Mentální anorexie
Existují různé typy této poruchy, jejíž symptomy se často překrývají se symptomy mentální bulimie.
Některé ze symptomů anorexie:
· Touha (která se naneštěstí naplní, když se přestane přijímat potrava) být co možná nejštíhlejší, čímž je ohroženo zdraví i samotný život pacientky
· Iracionální strach z přibrání, který je natolik intenzivní, že pacientka dá přednost vyhladovění na smrt
· Ztráta menstruace
· Neustálé zabývání se hmotností a tvarem postavy
Jak odhalit anorexii?
· očividný úbytek hmotnosti; v nejzávažnějších případech se jedná o extrémní vychrtlost
· postižená má nutkání ustavičně jíst, případně vůbec nejíst, počítá kalorie, váží a krájí jídlo na talíři na menší díly, odhazuje jej, když se nikdo nedívá
· tvrdí, že je tlustá, a zjevně není
· vyhledává výmluvy, aby nemusela jíst spolu s ostatními, nebo tvrdí, že nemá hlad, případně že již jedla
· dodržuje přísný cvičební režim, až do úplného vysílení
· vzdá se svých předešlých aktivit a přátel, ztratí zájem o studium nebo práci, není schopná koncentrace
· největší prioritou v jejím životě je štíhlost, vystupuje agresivně vůči každému, kdo se snaží ji přesvědčit, že je nemocná, nebo jí tvrdí, že se nechová normálně.
Účinky anorexie na organismus jsou výsledkem podvýživy, neboť pacientka ve své hladovce odmítá stravu potřebnou pro uchování zdraví. Organismus se podvýživě brání: zpomaluje metabolismus, aby se zachovala energie.
Následky jsou vždy alarmující a zničující:
· Tep srdce je pomalejší, než je běžné, a krevní tlak příliš nízký, takže pacientce hrozí mdloby a dokonce srdeční záchvat
· Předčasně dochází k řídnutí kostí, tj. osteoporóze, což způsobuje jejich křehkost a větší lámavost
· Ztrácí se svalová hmota i síla
· V důsledku dehydratace hrozí ledvinový záchvat
· Projevy únavy a celkové slabosti, navzdory nimž postižená nadále cvičí, aby zhubla a spálila i to málo kalorií, které přijme
· Vypadávání vlasů, suchá pleť
· Ochlupení: v extrémních případech se tělo ve snaze uchovat si tělesné teplo pokryje vrstvou jemných chloupků, jaké má plod měsíc před narozením
· V extrémních případech může anorexie vést až k pacientčině smrti, například následkem srdečního záchvatu, nebo dokonce k sebevraždě
Statistika
· Asi 90-95% anorektiků jsou ženy
· Mentální anorexií trpí 1-3% žen
· Mentální anorexie je jednou z nejčastějších diagnóz mladých žen
· Následkem této nemoci umírá 5-20% anorektiků. Pravděpodobnost smrti se zvyšuje přímo úměrně s prodlužováním onemocnění
· Anorexie má mezi duševními nemocemi jednu z nejvyšších úmrtností pacientů
· Mentální anorexie se objeví obvykle na začátku adolescence, ačkoli stále častěji jsou případy jejího výskytu u malých dívenek a není vyloučeno, že se objeví i u dospělých žen.
Mentální anorexie je známější, než mentální bulimie, jelikož se jí dostalo více pozornosti médií, a snad i proto, že se snáze odhaluje vzhledem k vyzáblosti postižených osob, zatímco mnohé bulimičky vypadají zdravě. Přesto Carolyn Costinová ve své knize The eating disoder sourcebook tvrdí, že anorexie se mezi poruchami příjmu potravy vyskytuje nejméně, převažují spíše bulimie a kompulzivní přijímání potravy.
Nejtypičtějším znakem anorexie je pokřivený obraz o vlastní osobě, kterým postižená trpí. Neakceptuje sebe takovou, jaká je, chce zhubnout, ale když se jí to podaří, je pořád nespokojená a touží hubnout dále. Je jí jedno, kolik kilogramů shodí, že je hubená či vychrtlá: nadále sama sebe považuje za tlustou. Anorektičky se stávají hyperaktivními ve spalování kalorií a zahánění pocitu hladu, jímž trpí, ačkoli si to nepřiznají. Pouštějí se horlivě do studia, sportují, ani na minutu si nedopřejí oddych.
Anorektičky se doslova zabíjejí hladem a jejich tělo se proti tomu brání narůstajícím apetitem a touhou jíst. To znamená, že anorektička musí zdvojnásobit své úsilí, aby nemyslela na jídlo, až je nakonec doslova posedlá jídlem. V některých případech anorexie vyústí v bulimii, protože jednoho dne postižená neodolá a propadne obžérství. (Asi 30-50% anorexií končí bulimií) Potom se cítí tak přecpaná, tlustá, deprimovaná a vinná, že se přinutí zvracet, aby znovu nabyla pocitu jakés takés kontroly nad svým tělem. Také anorektičky obvykle zvracejí, pokud je nutí jíst nebo mají-li pocit, že toho snědly příliš mnoho, byť to neodpovídá skutečnosti. Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma onemocněními jsou frekvence a intenzita záchvatů přejídání se a následného očišťování se – bulimička žije proto, aby se mohla přejídat a následně zvracet, zatímco anorektička zvrací pouze příležitostně.
Život anorektiček zcela ovládá posedlost množstvím a druhem přijímané potravy, takže se nazpaměť naučí kalorickou hodnotu všech potravin. Jejich každodenním cílem je půst. Přestože se některým podaří nepociťovat hlad, většina z nich musí neustále bojovat, aby zahnaly chuť k jídlu. Hlad je nutí na něj myslet, a aby zahnaly tuto obsesi, čtou si recepty, prohlížejí si fotografie jídel nebo vaří pro druhé. Samy však neokusí ani sousto nebo jedí pouze minimálně. Snaží se oklamat žaludek mnoha způsoby, některé pijí mnoho tekutin a hltají tabletky, aby zahnaly svůj apetit. Jiné se naopak pití vyhýbají, aby se necítily nadmuté. Anorektička si nacvičí celou řadu triků, jak zabránit své rodině, aby odhalila, že nic nejí. Sedne si např. ke stolu a předstírá, že jí, ačkoli to není pravda: nakrájí si pokrm na kousíčky, hraje si s nimi na talíři, ukrývá je pod listy salátu, hází pod stůl psovi nebo je dává do ubrousku,který si skryla do lůna, aby ho později mohla vyhodit.
Když je odhalena, odmítá připustit, že má problém, i když veškeré její jednání je ve skutečnosti žádostí o pomoc. Pokud však někdo nadhodí, že by měla vyhledat lékaře, vidí v tom hrozbu pro své úsilí hubnout nebo si udržet štíhlost. Domnívá se, že ji ostatní chtějí „vykrmit“, aby ztloustla. Tento strach způsobí, že se vzbouří proti komukoli, kdo si začne o ni dělat starosti, což vyvolává velká rodinná dramata a rozbroje. Rodiče či životní partneři nechápou tuto sebeobranu a v této situaci se pochopitelně cítí bezmocní.