S hlavou skloněnou nad záchodovou mísou se trápí vlastní nedokonalostí. Každé sousto je jim zdrojem výčitek. V touze být nádherné vyrábějí z vlastního těla kostlivého nepřítele.

Slovo anorektička teprve nedávno vstoupilo do našeho jazyka. Ještě před pár lety bylo známé pouze úzkému okruhu odborníků. Dnes o mentální anorexii ví široká veřejnost a především rodiče dospívajících dcer ji vnímají jako reálné nebezpečí.
Anorexie je jednou z forem poruch příjmu potravy. Těmi trpí deset žen ze sta a jejich počet se rok od roku zvyšuje. Najdeme mezi nimi bulimičky, ženy trpící manickou obezitou a právě anorektičky. Jsou ohroženy ze všech nejvíce. Anorexie totiž už v mnoha případech skončila smrtí.

Hrozba nejen pro dospívající dívky
Její hranice nejsou vždy zřetelné. Mnohdy projevy poruch příjmu potravy přecházejí z jedné podoby do druhé, bulimické stavy (tedy přejídání provázené zvracením) mohou střídat období manického vztahu k jídlu (nekontrolovaný příjem velkého množství potravy) a přechod do nemoci, která je nazývána mentální anorexií. Lze ji jednoduše charakterizovat jako abnormální chorobnou snahu zhubnout. Nemocná žena (mužů se choroba dotýká vzácně, ale přesto) omezuje příjem jídla anebo jej odmítá úplně. Akutní mentální anorexie začíná většinou v pubertě. Pokud se dívky neléčí, umírají. Lehčí průběh nemoci přechází do chronického stavu, kdy se dotyčná udržuje naživu příjmem minimálního množství potravy. Mentální anorexie není "výsadou" pouze teenagerů, chronická podoba nemoci se totiž může rozvinout v každém věku!

Kde hledat příčiny?
Většinou jde o celý soubor předpokladů. Roli hrají sociální vlivy, z nichž nejvýraznějším je patrně módní kult štíhlosti. Mimochodem, odstartovala ho v šedesátých letech právě anorektička - slavná britská manekýnka Twiggy. Tenkrát nemohla tušit, jaké problémy způsobí mnoha generacím žen. Bez individuálních dispozic by se ale nemoc jistě nedokázala prosadit v míře, která vede až ke smrtelnému zakončení. Za mentální anorexií se často skrývají neřešené problémy a neschopnost pozitivního sebepřijetí. U mladých dívek to někdy bývá podvědomá neochota dospět, touha zůstat stále dítětem. Vedle toho potřeba být dokonalá, splňovat nároky společnosti. Být za každou cenu štíhlá a krásná, líbit se. Velice zajímavý je názor německého psychiatra Gerharda Leibolda, specialisty na poruchy příjmu potravy "Pro rozvoj manického postoje k jídlu podle nových poznatků se jako zvlášť významný jeví vztah mezi matkou a dítětem. V průběhu terapie přiznávají mnozí pacienti, jakmile jsou schopni prvního kritického náhledu a hovoří uvolněně, že jejich matky mají sklon ke starostlivosti až utlačující. K tomu patří také nadměrné překrmování, které později v dospělém věku zůstává zachováno anebo vede k odmítání potravy."(Poznámka redakce Anabell - tuto knihu najdete v naší půjčovně.)
Další typickou příčinou poruch vztahu k jídlu je kompenzace citového nedostatku, na který reagují labilní jedinci odmítáním potravy. "Takový stav vzniká například při společenském osamocení anebo při vážnějších konfliktech s citově blízkými lidmi," tvrdí Leibold. Jako jinou možnou příčinu vzniku mentální anorexie uvádí frustraci ze ztroskotání ve vztazích nebo seberealizaci. Odmítání potravy může pak symbolizovat odmítavý postoj vůči nárokům společnosti.

Jak se anorexie projevuje?
Anorektičky odmítají jídlo. Pokud je pud sebezáchovy donutí něco pozřít, okamžitě se snaží potravy (která je pro ně synonymem nepřítele, vetřelce v organismu) zbavit. Vyvolávají si zvracení, užívají projímadla, léky potlačující chuť k jídlu, močopudné prostředky. Vedle psychické závislosti na hubnutí si souběžně pěstují i závislost na lécích a někdy i na jiných drogách. "Jako všechny toxikomanie vede také mentální anorexie k vážným psychickým a sociálním problémům, které mohou maniakální chování dále zhoršovat. Mezi ně patří společenské osamocení, euforické stavy a abnormálně vystupňovaný pocit nadřazenosti, ale také deprese s pocity viny, hanby a selhání. Tyto problémy se v průběhu nemoci mohou stát tak závažnými, že někteří pacienti vidí pro sebe východisko v pokusu o sebevraždu," dočteme se v Leiboldově knize o anorexii.
Nemocné jsou mistryněmi ve švindlování a podvádění. Zcela ignorují varování svého těla a snaží se přesvědčit okolí, že jsou zcela v pohodě. Všechny sebezničující kroky podnikají potají. Tajně chodí zvracet, tajně vyhazují jídlo do odpadků. Zhoršující se stav maskují přehnanou aktivitou.

Mentální anorexii není možné zvládnout bez pomoci. Prvními záchranáři bývají většinou rodiče. Je nutné, aby se z nich při zaznamenávání podezřelých příznaků stali detektivové. Budou mít určitě velmi nepříjemný pocit, že svému dítěti zasahují do soukromí, ale musí si uvědomit, že jde doopravdy o život. Zjistí-li, že dcera nenápadně hubne a podezřele málo jí, měli by se zaměřit na další projevy možné anorexie. Sledovat, zda dívka vyhazuje jídlo. Jestli nechodí tajně zvracet. (vzápětí po jídle se zavírá na toaletu, možná zanechává stopy znečištění a někdy zápachu zvratků. Většinou ale zvrací ještě nenatrávené jídlo, které nepáchne.) Patrně ukrývá také projímadla a léky. Vaří si projímací bylinkové čaje. Pokud toto vše rodiče zjistí, měli by se okamžitě vypravit k lékaři. Poprvé nejlépe sami, bez ohroženého dítěte. Spolu s odborníkem pak zváží další kroky. V žádném případě není možné se smířit s postojem: "Tak holce domluvte, ať začne baštit." Ochota k léčbě je totiž u nemocných mentální anorexií nepravděpodobná. Ve většině případů je jediným východiskem nucená hospitalizace. I když po cestě do nemocnice bude dcera své rodiče nenávidět, je to poslední možná cesta k záchraně jejího života.

Anorexie znamená problém pro celou rodinu. Nemocné by měli pomáhat všichni blízcí. Rodiče, sourozenci, přátelé. V zahraničí je více rozvinutá rodinná terapie, kdy se na řešení podílí skutečně celá rodina ve spolupráci s odborníky. Další formou léčby je skupinová terapie. Scházejí se při ní lidé se stejným problémem a dělí se o zkušenosti. Zpočátku pod odborným vedením, později také svépomocně.
Úspěšnou novinkou posledních let se stala somatoterapie. Tělesná terapie, jež obnovuje celistvost těla, psychiky i duševního života, aby bylo možné všechny tyto složky osobnosti se všemi potřebami bez omezení akceptovat. Nemocná se v dlouhodobém procesu naučí přijímat své tělo i s potřebou jeho základního projevu, tedy jíst potravu.
Až sní svou první večeři bez urputných výčitek svědomí, jako by se zbavila úporné dlouhotrvající horečky. Přesto ji ale bude přízrak anorexie doprovázet bohužel už navždy.

Náměty k přemýšlení

• anorexie je nemoc, nelze ji překonat vůlí, je nutná odborná pomoc
• nestyďte se, je to, jako byste se styděli za zlomenou nohu
• člověk anorexii nedokáže zvládnout sám, potřebuje pomoc odborníků, rodiny a přátel
• nebojte se ji pojmenovat, nahlas vyslovená pravda má blíž k řešení než tajemství
• netajte zvracení, přiznejte se a raději než na toaletu se běžte svěřit svým blízkým
• hledejte jiný smysl života než extrémní štíhlost