• Vývojový a inkarnační děj probíhá často obtížněji a vyžaduje více individuálních znalostí a náklonnosti dospělého.
• Mají jiný vztah ke svému propustnému tělu, které si jako nástroj své bytosti musí utvořit přiměřeně ke svému zvláštnímu duchovnímu nadání.
• Potřebují zkoumající a tázající pozrnost a pomoc rodičů a vychovatelů. Největší silou, jak vnímat jejich bytost, je láska k nim.
• Navzdory této potřebě pomoci jejich tělesně sociálnímu vývoji se brzy vymezují vůči dospělých a očekávají, že s nimi budou jednat jako se samostatnými osobnostmi.
• Intenzivně vnímají děje ve svém okolí a očekávají, že toto prožívání bude bráno vážně. To platí zvláště pro jejich spirituální vjemy. Rády o tom vyprávějí, bereme-li je vážně. Učí se přitom obrazy a pocity myšlenkově formovat.
• Očekávají, že v rozhovoru s nimi bude nakládáno jako s dospělými, že duchovní část jejich bytosti bude uznána. I když ještě všemu nerozumějí, vyciťují úmysl a smýšlení.
• Očekávají vysvětlení a chtějí být vtažené do rozhodnutí. Pro dospělého to znamená udělt si čas, ptát se, dělat návrhy, domluvit se na dohodách.
• Chtějí se již brzy zúčastňovat života, přinášet své vlastní návrhy na řešení existenčních problémů a uplatnit svoji kreativitu. Očekávají, že jim svěříme zajímavé úlohy a cíle. 
• Jejich já je osloveno, když je povoláme k rozhodnutí a bereme je k odpovědnosti. Očekávají, že také dospělý se bude držet smluvených dohod a bude sám dělat to, co očekává od nich.
• Chtějí se svojí vlastní vnitřní bytostí setkat s já dospělého  člověka. Na tom procitají a zrají. Toto já dává duševním silám - myšlení, cítění a chtění - jejich vlastní individuální ráz a utváří vnitřní a vnější životní děje. Děti očekávají tuto formující sílu také u dospělého skrze konsekventní a spolehlivé jednání jako smysluplné ohraničení jeho přirozené bezbřehé bytosti, neznající hranic.
• Vědí v podstatě o své potřebě vývoje a přijímají věcná posouzení. Rovněž však očekávají, že dospělý si vezme podobně na mušku sám sebe a má vůli se dále vyvíjet. Očekávají čestnost a upřímnost.
• Pro vlastní stupeň vývoje očekávají empatii.
• Mají pochopení pro těžkosti dospělého a jsou tolerantní, když si je přizná.
• Aby mohly proniknout své tělo a svou nervově smyslovou organizaci a strukturovat je, musí být jejich duchovně intelektuální nadání vyváženo školením zesíleného vnímání a citovou výchovou.
• Pomáhá jim - navzdory veškeré samostatnosti - tělesný dotyk, teplo, vzájemnost a každodenní "rituály". To podporuje inkarnační proces.
• Když se cítí být tísněné pocity a obrazy z dřívějších životů, pomůžeme jim, když s nimi budeme hovořit otevřeně a s plným pochopením.
• Sama myšlenka opakovaných životů a rozhovor o tom jim může podivuhodně pomoci porozumět sobě samým a zprostředkovat bezpečí.
• Prožijí-li bytosti nebo události z jiných nemateriálních dimenzí, očekávají vážný rozhovor s dospělými, který by jim pomohl pochopit a objasnit jejich zkušenost. To vytváří důvěru a klidňuje je.
• Když si sami v sobě zjednáme klid, můžeme s dětmi vést rozhovory, které se neuksutečňují ze spontánní a emocionální reakce. Zvolte klidné místo a dovolte dítěti, aby tak prožilo vaše společného hledání.

Zdroj: www.osud.cz

ukázka je z knihy: Indigové děti - nová generace dětí (Siegfried Woitinas)