Předurčenej osud....
02.Leden 2008„Prach jsme a v prach se také obrátíme.“znělo faráři z úst.
Všichni lidé kolem jsou černě oděni, stojí dokola, mlčí a pohledem vyprovází klesající rakev…
Stále tomu nemohla uvěřit. Proč zrovna on! Byl to osud????
…
„Věříš, že každý z nás má předurčenej osud?“ Ptala se svého nejlepšího kamaráda Christiena.
„Vůbec“, odpověděl „každej člověk je sám svého štěstí strůjcem. Žádnej osud.“
„Hm…“
„A ty na tuhle blbost věříš?“ chtěl vědět její názor.
„Já si myslím, že někde každý člověk má napsané, co se mu má během života přihodit,prostě už od narození předurčené.“
Ušklíbl se.
Na chvíli se oba dva odmlčeli a chvílemi upili z hrnku kafé.
Ještě 15 minut seděli v jejich oblíbené kavárně, než zaplatili a vydali se směrem k autobusové zastávce.
…
„Túúúúúúúúúút!“ Ozvalo se silné zatroubení a zaskřípání brzd. Z autavystrčil cizí chlap hlavu: „Čum se kam lezeš, vole!“ Zařval na Christienapoté, co on vběhl bezmyšlenkovitě na přechod a jen pár metrů od něj přijíždělo auto.Ten akorát zvedl prostředníček, aby ukázal, co si o řidiči veskutečnosti myslí. Jak auto odjelo, teprve pak přešla i ona.
„Kretén jeden!“ Pronesl ještě Christien na adresu řidiče.
„Ty seš taky blbec, copak si neviděl to auto???!!! Vždyť moc nechybělo a málem tě srazilo!!“
„Blbost..Moc to dramatizuješ..“
Takhle to bylo pokaždé.
„Dost riskuješ.“
Jen se na ni podíval a šel dál..
…
Čekala už od dvou hodin u kašny, jak se ještě večer domluvili. Nadnešek totiž Christien naplánoval, že se půjdou podívat na nějaký film dokina. Těšila se ze dvou důvodů. První byl ten, že v kině sepořádně vyblbnou jako pokaždé, když tam jdou. Druhý důvod je, žesi po dlouhé době sama sobě přiznala, že ho už delší dobu nebere jen jako dobréhokamaráda, ale že k němu něco víc cítí a že je to stále víc a vícintenzivnější. Ale na druhou stranu nechtěla rozbít jejich skvělé přátelství a tak to v sobě raději tajila jako své největší tajemství. Ale po včerejšímpřemýšlení se rozhodla, že to dál nehodlá skrývat a vše mu po kiněpoví.
Jenže už 20 minut má Christien zpoždění a navíc má vypnutý mobil…
Rozhodne se, že počká ještě 10 minut a pak pojede domu, pokud nepřijde!
…
Sedí naštvaně doma. Nudí se. Nechápe co zapříčinilo, že nepřišel. A co víc, ani nedal doteď o sobě vědět. Prostě nic. A to u něj není zvykem.
Přepíná znuděně programy v tv, a nikde není nic, na co by se dalo aspoň chvíli dívat..
Když už chce se zvednout a odejít do pokoje, zbudí její pozornost nějaká nehoda, co se stala dnes odpoledne v jejich městě..
„ …podle informací, které jsme obdrželi, byl za nehodu odpovědný 21letýchlapec, který podle výpovědi kolemjdoucího přímo vběhl na přechod pod kolapřijíždějícího auta, které již nestihlo zabrzdit a zabránit tak srážce.. Chlapecutrpěl vážná vnitřní krvácením kterým podlehl při převozu do nemocnice…
Dál už není schopná poslouchat..
„Proč, Christiene…“ Z očí jí v potůčcích začnou téct slzy, přes který ani nevidí..
Proč se tohle muselo stát zrovna mu??Honí se jí hlavou..
Osud si vybral krutou daň…
…
A tak tu teď stojí, spolu s dalšími lidmi, kteří ho znali, a dnes, v den jeho pohřbu mu přišli prokázat poslední laskavost.
Oči má opuchlé, pálí ji celá tvář, jak celou noc probrečela, už ani brečet nemůže, nemám totiž co.. všechny slzy ze sebe již vyplavila...
Rakev pomalu klesla až na dno hrobu..
Jako ostatní lidé, i ona pomalu přichází k hrobu, aby do něj hodilakrvavě červenou růži a ještě svou fotku, aby mu nebylo smutno…
Pak už jen sleduje, jak se ostatní lidé pomalu u hrobu střídají, hází do něj různé květiny a tak jak pomalu přišli, tak i odcházejí…
Nakonec tu ze všech zůstává už jen ona..
Asi to tak mělo být.. Mělo se to stát, byl to jeho osud.....
napsal/a: smile_holka 23:20 Link
