Změní indigové děti svět?
Jejich schopnosti udivují i odborníky a rodí se jich stále více.
Jejich pronikavé a často průzračné modré oči se za vámi vykloní i z kočárku, aby se vám podívaly na dno duše. Jsou jiné. Od předchozích generací se velmi odlišují. Protože mívají nadpřirozené schopnosti, lidé se jich mohou bát. Ony ale mají lidi rády. Usmiřují dospěláky a diví se, proč jsme ještě nenapravili svět-vždyť je to jednoduché…Jejich aura prý září indigovou barvou a podle ní dostaly svoje jméno. Supernadané děti zítřka. Prý jsou tu proto, aby nám předaly své poselství. Nerespektují autority, naopak hodlají učit ony nás.
Poznáte je podle pohledu, který je duchapřítomný, pronikavý, kritický a moudrý. Na matku se upřeně dívají již po narození. Brzy jsou schopny abstraktního myšlení, bývají v některých věcech výjimečně nadané, mívají nadpřirozené schopnosti, předpovídají události. Do školy již jdou s několika přečtenými knihami a na dlouho se za lavicí neschovají. Jsou náročné, nezávislé, tvrdě upřímné, s vyhraněným smyslem pro spravedlnost a „anténkami“ pro jakoukoliv nepravdu. Samy vědí, co je správné, všechno by zlepšovaly a učitelé u nich nemají šanci.
Okolí je příliš nechápe
Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samy, nikdo je nedonutí k podřízenosti a dají se jen těžko potrestat. Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědi jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s „neviditelnými“ přáteli. Snadno jsou fyzicky i psychicky předrážděné, přecitlivělé na stravu a těžko se vyjadřují. Těžko snášejí nějakou činnost jen proto, že „se to tak dělá“. Okolí je jen zřídkakdy chápe a přijímá. Těžko se s čímkoliv loučí, ne proto materiální, ale pro jejich „duši“. Mají silnou intuici, jsou netrpělivé, mohou dělat několik věcí najednou a nejčastěji je najdeme s nálepkou poruchy pozornosti, kterou při tom, když samy chtějí (když jim věc vyhovuje), dokážou velmi dobře udržet. Nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost. Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe a musí se naučit žít podle svých nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony.
Z jejich otázek můžete zešílet
Nejdůležitější je psychika, jak tyto děti samy dobře vědí, a od té se odvíjí všechno. Přestože jsou často označovány za hyperaktivní, nepřizpůsobivé, s poruchou pozornosti nebo – pokud mluví s „neviditelnými bytostmi“ –za schizofrenní, ve skutečnosti jsou jen jiné, extrémně citlivé a inteligentní. Paní Jana z Prahy povídá o svém osmiletém Tomáškovi a jeho zvídavosti, která je pro indigové děti typická: „Sílela jsem z jeho neustálých otázek. Chtěl ke všemu podrobná vysvětlení, která absolutně neodpovídala jeho věku. Prostě jsem vzala vědeckou publikaci a přečetla jsem to. A on byl spokojený.“ Nejde ovšem jen o to, jak a na co se tyto děti ptají. Často naopak poprvé šokují tím, co naopak řeknou a co tvrdí, že vědí nebo co dokážou. Cynthia Sue Larson, spisovatelka a vzděláním fyzička, líčí, že její dcera v šesti měsících rozebrala v šesti měsících rozbitý fén své babičky. „Co mě šokovalo, bylo to, že všechny části zase metodicky poskládala dohromady…a on pak fungoval!!!“ „Oprava „ jí trvala jen 15-20 minut a po celou dobu se spokojeně tulila. Lidi vyváděla z míry, když ještě před šestým měsícem mluvila-každému říkala „děkuji“. Bylo to její první sloveso. „Já jsem jí to neučila.“