« Domů | *...inMYmind...* » | *...Ежик в тумане...* » | *JáSiNaToNechciHrát* » | *BarevnýSvětySeStředemSaSeZákladnama* » | *...Buďme PerVerZní...* » | "ZLOBIS SE. DOUFAM ZE NE" » | *KICK iNTO mY hEAD* » | *HomeSweetHome* » | *ZpěTnaVaZba* » | *WelCome To The OceaN* »

*HomeSweetHome* | PodziMníDEpReSe

Finální chyba naší domácnosti byla konečně pochopena. Chyba se jmenuje nezájem. Naše hlavní domácí pravidlo je asi "Neptej se, může to být použito proti tobě". Nikdo nechce vědět nic.

*Co bylo v práci?* "Hmmmm...eeh nevim...*

*Jak bylo ve škole?*" No, hale, nic moc, ale stala se---jo...stejně mě neposloucháš...." Pět minut pauza vyplněná diváním se tázající strany na TV. *Eehhhh...a jak že teda bylo v tý škole?*

*Normálně dneska v autobuse se stalo...prostě..eh...poslouchá mě někdo?*

*Běž si zatim Uklidit postel!* "Už jsem uklidila!"(poněkud zoufale) *Tak umyj to nádobí po snídani!* "Už se stalo."  (zoufalství se stupňuje) *Běž si udělat svačinu!* "Už je..." (zoufalství se blíží vrcholu) *Běž se kouknout, jesli otec vypnul televizi!* "Už jsem jí vypla..." (kritický stav) *Sakra, tak prostě někam běž!!!"

Komunikace se pohybuje na úrovni...jak je nám špatně, budoucnost je černější než tma v dole...co bych měla udělat a co dělám špatně //všechno//...peníze, peníze, peníze...kdo včera nechal topení PŘES NOC?!

A nic víc...možná se měníme zpátky v opice...taky řeší jen základní existenční probémy...