Stopka neboli safeword

Co to je stopka? Je to vůbec k něčemu dobré? Nebude trapné křičet při scénce „žlutá“? Není vyslovení stopky urážením dominanta? … Na všechny tyhle otázky je třeba si vyjasnit odpovědi. Připojila jsem i vlastní zkušenosti.

Vzhledem k tomu, že za mou zatím relativně krátkou kariéru subinky jsem na stopku stačila několikrát změnit názor z “je to úplně k ničemu” přes “byl by to trapas” na “vřele doporučuji”, rozhodla jsem se napsat článek propojující suchou SFW teorii s mou vlastní zkušeností.

Takže, co to vlastně ta slavná stopka (angl. safeword, SFW) je? Jde o slovíčko, předem domluvené mezi dominantem a submisivem, či sadistou a masochistou, které má pomoci oběma stranám užít si scénku naplno bez nepříjemných fyzických a psychických následků. Stopkou může být jedno slovo (“dost”), anebo je vícestupňová pro jemnější dolaďování intenzity scénky – mezi klasiku patří semaforová stupnice “zelená” (přidej), “žlutá” (trochu uber), “červená” (okamžitě všeho nechej, vážné nebezpečí) a zažila jsem i paletu s modrou a oranžovou :-). Hlavně si nevymýšlejte nic příliš krkolomného (viz Iževsk) a proboha, když už jednou slovo dohodnete, neměňte ho, nebo ho zapomenete! Někteří tvrdí, že slovo by mělo být absolutně nezapadající do kontextu scénky, něco, co vůbec neznamená “přestaň”, aby se to nepletlo se slovy odporu, která běžně používáte pro lepší vykreslení atmosféry. Já jsem zjistila, že je pro mě daleko jednodušší vypustit z úst “Dost!” než vyjmenovávat barvy semaforu, prostě i ve chvíli krize bych si raději jazyk ukousla, než bych řekla něco tak podivného jako “červená”.

Situace může vypadat následovně: Když jsme se s Riderem na jaře dávali dohromady, byli jsme oba D/s nevybouření až běda. Přijela jsem a oběma nám bylo jasné, že večer to bude opravdu síla. ... Dostala jsem dobře sto ran důtkami, možná dvě stě, nebo tři sta? Nezáleželo mi na tom, chtěla jsem ještě, pořád, víc, nedalo se to zastavit. Pak Rider důtky odložil a začal mě dráždit. Uspokojení v podobě orgasmu ale odplavilo euforické hormony zastiňující vnímání bolesti. Rázem bylo po legraci. Zařvala jsem to “Dost!!!”, které máme dohodnuté jako stopku, asi desetkrát a pak jsem ho ještě tiše skučela. V životě jsem nebyla tak vyděšená, ponížená, rozklepaná. Hrůza a bolest nastřádané za celou hodinu se zkoncentrovaly do jednoho okamžiku. Rider okamžitě přestal, a když viděl, jak je mi opravdu zle, dlouho mě objímal, pak rozsvítil, zabalil mě do deky a povídali jsme si, dlouho. Miluju ho za to, že v té chvíli nezpanikařil, udělal přesně to, co měl, a přestože tenhle zážitek mohl náš vztah skončit, naopak ho upevnil, a asi dost důkladně, ještě pořád jsme spolu a nehodláme na tom nic měnit :-).

Mohlo to dopadnout lépe, mohlo to být i o dost horší. Nemít stanovenou stopku, možná bych Ridera nenáviděla ještě doteď a hodně dlouho bych se bála jakýchkoli scének. Tím odpovídám na otázku po významu stopky. Ano, stopku je třeba stanovit, kdykoli víte, že by se mohlo schylovat k nějakému způsobu D/s nebo S/M vyžití, neboli scénce, připomínám, že může jít nejen o záležitost fyzickou, ale i psychickou (slovní ponižování atd.).

OK, máme tedy stanovené kouzelné slovíčko. Tím se otevírá další řada problémů:

Kdy je správný čas stopku použít? V mém případě, uvedeném o odstavec výše, už bylo pozdě. Je to hloupé, ale i submisiv musí mít vlastní rozum a zodpovědnost. Musí umět odhadnout své hranice. Za předávkování se platí řádnou kocovinou. Jestli můžu radit, až se submisiva nějakým způsobem zeptáte, jestli už má dost, a on odpoví “nevím”, je právě tak akorát čas přestat. Je daleko lepší nechat si rezervu pro příště, než to napoprvé přehnat a všechno pokazit.

Má i dominant právo stopnout? Ano, jistě má a je škoda, že často dominanti stopku nepoužívají. Jsou chvíle, kdy se submisiv chová opravdu podivně, dominant v nejmenším neví, co s tím, zato má blbé tušení, že ať udělá cokoli, bude to špatně. I dominant může být v náladě nevhodné k S/M hrátkám. Anebo toho má už opravdu plné zuby. Stopka je právo obou z D/s páru.

Jak se mám naučit stopku používat? Nejlepší bude to prostě nacvičit. Poprvé je to nejtěžší. Řeknete si “Dneska večer se naučíme používat stopku” a pak budete stupňovat intenzitu prožitků, dokud nezačne být nepříjemná a jeden z vás stopku nevysloví. Jindy dojde na druhého z dvojice.

Nepokazím něco, když stopku vyslovím? Tohle byla i moje obava – bála jsem se nepovedeného zakončení scénky, vyústění doprázdna, bála jsem se, že to Ridera bude mrzet. Vůbec to tak ale nemusí dopadnout. Prostě všeho necháte, chvíli budete povídat a pokud to bude jako u nás, za chvíli na vás opět přijdou hříšné myšlenky a budete pokračovat v přerušeném, s tím, že máte větší jistotu, kam směřovat, protože jste si promluvili. Smiřte se s tím, že nikdo není dokonalý, zejména v začátcích a napravování chyb je nutným a neodstranitelným doprovodem na cestě k úspěchu.

Budu stopku potřebovat, i když jsem dlouho se stálým partnerem a jsme perfektně sehraní? V článku od Asdareela se objevila věta “V vztazích trvajících dlouhou dobu a založených na vzájemné důvěře a lásce lze SFW opustit.” S autorovým názorem nesouhlasím. Z občasných rozmluv s Riderem jsem zjistila, že pro dominanta je nesmírně důležité vědět, že vám opravdu neubližuje, že vás nevede špatnou cestou, a tato potřeba je tím vyšší, čím víc se máte rádi. Pokud se na mě Rider může spolehnout, že řeknu stopku, kdykoli by hrozilo, že se něco pokazí, může si troufnout provádět daleko odvážnější věci. Stopka tedy v žádném případě není důsledkem nedůvěry – naopak je výrazem toho, že se oba snažíme důvěru jednoho v druhého maximalizovat.

Jak moc je třeba brát stopku vážně? Absolutně. Je to jedna z mála věcí, ve kterých požaduju od partnera totální spolehlivost. Stopka, která je byť jedinkrát ignorována, ztrácí význam. Ignorování stopky, ať už dominantem, nebo submisivem, je znakem nedůvěryhodnosti – vyvarujte se takového člověka. Ze spousty věcí si lze dělat srandu, děste klidně submisivy tím, že jste ztratili klíček od pout, nebo že se je právě chystáte ocejchovat, ale jakmile dojde na stopku, musí to být vážně stoprocentně spolehlivé.

A co pokud dojde na scénku s cizím člověkem při večírku? Jsem toho názoru, že jakmile to na našich večírcích začne vypadat, že by mohlo docházet k hrátkám mezi lidmi, kteří se neznají, je třeba vždy hned na úvod vyhlásit všeobecně platnou stopku. Osobně hlasuji pro slovo “stopka”, protože je to pochopitelné, nikdo to nezapomene a bude to první, co vás napadne.

Jak stopku vyřešit, když mám v puse roubík? S tímhle nemám zkušenosti, byla bych ráda, kdyby čtenáři napsali, jaké mají zkušenosti s používáním němých stopek. Klasicky je doporučováno dát submisivovi do ruky kapesník, ve chvíli, kdy je kapesník upuštěn, znamená to STOP.

Taky bych ráda věděla, jestli máte někdo dlouhodobější zkušenost s “edge play” – hrou na hraně, kdy je sub zcela v moci dominanta a nemá právo stopku vyslovit, stopka není dohodnuta atd. Je to vzrušující, ale nebezpečné. Nějaké názory?

ZDROJ: www.bdsm.cz