kolečku a je prostě už tvoje - a všechny vztahy tvého života to kolečko pouze dolpňují, pořád je to to samé červené kolečko. Děláš všechny činnosti, co jsi dělal předtím - akorát do toho přibereš jednu novou. Říká se tomu neustále zachovávat zadní vrátka - žiješ si ve svym světě a nechceš se vystavovat risku, že by stál a padal s jedním člověkem, chceš mít svou pevně zbudovanou základnu...

Člověk emotivní...neboli ten blb, kterej se do všeho vkládá celej...má svůj svět, třeba žlutý kolečko...svoje činnosti, sví kamarádi, taky nějakej základ...když ale příjde novej vztah - tak si sice pamatuje, že by kolečko mělo zůstat žlutý - ale přestane myslet...vzdá se klidně všeho a vloží do toho něčeho nového všechno co má...z červeného a žlutého kolečka pro něj vznikne zelené, se středem S  v tom jednom člověku, kterýmu dal vše...a když ten člověk odejde, tak najednou odchází svět...a člověk, kterej zase jedno všechno někam nacpal - a prohrál si musí vytvořit nový kolečko...třeba fialový...a tak dál a tak dál...žádný rezervní možnosti, žádný zadní vrátka...všechno hezky naplno...

...problém je pak v tom, že se ten blb snaží člověka praktického donutit, aby taky vyložil všechny karty a emoce...a ten praktickej nutí emotivního budovat si taky základnu, aniž by chápal, že zakládaci kámen bude vždycky on sám, střed onoho kolečka...

Lidi se prostě nezmění...

Autor: shua dne 17.Prosinec 2007 v 19:15 |