Jak jsme se dostali tam, kde jsme nyní

Kdysi, před dávnými a dávnými lety, žili muži a ženy šťastně pospolu a svou prací se harmonicky doplňovali.

Muž den co den riskoval život v nepřátelském a nebezpečném světě, aby své ženě a dětem zabezpečil potravu a aby je ochránil před divokou zvěří a nepřáteli. V důsledku toho se u něj vyvinula schopnost orientovat se i na velké vzdálenosti, neboť bylo třeba, aby dokázal vypátrat a ulovit zvěř a vrátit se s ní domů; uměl také velmi dobře střílet, protože musel zasáhnout pohybující se cíl. Náplň jeho práce byla jasná a jednoznačná byl lovec potravy. Nic víc od něho nikdo neočekával.

Žena se cítila oceňována, protože její muž riskoval svůj život kvůli péči o rodinu. Úspěšnost muže byla hodnocena podle jeho schopnosti ulovit kořist a přinést ji domů; jeho sebeúcta stála na ženině ocenění jeho bojového nasazení a úsilí. Rodina závisela na jeho schopnosti lovit potravu a ochraňovat – ničeho víc nebylo třeba. Nikdo po muži nechtěl, aby „rozebíral vztah“; neočekávalo se, že bude vynášet odpadky nebo vyměňovat dítěti pleny.

Ženina role byla stejně jasná. Byla nositelkou a dárkyní života a její schopnosti se tedy vyvíjely tak, aby co nejlépe odpovídaly této roli. Žena potřebovala mít přehled o svém bezprostředním okolí: měla si všímat známek hrozícího nebezpečí, musela mít vynikající schopnost orientovat se na krátké vzdálenosti a používat orientačních bodů, aby mohla najít cestu domů. Musela být také velmi citlivě vyladěna na malé změny ve vzhledu i chování dětí a dospělých. Vše bylo prosté: muž byl lovcem potravy a žena ochránkyní sídla.

Žena trávila dny péčí o děti, sběrem ovoce, zeleniny a ořechů a komunikací s ostatními ženami pospolitosti. Nemusela se zabývat sháněním podstatné části potravy a bojem s nepřítelem – její úspěšnost byla hodnocena podle schopnosti udržovat rodinný život. Sebeúcta ženy stála na tom, že muž oceňoval její péči o domov a schopnost starat se o děti a pospolitost.

Ženina schopnost rodit děti byla pokládána za magickou, ne-li dokonce za svatou, protože žena znala tajemství zrodu života. Od ženy se neočekávalo, že bude lovit zvěř, bojovat s nepřítelem či vyměňovat prasklé žárovky.

Boj o přežití byl obtížný, ale vztahy byly jednoduché. A tak tomu bylo po stovky tisíců let. Na sklonku každého dne se lovci vrátili s kořistí, kterou rozdělili a ve společné jeskyni společně snědli. Každý lovec směnil se ženou část své kořisti za ovoce a zeleninu.

Po jídle se muži posadili kolem ohně, hleděli do plamenů, hráli hry, vyprávěli si příběhy a vtipy. Šlo o prehistorickou verzi současné četby novin nebo přepínání televizních programů pomocí dálkového ovládání. Muži byli vyčerpáni celodenním lovem a potřebovali se zotavit před dalším dnem. Ženy dohlížely na děti, pečovaly o ně a staraly se, aby muži měli dostatek jídla a odpočinku. Muži i ženy oceňovali snahu těch druhých – muži nebyli považováni za líné a se ženami se nezacházelo jako s utiskovanými služkami mužů.

Tyto jednoduché rituály a vzorce chování stále ještě přežívají ve starobylých kulturách na Borneu, v některých částech Afriky a Indonésie, mezi australskými domorodci, u Maorů na Novém Zélandě a Iuntů v Kanadě a Grónsku. V těchto kulturách každý člen skupiny zná svou roli a rozumí jí. Muži oceňují ženy a ženy oceňují muže. Každý vnímá, že ten druhý svým jedinečným způsobem přispívá k přežití a spokojenosti rodiny.

Pro muže a ženy žijící v moderních civilizovaných zemích však tato stará pravidla již neplatí – místo nich nyní vládne chaos, zmatek a nespokojenost.

Nečekali jsme, že to bude vypadat takto

Přežití rodiny už nezávisí pouze na mužích a od žen už se neočekává, že zůstanou doma a budou se starat o děti a domácnost. Poprvé v dějinách lidského rodu se stalo, že většina mužů a žen není schopna jednoznačně určit náplň své práce. Vy, čtenáři této knihy, jste první generací lidského rodu, která čelí okolnostem, s nimiž se naši předkové nikdy nesetkali. Vůbec poprvé v dějinách lidstva hledáme u svých partnerů lásku, vášeň a naplnění, protože už se nemusíme snažit o pouhé přežití. Moderní společnost a její instituce obvykle zajišťují základní úroveň živobytí prostřednictvím důchodového zabezpečení, sociálních dávek a zákonů na ochranu spotřebitele.

zdroj: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, Allan & Barbara Peaseovi