*WelCome To The OceaN* | PodziMníDEpReSe
//chut' psát sračky zvítězila...volně zapsané myšlenky tak, jak přicházely a vyvíjely se...spontánně//
Welcome to the ocean...welcome to the universe...see my eyes, see my body and my soul...
Texty některých písniček navádějí nevědomky na myšlenku, že jejich autor ví něco víc...a možná ne, ale prostě zní hezky...
"Byl to takový člověk, kterého si nevšimnete, ani kdyby vás s ním zavřeli do skříně." Terry Pratchett
Terry je vůbec naprosto geniální...dětské pohádky pro dospělé, jediný knížky, u kterých se mi opravdu chce smát...mohl by být ještě naživu a postrádat línou nepořádnou manželku ne? A nebo už nežije...hm..Smrt'...
Další nepěkné zjištění - odnaučila jsem se psát tímhle jazykem...dost značný problémy...a-a-eehm-uhm-eeeh...zkrat slovní zásoby a myšlenkově-vyjadřovací problém...
Je možné cítit v cizích jazyce? Kamarádim se česky, zamilovávám se česky..česky, česky, česky...co když je to všechno prostě jen iluze? Pocit, že pocity...jo, moje slovní zásoba fakt zdechla...Dojem, že pocity "v češtině" jsou za sklem...neopravdové pocity...
Vztah se dostal do Pratchettovské úrovně, kdy se vytvoří určitý svět, kam vše prostě zapadá...nad relativní možností nového vztahu přemýšlim z hlediska nepřestávající existence současného, z čehož plyne, že mám zřejmě předčasně manželské pocity...jsi prostě v mém světě jako neodmyslitelná součástka, spolu se všemi negativy, rozčilujícími vlastnostmi a češtvím...
Dětinské hry...odcházím protože mohu, moje nová tvář...ještě něco zajímavého? jako kdybych já někdy dokázala citelně někomu ublížit...vždyt' si ani neumim poradit s těmi dětmi, co se každé ráno v autobuse posmívají mým dredům, přičemž oni vědí že ja vím a že je slyším...a stejně nevím co jim říct, mě totiž urážet, a ještě nedejbože vtipně nenaučili...nene, to se prostě jmenuje průvan v mozku...//špunty do uší sou výborný řešení, pravda//...
Dneska to bude muset bejt pozměnění vnímání...protože poslední týden mě konstantně někdo vytáčí a já nejsem ani s to pochopit, jesli je spíš chyba v nich nebo ve mě...
Názor na upíry: "Jsou málo živí, a rozhodně ne dost mrtví." Platí to i na lidi...
Kdo je lepší a kdo je horší? Kdo může optimálně posoudit, kdo má na co právo? Kdo je dobrej a může se povyšovat? Dokud se žádnej univerzální soudce neobjevil, jsou hovno všichni ti, kdo se nad někoho povyšují. Což vyřazuje z posouzení poměrně početnou skupinu lidí, ne li všechny...zbytek se možná dokáže bez hádání rozdělit...
Jsem mimo jiné srašný tyran...poslední dva roky si prá neustále vybíjim všechnu zlost na jednom jediném ubohém objekt...a krom toho často tomuto objektu ani nevěnuju dostatek své zvrácené pozornosti...hmm, že by byl kus pravdy v tvrzení, že lidi tyranizuju?!...čert ví...podlě mě by se člověk, kterej je schopnej mít špatnou náladu prostě proto, že má špatnou náladu neměl posuzovat podle obecně zavedených hledisek, ale podle nějakýho speciálního kodexu, který ještě nikdo nikdy nevymyslel...protože představuje předevšim fenomén...dokonce i já si špatnou náladu pokoušim nějak zdůvodnit //vstala levou nohou, křivě ses na mě podíval etc.//...
Kaleidoskop...lidé kolem se protáčejí jako kaleidoskop...jedna věc je jak je vidím já - a druhá čim se oni cítí být pro mě...*víš co sem si o tobě myslela? že si tě jednou vemu...ty sis to o mě zjevně nemyslel nikdy, protože při první objevené možnosti jsi utek do jiného světa //ten člověk neumřel, to je jen těžká metafora//...**o tobě sem si myslela, že o mě nevíš...tys mi řek, že mám v tvém životě dost podstatný místo...***tebe jsem neznala...rozumím ti víc, než těm, které znám čtyři roky a o kterých si myslím, že mi jsou blízko...
Jeden člověk bude asi nesmrtelnej, protože to, s jakou chutí a razancí popírá jakoukoli formu existence smrti by odradilo každou//dokázaly byste pokračovat usilovat o někoho, kdo na každém rohu prohlašuje, že si vás vymyslel nějakej blázen a neexistujete?!//...pokud to není teplej Smrt' ovšem, ale nad tím se neuvažovalo...
Welcome to MY ocean...welcome to MY universe...
