- Nové světlo do problému mentální anorexie
- Uveřejněno na http://www.doktor-online.cz/
Anorexie a bulimie postihuje 3 procenta žen. Většina případů má původ v dospívání a způsobuje řadu psychických a fyzických problémů.
Anorexie vede k pocitu nadváhy a nutkání neustále omezovat přísun stravy do podvýživy nebezpečné životu. Na rozdíl od bulimie, která je typická střídáním stavu přejídání a zvracení přijaté potravy. Postižení anorexií (většinou mladé dívky či ženy) se snaží zabránit ztloustnutí, často jen domnělému nebo souvisejícímu s vývojem sekundárních ženských pohlavních znaků (zvětšení prsů, boků, typické ukládání tuku). Příčina není zcela jasná, zvažují se jak faktory biologické, tak psychosociální. Pacientky odmítají jídlo, vyvolávají si zvracení, později se u nich skutečně vyvine nechutenství. V těžkých případech metabolického rozvratu je nutná hospitalizace s umělou výživou.
Panuje všeobecná shoda o devastujících dopadech anorexie na zdraví postižených pacientek. Poslední studie však dává naději nejtěžším případům, kdy se pacientky ocitnou na prahu smrti. Bez ohledu na zvýšený výskyt sebevražd a těžkého alkoholismu, které skupiny anorektiků postihují více než běžnou populaci. Autoři studie z americké kliniky Mayo, která vycházela z výzkumu komunity 208 pacientů (převážně žen) v americkém státě Minnesota, upozorňují, že značná část úmrtí pacientů trpících anorexií připadá na vrub psychickým poruchám, než přímo poruše trávení a přijímání potravy. O studii informoval odborný bulletin zmíněné kliniky Mayo Clinic Proceedings.
Hrozba úmrtí v důsledku anorexie samozřejmě trvá. Lékaři však tvrdí, že se lze s následky lépe vyrovnat, než se dosud soudilo. Jedná se o unikátní studii. Předcházející výzkumy se soustředily výhradně na pacienty postižené anorexií, na jejich hospitalizaci a přímou souvislost s léčbou mentální anorexie a poruchy přijímání a trávení potravy. Zmíněná studie však vychází z výzkumu všech pacientů postižených mentální anorexií v hrabství Olmsted, v americkém státě Minnesota, a to v období od roku 1935 až do roku 1989. Pacienti byli monitorováni 63 let. Ze vzorku 208 pacientů (193 žen a 15 mužů) jedna pacientka zemřela v přímém důsledku anorektického onemocnění, dva pacienti spáchali sebevraždu, pět žen a jeden muž zemřeli v důsledku alkoholismu. Z celkového množství pacientů postižených mentální anorexií přežilo po třiceti letech od diagnózy nemoci 93 procent pacientů.
Pozornost vědců by měla být podle autorů studie zaměřena na příčiny psychických stavů, které onemocnění anorexií vyvolává. Většina anorektiků například nekonzumuje alkohol, přesto je úmrtí v důsledku alkoholismu mezi touto skupinou pacientů statisticky častější, než u normální populace. Naopak, úmrtí v důsledku kardiovaskulárních onemocnění dosáhlo u sledované skupiny sedmkrát nižší úrovně, než běžné populace. Podle vědců je tento fakt způsoben absencí obezity. Studie má význam především pro pacienty, kteří ukončili hospitalizační péči a nastupují do domácího režimu ošetřování. Výsledky studie nelze podle jejich autorů vykládat jako aktivitu k potlačení současných způsobů léčby. Smrt je stále jednou z variant vyústění neúspěšné léčby anorexie. Mnohem větší spojitost má však úmrtí pacientů s jejich duševním stavem, než s fyzickým stavem organismu, který anorexie navozuje.